1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost New Yorker SHK Jeans GmbH & Co. KG, dříve New Yorker SHK Jeans GmbH (dále jen „New Yorker Jeans“), domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 29. září 2011, New Yorker SHK Jeans v. OHIM – Vallis K.-Vallis A. (FISHBONE) (T-415/09, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 30. července 2009 (věc R 1051/2008-1) (dále jen „sporné rozhodnutí“), týkajícího se námitkového řízení zahájeného na návrh společnosti Vallis K.-Vallis A. & Co OE (dále jen „Vallis K.-Vallis A.“) proti přihlášce slovní ochranné známky FISHBONE, podané společností New Yorker Jeans.

2

Nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) byla provedena kodifikace nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 03/16, s. 353) a toto nařízení jím bylo také zrušeno.

3

Článek 15 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Užívání ochranné známky Společenství“, stanoví:

„1.   Pokud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku Společenství řádně ve Společenství užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka Společenství sankcím podle tohoto nařízení, ledaže pro neužívání existují řádné důvody.

[...]“

4

Článek 42 nařízení č. 2007/2009, nadepsaný „Průzkum námitek“ a obsažený v oddílu 4 nadepsaném „Vyjádření třetích stran a námitky“ hlavy IV nadepsané „Zápisné řízení“, stanoví:

„1.   V průběhu průzkumu námitek vyzve [OHIM] účastníky, aby pokaždé, kdy[ž] to bude nezbytné, předložili ve stanovené lhůtě vyjádření ke sdělení jiných stran nebo ke sdělení [OHIM].

2.   Na žádost přihlašovatele je majitel starší ochranné známky Společenství, který podal námitky, povinen předložit důkaz o tom, že po dobu pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky Společenství byla starší ochranná známka na území Společenství skutečně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které uvádí pro odůvodnění námitek, nebo důkaz o existenci řádných důvodů pro její neužívání, pokud je k tomuto dni starší ochranná známka Společenství zapsána nejméně po dobu pěti let. Nejsou-li takové důkazy předloženy, námitky se zamítnou. Byla-li starší ochranná známka užívána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, považuje se pro účely projednání námitek za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby.

3.   Odstavec 2 se vztahuje i na starší národní ochranné známky uvedené v čl. 8 odst. 2 písm. a), přičemž užívání na území Společenství je nahrazeno užíváním na území členského státu, kde požívá starší národní známka ochrany.

[...]“

5

Článek 76 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci“ a obsažený v oddílu 1 nadepsaném „Obecná ustanovení“ hlavy IX nadepsané „Řízení“, stanoví:

„1.   V průběhu řízení zkoumá [OHIM] skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však [OHIM] při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.

2.   [OHIM] nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“

6

Pravidlo 22 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1041/2005 ze dne 29. června 2005 (Úř. věst. L 172, s. 4, dále jen „nařízení č. 2868/95“), stanoví:

„Má-li osoba, která podala námitky, předložit důkaz o užívání nebo doložit, jaké jsou řádné důvody pro neužívání, vyzve ji [OHIM], aby poskytla požadovaný důkaz ve lhůtě, kterou jí stanoví. Nepředloží-li osoba, která podala námitky, tento důkaz před uplynutím lhůty, [OHIM] námitky zamítne.“

7

Skutečnosti předcházející sporu byly Tribunálem vylíčeny v bodech 1 až 12 napadeného rozsudku následovně:

[...]

[...]

8

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. října 2009 podala společnost New Yorker Jeans žalobu směřující k tomu, aby Tribunál sporné rozhodnutí změnil tak, že odvolání podané u odvolacího senátu prohlásí za opodstatněné a zamítne námitky pro výrobky zařazené do třídy 25. Podpůrně společnost New Yorker Jeans navrhovala zrušení tohoto rozhodnutí v části, v níž se její odvolání zamítá a zamítnutí přihlášky se pro tyto výrobky potvrzuje.

