Věc C-577/11

DKV Belgium SA

v.

Association belge des consommateurs Test-Achats ASBL

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Bruxelles)

„Volný pohyb služeb — Svoboda usazování — Směrnice 73/239/EHS a 92/49/EHS — Přímé pojištění jiné než životní — Svobodné určování sazeb — Smlouvy o zdravotním pojištění pro jiné než podnikatelské účely — Omezení — Naléhavé důvody obecného zájmu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. března 2013

1. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Přímé pojištění jiné než životní – Směrnice 92/49 – Svoboda určování sazeb – Vnitrostátní právní předpisy stanovící technický rámec pro výpočet pojistného pojišťovnami – Přípustnost

   (Směrnice Rady 73/239, čl. 8 odst. 3 a směrnice 92/49, článek 29 a čl. 39 odst. 2 a 3)

2. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Omezení – Dohled hostitelského členského státu nad metodami pro výpočet pojistného uplatňovanými pojišťovnami usazenými v jiných členských státech – Odůvodnění – Ochrana spotřebitelů – Přípustnost

   (Článek 49 SFEU a článek 56 SFEU)

1.  Článek 29 a čl. 39 odst. 2 a 3 směrnice Rady 92/49 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239 a 88/357 (třetí směrnice „o neživotním pojištění“) a čl. 8 odst. 3 směrnice 73/239 první směrnice Rady o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu ve znění směrnice 92/49 je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která u smluv o zdravotním pojištění pro jiné než podnikatelské účely stanoví, že změny v pojistném, spoluúčasti a pojistném plnění lze k výročnímu datu pojistného provést pouze:

   —	na základě indexu spotřebitelských cen nebo

   —	na základě tzv. „zdravotního“ indexu, zaznamená-li tento index vývoj, který překračuje vývoj indexu spotřebitelských cen a pouze v rozsahu této variace, nebo

   —

   na základě souhlasu správního orgánu pověřeného dohledem nad pojišťovnami, kterému byla žádost dotčené pojišťovny předložena, zjistí-li tento orgán, že uplatnění pojistné sazby tohoto podniku vede či může vést ke ztrátám navzdory úpravám sazeb vypočteným na základě těchto dvou indexů. Jelikož není možné vycházet z právní domněnky úplné harmonizace oblasti sazeb neživotního pojištění vylučující veškerá vnitrostátní opatření, která mohou mít dopad na sazby, pokud zákonodárce Evropské unie neprojeví v tomto směru jasnou vůli, vnitrostátní právní úprava, která vytyčuje technický rámec, v němž musejí pojišťovny vypočíst své pojistné, není v rozporu se zásadou svobodného určování sazeb pouze z toho důvodu, že tento technický rámec ovlivňuje sazby pojistného. To je případ uvedené právní úpravy, která umožňuje zvýšit sazby pouze na základě dvou druhů indexů, takže funguje pouze jako technický rámec pro určování sazeb, v jehož mezích se musí pojišťovny při výpočtu pojistných sazeb pohybovat. Pouhá skutečnost, že správní orgán pověřený dohledem nad pojišťovnami může na žádost pojišťovny udělit souhlas s tím, aby tato pojišťovna přijala opatření k dorovnání sazeb, vedou-li či mohou-li vést ke ztrátám, nemá za těchto podmínek vliv na povahu technického rámce pro dotčený systém zvyšování sazeb pojistného.

