—

za Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS) A. R. Trillo Garcíou a P. García Perea, abogados,

—

za španělskou vládu A. Rubio Gonzálezem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi S. Pardo Quintillán a V. Kreuschitzem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. 1971, L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35), ve znění změněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 629/2006 ze dne 5. dubna 2006 (Úř. věst. L 114, s. 1, dále jen „nařízení č. 1408/71“), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009 (Úř. věst. L 284, s. 43, dále jen „nařízení č. 883/2004“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi C. Salgado González a Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) (dále jen „INSS“) a Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS), jehož předmětem výše starobního důchodu žalobkyně v původním řízení.

3

Článek 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71 stanoví:

„S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby, na něž se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.“

4

Podle čl. 45 odst. 1 tohoto nařízení:

„Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky v rámci systému, který není zvláštním systémem ve smyslu odstavců 2 nebo 3, získáním dob pojištění nebo bydlení, přihlíží příslušná instituce uvedeného členského státu v nezbytné míře k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, ať již v rámci obecného nebo zvláštního systému a jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná. Pro uvedený účel přihlíží k těmto dobám, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.“

5

Článek 46 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„Pokud byly podmínky vyžadované právními předpisy členského státu pro získání nároku na dávky splněny pouze po použití článku 45 nebo čl. 40 odst. 3, použijí se tato pravidla:

6

Článek 47 odst. 1 nařízení č. 1408/71 stanoví:

„Pro výpočet teoretické a poměrné výše uvedené v čl. 46 odst. 2 se použijí tato pravidla:

[…]

7

Článek 89 tohoto nařízení stanoví, že „[z]vláštní postupy při uplatňování právních předpisů některých členských států jsou uvedeny v příloze VI“.

8

Bod 4 části H, týkající se Španělského království, přílohy VI nařízení č. 1408/71 stanoví:

9

Článek 90 nařízení č. 883/2004 stanoví, že nařízení č. 1408/71 se v podstatě zrušuje ode dne použitelnosti nařízení č. 883/2004.

10

Článek 87 odst. 5 nařízení č. 883/2004 obsahuje následující přechodné ustanovení:

„Nároky osoby, které byl přede dnem použitelnosti tohoto nařízení vyplácen v některém členském státě důchod, lze na žádost dotčené osoby s ohledem na toto nařízení přezkoumat.“

11

Podle článku 91 tohoto nařízení se toto nařízení použije ode dne vstupu prováděcího nařízení v platnost.

12

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284, s. 1), vstupuje podle svého článku 97 v platnost dnem 1. května 2010.

13

Článek 161 odst. 1 písm. b) obecného zákona o sociálním zabezpečení (Ley General de la Seguridad Social), ve znění změněném a schváleném královských legislativním dekretem 1/1994 ze dne 20. června 1994, které se uplatní na skutkové okolnosti věci v původním řízení (dále jen „LGSS“), podmiňuje nárok na starobní důchod mimo jiné placením příspěvků po dobu nejméně 15 let.

14

Článek 162 odst. 1 LGSS stanoví:

„Výše základu starobního důchodu v příspěvkovém systému odpovídá podílu, který je výsledkem dělení vyměřovacích základů žadatele za 180 měsíců bezprostředně předcházejících měsíci, který předchází měsíci, ve kterém nastala rozhodná skutečnost, číslem 210.“

15

Concepción Salgado González odvedla ve Španělsku do Régimen Especial de Trabajadores Autónomos (zvláštní systém osob samostatně výdělečně činných) příspěvky za 3711 dní ode dne 1. února 1989 do 31. března 1999 a v Portugalsku za 2100 dní ode dne 1. března 2000 do 31. prosince 2005.

16

Concepción Salgado González požádala ve Španělsku o starobní důchod. INSS jí 9. listopadu 2006 tento důchod přiznal s účinností ode dne 1. ledna 2006.

17

Poprvé stanovil INSS za použití čl. 162 odst. 1 LGSS „výpočtový základ“ této dávky na 341,65 eur měsíčně.