9

Na podporu této žaloby uplatnila společnost New Yorker Jeans zejména žalobní důvod vycházející z porušení čl. 42 odst. 2 a 3 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jakož i pravidla 22 odst. 2 druhé věty nařízení č. 2868/95. V této souvislosti tvrdila, že odvolací senát měl nesprávně za to, že námitkové oddělení mohlo legitimně zohlednit dodatečné důkazy o užívání starší ochranné známky, které byly předloženy po uplynutí lhůty stanovené OHIM na základě posledně uvedeného ustanovení.

10

Tribunál poté, co v bodech 23 a 24 napadeného rozsudku s odkazem na rozsudek ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul (C-29/05 P, Recueil, s. I-2213, bod 42) připomněl, že z čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že obecně platí, není-li stanoveno jinak, že uvedení skutečností a předložení důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové uvedení či předložení podle ustanovení uvedeného nařízení, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy, žalobní důvod takto vznesený společností New Yorker Jeans zamítl, a jak vyplývá z bodů 25 až 34 uvedeného rozsudku, rozhodl v podstatě následovně:

„25   [P]ravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95 stanoví, že v případě, že podle čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 má osoba, která podala námitky, předložit důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, vyzve ji OHIM, aby tak učinila ve lhůtě, kterou jí stanoví. Výše uvedené pravidlo 22 ve své druhé větě dodává, že nepředloží-li osoba, která podala námitky, tento důkaz před uplynutím stanovené lhůty, OHIM námitky zamítne.

26   Z druhé věty tohoto ustanovení vyplývá, že předložení důkazů o užívání starší ochranné známky po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem má v zásadě za následek zamítnutí námitek, aniž by měl OHIM v tomto ohledu prostor pro uvážení. […]

[...]

30   [...][Je] nutno mít za to, že jelikož [Vallis K.-Vallis A.] ve stanovené lhůtě, a sice dne 6. června 2006, podala příslušné důkazy, jako čestné prohlášení, faktury a fotografie, je třeba na [Vallis K.-Vallis A.] nahlížet tak, že dodržela lhůtu stanovenou v pravidle 22 odst. 2 druhé větě nařízení č. 2868/95. Dále není sporu o tom, že v návaznosti na vyjádření žalobkyně, že tyto důkazy jsou nedostatečné, dal OHIM [Vallis K.-Vallis A.] příležitost předložit vyjádření do 14. ledna 2007. V tomto kontextu důkazy předložené s vyjádřením [Vallis K.-Vallis A.] v souladu s touto lhůtou mohly být námitkovým oddělením zohledněny.

31   Pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95 musí být totiž chápáno v tom smyslu, že žádná skutečnost nemůže bránit tomu, aby byly zohledněny dodatečné důkazy, které pouze doplňují jiné důkazy předložené ve stanovené lhůtě, jestliže původní důkazy nepostrádají relevanci, avšak byly druhým účastníkem řízení považovány za nedostatečné. Taková úvaha, která rozhodně nečiní výše uvedené pravidlo nadbytečným, platí tím spíše, že [Vallis K.-Vallis A.] nezneužila stanovené lhůty vědomým užitím zdržovacích taktik nebo projevením hrubé nedbalosti.

[...]

33   Vzhledem k tomu, že v projednávané věci důkazy předložené [Vallis K.-Vallis A.] po lhůtě stanovené námitkovým oddělením nejsou prvním a jediným důkazem o užívání, ale jedná se spíše o důkazy doplňující příslušné důkazy, které byly předloženy v rámci stanovené lhůty, skutečnost, že žalobkyně tyto důkazy zpochybnila, postačovala k tomu, aby odůvodnila předložení dodatečných důkazů ze strany [Vallis K.-Vallis A.] při předložení vyjádření. Skutečnost, že tyto důkazy byly zohledněny, umožnila námitkovému oddělení a později odvolacímu senátu rozhodnout o skutečném užívání starší ochranné známky na základě všech relevantních skutečností a důkazů.

