—

za Interseroh Scrap and Metals Trading GmbH A. Oexlem, Rechtsanwalt,

—

za Sonderabfall-Management-Gesellschaft Rheinland-Pfalz mbH (SAM) C. v. der Lühem, Rechtsanwalt,

—

za belgickou vládu M. Jacobs a T. Maternem, jako zmocněnci,

—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

—

za portugalskou vládu L. Fernandesem a M. João Lois, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi G. Wilmsem a A. Marghelisem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, s. 1) ve znění nařízení Komise (ES) č. 308/2009 ze dne 15. dubna 2009 (Úř. věst. L 97, s. 8, dále jen „nařízení č. 1013/2006“).

2

Tato žádost byla podána v rámci řízení o žalobě podané společností Interseroh Scrap and Metals Trading GmbH (dále jen „Interseroh“), která se specializuje na obchodování s ocelovým a kovovým šrotem, proti Sonderabfall-Management-Gesellschaft Rheinland-Pfalz mbH (SAM) (dále jen „SAM“), který je spolkovou zemí Porýní-Falc pověřen mimo jiné dozorem nad pohybem zvláštních odpadů v této spolkové zemi, ve věci údajů, které musí být uvedeny v dokladu obsaženém v příloze VII nařízení č. 1013/2006 (dále jen „doklad o přepravě“).

3

Sedmý bod odůvodnění nařízení č. 1013/2006 připomíná, že je důležité organizovat a upravovat dozor nad přepravou odpadů a její kontrolu způsobem, který zohledňuje potřebu zachovávat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a lidského zdraví a který přispívá k jednotnějšímu uplatňování uvedeného nařízení v celé Evropské unii.

4

Podle patnáctého bodu odůvodnění nařízení č. 1013/2006 je vhodné zajistit minimální úroveň dozoru a kontroly v případě přepravy odpadů uvedených v příloze III, III A nebo III B tohoto nařízení a určených k využití tím, že se bude vyžadovat, aby tyto přepravy byly provázeny určitými informacemi.

5

Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1013/2006 stanoví toto nařízení postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů v závislosti na původu, určení a trase přepravy, druhu přepravovaných odpadů a způsobu nakládání s odpady v místě určení.

6

Z článku 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1013/2006 vyplývá, že přeprava odpadů určených k využití, které jsou uvedeny v příloze III nebo III B tohoto nařízení, podléhá obecným požadavkům na informace podle článku 18 uvedeného nařízení, jestliže množství přepravovaného odpadu překračuje 20 kg.

7

Příloha III nařízení č. 1013/2006, nazvaná „‚Zelený‘ seznam odpadů“, zahrnuje mimo jiné odpady uvedené v příloze IX Úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, podepsané v Basileji dne 22. března 1989, která byla jménem Společenství schválena rozhodnutím Rady 93/98/EHS ze dne 1. února 1993 (Úř. věst. L 39, s. 1, dále jen „Basilejská úmluva“).

8

Příloha IX Basilejské úmluvy uvádí, že na odpady, které jsou uvedeny v této příloze, se v zásadě nevztahuje čl. 1 odst. 1 písm. a) této úmluvy a tedy v zásadě nejsou považovány za „nebezpečné odpady“ podle uvedené úmluvy.

9

V uvedené příloze IX jsou pod kódem B 1010 uvedeny „Kovy a kovové slitiny v kovové, nedispergovatelné formě“, mimo jiné odpad železa a oceli, chromu, mědi, niklu, hliníku, zinku a cínu.

