21.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 152/10


Kasační opravný prostředek podaný dne 25. února 2011 Fidelio KG proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 16. prosince 2010 ve věci T-286/08, Fidelio KG v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

(Věc C-87/11 P)

2011/C 152/19

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Fidelio KG (zástupce: M. Gail, advokát)

Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2010 ve věci T-286/08

vyhovět návrhovým žádáním uplatněným v prvním stupni řízení

uložit Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) náhradu nákladů řízení

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tribunál nesprávně konstatoval, že přihlášce označení „Hallux“ pro „ortopedické výrobky“ a „obuv“ brání absolutní důvod zamítnutí zápisu podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94. Je nepochopitelné, proč se Tribunál v rozporu s tvrzením žalobkyně přiklonil k argumentaci Úřadu a vychází z toho, že „hallux“, což je latinské označení palce na noze, je obvyklou zkratkou pro „hallux valgus“, což je onemocnění palce na noze. Tento postup Tribunálu je v rozporu s významem zásady přezkoumat věc z úřední povinnosti a je krom toho v rozporu s povinností odůvodnění.

Tribunál dále vycházel z nesprávného určení výrobků a tříd výrobků. Jelikož je pojem „ortopedické výrobky“ velmi široký a postačuje, aby se absolutní důvod zamítnutí vztahoval pouze na část výrobků, může Úřad vymyslet libovolné množství druhů výrobků, aby zamítl zápis určitého druhu výrobku. Tuto skutečnost Tribunál nezohlednil.

Ohledně obuvi Tribunál nesprávně vycházel z předpokladu, že existuje třída výrobků „pohodlná obuv“. Ve skutečnosti však neexistuje žádný rozdíl mezi běžnou a takzvanou pohodlnou obuví.

Mimoto se Tribunál při určení příslušné skupiny rozhodné veřejnosti pro „ortopedické výrobky“ a „obuv“ nechal vést nerelevantními úvahami. Podle žalobkyně je v tomto ohledu potřeba vycházet z průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel však nezná ani latinský jazyk, ani onemocnění nohou nazvané hallux valgus. Ochrannou známku „Hallux“ tedy nelze považovat za popisnou.

Tribunál konečně porušil i čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, když neprovedl přezkum označení „Hallux“ podle tohoto ustanovení.