34   [...] [Z]ávěr, podle něhož námitkové oddělení bylo naprosto oprávněno zohlednit katalogy, které mu byly předloženy dne 15. ledna 2007, se zdá být krom toho v souladu se všeobecnějším cílem, na kterém je založené námitkové řízení, v jehož kontextu byl čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 vykládán tak, že i důkazy, které byly předloženy po uplynutí lhůty, je potřeba zohlednit, za předpokladu, že se zdají být relevantní a že stadium řízení, v němž byly předloženy, a související okolnosti jeho předložení nebrání.“

11

Vzhledem k tomu, že také ostatní žalobní důvody, které společnost New Yorker Jeans uplatnila na podporu své žaloby, byly zamítnuty, Tribunál žalobu zamítl.

12

Společnost New Yorker Jeans prostřednictvím svého kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr napadený rozsudek zrušil a vyhověl žalobě, kterou podala v prvním stupni, nebo podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby vydal konečné rozhodnutí ve věci. Mimoto požaduje, aby byla OHIM uložena náhrada všech nákladů řízení.

13

OHIM navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a aby společnosti New Yorker Jeans byla uložena náhrada nákladů řízení.

14

Společnost New Yorker Jeans na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší jediný důvod, vycházející z porušení čl. 42 odst. 2 a 3 a čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jakož i pravidla 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95.

15

Především tvrdí, že Tribunál porušil uvedená ustanovení, když rozhodl, že OHIM správně zohlednil dodatečné důkazy o užívání starší ochranné známky, které společnost Vallis K.-Vallis A. předložila dne 15. ledna 2007.

16

Vzhledem ke skutečnosti, že podle společnosti New Yorker Jeans nebyly důkazy předložené ve lhůtě, kterou původně stanovil OHIM, dostatečné k prokázání skutečného užívání starší ochranné známky, byl OHIM povinen námitky na základě pravidla 22 odst. 2 druhé věty nařízení č. 2868/95 zamítnout, neboť toto ustanovení stanoví v tomto ohledu výjimku z pravidla stanoveného v čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

17

Podle společnosti New Yorker Jeans při takovém výkladu nevzniká neoprávněné znevýhodnění osoby, která podala námitky, neboť tato osoba si byla před podáním svých námitek vědoma, že na základě žádosti může být pod hrozbou zamítnutí svých námitek povinna prokázat skutečné užívání starší ochranné známky, že jí byla stanovena dostatečná lhůta, aby tak mohla učinit, a že mimoto měla možnost požádat o prodloužení této lhůty. Uvedený účastník řízení si dokonce v případě zamítnutí jeho námitek navíc zachovává právo později požadovat zrušení nově zapsané ochranné známky.

18

Společnost New Yorker Jeans s odkazem na bod 44 výše uvedeného rozsudku OHIM v. Kaul podpůrně tvrdí, že i kdyby bylo třeba považovat předložení dodatečných důkazů i nadále za přípustné, Tribunál v takovém případě porušil pravidlo vyplývající z čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, podle něhož je OHIM povinen přezkoumat, zda jsou opožděně předložené skutečnosti relevantní a zda stádium řízení, ve kterém došlo k tomuto předložení, nebrání jejich zohlednění. OHIM podle ní v tomto ohledu zneužil svou posuzovací pravomoc a zanedbal svou povinnost zajistit efektivní průběh soudního řízení, když neověřil nové skutečnosti odůvodňující toto opožděné předložení, a samotné uvedení výhrad druhého účastníka řízení, týkajících se důkazů předložených osobou, která podala námitky, přitom netvoří takovou novou skutečnost.

