30.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 130/11

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Německo) dne 18. února 2011 — Spolková republika Německo v. Y

(Věc C-71/11)

2011/C 130/21

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Spolková republika Německo

Žalovaný: Y

Vedlejší účastníci řízení: Vertreter des Bundesinteresses beim Bundesverwaltungsgericht (zástupce hájící zájmy Spolkové republiky Německo u Spolkového správního soudu); Bundesbeauftragte für Asylangelegenheiten beim Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový zmocněnec pro azylové záležitosti u Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky)

Předběžné otázky

1)

Má být čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83/ES (1) vykládán v tom smyslu, že ne každý zásah do svobody náboženského vyznání, který je v rozporu s článkem 9 EÚLP, představuje akt pronásledování ve smyslu uvedené směrnice, nýbrž vážné porušení svobody náboženského vyznání jako základního lidského práva je dáno pouze tehdy, pokud je zasažena samotná podstata této svobody?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku:

a)

Omezuje se podstata svobody náboženského vyznání na vyznávání víry a na duchovní činnost v rámci vlastní domácnosti a v rámci sousedských vztahů, nebo může akt pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/83/ES spočívat také v tom, že v zemi původu vede projevení víry na veřejnosti k ohrožení zdraví, života nebo osobní svobody a žadatel je proto nucen se ho vzdát?

b)

V případě, že podstata svobody náboženského vyznání může zahrnovat i určité náboženské projevy na veřejnosti:

 

je v tomto případě naplněno vážné porušení svobody náboženského vyznání, pokud žadatel uvedené náboženské projevy považuje z vlastního pohledu za nezbytné pro zachování své náboženské identity,

 

nebo je krom toho nezbytné, aby náboženské společenství, jehož je žadatel členem, tyto náboženské projevy považovalo za hlavní součást své věrouky,

 

nebo mohou z jiných okolností, například z obecných poměrů v zemi původu, vyplývat další omezení?

3)

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Existují oprávněné obavy před pronásledováním ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83/ES, pokud je zřejmé, že žadatel bude po návratu do země původu vykonávat určité — do samotné podstaty nespadající — náboženské projevy, přestože tyto povedou k ohrožení zdraví, života nebo osobní svobody, nebo je možné po žadateli oprávněně požadovat, aby se v budoucnu těchto činností vzdal?

(1)  Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12).