18

Tato částka byla získána tak, že se sečetly španělské vyměřovací základy ode dne 1. dubna 1984 do 31. března 1999 a tento výsledek se vydělil číslem 210, což je dělitel odpovídající – jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru – celkovému počtu řádných příspěvků (dvanácti ročně) a mimořádných příspěvků (dvěma ročně) zaplacených během období 180 měsíců, tedy 15 let.

19

Uvedený výpočtový základ byl nejprve upraven, tedy snížen na 53 %, aby se zohlednil počet let, ve kterých C. Salgado González platila příspěvky. Po této úpravě se výpočtový základ snížil na částku 181,07 eur.

20

Tento výpočtový základ byl poté znovu upraven za účelem stanovení části starobního důchodu, který mělo povinnost vyplácet Španělské království. Pro tyto účely INSS zohlednil část příspěvků, jež C. Salgado González odvedla ve Španělsku, v poměru ke všem jejím příspěvkům. Část starobního důchodu, kterou měl povinnost vyplácet tento členský stát, byla stanovena na 63,86 % upraveného výpočtového základu, což odpovídalo částce 115,63 eur. Tato částka, včetně revalorizace a příplatků, byla nakonec stanovena na 371,36 eur.

21

Vzhledem k tomu, že se C. Salgado González domnívala, že do výpočtu dávky starobního důchodu, na kterou má nárok, musí být rovněž zahrnuty příspěvky, jež hradila v Portugalsku, požádala dne 8. ledna 2007, aby byla uvedená částka opravena a stanovena ve výši 864,14 eur měsíčně.

22

INSS tuto žádost zamítl a podruhé stanovil tutéž částku na 336,86 eur měsíčně.

23

Tato částka byla získána tak, že se za použití čl. 162 odst. 1 LGSS sečetly španělské vyměřovací základy ode dne 1. dubna 1984 do 31. března 1999, tedy za dobu patnácti let předcházejících platbě posledního příspěvku C. Salgado González ve Španělsku, a tento výsledek se vydělil číslem 210. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v původním řízení začala přispívat do španělského systému sociálního zabezpečení až ode dne 1. února 1989, byly příspěvky za období od 1. dubna 1984 do 31. ledna 1989 započítány v nulové výši.

24

Tento výpočtový základ INSS upravil způsobem popsaným v bodech 19 a 20 tohoto rozsudku za účelem stanovení skutečné výše dávky.

25

Poté, co C. Salgado González bezúspěšně uplatnila opravné prostředky v rámci správního řízení, podala žalobu k Juzgado de lo Social č. 3 v Ourense, jež byla rovněž zamítnuta.

26

Předkládající soud, k němuž byl podán kasační opravný prostředek, upřesňuje, že za účelem určení výpočtového základu dávky starobního důchodu, která má být žalobkyni v původním řízení přiznána, použil INSS ustanovení bodu 4 části H přílohy VI nařízení č. 1408/71 ve spojení s čl. 162 odst. 1 LGSS.

27

Předkládající soud uvádí, že nepochybuje o tom, že není možné zahrnout příspěvky hrazené C. Salgado González v Portugalsku do výpočtu výpočtového základu jejího španělského starobního důchodu. Má však za to, že metoda, již použil INSS pro výpočet této částky, neodpovídá požadavkům volného pohybu pracovníků týkajícím se sociálních dávek stanovených v článku 48 SFEU ani rovného zacházení s usazenými a migrujícími pracovníky stanoveného v článku 3 nařízení č. 1408/71.

28

Konkrétně použití dělitele 210 ve vztahu k migrujícím pracovníkům, i když přispívali ve Španělsku méně než 15 let, má za následek nerovné postavení těchto pracovníků vůči nemigrujícím pracovníkům přispívajícím ve Španělsku. Za stejnou výši příspěvků jako nemigrující pracovník přispívající ve Španělsku bude totiž mít migrující pracovník Společenství, který rozdělil své příspěvky mezi Španělské království a jiný členský stát, výpočtový základ, který bude snížen o částku, kterou nepřispíval ve Španělsku. Takový výsledek je podle předkládajícího soudu v rozporu s cílem Společenství stanoveným v článku 48 SFEU, který spočívá v tom, že migrujícímu pracovníkovi nemůže být snížena výše dávky, pokud by k takovému snížení nedošlo v případě, že by nemigroval (viz rozsudky ze dne 9. srpna 1994, Reichling, C-406/93, Recueil, s. I-4061, bod 26, a ze dne 12. září 1996, Lafuente Nieto, C-251/94, Recueil, s. I-4187, bod 38).

29

Dále předkládající soud uvádí, že čím déle určitý pracovník hradí příspěvky v jiném členském státě než ve Španělském království, tím méně mu zbývá během jeho profesního života času hradit španělské příspěvky – jež jsou jediné, které mohou být podle bodu 4 části H přílohy VI nařízení č. 1408/71 zohledněny – po dobu patnácti let uvedenou v čl. 162 odst. 1 LGSS. Tyto okolnosti charakterizují rozdíl v situaci mezi migrujícím pracovníkem přispívajícím ve Španělsku a nemigrujícím pracovníkem přispívajícím rovněž ve Španělsku, jelikož posledně uvedený pracovník má na to, aby splnil podmínku přispívat po dobu patnácti let, celý profesní život.

30

Tribunal Superior de Justicia de Galicia se tedy rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda článek 48 SFEU a článek 3 nařízení č. 1408/71, jakož i bod 4 části H přílohy VI téhož nařízení nebo písm. a) bodu 2 oddílu „Španělsko“ přílohy XI nařízení č. 883/2004 brání takové právní úpravě členského státu, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, podle které se teoretická výše starobního důchodu migrující i nemigrující osoby samostatně výdělečně činné vždy vypočítá ze základů příspěvků odváděných touto osobou po stanovené referenční období patnácti let, které předchází platbě jejího posledního příspěvku do systému sociálního zabezpečení tohoto státu, které se vydělí číslem 210, aniž mohou být délka tohoto období nebo použitý dělitel přizpůsobeny s cílem zohlednit skutečnost, že dotyčná osoba vykonala své právo na volný pohyb.

32

Úvodem je třeba konstatovat, že podle článku 91 nařízení č. 883/2004, ve spojení s článkem 97 nařízení č. 988/2009, se nařízení č. 883/2004 použije od 1. května 2010.

33

Jak přitom vyplývá z bodu 16 tohoto rozsudku, INSS přiznal C. Salgado González starobní důchod dne 9. listopadu 2006 s účinností ode dne 1. ledna 2006. Generální advokát rovněž uvedl v bodě 30 svého stanoviska, že nic ve spise nenasvědčuje tomu, že C. Salgado González využila možnosti, jež nabízí čl. 87 odst. 5 uvedeného nařízení, požádat o přezkum svých práv.

34

Z toho vyplývá, že se nařízení č. 883/2004 na věc v původním řízení ratione temporis nepoužije.

35

Za účelem odpovědi na otázky položené předkládajícím soudem je třeba připomenout, že nařízení č. 1408/71 nezavádí společný systém sociálního zabezpečení, ale umožňuje, aby nadále existovaly rozdílné vnitrostátní systémy, a jeho jediným cílem je zajistit koordinaci těchto vnitrostátních systémů. Podle ustálené judikatury tak platí, že si členské státy ponechávají pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení (viz rozsudky ze dne 1. dubna 2008, Gouvernement de la Communauté française a gouvernement wallon, C-212/06, Sb. rozh. s. I-1683, bod 43, jakož i rozsudek ze dne 21. července 2011, Stewart, C-503/09, Sb. rozh. s. I-6497, bod 75).

36

Vzhledem k tomu, že na úrovni Unie nedošlo k harmonizaci, jsou tedy zejména podmínky, které zakládají nárok na dávky, stanovovány právními předpisy každého členského státu (výše uvedený rozsudek Stewart, bod 76 a citovaná judikatura).

37

Při výkonu této pravomoci však členské státy musí dodržovat unijní právo a především ustanovení Smlouvy o FEU týkající se svobody pohybu a pobytu na území členských států, která je přiznána každému občanovi Unie (výše uvedený rozsudek Stewart, bod 77 a citovaná judikatura).

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 45 nařízení č. 1408/71 stanoví, že pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání nároku na dávky stanovené tímto ustanovením, jakou je například starobní důchod, získáním dob pojištění, přihlíží příslušná instituce uvedeného členského státu v nezbytné míře k dobám pojištění získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu. Pro uvedený účel přihlíží k těmto dobám, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.

39

Ve věci v původním řízení je nesporné, že INSS za účelem ověření toho, zda C. Salgado González přispívala po minimální dobu patnácti let stanovenou v čl. 161 odst. 1 písm. b) LGSS, zohlednil v souladu s článkem 45 nařízení č. 1408/71 jak doby získané ve Španělsku, tak doby získané v Portugalsku.

40

Předkládající soud si naopak klade otázku, zda unijní právo brání pravidlům pro výpočet teoretické výše dotčené dávky, jež použil INSS.

41

V tomto ohledu je třeba připomenout, že z čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 vyplývá, že teoretická výše takové dávky má být vypočtena, jako by pojištěná osoba vykonávala veškerou svoji profesní činnost výhradně v daném členském státě (rozsudek ze dne 21. července 2005, Koschitzki, C-30/04, Sb. rozh. s. I-7389, bod 27).

42

Kromě toho článek 47 nařízení č. 1408/71 stanoví doplňující ustanovení pro výpočet dávek. V odstavci 1 písm. g) konkrétně stanoví, že pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě průměrných příspěvků, určí příslušná instituce uvedený průměr pouze na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů uvedeného státu. Mimoto část H přílohy VI nařízení č. 1408/71, která upravuje zvláštní postupy při uplatňování španělských právních předpisů, v bodě 4 písm. a) upřesňuje, že podle článku 47 tohoto nařízení se výpočet teoretické španělské dávky provádí na základě skutečných příspěvků pojištěné osoby během let bezprostředně předcházejících platbě posledního příspěvku do španělského systému sociálního zabezpečení.

43

Jak vyplývá z ustálené judikatury, čl. 46 odst. 2 a čl. 47 odst. 1 nařízení č. 1408/71 musí být vykládán z hlediska cíle stanoveného článkem 48 SFEU, ze kterého zejména vyplývá, že migrujícím pracovníkům nelze snížit dávky sociálního zabezpečení v důsledku toho, že využili práva na volný pohyb (výše uvedené rozsudky Reichling, body 21 a 22, jakož i Lafuente Nieto, bod 33).

44

V rámci stanovení dávky, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, přitom INSS provedl výpočet teoretické výše starobního důchodu C. Salgado González za použití pravidla stanoveného v čl. 162 odst. 1 LGSS, podle něhož se tato výše vypočítá na základě průměrných příspěvků.

45

Na jedné straně INSS za účelem přiznání nároku na dávku přihlédl v souladu s článkem 45 nařízení č. 1408/71 k portugalským příspěvkům, jako by byly dobami získanými podle španělských právních předpisů.

46

Na druhé straně však článek 47 odst. 1 písm. g) nařízení č. 1408/71 stanoví, že se průměrný příspěvek určí pouze na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů uvedeného státu (per analogiam viz výše uvedený rozsudek Lafuente Nieto, bod 39).

47

V tomto ohledu je zřejmé, že INSS v rámci výpočtu teoretické výše dávky, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, nevypočítal průměrný příspěvek C. Salgado González pouze na základě dob pojištění, které získala ve Španělsku během let bezprostředně předcházejících platbě jejího posledního příspěvku do španělského systému sociálního zabezpečení, jak ukládá čl. 47 odst. 1 písm. g) nařízení č. 1408/71 a bod 4 písm. a) části H přílohy VI téhož nařízení.

48

Concepción Salgado González totiž přispívala do španělského systému sociálního zabezpečení ode dne 1. února 1989 do 31. března 1999, po celkovou dobu 3711 dní, tedy přibližně deset let a dva měsíce, zatímco INSS zanesl do výpočtu fiktivní příspěvkovou dobu ode dne 1. dubna 1984 do 30. ledna 1989, a to za účelem splnění podmínky přispívat po dobu patnácti let předcházející poslední platbě C. Salgado González do španělského systému. Cílem této početní operace INSS bylo stanovit čitatele, na nějž se uplatní dělitel 210 stanovený v čl. 162 odst. 1 LGSS, a vypočítat tak průměrný příspěvek nezbytný pro stanovení výpočtového základu starobního důchodu.

49

Vzhledem k tomu, že však C. Salgado González v období od 1. dubna 1984 do 31. března 1989 nepřispívala, zohlednil INSS při výpočtu doby pojištění, které nebyly získány ve Španělsku. Jelikož tyto doby musely být započítány v nulové výši, mělo jejich zohlednění za následek snížení průměrného příspěvku C. Salgado González.

50

Je přitom třeba konstatovat, že k takovému snížení by nedošlo, kdyby C. Salgado González přispívala pouze ve Španělsku a nevyužila svého práva na volný pohyb. Jinak řečeno, v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71, jak jsou připomenuty v bodě 41 tohoto rozsudku, nebyla teoretická výše starobního důchodu C. Salgado González vypočítána tak, jak by tomu bylo, kdyby vykonávala svou profesní činnost pouze ve Španělsku.

51

Generální advokát v bodě 44 svého stanoviska uvedl, že tomu by mohlo být jinak, kdyby vnitrostátní právní předpisy stanovily mechanismy upravující pravidla pro výpočet teoretické výše starobního důchodu, jež by zohledňovala výkon práva volného pohybu dotyčného pracovníka. S ohledem na pravidla stanovená v čl. 162 odst. 2 LGSS by v projednávané věci mohl být dělitel upraven tak, aby odrážel počet příspěvků z řádných a mimořádných odměn za práci, které pojištěný skutečně uhradil.

52

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět v tom smyslu, že článek 48 SFEU, článek 3, čl. 46 odst. 2 písm. a) a čl. 47 odst. 1 písm. g) nařízení č. 1408/71, jakož i bod 4 části H přílohy VI tohoto nařízení musí být vykládány tak, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava, o níž se jedná ve věci v původním řízení, podle které se teoretická výše starobního důchodu migrující i nemigrující osoby samostatně výdělečně činné vždy vypočítá ze základů příspěvků hrazených touto osobou ve stanoveném referenčním období, které předchází platbě jejího posledního příspěvku do systému sociálního zabezpečení tohoto státu, na které se uplatní stanovený dělitel, aniž lze délku tohoto období nebo tento dělitel upravit v zájmu zohlednění skutečnosti, že dotyčná osoba využila svého práva volného pohybu.

53

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 48 SFEU, článek 3, čl. 46 odst. 2 písm. a) a čl. 47 odst. 1 písm. g) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění změněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 629/2006 ze dne 5. dubna 2006, jakož i bod 4 části H přílohy VI tohoto nařízení musí být vykládány tak, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava, o níž se jedná ve věci v původním řízení, podle které se teoretická výše starobního důchodu migrující i nemigrující osoby samostatně výdělečně činné vždy vypočítá ze základů příspěvků hrazených touto osobou ve stanoveném referenčním období, které předchází platbě jejího posledního příspěvku do systému sociálního zabezpečení tohoto státu, na které se uplatní stanovený dělitel, aniž lze délku tohoto období nebo tento dělitel upravit v zájmu zohlednění skutečnosti, že dotyčná osoba využila svého práva volného pohybu.