Věc C‑546/11
Dansk Jurist- og Økonomforbund
v.
Indenrigs- og Sundhedsministeriet
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Højesteret)
„Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Zákaz diskriminace na základě věku — Směrnice 2000/78/ES — Článek 6 odst. 1 a 2 — Nepřiznání platu po propuštění úředníkům, kteří dosáhli věku 65 let a mají nárok na důchod“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. září 2013
Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Oblast působnosti – Plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa – Aktuální peněžitá platba úředníkům z důvodu jejich zaměstnání – Zahrnutí
[Článek 157 odst. 2 SFEU; směrnice Rady 2000/78, třináctý bod odůvodnění a čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3]
Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě věku – Výjimka – Systémy sociálního zabezpečení v zaměstnání, které stanoví věkové hranice pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě – Rozsah – Plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa – Vyloučení
(Směrnice Rady 2000/78, čl. 6 odst. 2)
Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz diskriminace na základě věku – Vnitrostátní právní úprava odnímající úředníkům, kteří mají nárok na důchod, nárok na plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa – Odůvodnění sledováním legitimních cílů – Přípustnost – Proporcionalita – Nepřípustnost
(Směrnice Rady 2000/78, čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1)
Směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládána v tom smyslu, že s ohledem na její čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 vykládaný ve spojení s bodem 13 odůvodnění této směrnice spadají do rozsahu její působnosti odměny ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU. Plat po propuštění určený úředníkům, kteří byli propuštěni z důvodu zrušení jejich pracovního místa, který je aktuální peněžitou platbou zaměstnavatele úředníkům z důvodu jejich zaměstnání, je tedy odměnou ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU a spadá do působnosti směrnice 2000/78.
(viz body 25, 27, 29, 30, 44)
Článek 6 odst. 2 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že se použije pouze na dávky v důchodu a invaliditě, které plynou ze systému sociálního zabezpečení v zaměstnání.
Jelikož toto ustanovení umožňuje členským státům stanovit výjimku ze zásady zákazu diskriminace na základě věku, musí být vykládáno restriktivně. Znění čl. 6 odst. 2, jakož i obecná systematika a účel směrnice 2000/78 potvrzují, že se toto ustanovení použije pouze v případech, které jsou taxativně vyjmenovány.
Jelikož plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa není dávkou v důchodu ani v invaliditě ve smyslu čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78, toto ustanovení se na takovou dávku neuplatní.
(viz body 39–41, 43–45, výrok 1)
Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž úředníci, kteří dosáhli věku, který jim umožňuje pobírat důchod, nemohou z tohoto jediného důvodu pobírat plat po propuštění určený úředníkům, kteří byli propuštěni z důvodu zrušení jejich pracovního místa.
Je sice pravda, že cíl spočívající v zajištění disponibility úředníků a v zajištění jejich ochrany v případě zrušení jejich pracovního místa, který zároveň vyhrazuje nárok na plat po propuštění pouze úředníkům, kteří mají ochrany zapotřebí a kteří dodrží povinnost disponibility, spadá do kategorie legitimních cílů politiky zaměstnanosti a trhu práce ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Poskytnutí nároku na plat po propuštění pouze těm úředníkům, kteří nemají nárok na důchod, se mimoto jeví jako rozumné vzhledem k cíli sledovanému zákonodárcem, který spočívá v poskytnutí zvýšené ochrany úředníkům, kteří nemají stálý náhradní příjem, a není ani zjevně nevhodné k dosažení uvedených legitimních cílů. Avšak právní úprava, která z nároku na plat po propuštění automaticky vylučuje jak úředníky, kteří si přejí odejít do důchodu, a kteří tedy budou skutečně pobírat důchod, tak úředníky, kteří si přejí pokračovat ve své profesní kariéře ve státní službě po dosažení šedesáti pěti let, a to pouze z toho důvodu, že by mohli vzhledem ke svému věku takový důchod pobírat, přesahuje meze toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné. Takové opatření totiž může nutit úředníky, kteří si přejí zůstat na pracovním trhu, aby přijali důchod ve výši snížené ve srovnání s důchodem, který by mohli získat, kdyby zůstali aktivními až do vysokého věku.
Legitimních cílů sledovaných touto právní úpravou by navíc mohlo být dosaženo prostředky méně omezujícími, avšak stejně vhodnými. Ustanovení, která by přiznávala nárok na plat po propuštění pouze úředníkům, kteří se dočasně zřekli nároku na důchod, aby pokračovali ve své profesní činnosti, a zároveň stanovila v případě, že posledně uvedení odmítnou obsadit vhodné náhradní pracovní místo, opatření k potrestání zneužití, by umožnila zajistit, aby tento plat pobírali pouze úředníci, kteří jsou skutečně k dispozici pro náhradní pracovní místo.
(viz body 51, 58, 66, 67, 69, 72, 74, výrok 2)
Věc C‑546/11
Dansk Jurist- og Økonomforbund
v.