19

OHIM tvrdí, že Tribunál v napadeném rozsudku provedl správný výklad pravidla 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95, když měl za to, že pokud byly relevantní důkazy o užívání ochranné známky, jako v projednávané věci, předloženy ve lhůtě stanovené na základě tohoto ustanovení, nebrání toto ustanovení pozdějšímu předložení dodatečných důkazů o uvedeném užívání.

20

Takový výklad uvedeného pravidla 22 odst. 2 je podle OHIM navíc v souladu se zásadami stanovenými Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku OHIM v. Kaul a přijetí takových čistě dodatečných důkazů obecně odpovídá jednotlivým kritériím stanoveným v tomto rozsudku.

21

Zaprvé je k hlavní části důvodu kasačního opravného prostředku uplatněného společností New Yorker Jeans třeba nejprve připomenout, že čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že OHIM nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.

22

Jak rozhodl Soudní dvůr, ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že obecně platí – není-li stanoveno jinak – že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení nařízení č. 207/2009, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 42).

23

Uvedené ustanovení totiž upřesněním toho, že OHIM „nemusí“ v takovém případě přihlížet k takovým důkazům, přiznává OHIM širokou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, které musí v tomto smyslu odůvodnit, zda je namístě k těmto důkazům přihlédnout, či nikoliv (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 43).

24

Konkrétněji je k předložení důkazů o skutečném užívání starší ochranné známky v rámci námitkových řízení třeba uvést, že i když čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že na žádost autora přihlášky je majitel ochranné známky, který podal námitky, povinen předložit důkaz o skutečném užívání ochranné známky, a ostatní námitky budou zamítnuty, neobsahuje uvedené nařízení ustanovení, které by upřesnilo lhůtu, v níž musí být takové důkazy předloženy.

25

Naproti tomu pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95 v této souvislosti stanoví, že v případě, že je taková žádost podána, vyzve OHIM majitele starší ochranné známky, aby poskytl důkaz o užívání nebo o řádných důvodech k neužívání ve lhůtě, kterou stanoví.

26

Námitkové oddělení OHIM v projednávané věci uplatnilo posledně uvedené ustanovení a stanovilo společnosti Vallis K.-Vallis A. lhůtu k předložení takového důkazu. Mimoto je nesporné, že společnost Vallis K.-Vallis A. v této lhůtě předložila různé důkazy o užívání starší ochranné známky.

27

Dále je třeba připomenout, že toto pravidlo 22 odst. 2 rovněž ve své druhé větě upřesňuje, že není-li důkaz o užívání ochranné známky předložen ve lhůtě stanovené OHIM, budou námitky zamítnuty.

28

I když v této souvislosti ze znění uvedeného ustanovení jistě vyplývá, že není-li ve lhůtě stanovené OHIM předložen žádný důkaz o užívání dotyčné ochranné známky, musí OHIM námitky zamítnout i bez návrhu, takový závěr naopak neplatí v případě, že důkazy o tomto užívání v uvedené lhůtě předloženy byly.

29

V tomto případě – a pokud se neukáže, že uvedené důkazy nejsou relevantní pro účely prokázání skutečného užívání ochranné známky – totiž řízení musí pokračovat. OHIM tak především musí, jak to stanoví čl. 42 odst. 1 nařízení č. 207/2009, vyzvat účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě svá vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením ostatních účastníků. V tomto kontextu, pokud ke konečnému zamítnutí námitek došlo z důvodu neexistence dostatečného důkazu o skutečném užívání starší ochranné známky, nedochází k tomuto zamítnutí na základě použití pravidla 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95, což je ustanovení, které má v podstatě procesní povahu, ale výlučně na základě použití hmotněprávního ustanovení obsaženého v čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

30

Jak Tribunál správně rozhodl v napadeném rozsudku, z výše uvedeného vyplývá, že pokud byly důkazy, o nichž se má za to, že jsou relevantní pro účely prokázání užívání dotčené ochranné známky, tak jako v projednávané věci předloženy ve lhůtě stanovené OHIM na základě pravidla 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95, je předložení dodatečných důkazů o takovém užívání po uplynutí uvedené lhůty nadále možné. V takovém případě – a jak Tribunál také správně rozhodl – OHIM nic nezakazuje, jak bylo připomenuto v bodech 22 a 23 tohoto rozsudku, přihlédnout k důkazům, které byly takto opožděně předloženy, a uplatnit přitom posuzovací pravomoc, která mu je přiznána čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

31

Z toho vyplývá, že hlavní část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je nutné zamítnout.