10

Článek 18 nařízení č. 1013/2006, nadepsaný „Odpady, které mají být doprovázeny určitými informacemi“, stanoví:

„1.   Odpady uvedené v čl. 3 odst. 2 a 4, které mají být přepraveny, podléhají těmto procedurálním požadavkům:

2.   Smlouva o využití odpadů mezi osobou, která přepravu zařizuje, a příjemcem uvedená v příloze VII musí být při zahájení přepravy účinná a musí obsahovat závazek, že pokud přepravu odpadů nebo jejich využití nelze dokončit podle plánu nebo pokud byla provedena jako nedovolená přeprava, osoba, která přepravu zařizuje, nebo pokud tato osoba není s to přepravu odpadů nebo jejich využití dokončit (např. je v platební neschopnosti), příjemce:

Osoba, která přepravu zařizuje, nebo příjemce poskytne dotčenému příslušnému orgánu na jeho žádost kopii smlouvy.

3.   Pro účely kontroly, vymáhání, plánování a pro statistické účely mohou členské státy podle svých vnitrostátních právních předpisů požadovat informace uvedené v odstavci 1 o přepravách, na které se vztahuje tento článek.

4.   S informacemi uvedenými v odstavci 1 se nakládá jako s důvěrnými, pokud je to vyžadováno právními předpisy Společenství a vnitrostátními právními předpisy.“

11

Článek 20 odst. 2 nařízení č. 1013/2006 osobě, která zařizuje přepravu, a příjemci mimo jiné ukládá, aby po dobu nejméně tří let ode dne zahájení přepravy uchovaly informace poskytnuté podle čl. 18 odst. 1 uvedeného nařízení.

12

Doklad o přepravě uvedený v příloze VII nařízení č. 1013/2006 má tuto podobu:

PŘÍLOHA VII

INFORMACE DOPROVÁZEJÍCÍ PŘEPRAVU ODPADŮ PODLE ČL. 3 ODST. 2 A 4

Informace k zásilce (1)

(1) Informace doprovázející přepravu odpadů uvedených na zeleném seznamu a určených k využití nebo odpadů určených k laboratorní analýze podle nařízení (ES) č. 1013/2006.

(2) V případě více než 3 dopravců přiložte informace požadované v bodech 5a), 5b), 5c).

(3) Pokud osoba, která přepravu zařizuje, není původcem odpadů nebo osobou, která odpad sbírá, je nutno poskytnout informace o původci nebo osobě, která odpad sbírá.

13

Podle informací, které poskytl Soudnímu dvoru Verwaltungsgericht Mainz, zaručuje Základní zákon Spolkové republiky Německo (Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland, dále jen „Základní zákon“) ochranu obchodního tajemství na základě ustanovení svého článku 12, který se týká svobodného výkonu podnikatelské nebo výdělečné činnosti ve spojení s ustanovením článku 14, který se týká práva na vlastnictví. Kromě toho podle judikatury Bundesverfassungsgericht (ústavní soud) jsou dodavatelské zdroje podniku obchodním tajemstvím, na které se vztahuje ochrana těchto základních práv.

14

Interseroh je dceřinou společností společnosti Interseroh SE, která je jedním z nejvýznamnějších podniků v Evropě, který se specializuje na sběr, nakládání a obchodování s druhotnými surovinami, a sice se železným šrotem, papírovým odpadem, odpadem z plastů a dřevným odpadem. Interseroh SE zaměstnává přibližně 2000 spolupracovníků, kteří pracují ve stovce provozoven nacházejících se ve třinácti zemích.

15

Interseroh jakožto obchodník zajišťuje dodávku celého množství objednaného kovošrotu různé kvality svým zákazníkům, kterými jsou ocelárny, slévárny a kovohutě.

16

V tomto kontextu vykonává Interseroh své činnosti výlučně jako „zprostředkující obchodník“ („Streckenhändlerin“). Tato zvláštní forma obchodování je charakteristická tím, že obchodník nakupuje zboží od původce odpadů nebo od osoby, která odpad sbírá, a dále jej prodává, i když sám zboží fyzicky neobdržel. Smluvní vztahy vznikají pouze mezi obchodníkem a původcem odpadů a mezi obchodníkem a příjemcem odpadů.