Indenrigs- og Sundhedsministeriet
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Højesteret)
„Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Zákaz diskriminace na základě věku — Směrnice 2000/78/ES — Článek 6 odst. 1 a 2 — Nepřiznání platu po propuštění úředníkům, kteří dosáhli věku 65 let a mají nárok na důchod“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. září 2013
Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78 — Oblast působnosti — Plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa — Aktuální peněžitá platba úředníkům z důvodu jejich zaměstnání — Zahrnutí
[Článek 157 odst. 2 SFEU; směrnice Rady 2000/78, třináctý bod odůvodnění a čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3]
Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78 — Zákaz diskriminace na základě věku — Výjimka — Systémy sociálního zabezpečení v zaměstnání, které stanoví věkové hranice pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě — Rozsah — Plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa — Vyloučení
(Směrnice Rady 2000/78, čl. 6 odst. 2)
Sociální politika — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Směrnice 2000/78 — Zákaz diskriminace na základě věku — Vnitrostátní právní úprava odnímající úředníkům, kteří mají nárok na důchod, nárok na plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa — Odůvodnění sledováním legitimních cílů — Přípustnost — Proporcionalita — Nepřípustnost
(Směrnice Rady 2000/78, čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1)
Směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládána v tom smyslu, že s ohledem na její čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 vykládaný ve spojení s bodem 13 odůvodnění této směrnice spadají do rozsahu její působnosti odměny ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU. Plat po propuštění určený úředníkům, kteří byli propuštěni z důvodu zrušení jejich pracovního místa, který je aktuální peněžitou platbou zaměstnavatele úředníkům z důvodu jejich zaměstnání, je tedy odměnou ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU a spadá do působnosti směrnice 2000/78.
(viz body 25, 27, 29, 30, 44)
Článek 6 odst. 2 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že se použije pouze na dávky v důchodu a invaliditě, které plynou ze systému sociálního zabezpečení v zaměstnání.
Jelikož toto ustanovení umožňuje členským státům stanovit výjimku ze zásady zákazu diskriminace na základě věku, musí být vykládáno restriktivně. Znění čl. 6 odst. 2, jakož i obecná systematika a účel směrnice 2000/78 potvrzují, že se toto ustanovení použije pouze v případech, které jsou taxativně vyjmenovány.
Jelikož plat po propuštění určený úředníkům propuštěným v důsledku zrušení jejich pracovního místa není dávkou v důchodu ani v invaliditě ve smyslu čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78, toto ustanovení se na takovou dávku neuplatní.
(viz body 39–41, 43–45, výrok 1)
Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž úředníci, kteří dosáhli věku, který jim umožňuje pobírat důchod, nemohou z tohoto jediného důvodu pobírat plat po propuštění určený úředníkům, kteří byli propuštěni z důvodu zrušení jejich pracovního místa.
Je sice pravda, že cíl spočívající v zajištění disponibility úředníků a v zajištění jejich ochrany v případě zrušení jejich pracovního místa, který zároveň vyhrazuje nárok na plat po propuštění pouze úředníkům, kteří mají ochrany zapotřebí a kteří dodrží povinnost disponibility, spadá do kategorie legitimních cílů politiky zaměstnanosti a trhu práce ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Poskytnutí nároku na plat po propuštění pouze těm úředníkům, kteří nemají nárok na důchod, se mimoto jeví jako rozumné vzhledem k cíli sledovanému zákonodárcem, který spočívá v poskytnutí zvýšené ochrany úředníkům, kteří nemají stálý náhradní příjem, a není ani zjevně nevhodné k dosažení uvedených legitimních cílů. Avšak právní úprava, která z nároku na plat po propuštění automaticky vylučuje jak úředníky, kteří si přejí odejít do důchodu, a kteří tedy budou skutečně pobírat důchod, tak úředníky, kteří si přejí pokračovat ve své profesní kariéře ve státní službě po dosažení šedesáti pěti let, a to pouze z toho důvodu, že by mohli vzhledem ke svému věku takový důchod pobírat, přesahuje meze toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné. Takové opatření totiž může nutit úředníky, kteří si přejí zůstat na pracovním trhu, aby přijali důchod ve výši snížené ve srovnání s důchodem, který by mohli získat, kdyby zůstali aktivními až do vysokého věku.
Legitimních cílů sledovaných touto právní úpravou by navíc mohlo být dosaženo prostředky méně omezujícími, avšak stejně vhodnými. Ustanovení, která by přiznávala nárok na plat po propuštění pouze úředníkům, kteří se dočasně zřekli nároku na důchod, aby pokračovali ve své profesní činnosti, a zároveň stanovila v případě, že posledně uvedení odmítnou obsadit vhodné náhradní pracovní místo, opatření k potrestání zneužití, by umožnila zajistit, aby tento plat pobírali pouze úředníci, kteří jsou skutečně k dispozici pro náhradní pracovní místo.
(viz body 51, 58, 66, 67, 69, 72, 74, výrok 2)