Věc C-465/11
Forposta SA
a
ABC Direct Contact sp. z o.o.
v.
Poczta Polska SA
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajowa Izba Odwoławcza)
„Směrnice 2004/18/ES — Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) — Směrnice 2004/17/ES — Článek 53 odst. 3 a čl. 54 odst. 4 — Veřejné zakázky — Odvětví poštovních služeb — Kritéria pro vyloučení ze zadávacího řízení — Vážné profesní pochybení — Ochrana veřejného zájmu — Zachování spravedlivé hospodářské soutěže“
Shrnutí rozsudku – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. prosince 2012
Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Vnitrostátní soud pro účely článku 267 SFEU – Pojem – Předkládající orgán, jenž má vydat rozhodnutí soudní povahy – Krajowa Izba Odwoławcza (polský odvolací senát) – Zahrnutí
(Článek 267 SFEU)
Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby – Směrnice 2004/18 – Zadávání zakázek – Důvody pro vyloučení z účasti na zadávacím řízení – Vážné profesní pochybení – Pojem – Výklad – Vnitrostátní právní úprava zakotvující pojem založený na existenci okolností přičitatelných hospodářskému subjektu – Vyloučení – Nutnost posouzení vytýkaného chování v konkrétním případě veřejným zadavatelem
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. d)]
Sbližování právních předpisů – Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby – Směrnice 2004/18 – Zadávání zakázek – Důvody pro vyloučení z účasti na zadávacím řízení – Restriktivní povaha seznamu důvodů uvedených v čl. 45 odst. 2 směrnice – Možnost členských států stanovit další důvody pro vyloučení – Podmínky
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 45 odst. 2)
Předběžné otázky – Výklad – Časové účinky výkladových rozsudků – Zpětný účinek – Omezení – Právní jistota – Posuzovací pravomoc Soudního dvora
(Článek 267 SFEU)
Předběžné otázky – Výklad – Časové účinky výkladových rozsudků – Zpětný účinek – Omezení Soudním dvorem – Podmínky – Význam finančních důsledků rozsudku pro dotyčný členský stát – Nerozhodující kritérium
(Článek 267 SFEU)
Pro posouzení toho, zda je předkládající orgán svojí povahou „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, což je otázka, která je upravena výlučně unijním právem, bere Soudní dvůr v úvahu všechny skutečnosti, jako je zákonný základ orgánu, jeho trvalost, závaznost jeho jurisdikce, kontradiktorní povaha řízení, použití právních předpisů orgánem, jakož i jeho nezávislost.
V tomto ohledu Krajowa Izba Odwoławcza, což je orgán založený polským zákonem o veřejných zakázkách, jenž má výlučnou pravomoc rozhodovat o sporech mezi hospodářskými subjekty a veřejnými zadavateli v prvém stupni, představuje při výkonu svých pravomocí upravených těmito ustanoveními soud ve smyslu článku 267 SFEU. Skutečnost, že se tento orgán na základě jiných ustanovení případně zabývá poradními funkcemi, není v této souvislosti relevantní.
(viz body 17, 18)
Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že za vážné profesní pochybení vedoucí k automatickému vyloučení hospodářského subjektu z probíhajícího zadávacího řízení na veřejnou zakázku lze považovat situaci, kdy veřejný zadavatel ukončil předcházející smlouvu o provedení veřejné zakázky uzavřenou s tímto hospodářským subjektem dohodou nebo ji vypověděl anebo od dané smlouvy odstoupil z důvodu okolností přičitatelných uvedenému hospodářského subjektu, došlo-li k ukončení dané smlouvy dohodou či k jejímu vypovězení nebo k odstoupení od ní ve lhůtě tří let před vyhlášením probíhajícího zadávacího řízení a hodnota neprovedené části veřejné zakázky činí alespoň 5 % celkové hodnoty této zakázky.
Pojem „vážné pochybení“ je totiž třeba chápat tak, že se obvykle vztahuje k jednání daného hospodářského subjektu, které z jeho strany svědčí o zlém úmyslu nebo nedbalosti určité závažnosti. Jakékoliv nesprávné či nepřesné provedení nebo neprovedení smlouvy nebo její části tímto subjektem může tak případně svědčit o omezené odborné způsobilosti dotčeného hospodářského subjektu, nerovná se však automaticky vážnému pochybení. Kromě toho konstatování existence „vážného pochybení“ v zásadě vyžaduje, aby bylo provedeno konkrétní a individuální posouzení chování dotyčného hospodářského subjektu. V tomto ohledu nemůže být pojem „vážné pochybení“ nahrazen pojmem „okolnosti přičitatelné“ dotyčnému hospodářskému subjektu.
Z tohoto důvodu právní úprava, jež se neomezuje na vytyčení obecného rámce, v němž se uplatní čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) směrnice 2004/18, ale ukládá v této souvislosti veřejným zadavatelům imperativní podmínky, a to, jaké závěry je třeba za určitých okolností automaticky vyvodit, aniž se tomuto veřejnému zadavateli ponechává možnost v konkrétním případě posoudit závažnost údajně chybného chování uvedeného subjektu v rámci provádění předcházející zakázky, tímto překračuje prostor pro uvážení, který mají členské státy podle čl. 45 odst. 2 druhého pododstavce této směrnice stran upřesnění podmínek uplatnění důvodu pro vyloučení stanoveného v tomtéž odstavci 2 prvním pododstavci písm. d) při dodržení unijního práva.
(viz body 30, 31, 33 až 36, výrok 1)
Zásady a pravidla unijního práva v oblasti veřejných zakázek neodůvodňují, aby z důvodu ochrany veřejného zájmu a oprávněných zájmů veřejných zadavatelů, jakož i zachování spravedlivé hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty ukládala vnitrostátní právní úprava veřejnému zadavateli povinnost automaticky ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku vyloučit hospodářský subjekt z důvodu vážného profesního pochybení, aniž je provedeno konkrétní a individuální posouzení chování dotyčného hospodářského subjektu.
Článek 45 odst. 2 směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby stanoví taxativní výčet důvodů, které mohou odůvodňovat vyloučení hospodářského subjektu z účasti na zakázce, založených na objektivních poznatcích a souvisejících s jeho odbornými předpoklady, takže je překážkou pro to, aby členské státy doplňovaly seznam, který obsahuje, o další důvody pro vyloučení založené na kritériích souvisejících s odbornými předpoklady.
Pouze v případě, že dotyčný důvod pro vyloučení nespočívá v odborných předpokladech hospodářského subjektu, a do takového taxativního výčtu tedy nepatří, lze s ohledem na zásady nebo jiná pravidla unijního práva v oblasti veřejných zakázek zvážit případnou přípustnost tohoto důvodu.
(viz body 38, 39, 41, výrok 2)
Soudní dvůr při výkonu pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, mohou okolnosti jen zcela výjimečně přimět k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost všech zúčastněných osob se dovolávat ustanovení nebo zásady, jejichž výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře. Konkrétně, Soudní dvůr toto řešení použil pouze za přesně vymezených okolností, zejména když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a když vyšlo najevo, že jednotlivci a vnitrostátní orgány byly vedeny k chování, které nebylo v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní a závažné nejistoty týkající se smyslu ustanovení unijního práva, ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo Evropské komise.
(viz body 44, 45)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 47)
Věc C-465/11
Forposta SA
a
ABC Direct Contact sp. z o.o.
v.
Poczta Polska SA
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajowa Izba Odwoławcza)
„Směrnice 2004/18/ES — Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) — Směrnice 2004/17/ES — Článek 53 odst. 3 a čl. 54 odst. 4 — Veřejné zakázky — Odvětví poštovních služeb — Kritéria pro vyloučení ze zadávacího řízení — Vážné profesní pochybení — Ochrana veřejného zájmu — Zachování spravedlivé hospodářské soutěže“
Shrnutí rozsudku – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. prosince 2012
Předběžné otázky — Předložení sporu Soudnímu dvoru — Vnitrostátní soud pro účely článku 267 SFEU — Pojem — Předkládající orgán, jenž má vydat rozhodnutí soudní povahy — Krajowa Izba Odwoławcza (polský odvolací senát) — Zahrnutí
(Článek 267 SFEU)
Sbližování právních předpisů — Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby — Směrnice 2004/18 — Zadávání zakázek — Důvody pro vyloučení z účasti na zadávacím řízení — Vážné profesní pochybení — Pojem — Výklad — Vnitrostátní právní úprava zakotvující pojem založený na existenci okolností přičitatelných hospodářskému subjektu — Vyloučení — Nutnost posouzení vytýkaného chování v konkrétním případě veřejným zadavatelem
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. d)]
Sbližování právních předpisů — Postupy při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby — Směrnice 2004/18 — Zadávání zakázek — Důvody pro vyloučení z účasti na zadávacím řízení — Restriktivní povaha seznamu důvodů uvedených v čl. 45 odst. 2 směrnice — Možnost členských států stanovit další důvody pro vyloučení — Podmínky
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, čl. 45 odst. 2)
Předběžné otázky — Výklad — Časové účinky výkladových rozsudků — Zpětný účinek — Omezení — Právní jistota — Posuzovací pravomoc Soudního dvora
(Článek 267 SFEU)
Předběžné otázky — Výklad — Časové účinky výkladových rozsudků — Zpětný účinek — Omezení Soudním dvorem — Podmínky — Význam finančních důsledků rozsudku pro dotyčný členský stát — Nerozhodující kritérium
(Článek 267 SFEU)
Pro posouzení toho, zda je předkládající orgán svojí povahou „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, což je otázka, která je upravena výlučně unijním právem, bere Soudní dvůr v úvahu všechny skutečnosti, jako je zákonný základ orgánu, jeho trvalost, závaznost jeho jurisdikce, kontradiktorní povaha řízení, použití právních předpisů orgánem, jakož i jeho nezávislost.
V tomto ohledu Krajowa Izba Odwoławcza, což je orgán založený polským zákonem o veřejných zakázkách, jenž má výlučnou pravomoc rozhodovat o sporech mezi hospodářskými subjekty a veřejnými zadavateli v prvém stupni, představuje při výkonu svých pravomocí upravených těmito ustanoveními soud ve smyslu článku 267 SFEU. Skutečnost, že se tento orgán na základě jiných ustanovení případně zabývá poradními funkcemi, není v této souvislosti relevantní.
(viz body 17, 18)
Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že za vážné profesní pochybení vedoucí k automatickému vyloučení hospodářského subjektu z probíhajícího zadávacího řízení na veřejnou zakázku lze považovat situaci, kdy veřejný zadavatel ukončil předcházející smlouvu o provedení veřejné zakázky uzavřenou s tímto hospodářským subjektem dohodou nebo ji vypověděl anebo od dané smlouvy odstoupil z důvodu okolností přičitatelných uvedenému hospodářského subjektu, došlo-li k ukončení dané smlouvy dohodou či k jejímu vypovězení nebo k odstoupení od ní ve lhůtě tří let před vyhlášením probíhajícího zadávacího řízení a hodnota neprovedené části veřejné zakázky činí alespoň 5 % celkové hodnoty této zakázky.
Pojem „vážné pochybení“ je totiž třeba chápat tak, že se obvykle vztahuje k jednání daného hospodářského subjektu, které z jeho strany svědčí o zlém úmyslu nebo nedbalosti určité závažnosti. Jakékoliv nesprávné či nepřesné provedení nebo neprovedení smlouvy nebo její části tímto subjektem může tak případně svědčit o omezené odborné způsobilosti dotčeného hospodářského subjektu, nerovná se však automaticky vážnému pochybení. Kromě toho konstatování existence „vážného pochybení“ v zásadě vyžaduje, aby bylo provedeno konkrétní a individuální posouzení chování dotyčného hospodářského subjektu. V tomto ohledu nemůže být pojem „vážné pochybení“ nahrazen pojmem „okolnosti přičitatelné“ dotyčnému hospodářskému subjektu.
Z tohoto důvodu právní úprava, jež se neomezuje na vytyčení obecného rámce, v němž se uplatní čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. d) směrnice 2004/18, ale ukládá v této souvislosti veřejným zadavatelům imperativní podmínky, a to, jaké závěry je třeba za určitých okolností automaticky vyvodit, aniž se tomuto veřejnému zadavateli ponechává možnost v konkrétním případě posoudit závažnost údajně chybného chování uvedeného subjektu v rámci provádění předcházející zakázky, tímto překračuje prostor pro uvážení, který mají členské státy podle čl. 45 odst. 2 druhého pododstavce této směrnice stran upřesnění podmínek uplatnění důvodu pro vyloučení stanoveného v tomtéž odstavci 2 prvním pododstavci písm. d) při dodržení unijního práva.
(viz body 30, 31, 33 až 36, výrok 1)
Zásady a pravidla unijního práva v oblasti veřejných zakázek neodůvodňují, aby z důvodu ochrany veřejného zájmu a oprávněných zájmů veřejných zadavatelů, jakož i zachování spravedlivé hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty ukládala vnitrostátní právní úprava veřejnému zadavateli povinnost automaticky ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku vyloučit hospodářský subjekt z důvodu vážného profesního pochybení, aniž je provedeno konkrétní a individuální posouzení chování dotyčného hospodářského subjektu.
Článek 45 odst. 2 směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby stanoví taxativní výčet důvodů, které mohou odůvodňovat vyloučení hospodářského subjektu z účasti na zakázce, založených na objektivních poznatcích a souvisejících s jeho odbornými předpoklady, takže je překážkou pro to, aby členské státy doplňovaly seznam, který obsahuje, o další důvody pro vyloučení založené na kritériích souvisejících s odbornými předpoklady.
Pouze v případě, že dotyčný důvod pro vyloučení nespočívá v odborných předpokladech hospodářského subjektu, a do takového taxativního výčtu tedy nepatří, lze s ohledem na zásady nebo jiná pravidla unijního práva v oblasti veřejných zakázek zvážit případnou přípustnost tohoto důvodu.
(viz body 38, 39, 41, výrok 2)
Soudní dvůr při výkonu pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, mohou okolnosti jen zcela výjimečně přimět k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost všech zúčastněných osob se dovolávat ustanovení nebo zásady, jejichž výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře. Konkrétně, Soudní dvůr toto řešení použil pouze za přesně vymezených okolností, zejména když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a když vyšlo najevo, že jednotlivci a vnitrostátní orgány byly vedeny k chování, které nebylo v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní a závažné nejistoty týkající se smyslu ustanovení unijního práva, ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo Evropské komise.
(viz body 44, 45)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 47)