   (viz body 22, 23, 26, 27, 48 a výrok)

2.  Článek 49 SFEU a článek 56 SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že svobodě usazování a volnému pohyb služeb brání právní úprava členského státu, která u smluv o zdravotním pojištění pro jiné než podnikatelské účely stanoví, že lze změny v pojistném, spoluúčasti a pojistném plnění k výročnímu datu pojistného provést pouze:

   —	na základě indexu spotřebitelských cen nebo

   —	na základě tzv. „zdravotního“ indexu, zaznamená-li tento index vývoj, který překračuje vývoj indexu spotřebitelských cen, a pouze v rozsahu této variace nebo

   —

   na základě souhlasu správního orgánu pověřeného dohledem nad pojišťovnami, kterému byla žádost dotčené pojišťovny předložena, zjistí-li tento orgán, že uplatnění pojistné sazby tohoto podniku vede či může vést ke ztrátám navzdory úpravám sazeb vypočteným na základě těchto dvou indexů. Takový systém zvyšování sazeb pojistného totiž může odradit pojišťovny se sídlem v jiném členském státě, než je členský stát, který takový systém zavedl, od otevření pobočky v uvedeném státě či od toho, aby zde v rámci volného pohybu služeb nabízely své produkty. Takový systém je však přípustný, pokud má chránit spotřebitele, což je naléhavým důvodem obecného zájmu, a má konkrétně zabránit tomu, aby se spotřebitel dostal do situace, kdy je pojistné značně a neočekávaně zvýšeno. Jeví se navíc jako vhodný nástroj zaručující dosažení tohoto cíle. Konečně, vzhledem ke znakům pojištění hospitalizace, které sice může být relativně mladým pojištěncům nabízeno s nízkou sazbou pojistného, avšak jehož sazby se mohou zvyšovat s rostoucím věkem pojištěnce a s náklady, které představuje pro svého pojistitele, a vzhledem k tomu, že takový systém nezakazuje pojišťovnám svobodně určit základní sazbu pojistného a správnímu orgánu pověřenému dohledem nad pojišťovnami umožňuje na žádost pojišťovny udělit souhlas k tomu, aby přijala opatření pro účely dorovnání sazeb pojistného v případě, kdy mohou vést ke ztrátám, tento systém nepřekračuje vzhledem k neexistenci méně omezujícího opatření, které by umožnilo dosáhnout uvedeného cíle spočívajícího v ochraně spotřebitele za stejných podmínek, meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

   (viz body 34, 37, 40–47, 49 a výrok)

Věc C-577/11

DKV Belgium SA

v.

Association belge des consommateurs Test-Achats ASBL

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Bruxelles)

„Volný pohyb služeb — Svoboda usazování — Směrnice 73/239/EHS a 92/49/EHS — Přímé pojištění jiné než životní — Svobodné určování sazeb — Smlouvy o zdravotním pojištění pro jiné než podnikatelské účely — Omezení — Naléhavé důvody obecného zájmu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. března 2013

1. Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Přímé pojištění jiné než životní — Směrnice 92/49 — Svoboda určování sazeb — Vnitrostátní právní předpisy stanovící technický rámec pro výpočet pojistného pojišťovnami — Přípustnost

   (Směrnice Rady 73/239, čl. 8 odst. 3 a směrnice 92/49, článek 29 a čl. 39 odst. 2 a 3)

2. Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Volný pohyb služeb — Omezení — Dohled hostitelského členského státu nad metodami pro výpočet pojistného uplatňovanými pojišťovnami usazenými v jiných členských státech — Odůvodnění — Ochrana spotřebitelů — Přípustnost

   (Článek 49 SFEU a článek 56 SFEU)

1.  Článek 29 a čl. 39 odst. 2 a 3 směrnice Rady 92/49 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního a o změně směrnic 73/239 a 88/357 (třetí směrnice „o neživotním pojištění“) a čl. 8 odst. 3 směrnice 73/239 první směrnice Rady o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu ve znění směrnice 92/49 je třeba vykládat v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která u smluv o zdravotním pojištění pro jiné než podnikatelské účely stanoví, že změny v pojistném, spoluúčasti a pojistném plnění lze k výročnímu datu pojistného provést pouze:

   —	na základě indexu spotřebitelských cen nebo

   —	na základě tzv. „zdravotního“ indexu, zaznamená-li tento index vývoj, který překračuje vývoj indexu spotřebitelských cen a pouze v rozsahu této variace, nebo

