1

Společnost Evropäiki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (dále jen „Evropäiki Dynamiki“) se prostřednictvím svého kasačního opravného prostředku domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 22. června 2011, Evropäiki Dynamiki v. Komise (T-409/09, Sb. rozh. s. II-3765, dále jen „napadené usnesení“), kterým Tribunál zamítl žalobu znějící na náhradu škody, kterou, jak tvrdí, utrpěla z důvodu odmítnutí nabídky podané v rámci nabídkového řízení.

2

Článek 46 odst. 1 statutu Soudního dvora Evropské unie, použitelný na řízení před Tribunálem na základě čl. 53 prvního pododstavce uvedeného statutu, ve znění použitelném v okamžiku podání žaloby, stanoví:

„Nároky vůči Unii z mimosmluvní odpovědnosti se promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají. Promlčení se přerušuje buď podáním žaloby u Soudního dvora, nebo předběžnou žádostí, kterou poškozený předloží příslušnému orgánu Unie. V naposledy uvedeném případě musí být žaloba podána ve lhůtě dvou měsíců stanovené v článku 263 [SFEU]; podle okolností se použije čl. 265 druhý pododstavec [SFEU].“

3

Článek 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu stanoví:

„Procesní lhůty se prodlužují o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti.“

4

Společnost Evropaïki Dynamiki podala v květnu 2004 nabídku v rámci nabídkového řízení Evropské komise.

5

Dne 15. září 2004 obdržela společnost Evropaïki Dynamiki dopis Komise z téhož data, kterým ji Komise informovala, že její nabídka nebyla vybrána, s vysvětlením, že důvody tohoto odmítnutí se týkaly složení a stability týmu, postupů navrhovaných pro předání zkušeností na konci projektu a skutečnosti, že nabídka nevykazovala nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou. Komise rovněž uvedla, že společnost Evropaïki Dynamiki může písemně požádat o doplňující informace týkající se důvodů odmítnutí její nabídky.

6

Na návrh společnosti Evropaïki Dynamiki poskytla Komise dopisem ze dne 22. října 2004 doplňující informace týkající se hodnocení její nabídky.

7

Společnost Evropaïki Dynamiki podala u Tribunálu žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 15. září 2004, obsaženého v dopise Komise z téhož data, kterým se její nabídka zamítá a zakázka se zadává uchazeči vybranému v rámci nabídkového řízení. Rozsudkem ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Komise (T-465/04), Tribunál toto rozhodnutí zrušil z důvodu nedostatku odůvodnění. Tribunál měl za to, že z uvedeného rozhodnutí, jakož i z následujících dopisů jasně nevyplývají důvody odmítnutí nabídky podané společností Evropaïki Dynamiki.

8

Dne 25. září 2009 podala společnost Evropaïki Dynamiki u Tribunálu faxem žalobu znějící na náhradu škody, která jí, jak tvrdí, vznikla z důvodu protiprávního odmítnutí její nabídky a spočívající v hrubém zisku, který by jí mohl ze zakázky plynout, kdyby jí byla tato zakázka zadána. Mimoto požadovala odškodnění za ušlou příležitost, jelikož utrpěla jak újmu způsobenou ztrátou příležitosti provést dotčenou zakázku, tak získat další zakázky, zejména zakázku zadanou uchazeči, který získal první zakázku.

9

Zásilky obsahující podepsaný prvopis žaloby, jakož i její stejnopisy a přílohy byly odeslány dne 3. října 2009 prostřednictvím zásilkové služby.

10

Dne 5. října 2009 kancelář Tribunálu upozornila právního zástupce společnosti Evropaïki Dynamiki, že zásilka obsahující prvopis dosud nedošla. Stejnopis chybějících dokumentů a nový podepsaný prvopis žaloby byly soudní kanceláři doručeny ještě téhož dne.

11

Dne 16. listopadu 2009 kancelář Tribunálu informovala společnost Evropaïki Dynamiki, že nový prvopis žaloby, podaný dne 5. října 2009, se liší od jejího stejnopisu zaslaného faxem dne 25. září 2009. Na základě čl. 43 odst. 6 jednacího řádu Tribunálu bylo za datum podání žaloby považováno datum 5. října 2009.

12

Společnost Evropaïki Dynamiki následně ve dvou dopisech vysvětlila důvody, proč nebyl prvopis žaloby doručen ve lhůtě, jakož i okolnosti, za kterých společnost, které svěřila doručení zásilky, tuto zásilku ztratila. Mimoto požádala Tribunál, aby v projednávané věci uznal existenci případu vyšší moci a aby za datum podání prvopisu žaloby považoval datum 25. září 2009, a nikoliv datum 5. října 2009.

13

V prosinci 2009 byla společnost Evropaïki Dynamiki informována zásilkovou společností, jejíchž služeb využila, že ztracená zásilka nebyla nalezena.

14

Komise vznesla u Tribunálu na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu námitku nepřípustnosti z důvodu promlčení práva podat žalobu na náhradu škody.

15

Tribunál nejprve napadeným usnesením rozhodl, že promlčecí lhůta začala běžet ode dne, kdy rozhodnutí Komise o odmítnutí nabídky žalobkyně bylo žalobkyni oznámeno, tedy od 15. září 2004. Tribunál v tomto ohledu konstatoval, že skutečností, která zakládá možnost podat žalobu na určení odpovědnosti v oblasti veřejných zakázek a konkretizuje škody, které údajně vznikly odmítnutému uchazeči, je odmítnutí nabídky, a nikoliv odůvodnění tohoto odmítnutí. I když body 44, 45 a 48 usnesení Tribunálu ze dne 14. září 2005, Ehcon v. Komise (T-140/04, Sb. rozh. s. II-3287) lze zajisté, jak tvrdí žalobkyně, vykládat v opačném smyslu, nemohou toto rozhodnutí zpochybnit, neboť tyto body musejí být chápány ve vzájemné souvislosti a podle jejich logického uspořádání.

16

Pokud by doba promlčení práva podat žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti Společenství začala běžet až ve chvíli, kdy by údajně poškozená strana nabyla osobní přesvědčení, že jí vznikla škoda, pak by okamžik promlčení uvedeného práva závisel na osobním vnímání skutečné existence škody každou ze stran, což by bylo v rozporu s požadavkem právní jistoty.

17

V tomto ohledu je mimoto třeba uvést, že z dopisu zaslaného žalobkyní kanceláři Tribunálu, vyplývá, že žalobkyně měla za to, že Komise jednala protiprávně již tím, že odeslala dopis ze dne 15. září 2004, kterým bylo sděleno odmítnutí nabídky, neboť žalobkyně implicitně uznává, že promlčecí lhůta začala běžet od tohoto data.

18

Pětiletá promlčecí lhůta tak uplynula dne 15. září 2009.

19

Dále Tribunál rozhodl, že se tato promlčecí lhůta neprodlužuje o lhůtu z důvodu vzdálenosti stanovené v čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu. Tato lhůta se týká pouze procesních lhůt, a nikoliv promlčecí lhůty stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora, jejímž uplynutím zaniká právo na podání žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti [v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 11. ledna 2002, Biret a Cie v. Rada, T-210/00, Recueil, s. II-47, body 19 a 45, a ze dne 21. dubna 2005, Holcim (Německo) v. Komise, T-28/03, Sb. rozh. s. II-1357, bod 74, jakož i usnesení Tribunálu ze dne 19. května 2008, Transport Schiocchet – Excursions v. Komise, T-220/07, body 15 a 35, a ze dne 16. prosince 2009, Cattin v. Komise, T-194/08, body 61 a 65].

20

Z judikatury lze vyvodit, že tyto dva druhy lhůt se přirozeně liší. Procesní lhůty, jako jsou lhůty pro podání procesních prostředků, mají kogentní povahu a účastníci řízení ani soud s nimi nemohou volně disponovat. Naproti tomu soud nemůže bez návrhu vznést důvod vycházející z promlčení práva podat žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti. Mimoto článek 46 statutu Soudního dvora nerozlišuje pro účely výpočtu promlčecí lhůty podle toho, zda je příčinou přerušení běhu této lhůty podání žaloby nebo předložení předběžné žádosti.

21

Použití procesní lhůty stanovené v čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu by přitom vedlo k tomu, že k promlčení dojde na konci rozdílných časových úseků podle toho, zda se poškozená strana rozhodne obrátit přímo na unijní soud nebo nejprve na příslušný orgán. V důsledku takového rozdílu, který není v článku 46 statutu Soudního dvora upraven, by uplynutí promlčecí lhůty záviselo na faktoru, který není objektivní, a bylo by také zvýhodňováno soudní řešení sporu oproti smírnému urovnání.

22

Skutečnost, že Tribunál v rozsudku ze dne 14. září 1995, Lefebvre a další v. Komise (T-571/93, Recueil, s. II-2379, bod 26) rozhodl, že je třeba v rámci promlčení práva podat žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie zohlednit lhůtu z důvodu vzdálenosti, tento závěr nezpochybňuje, neboť tento rozsudek zůstal osamocený.

23

Nakonec Tribunál z toho vyvodil, že právo podat žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti, která mu byla předložena, je ve vztahu k tvrzené škodě promlčeno, jelikož byla ve smyslu článku 46 statutu Soudního dvora podána více než pět let poté, co došlo k události, která vedla k jejímu podání, aniž je nezbytné zkoumat ostatní důvody a argumenty vznesené stranami, včetně důvodu vycházejícího z toho, že se jednalo o nahodilý případ nebo případ vyšší moci.

24

Pokud jde o návrh žalobkyně na náhradu škody způsobené ztrátou příležitosti získat následné zakázky, měl Tribunál za to, že tento návrh je zjevně neopodstatněný, aniž je třeba rozhodovat o jeho přípustnosti.

25

Společnost Evropaïki Dynamiki navrhuje, aby Soudní dvůr:

26

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

27

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší společnost Evropaïki Dynamiki čtyři důvody vycházející z nesprávných právních posouzení, kterých se podle ní dopustil Tribunál. První a čtvrtý důvod vychází z nesprávného výkladu článku 46 statutu Soudního dvora a čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ve spojení s uvedeným článkem 46. Druhý a třetí důvod vychází z porušení zásad rovného zacházení a právní jistoty.

28

Prostřednictvím svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který je třeba zkoumat na prvním místě, společnost Evropaïki Dynamiki tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že promlčecí lhůta začala běžet ode dne, kdy jí bylo oznámeno rozhodnutí o odmítnutí její nabídky, a sice 15. září 2004. Na rozdíl od toho, jak Tribunál rozhodl v napadeném usnesení, měl ve výše uvedeném usnesení Ehcon v. Komise za to, že promlčecí lhůta začala běžet ode dne, kdy se účastník nabídkového řízení skutečně seznámil s důvody odmítnutí jeho nabídky. Podle společnosti Evropaïki Dynamiki je účastník nabídkového řízení schopen posoudit legalitu zadávacího řízení až od okamžiku, kdy je mu sděleno odůvodnění rozhodnutí Komise o odmítnutí jeho nabídky.

29

V projednávané věci obdržela společnost Evropaïki Dynamiki odůvodnění rozhodnutí Komise až v období mezi 20. až 23. říjnem 2004, takže promlčecí lhůta začala běžet dne 23. října 2004.

30

Komise má za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že promlčecí lhůta začala běžet dne 15. září 2004. Jak vyplývá z napadeného usnesení, společnost Evropaïki Dynamiki implicitně uznala, že toto datum bylo počátkem běhu této lhůty.

31

Komise podpůrně tvrdí, že analýza Tribunálu je ohledně počátku běhu uvedené lhůty v každém případě správná.

32

Podle článku 46 statutu Soudního dvora se nároky vůči Unii z mimosmluvní odpovědnosti promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají.

33

Promlčecí lhůta tak byla vymezena především s ohledem na dobu nezbytnou k tomu, aby údajně poškozená strana mohla shromáždit patřičné informace za účelem podání případné žaloby a ověřit skutečnosti, které by mohly být uplatněny na podporu této žaloby (usnesení ze dne 18. července 2002, Autosalone Ispra dei Fratelli Rossi v. Komise, C-136/01 P, Recueil, s. I-6565, bod 28).

34

Podle ustálené judikatury začne tato lhůta běžet, jakmile jsou splněny všechny podmínky, na které je vázána povinnost náhrady škody, a zejména pokud se škoda, která má být nahrazena, konkretizovala [rozsudky ze dne 27. ledna 1982, Birra Wührer a další v. Rada a Komise, 256/80, 257/80, 265/80, 267/80 a 5/81, Recueil, s. 85, bod 10; ze dne 19. dubna 2007, Holcim (Německo) v. Komise, C-282/05 P, Sb. rozh. s. I-2941, bod 29, jakož i ze dne 17. července 2008, Komise v. Cantina sociale di Dolianova a další, C-51/05 P, Sb. rozh. s. I-5341, bod 54].

35

Článek 46 statutu Soudního dvora je zajisté třeba vykládat v tom smyslu, že uplynutí promlčecí doby nemůže být namítáno vůči osobě, která utrpěla škodu, jestliže se tato osoba dozvěděla o události vedoucí ke vzniku této škody až se zpožděním, a nemohla tak mít k dispozici přiměřenou lhůtu pro podání své žaloby nebo žádosti před uplynutím promlčecí doby (rozsudek ze dne 7. listopadu 1985, Adams v. Komise, 145/83, Recueil, s. 3539, bod 50).

36

Nicméně podmínky, na které je vázána povinnost náhrady škod uvedených v čl. 340 druhém pododstavci SFEU, a také pravidla promlčení, která se vztahují na žaloby, kterými je uplatňován nárok na náhradu uvedených škod, nemohou být založeny pouze na striktně objektivních kritériích (výše uvedený rozsudek Komise v. Cantina sociale di Dolianova a další, bod 59).

37

Přesná a podrobná znalost skutkového stavu není uvedena mezi náležitostmi, které musejí být splněny pro to, aby promlčecí doba začala běžet (výše uvedené usnesení Autosalone Ispra dei Fratelli Rossi v. Komise, bod 31, a výše uvedený rozsudek Komise v. Cantina sociale di Dolianova a další, bod 61). Subjektivní posouzení skutečné existence škody osobou, která utrpěla tuto škodu, nemůže být rovněž zohledněno při určení začátku běhu promlčecí doby pro podání žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie (výše uvedený rozsudek Komise v. Cantina sociale di Dolianova a další, bod 61).

38

V případě sporů vzniklých z individuálních aktů začíná promlčecí lhůta běžet od okamžiku, kdy se účinky rozhodnutí projeví vůči osobám, které jsou jím dotčeny [výše uvedené rozsudky Soudního dvora Holcim (Německo) v. Komise, bod 30, a ze dne 11. června 2009, Transport Schiocchet – Excursions v. Komise, C-335/08 P, bod 33].

39

V projednávané věci je návrh na náhradu škody, jež předložila společnost Evropaïki Dynamiki, založen na odmítnutí nabídky, kterou společnost Evropaïki Dynamiki podala v rámci nabídkového řízení Komise.

40

V takovém případě je, jak správně konstatoval Tribunál v napadeném usnesení, aniž společnost Evropaïki Dynamiki toto konstatování zpochybnila, rozhodnutí zadavatele odmítající podanou nabídku událostí vedoucí ke vzniku škody, jež může založit mimosmluvní odpovědnost tohoto zadavatele. Takové rozhodnutí má na dotčeného uchazeče škodlivé účinky od okamžiku odmítnutí jeho nabídky. Za skutečnost, která vyvolává běh promlčecí lhůty tak musí být v zásadě považována skutečnost, že se uchazeč seznámil s takovým rozhodnutím, a nikoliv skutečnost, že se uchazeč seznámil s jeho odůvodněním.

41

Za těchto podmínek je třeba mít s ohledem na konstatování v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku za to, že promlčecí lhůta začala běžet od dne, kdy společnost Evropaïki Dynamiki obdržela dopis Komise, kterým ji informovala, že její nabídka nebyla přijata, a sice 15. září 2004. V tomto ohledu se nejeví jako relevantní skutečnost, že žalobkyně obdržela k pozdějšímu datu doplňující informace týkající se odůvodnění odmítnutí její nabídky.

42

V tomto kontextu není relevantní skutečnost, že rozhodnutí ze dne 15. září 2004 bylo dne 10. září 2008 výše uvedeným rozsudkem Tribunálu Evropaïki Dynamiki v. Komise zrušeno z důvodu nedostatku odůvodnění. Pro zahájení běhu promlčecí lhůty není totiž podstatné určení existence protiprávního jednání Unie soudním rozhodnutím. [výše uvedený rozsudek Soudního dvora Holcim (Německo) v. Komise, bod 31].

43

Společnost Evropaïki Dynamiki netvrdila, že neměla k dispozici přiměřenou lhůtu pro podání žaloby nebo žádosti před uplynutím promlčecí lhůty z důvodu, že tato lhůta začala běžet od okamžiku, kdy se seznámila s rozhodnutím Komise, kterým se odmítá její nabídka, nebo z důvodu nedostatku odůvodnění tohoto rozhodnutí.

44

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že Tribunál správně rozhodl, že promlčecí doba začala běžet dne 15. září 2004 a čtvrtý žalobní důvod zamítl jako neopodstatněný.

45

Prostřednictvím svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Evropaïki Dynamiki tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že se lhůta z důvodu vzdálenosti nepoužije na promlčecí lhůtu stanovenou v článku 46 statutu Soudního dvora. Má za to, že lhůta z důvodu vzdálenosti se použije na všechny lhůty pro podání žaloby nebo procesních písemností. Rozlišování Tribunálu mezi „procesní lhůtou“ a „promlčecí lhůtou“ nemá podle navrhovatelky oporu ani ve znění těchto ustanovení ani v judikatuře.

46

Podle společnosti Evropaïki Dynamiki se judikatura, kterou Tribunál citoval na podporu své teze, podle níž se čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu na promlčecí lhůtu nepoužije, týká pouze procesních lhůt, a nikoliv promlčecí lhůty stanovené v článku 46 statutu Soudního dvora. Naopak Tribunál v bodě 26 výše uvedeného rozsudku Lefebvre a další v. Komise podle ní výslovně uznal, že se články 101 až 103 jednacího řádu Tribunálu použijí na věci v oblasti mimosmluvní odpovědnosti, a tedy na promlčecí lhůtu.

47

Podle Komise se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že lhůta z důvodu vzdálenosti se nepoužije na promlčecí lhůtu, neboť tato lhůta má povahu sui generis. Jak Soudní dvůr, tak Tribunál rozhodl, že žaloba na náhradu škody byla promlčená, neboť byla podána pět let po datu, kdy vznikla škoda. Výše uvedený rozsudek Lefebvre a další v. Komise je podle ní v rozporu s pozdější judikaturou a nelze se jej dovolávat vzhledem ke skutečnosti, že se výslovně nezabývá otázkou, zda bylo možné lhůtu z důvodu vzdálenosti použít.

48

Lhůta z důvodu vzdálenosti se na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu použije na procesní lhůty a jejím účelem je zohlednit obtíže, kterým čelí strany sporu z důvodu jejich větší či menší vzdálenosti od sídla Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C-137/92 P, Recueil, s. I-2555, bod 40).

49

Nicméně promlčecí lhůta stanovená v čl. 46 odst. 1 statutu Soudního dvora není procesní lhůtou. Tyto dvě lhůty se, jak správně konstatoval Tribunál, povahově liší.