32

Zadruhé společnost New Yorker Jeans prostřednictvím podpůrné části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál nesprávně upustil od postižení zneužití posuzovací pravomoci, kterého se měl OHIM v projednávané věci dopustit, když neověřil, zda jsou opožděně předložené skutečnosti relevantní a zda stádium řízení, ve kterém došlo k tomuto předložení, nebrání jejich zohlednění.

33

K výkonu této posuzovací pravomoci OHIM pro účely případného zohlednění opožděně předložených důkazů je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že takové zohlednění ze strany OHIM v případě, kdy má rozhodovat v rámci námitkového řízení, může být odůvodněné zvláště tehdy, usoudí-li OHIM jednak, že skutečnosti předložené opožděně mohou být prima facie skutečně relevantní v případě výsledku námitek podaných k OHIM, a dále že stádium řízení, ve kterém dojde k tomuto opožděnému předložení, a okolnosti, které jej provázejí, takovému zohlednění nebrání (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 44).

34

V této souvislosti totiž ze skutkových zjištění Tribunálu – konkrétně v bodech 33 a 34 napadeného rozsudku – vyplývá, že zohlednění důkazů opožděně předložených společností Vallis K.-Vallis A., které doplňují relevantní důkazy, jež předložila předtím, umožnilo námitkovému oddělení a poté odvolacímu senátu dospět k závěru o skutečném užívání starší ochranné známky na základě všech relevantních skutečností a důkazů, a že stádium řízení, ve kterém došlo k předložení těchto dodatečných důkazů a okolnosti, za kterých k němu došlo, takovému předložení nebrání.

35

Vzhledem k tomu, že je tedy nesporné, že zohlednění dodatečných důkazů, které byly předloženy opožděně, umožnilo OHIM dospět k závěru o skutečném užívání starší ochranné známky, nelze zjevně přijmout argument, kterým společnost New Yorker Jeans tomuto úřadu vytýká, že neověřil, zda byly uvedené důkazy relevantní.

36

Mimoto je třeba uvést, že v bodě 31 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že společnost Vallis K.-Vallis A. nezneužila stanovenou lhůtu vědomým užitím zdržovacích taktik nebo projevením hrubé nedbalosti, ale že se tento účastník řízení omezil na předložení dodatečných dokumentů poté, co společnost New Yorker Jeans zpochybnila relevantní důkazy, které tento účastník předložil původně .

37

Různá konstatování Tribunálu, která jsou – jak vyplývá z bodu 28 napadeného rozsudku – součástí úvah, které uvedený soud vedly k odmítnutí argumentace společnosti New Yorker Jeans, podle níž odvolací senát dospěl k nesprávnému závěru, že námitkové oddělení mohlo v projednávané věci zohlednit opožděně předložené katalogy, neobsahují nesprávné právní posouzení.

38

Z výše uvedených úvah vyplývá, že podpůrná část jediného uplatněného důvodu kasačního opravného prostředku, podle níž žalobkyně Tribunálu vytýká, že upustil od postižení údajného zneužití posuzovací pravomoci ze strany OHIM, kterou mu přiznává čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, nemůže obstát.

39

Jediný důvod kasačního opravného prostředku tedy ani v jedné z jeho dvou částí není opodstatněný a je třeba jej zamítnout.

40

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

41

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM náhradu nákladů řízení od společnosti New Yorker Jeans požadoval a že posledně uvedená neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: