Věc C‑322/11

K

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus)

„Řízení o předběžné otázce — Článek 63 SFEU a 65 SFEU — Volný pohyb kapitálu — Daňová právní úprava členského státu, která neumožňuje odečíst ztrátu z prodeje nemovitého majetku nacházejícího se v jiném členském státě od zisku z převodu cenných papírů v členském státě zdanění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. listopadu 2013

Volný pohyb kapitálu a plateb – Omezení – Daňové právní předpisy – Daň z příjmů – Právní úprava členského státu, která neumožňuje odečíst v členském státě zdanění od příjmů z movitého majetku ztráty z převodu nemovitosti nacházející se v jiném členském státě – Nepřípustnost – Odůvodnění – Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy – Nutnost zaručit soudržnost daňového systému členského státu – Proporcionalita

(Články 63 SFEU a 65 SFEU)

Články 63 SFEU a 65 SFEU nebrání takové daňové právní úpravě členského státu, která poplatníkovi s bydlištěm a neomezenou povinností k dani z příjmu v tomto členském státě neumožňuje, aby odečetl od příjmů z movitého majetku zdanitelných v tomto členském státě ztráty z převodu nemovitosti nacházející se v jiném členském státě, zatímco toto za určitých předpokladů umožňuje, nachází-li se nemovitost v prvně uvedeném členském státě.

Takové rozdílné zacházení v závislosti na místě, kde se nachází nemovitost, je s to odradit poplatníka od investice do nemovitého majetku v jiném členském státě a omezuje tedy volný pohyb kapitálu, což článek 63 SFEU v zásadě zakazuje.

Pokud však aplikace mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění ve spojení s daňovou právní úpravou státu zdanění vede k tomu, že uvedený stát nemá žádnou pravomoc danit příjmy z převodu nemovitého majetku nacházejícího se v jiném členském státě, pak odmítnutí odpočíst ztráty z převodu uvedeného majetku umožňuje zachovat symetrii mezi pravomocí zdanit zisk a možností odpočíst ztráty. S ohledem na cíl sledovaný uvedenou právní úpravou dále v případě téhož poplatníka a téže daně existuje přímá souvislost mezi dohodnutou daňovou výhodou, tj. zohledňováním ztrát z kapitálových investic, na jedné straně a zdaněním zisku z uvedených investic na straně druhé. Uvedená právní úprava tudíž může být odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu týkajícími se nutnosti zachovat vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy a zajistit soudržnost daňového systému a je vhodná k dosažení uvedených cílů.

Skutečnost, že by ztráta mohla být konečná, nemá vliv na proporcionalitu uvedené daňové právní úpravy, když právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází nemovitost, neupravují zohledňování ztrát z prodeje nemovitosti. Volný pohyb kapitálu totiž nelze chápat v tom smyslu, že členský stát je povinen zavádět svá daňová pravidla v závislosti na pravidlech jiného členského státu tak, aby za každé situace zaručovala zdanění odstraňující veškeré odlišnosti vyplývající z vnitrostátních daňových právních úprav, jelikož rozhodnutí poplatníka investovat v zahraničí mohou být pro takového poplatníka v jednotlivých případech více či méně výhodná nebo nevýhodná.

(viz body 31, 53, 55, 67–69, 71, 80, 81, 83 a výrok)

Věc C‑322/11

K

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein hallinto-oikeus)

„Řízení o předběžné otázce — Článek 63 SFEU a 65 SFEU — Volný pohyb kapitálu — Daňová právní úprava členského státu, která neumožňuje odečíst ztrátu z prodeje nemovitého majetku nacházejícího se v jiném členském státě od zisku z převodu cenných papírů v členském státě zdanění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. listopadu 2013

Volný pohyb kapitálu a plateb — Omezení — Daňové právní předpisy — Daň z příjmů — Právní úprava členského státu, která neumožňuje odečíst v členském státě zdanění od příjmů z movitého majetku ztráty z převodu nemovitosti nacházející se v jiném členském státě — Nepřípustnost — Odůvodnění — Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy — Nutnost zaručit soudržnost daňového systému členského státu — Proporcionalita

(Články 63 SFEU a 65 SFEU)

Články 63 SFEU a 65 SFEU nebrání takové daňové právní úpravě členského státu, která poplatníkovi s bydlištěm a neomezenou povinností k dani z příjmu v tomto členském státě neumožňuje, aby odečetl od příjmů z movitého majetku zdanitelných v tomto členském státě ztráty z převodu nemovitosti nacházející se v jiném členském státě, zatímco toto za určitých předpokladů umožňuje, nachází-li se nemovitost v prvně uvedeném členském státě.

Takové rozdílné zacházení v závislosti na místě, kde se nachází nemovitost, je s to odradit poplatníka od investice do nemovitého majetku v jiném členském státě a omezuje tedy volný pohyb kapitálu, což článek 63 SFEU v zásadě zakazuje.

Pokud však aplikace mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění ve spojení s daňovou právní úpravou státu zdanění vede k tomu, že uvedený stát nemá žádnou pravomoc danit příjmy z převodu nemovitého majetku nacházejícího se v jiném členském státě, pak odmítnutí odpočíst ztráty z převodu uvedeného majetku umožňuje zachovat symetrii mezi pravomocí zdanit zisk a možností odpočíst ztráty. S ohledem na cíl sledovaný uvedenou právní úpravou dále v případě téhož poplatníka a téže daně existuje přímá souvislost mezi dohodnutou daňovou výhodou, tj. zohledňováním ztrát z kapitálových investic, na jedné straně a zdaněním zisku z uvedených investic na straně druhé. Uvedená právní úprava tudíž může být odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu týkajícími se nutnosti zachovat vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy a zajistit soudržnost daňového systému a je vhodná k dosažení uvedených cílů.

Skutečnost, že by ztráta mohla být konečná, nemá vliv na proporcionalitu uvedené daňové právní úpravy, když právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází nemovitost, neupravují zohledňování ztrát z prodeje nemovitosti. Volný pohyb kapitálu totiž nelze chápat v tom smyslu, že členský stát je povinen zavádět svá daňová pravidla v závislosti na pravidlech jiného členského státu tak, aby za každé situace zaručovala zdanění odstraňující veškeré odlišnosti vyplývající z vnitrostátních daňových právních úprav, jelikož rozhodnutí poplatníka investovat v zahraničí mohou být pro takového poplatníka v jednotlivých případech více či méně výhodná nebo nevýhodná.

(viz body 31, 53, 55, 67–69, 71, 80, 81, 83 a výrok)