50

Procesní lhůty byly stanoveny za účelem zajištění řádného výkonu spravedlnosti, jasnosti, jakož i jistoty právních situací (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. července 1984, Moussis v. Komise, 227/83, Recueil, s. 3133, bod 12, jakož i ze dne 7. května 1986, Barcella a další v. Komise, 191/84, Recueil, s. 1541, bod 12). Zejména takové lhůty k podání žaloby, jako je lhůta stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU a takové lhůty k podání kasačního opravného prostředku, jako je lhůta stanovená v čl. 56 prvním pododstavci statutu Soudního dvora tak mají za cíl zajistit, aby správní a soudní rozhodnutí nabyla konečné povahy, a chránit tak veřejné zájmy. Procesní lhůty mají tudíž kogentní povahu a musí se jimi řídit jak účastníci řízení, tak i soud a jejich dodržení musí být unijním soudem zkoumáno i bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. ledna 1997, Coen, C-246/95, Recueil, s. I-403, bod 21 a citovaná judikatura).

51

Naproti tomu Soudní dvůr již rozhodl, že dodržení promlčecí lhůty nemůže být zkoumáno unijním soudem bez návrhu, ale návrh v takovém smyslu musí být vznesen dotčeným účastníkem řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 1989, Roquette frères v. Komise, 20/88, s. 1553, bod 12).

52

Na rozdíl od procesních lhůt se dotčená promlčecí lhůta tím, že vyvolává promlčení práva podat žalobu, vztahuje k hmotnému právu, neboť ovlivňuje výkon subjektivního práva, kterého se dotčená osoba již nemůže účinně dovolávat před soudem.

53

Mimoto úlohou promlčecí lhůty stanovené v čl. 46 odst. 1 statutu Soudního dvora je zejména zajištění ochrany práv poškozené osoby, neboť musí mít k dispozici dostatečný čas, aby mohla shromáždit patřičné informace za účelem případného podání žaloby, a vyloučení možnosti poškozené osoby neomezeně odkládat uplatnění nároku na náhradu škody a úroky. Tato lhůta tedy v konečném důsledku chrání jak poškozenou osobu, tak osobu odpovědnou za škodu.

54

Promlčení je tudíž důvodem pro námitku nepřípustnosti, který na rozdíl od případu procesních lhůt nelze zkoumat i bez návrhu, nýbrž vyvolává zánik práva domáhat se žalobou náhrady škody výlučně na návrh žalovaného.

55

Pro tyto účely čl. 46 odst. 1 statutu Soudního dvora stanoví ve své první větě délku promlčecí lhůty. Toto ustanovení uvádí ve své druhé větě události, které mají za následek přerušení uvedené lhůty, a sice žalobu na náhradu škody podanou u Soudního dvora, kterou je tvrzena mimosmluvní odpovědnost Unie, nebo předchozí žádost adresovanou příslušnému orgánu Unie. I když tato druhá věta uvádí procesní účinky událostí, jež vyjmenovává a které mají za následek přerušení běhu lhůty, přičemž mezi tyto události patří mimo jiné procesní úkon, nemá za cíl stanovit pro poškozenou osobu lhůtu pro podání žaloby, a tedy procesní lhůtu, neboť tato osoba může přerušit promlčecí lhůtu stanovenou v čl. 46 odst. 1 první větě statutu Soudního dvora rovněž prostřednictvím předběžné žádosti adresované příslušnému orgánu Unie.

56

Mimoto výpočet promlčecí lhůty nemůže podle judikatury citované v bodě 36 tohoto rozsudku spočívat na jiných než striktně objektivních kritériích, ani se nemůže, jak správně konstatoval Tribunál, lišit v závislosti na tom, zda je přerušení této lhůty způsobeno podáním žaloby nebo předložením předběžné žádosti. Použití lhůty z důvodu vzdálenosti na promlčecí lhůtu by mělo za následek, že k promlčení dojde na konci rozdílných časových úseků, podle toho, zda se poškozená strana rozhodne podat žalobu u Tribunálu nebo se prostřednictvím předběžné žádosti obrátit na příslušný unijní orgán, což by bylo v rozporu s požadavkem právní jistoty nezbytným pro použití promlčecích dob (výše uvedený rozsudek Komise v. Cantina sociale di Dolianova a další, bod 60).

