Keywords
Summary

Keywords

1. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Unijní právní úprava – Osobní působnost – Podmínka – Pracovník ve smyslu nařízení č. 1408/71 – Pojem – Osoba pojištěná v rámci systému sociálního zabezpečení členského státu

(Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999, článek 2 a čl. 4 odst. 1)

2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Sirotčí dávky – Unijní pravidla – Předmět – Určení použitelného práva

[Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999, čl. 78 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 79 odst. 1 první pododstavec]

3. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Pravomoc členských států upravit své systémy sociálního zabezpečení – Meze – Dodržování unijního práva

(Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999)

4. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Sirotčí dávky – Dávky hrazené státem bydliště – Sčítání dob nezbytných k nabytí nároku na dávky – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví zohlednění dob pojištění a zaměstnání získaných pouze zemřelým rodičem v jiném členském státě, vyjímaje doby získané pozůstalým rodičem – Nepřípustnost

[Články 21 SFEU, 45 SFEU až 48 SFEU; nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999, článek 72, čl. 78 odst. 2 písm. b) a čl. 79 odst. 1 druhý pododstavec písm. a)]

Summary

1. Viz znění rozhodnutí.

(viz body 28–30)

2. Článek 78 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1399/1999, zajisté upravuje podle doslovného znění svého odst. 2 písm. a) a b) prvního pododstavce pouze nárok na dávky sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné. Stejně tak pokud jde o poskytování dávek, čl. 79 odst. 1 první pododstavec tohoto nařízení se podle svého znění týká výlučně situace zemřelého.

Tato ustanovení se však omezují na to, že uvádějí kolizní normu, jejíž cíl spočívá v případě sirotků, jejichž zemřelý rodič měl postavení pracovníka, pouze v určení použitelných právních předpisů, jakož i instituce příslušné pro vyplácení dávek, které jsou v nich stanoveny. Naproti tomu cílem uvedených ustanovení není určit hmotněprávní podmínky pro existenci nároku na sirotčí dávky. Při neexistenci harmonizace na unijní úrovni si každý členský stát ponechává pravomoc, aby při dodržení unijního práva určil ve svých právních předpisech podmínky pro přiznání dávek v rámci systému sociálního zabezpečení. Z toho plyne, že postavení zemřelé zaměstnané osoby nebo zemřelé osoby samostatně výdělečně činné představuje v rámci čl. 78 odst. 2 a čl. 79 odst. 1 prvního pododstavce uvedeného nařízení pouze kolizní kritérium, které určuje jednak použitelnost těchto ustanovení a jednak ve spojení s místem bydliště sirotka použitelné vnitrostátní právní předpisy.

(viz body 35–37, 39, 41, 42)

3. Viz znění rozhodnutí.

(viz body 40, 41)

4. Článek 72, čl. 78 odst. 2 písm. b) a čl. 79 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1399/1999, je třeba vykládat v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní úprava členského státu stanoví, že jak zemřelý rodič, tak pozůstalý rodič – má-li postavení pracovníka – může založit nárok na sirotčí dávky, tato ustanovení vyžadují, aby doby pojištění a zaměstnání získané pozůstalým rodičem v jiném členském státě byly zohledněny pro účely sčítání dob nezbytných k nabytí nároku na dávky v prvním z těchto členských států. V tomto ohledu je irelevantní, že pozůstalý rodič nemůže uplatnit žádnou dobu pojištění nebo zaměstnání v tomto členském státě během referenčního období stanoveného touto vnitrostátní právní úpravou pro získání tohoto nároku.

Cílem článků 45 SFEU až 48 SFEU stejně jako nařízení č. 1408/71 přijatého k jejich provedení je totiž zejména zabránit tomu, aby s pracovníkem, který tím, že využil práva na volný pohyb, byl zaměstnán ve více než jednom členském státě, bylo bez objektivního odůvodnění zacházeno méně příznivě než s pracovníkem, který celý život pracoval v jediném členském státě. Skutečnost, že členský stát nezohlední pro účely určení existence nároku na sirotčí dávky doby pojištění a zaměstnání získané v jiném členském státě pracovníkem, který je tuzemským státním příslušníkem a pozůstalým rodičem dítěte po zemřelém pracovníkovi, by přitom mohla znevýhodnit tohoto pracovníka pouze z důvodu, že vykonal své právo na volný pohyb zaručené v článku 45 SFEU, a v důsledku toho by ho mohla odradit od návratu do svého členského státu původu po smrti svého manžela či manželky vykonáním svého práva na volný pohyb na základě téhož ustanovení nebo na základě článku 21 SFEU.

(viz body 54, 55, 62 a výrok)


Věc C-619/11

Patricia Dumont de Chassart

v.

Office national d’allocations familiales pour travailleurs salariés (ONAFTS)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal du travail de Bruxelles)

„Sociální zabezpečení — Nařízení (EHS) č. 1408/71 — Článek 72, čl. 78 odst. 2 písm. b) a čl. 79 odst. 1 písm. a) — Sirotčí dávky — Sčítání dob pojištění a zaměstnání — Doby získané pozůstalým rodičem v jiném členském státě — Nezohlednění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 21. února 2013

  1. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Unijní právní úprava – Osobní působnost – Podmínka – Pracovník ve smyslu nařízení č. 1408/71 – Pojem – Osoba pojištěná v rámci systému sociálního zabezpečení členského státu

    (Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999, článek 2 a čl. 4 odst. 1)

  2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Sirotčí dávky – Unijní pravidla – Předmět – Určení použitelného práva

    [Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999, čl. 78 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 79 odst. 1 první pododstavec]

  3. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Pravomoc členských států upravit své systémy sociálního zabezpečení – Meze – Dodržování unijního práva

    (Nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999)

  4. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Sirotčí dávky – Dávky hrazené státem bydliště – Sčítání dob nezbytných k nabytí nároku na dávky – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví zohlednění dob pojištění a zaměstnání získaných pouze zemřelým rodičem v jiném členském státě, vyjímaje doby získané pozůstalým rodičem – Nepřípustnost

    [Články 21 SFEU, 45 SFEU až 48 SFEU; nařízení Rady č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1399/1999, článek 72, čl. 78 odst. 2 písm. b) a čl. 79 odst. 1 druhý pododstavec písm. a)]

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 28–30)

  2.  Článek 78 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1399/1999, zajisté upravuje podle doslovného znění svého odst. 2 písm. a) a b) prvního pododstavce pouze nárok na dávky sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné. Stejně tak pokud jde o poskytování dávek, čl. 79 odst. 1 první pododstavec tohoto nařízení se podle svého znění týká výlučně situace zemřelého.

    Tato ustanovení se však omezují na to, že uvádějí kolizní normu, jejíž cíl spočívá v případě sirotků, jejichž zemřelý rodič měl postavení pracovníka, pouze v určení použitelných právních předpisů, jakož i instituce příslušné pro vyplácení dávek, které jsou v nich stanoveny. Naproti tomu cílem uvedených ustanovení není určit hmotněprávní podmínky pro existenci nároku na sirotčí dávky. Při neexistenci harmonizace na unijní úrovni si každý členský stát ponechává pravomoc, aby při dodržení unijního práva určil ve svých právních předpisech podmínky pro přiznání dávek v rámci systému sociálního zabezpečení. Z toho plyne, že postavení zemřelé zaměstnané osoby nebo zemřelé osoby samostatně výdělečně činné představuje v rámci čl. 78 odst. 2 a čl. 79 odst. 1 prvního pododstavce uvedeného nařízení pouze kolizní kritérium, které určuje jednak použitelnost těchto ustanovení a jednak ve spojení s místem bydliště sirotka použitelné vnitrostátní právní předpisy.

    (viz body 35–37, 39, 41, 42)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 40, 41)

  4.  Článek 72, čl. 78 odst. 2 písm. b) a čl. 79 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1399/1999, je třeba vykládat v tom smyslu, že pokud vnitrostátní právní úprava členského státu stanoví, že jak zemřelý rodič, tak pozůstalý rodič – má-li postavení pracovníka – může založit nárok na sirotčí dávky, tato ustanovení vyžadují, aby doby pojištění a zaměstnání získané pozůstalým rodičem v jiném členském státě byly zohledněny pro účely sčítání dob nezbytných k nabytí nároku na dávky v prvním z těchto členských států. V tomto ohledu je irelevantní, že pozůstalý rodič nemůže uplatnit žádnou dobu pojištění nebo zaměstnání v tomto členském státě během referenčního období stanoveného touto vnitrostátní právní úpravou pro získání tohoto nároku.

    Cílem článků 45 SFEU až 48 SFEU stejně jako nařízení č. 1408/71 přijatého k jejich provedení je totiž zejména zabránit tomu, aby s pracovníkem, který tím, že využil práva na volný pohyb, byl zaměstnán ve více než jednom členském státě, bylo bez objektivního odůvodnění zacházeno méně příznivě než s pracovníkem, který celý život pracoval v jediném členském státě. Skutečnost, že členský stát nezohlední pro účely určení existence nároku na sirotčí dávky doby pojištění a zaměstnání získané v jiném členském státě pracovníkem, který je tuzemským státním příslušníkem a pozůstalým rodičem dítěte po zemřelém pracovníkovi, by přitom mohla znevýhodnit tohoto pracovníka pouze z důvodu, že vykonal své právo na volný pohyb zaručené v článku 45 SFEU, a v důsledku toho by ho mohla odradit od návratu do svého členského státu původu po smrti svého manžela či manželky vykonáním svého práva na volný pohyb na základě téhož ustanovení nebo na základě článku 21 SFEU.

    (viz body 54, 55, 62 a výrok)