13.8.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 238/3


Kasační opravný prostředek podaný dne 2. března 2011 Nizozemským královstvím proti rozsudku Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 16. prosince 2010 ve spojených věcech T-231/06 a T-237/06, Nizozemské království (T-231/06) a Nederlandse Omroep Stichting (NOS) (T-237/06) v. Evropská komise

(Věc C-105/11 P)

2011/C 238/04

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Nizozemské království (zástupci: C.M. Wissels a M. Noort)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Stichting Nederlandse Publieke Omroep, dříve Nederlandse Omroep Stichting (NOS)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek (navrhovatele)

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2010 ve spojených věcech T-231/06 a T-237/06;

rozhodl sám v této věci a zrušil rozhodnutí Komise 2008/136/ES (1) ze dne 22. června 2006 v části, ve které konstatovalo, že částka 42,457 milionů eur musí být kvalifikována jako nová podpora a musí být vrácena jakožto část celkové částky 76,327 milionů eur (navýšená o úroky);

uložil Komisi náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před Tribunálem.

Důvod kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Svým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že Tribunál porušil právo Unie, když vycházel z nepřesného výkladu čl. 107 odst. 1 SFEU, ve spojení s čl. 108 odst. 1 a 3 SFEU a čl. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 659/1999 (2), jelikož Tribunál neodůvodnil, nebo přinejmenším nedostatečně odůvodnil, svá posouzení.

Důvod kasačního opravného prostředku se dělí do následujících částí:

1)

Tribunál při rozhodnutí, že převod představuje novou podporu, nesprávně vycházel z okolnosti, že článek 109a byl do zákona o sdělovacích prostředcích vložen po vstupu Smlouvy v platnost;

2)

Tribunál při rozhodnutí, že převod představuje novou podporu, nesprávně vycházel z kritéria, že tato podpora odpovídá „konkrétním potřebám“ (subjektu veřejnoprávního vysílání);

3)

Tribunál při rozhodnutí, že převod představuje novou podporu, nesprávně vycházel z úvahy, že subjektu veřejnoprávního vysílání tak bylo poskytnuto nadměrné (doplňující) vyrovnání. Výše případného nadměrného vyrovnání není určující pro odpověď na otázku, zda převod představuje novou podporu. Posouzení Tribunálu bylo každopádně nedostatečně odůvodněno;

4)

Tribunál při odpovědi na otázku, zda převod představuje novou podporu, nesprávně rozhodl, že původ převodu není důležitý. Tribunál tak nedodržel rozlišování mezi novou a existující podporou. Posouzení Tribunálu bylo každopádně nedostatečně odůvodněno;

5)

Tribunál bez dostatečného odůvodnění rozhodl, že není přípustné, aby převedené rezervy pocházely z každoročního financování veřejného vysílání, a tedy z existující podpory;

6)

Tribunál bez dostatečného odůvodnění rozhodl, že znovu převedené prostředky pocházejí z financování ad hoc, a v důsledku toho představují novou podporu;

7)

I když musejí být výše kritizované důvody Tribunálu vykládány ve vzájemném spojení, nemohou odůvodnit závěr, že převod představuje novou podporu.


(1)  Rozhodnutí Komise ze dne 22. června 2006 o financování ad hoc nizozemských provozovatelů veřejnoprávního vysílání — Státní podpora C 2/2004 (ex NN 170/2003) (Úř. věst. 2008, L 49, s. 1).

(2)  Nařízení Rady ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).