57

Pokud jde o případný dopad bodu 26 výše uvedeného rozsudku Lefebvre a další v. Komise, kterého se dovolává společnost Evropaïki Dynamiki na podporu svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že i když byla v tomto rozsudku uplatněna lhůta z důvodu vzdálenosti, takže byl učiněn závěr o přípustnosti dotčené žaloby, nebylo toto použití zdůvodněno způsobem, který by mohl ovlivnit předcházející posouzení.

58

Nakonec je třeba konstatovat, že délka promlčecí lhůty stanovené v čl. 46 odst. 1 statutu Soudního dvora se nejeví jako srovnatelná s délkou lhůt pro podání žaloby nebo opravného prostředku, takže nelze tvrdit, že použití lhůty z důvodu vzdálenosti na tuto promlčecí lhůtu je nezbytné k tomu, aby byla zaručena možnost skutečného uplatnění nároku na náhradu škody a úroků upraveného v čl. 340 druhém pododstavci SFEU.

59

Tribunál se za těchto podmínek nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že se čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu nepoužije na promlčecí lhůtu stanovenou v čl. 46 odst. 1 statutu Soudního dvora. První důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

60

Společnost Evropaïki Dynamiki prostřednictvím svého druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál tím, že měl za to, že se čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu nepoužije na článek 46 statutu Soudního dvora, porušil zásady rovného zacházení a právní jistoty.

61

Po dobu platnosti čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu je Tribunál povinen uplatňovat jej jednotným způsobem. I když jsou obtíže, kterým čelí jednotlivci nebo členské státy v souvislosti s dodržením lhůt v dnešní době výrazně menší než v době, kdy byla lhůta z důvodu vzdálenosti zavedena, mělo by podle ní zrušení lhůty z důvodu vzdálenosti za následek porušení zásady rovného zacházení s účastníky řízení a advokáty usazenými v Lucembursku a s těmi, kteří jsou usazeni v jiných členských státech.

62

Co se týče zásady právní jistoty, je podle Evropaïki Dynamiki, vzhledem ke skutečnosti, že vztah mezi článkem 46 statutu Soudního dvora a článkem 102 jednacího řádu Tribunálu není ve znění dotčených procesních ustanovení upřesněn, možné změnu v použití čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu provést pouze prostřednictvím změny jednacích řádů, a nikoliv usnesením Tribunálu vykládajícím právní normu.

63

Podle Komise jsou tyto důvody kasačního opravného prostředku s ohledem na argumenty přednesené ohledně prvního důvodu kasačního opravného prostředku bezpředmětné.

64

Společnost Evropaïki Dynamiki se prostřednictvím svého druhého a třetího důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě snaží prokázat, že Tribunál měl v projednávané věci použít lhůtu z důvodu vzdálenosti, stanovenou v čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu.

65

V tomto ohledu je nutné konstatovat, že v souladu s tím, co bylo konstatováno v bodě 48 tohoto rozsudku, závisí v projednávané věci použitelnost čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu pouze na otázce, zda musí být promlčecí lhůta stanovená v článku 46 statutu Soudního dvora kvalifikována jako procesní lhůta či nikoliv.

66

V souladu s tím, co bylo konstatováno v bodě 49 tohoto rozsudku, není promlčecí lhůta procesní lhůtou.

67

Za těchto podmínek musí být druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zásady právní jistoty, zamítnut jako neopodstatněný.

68

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že vzhledem k tomu, že žádný z důvodů vznesených žalobkyní nebyl přijat, je nutné kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.

69

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost Evropaïki Dynamiki neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: