Věc C-565/11

Mariana Irimie

v.

Administraţia Finanţelor Publice Sibiu a Administraţia Fondului pentru Mediu

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Sibiu)

„Vrácení daní vybraných členským státem v rozporu s unijním právem — Vnitrostátní právní úprava omezující úroky, které má uvedený stát zaplatit z vrácených daní — Úroky vypočtené od okamžiku podání žádosti o vrácení daně — Nesoulad s unijním právem — Zásada efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. dubna 2013

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Právní posouzení žaloby v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

2. Právo Evropské unie – Přímý účinek – Vnitrostátní daně neslučitelné s unijním právem – Vrácení – Podmínky – Použití vnitrostátního práva – Meze – Dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity unijního práva – Vnitrostátní právní úprava omezující přiznané úroky na úroky vzniklé ode dne následujícího po datu žádosti o vrácení – Nepřípustnost

1.  Soudnímu dvoru nepřísluší právně kvalifikovat žalobu podanou žalobkyní v původním řízení. V projednávané věci má žalobkyně v původním řízení upřesnit povahu a základ své žaloby, přičemž toto upřesnění podléhá přezkumu vnitrostátního soudu.

   (viz bod 19)

2.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jež omezuje úroky přiznané při vrácení daně vybrané v rozporu s unijním právem na úroky vzniklé ode dne následujícího po datu žádosti o vrácení této daně.

   Při neexistenci unijní právní úpravy přísluší totiž vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu stanovit podmínky, za kterých musí být takové úroky uhrazeny, zejména sazbu a způsob výpočtu těchto úroků, při dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity.

   Vnitrostátní právní úprava, jež omezuje úroky na úroky vzniklé ode dne následujícího po datu žádosti o vrácení neoprávněně vybrané daně, nesplňuje zásadu efektivity, jež v případě vrácení daně vybrané členským státem v rozporu s unijním právem vyžaduje, aby vnitrostátní pravidla týkající se zejména výpočtu případně dlužných úroků nevedla k tomu, že osoba povinná k dani bude připravena o přiměřenou náhradu za ztrátu, kterou utrpěla v důsledku bezdůvodné platby daně. Tato ztráta totiž závisí zejména na době, po kterou nebylo možno nakládat s částkou bezdůvodně zaplacenou v rozporu s unijním právem, a tudíž k ní v zásadě dochází v období mezi dnem bezdůvodného zaplacení dotčené daně a dnem jejího vrácení.

   (viz body 23, 26–29 a výrok)

Věc C-565/11

Mariana Irimie

v.

Administraţia Finanţelor Publice Sibiu a Administraţia Fondului pentru Mediu

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Sibiu)

„Vrácení daní vybraných členským státem v rozporu s unijním právem — Vnitrostátní právní úprava omezující úroky, které má uvedený stát zaplatit z vrácených daní — Úroky vypočtené od okamžiku podání žádosti o vrácení daně — Nesoulad s unijním právem — Zásada efektivity“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. dubna 2013

1. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Pravomoc vnitrostátního soudu — Právní posouzení žaloby v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

2. Právo Evropské unie — Přímý účinek — Vnitrostátní daně neslučitelné s unijním právem — Vrácení — Podmínky — Použití vnitrostátního práva — Meze — Dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity unijního práva — Vnitrostátní právní úprava omezující přiznané úroky na úroky vzniklé ode dne následujícího po datu žádosti o vrácení — Nepřípustnost

1.  Soudnímu dvoru nepřísluší právně kvalifikovat žalobu podanou žalobkyní v původním řízení. V projednávané věci má žalobkyně v původním řízení upřesnit povahu a základ své žaloby, přičemž toto upřesnění podléhá přezkumu vnitrostátního soudu.

   (viz bod 19)

2.  Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jež omezuje úroky přiznané při vrácení daně vybrané v rozporu s unijním právem na úroky vzniklé ode dne následujícího po datu žádosti o vrácení této daně.

   Při neexistenci unijní právní úpravy přísluší totiž vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu stanovit podmínky, za kterých musí být takové úroky uhrazeny, zejména sazbu a způsob výpočtu těchto úroků, při dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity.

   Vnitrostátní právní úprava, jež omezuje úroky na úroky vzniklé ode dne následujícího po datu žádosti o vrácení neoprávněně vybrané daně, nesplňuje zásadu efektivity, jež v případě vrácení daně vybrané členským státem v rozporu s unijním právem vyžaduje, aby vnitrostátní pravidla týkající se zejména výpočtu případně dlužných úroků nevedla k tomu, že osoba povinná k dani bude připravena o přiměřenou náhradu za ztrátu, kterou utrpěla v důsledku bezdůvodné platby daně. Tato ztráta totiž závisí zejména na době, po kterou nebylo možno nakládat s částkou bezdůvodně zaplacenou v rozporu s unijním právem, a tudíž k ní v zásadě dochází v období mezi dnem bezdůvodného zaplacení dotčené daně a dnem jejího vrácení.

   (viz body 23, 26–29 a výrok)