   —

   na základě souhlasu správního orgánu pověřeného dohledem nad pojišťovnami, kterému byla žádost dotčené pojišťovny předložena, zjistí-li tento orgán, že uplatnění pojistné sazby tohoto podniku vede či může vést ke ztrátám navzdory úpravám sazeb vypočteným na základě těchto dvou indexů. Jelikož není možné vycházet z právní domněnky úplné harmonizace oblasti sazeb neživotního pojištění vylučující veškerá vnitrostátní opatření, která mohou mít dopad na sazby, pokud zákonodárce Evropské unie neprojeví v tomto směru jasnou vůli, vnitrostátní právní úprava, která vytyčuje technický rámec, v němž musejí pojišťovny vypočíst své pojistné, není v rozporu se zásadou svobodného určování sazeb pouze z toho důvodu, že tento technický rámec ovlivňuje sazby pojistného. To je případ uvedené právní úpravy, která umožňuje zvýšit sazby pouze na základě dvou druhů indexů, takže funguje pouze jako technický rámec pro určování sazeb, v jehož mezích se musí pojišťovny při výpočtu pojistných sazeb pohybovat. Pouhá skutečnost, že správní orgán pověřený dohledem nad pojišťovnami může na žádost pojišťovny udělit souhlas s tím, aby tato pojišťovna přijala opatření k dorovnání sazeb, vedou-li či mohou-li vést ke ztrátám, nemá za těchto podmínek vliv na povahu technického rámce pro dotčený systém zvyšování sazeb pojistného.

   (viz body 22, 23, 26, 27, 48 a výrok)

2.  Článek 49 SFEU a článek 56 SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že svobodě usazování a volnému pohyb služeb brání právní úprava členského státu, která u smluv o zdravotním pojištění pro jiné než podnikatelské účely stanoví, že lze změny v pojistném, spoluúčasti a pojistném plnění k výročnímu datu pojistného provést pouze:

   —	na základě indexu spotřebitelských cen nebo

   —	na základě tzv. „zdravotního“ indexu, zaznamená-li tento index vývoj, který překračuje vývoj indexu spotřebitelských cen, a pouze v rozsahu této variace nebo

   —

   na základě souhlasu správního orgánu pověřeného dohledem nad pojišťovnami, kterému byla žádost dotčené pojišťovny předložena, zjistí-li tento orgán, že uplatnění pojistné sazby tohoto podniku vede či může vést ke ztrátám navzdory úpravám sazeb vypočteným na základě těchto dvou indexů. Takový systém zvyšování sazeb pojistného totiž může odradit pojišťovny se sídlem v jiném členském státě, než je členský stát, který takový systém zavedl, od otevření pobočky v uvedeném státě či od toho, aby zde v rámci volného pohybu služeb nabízely své produkty. Takový systém je však přípustný, pokud má chránit spotřebitele, což je naléhavým důvodem obecného zájmu, a má konkrétně zabránit tomu, aby se spotřebitel dostal do situace, kdy je pojistné značně a neočekávaně zvýšeno. Jeví se navíc jako vhodný nástroj zaručující dosažení tohoto cíle. Konečně, vzhledem ke znakům pojištění hospitalizace, které sice může být relativně mladým pojištěncům nabízeno s nízkou sazbou pojistného, avšak jehož sazby se mohou zvyšovat s rostoucím věkem pojištěnce a s náklady, které představuje pro svého pojistitele, a vzhledem k tomu, že takový systém nezakazuje pojišťovnám svobodně určit základní sazbu pojistného a správnímu orgánu pověřenému dohledem nad pojišťovnami umožňuje na žádost pojišťovny udělit souhlas k tomu, aby přijala opatření pro účely dorovnání sazeb pojistného v případě, kdy mohou vést ke ztrátám, tento systém nepřekračuje vzhledem k neexistenci méně omezujícího opatření, které by umožnilo dosáhnout uvedeného cíle spočívajícího v ochraně spotřebitele za stejných podmínek, meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

   (viz body 34, 37, 40–47, 49 a výrok)