28.5.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 160/12

Žaloba podaná dne 8. března 2011 — Evropská komise v. Belgické království

(Věc C-122/11)

2011/C 160/13

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: V. Kreuschitz a G. Rozet, zmocněnci)

Žalované: Belgické království

Návrhová žádání žalobkyně

—

konstatovat, že Belgické království tím, že až ode dne 1. srpna 2004 zrušilo podmínku bydliště, která bránila valorizaci důchodů evropských občanů a občanů EHP, kteří měli bydliště mimo území státu, který uzavřel s Belgií dohodu o reciprocitě, a tím, že neodstranilo diskriminaci, které byly tyto osoby vystaveny až do 1. srpna 2004, čímž byly připraveny o část svých důchodů, porušilo povinnosti, které mu vyplývají z článků 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (1), jakož i z článků 18 a 45 SFEU, které zakotvují zásadu zákazu diskriminace založené na státní příslušnosti;

—	uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise tvrdí, že vnitrostátní právní úprava vytváří diskriminaci vůči státním příslušníkům jiných členských států, jelikož pouze těmto posledně uvedeným osobám ukládá povinnost bydliště na území jednoho z členských států nebo na území státu, který uzavřel s Belgií dohodu o reciprocitě, aby jim mohly být valorizovány jejich důchody v období do 1. srpna 2004.

Komise kromě toho tvrdí, že výše uvedené nařízení (ES) č. 883/2004 již nestanoví podmínku bydliště na území jednoho z členských států, aby bylo možné se dovolávat zásady rovného zacházení. Osoby, na které se uvedené nařízení vztahuje, tak mohou požadovat uplatnění této zásady, i když mají bydliště ve třetí zemi. Jednotlivý stát tak již nemůže vyhradit valorizace důchodů pouze svým státním příslušníkům, ale musí je rovněž přiznat důchodcům s bydlištěm ve třetí zemi.

Konečně má Komise za to, že legitimní očekávání, praktické obtíže a finanční dopad, tedy důvody, kterých se belgické orgány dovolávají za účelem odůvodnění nemožnosti zpětně uplatnit pozměněnou právní úpravu, nemohou být přijaty.

(1) Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72