17

Druhy kovů, s nimiž obchoduje Interseroh, byly považovány za „odpady“ spadající pod kód B 1010 Basilejské úmluvy uvedený v příloze IX této úmluvy, a v důsledku toho za odpady, na které se vztahuje „zelený“ seznam uvedený v příloze III nařízení č. 1013/2006. Jejich přeshraniční přeprava proto podléhá požadavkům na informace stanoveným v článku 18 tohoto nařízení.

18

Osoba, která přepravu zařizuje, v projednávaném případě Interseroh, je podle SAM v souladu s čl. 18 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1013/2006 povinna zajistit, aby byl odpad v průběhu přepravy doprovázen dokladem o přepravě. Podle čl. 18 odst. 1 písm. b) a čl. 20 odst. 2 nařízení č. 1013/2006 musí příjemce tento doklad podepsat a uchovat po dobu nejméně tří let.

19

Praktickým důsledkem tohoto výkladu je, že obchodník, který se nachází v takové situaci jako společnost Interseroh, je povinen vzhledem k údajům, které musí být uvedeny v kolonce 6 uvedeného dokladu, prozradit svým zákazníkům své dodavatelské zdroje, a uvedení zákazníci mají tedy možnost přímo kontaktovat původce odpadů nebo osobu, která odpad sbírá a uzavřít další smlouvy, aniž využijí služeb zprostředkujícího obchodníka.

20

Interseroh má za to, že povinnost prozradit svým zákazníkům dodavatelské zdroje porušuje její právo na ochranu obchodního tajemství a představuje vážnou překážku výkonu její ekonomické činnosti zprostředkujícího obchodníka. Kromě toho Interseroh uvádí, že tato povinnost jí působí majetkovou újmu, neboť informace týkající se jejích dodavatelských zdrojů představují podstatnou část jejího know-how a hodnoty jejího podniku. Konečně, podle svého tvrzení Interseroh kvůli povinnosti prozradit své dodavatelské zdroje již ztratila řadu zákazníků.

21

Interseroh se proto rozhodla v kolonce 6 dokladu o přepravě označit sebe samotnou za půdovce odpadů nebo za osobu, která odpad sbírá, nebo tuto kolonku nevyplnit, a to v několika případech přepravy odpadů. Jelikož skutečný původce odpadů nebo osoba, která odpad sbírá, však musí vyplývat z dodacích a vážních listů, které musí rovněž doprovázet přepravu odpadů a být předloženy v případě kontroly, byla proti jednateli Interseroh zahájena správní řízení z důvodu zjevného nesouladu mezi dodacími a vážními listy na jedné straně a kolonkou 6 dokladu o přepravě na straně druhé.

22

Bylo tomu tak zvláště v případě kontroly vozidla na dálnici A3 v blízkosti města Montabaur dne 7. května 2009. Rozhodnutím ze dne 5. srpna 2009 uložil SAM jednateli Interseroh pokutu ve výši 150 eur. Na základě odvolání podaného proti tomuto rozhodnutí v současnosti probíhá řízení před Staatsanwaltschaft Mainz (státní zastupitelství v Mohuči).

23

Proto dne 18. prosince 2009 podala Interseroh žalobu k předkládajícímu soudu znějící na určení toho, že jakožto zprostředkující obchodník není povinna uvést totožnost původce odpadů v kolonce 6 dokladu o přepravě.

24

Předkládající soud má za to, že důvěrné nakládání s informacemi týkajícími se původce odpadů v zásadě ukládá Základní zákon na základě ustanovení svého článku 12 ve spojení s ustanovením svého článku 14, jelikož je obecně připuštěno, že dodavatelské zdroje podniku představují obchodní tajemství, na které se vztahuje ochrana základních práv.

25

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Mainz rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Předkládající soud vychází ze zjištění, že čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1013/2006 v zásadě ukládá osobě, která zařizuje přepravu odpadů, na níž se vztahuje toto ustanovení, povinnost, aby vyplnila celý doklad o přepravě a předala jej příjemci za účelem jeho podpisu a uchování. Podle předkládajícího soudu tato povinnost implikuje prozrazení totožnosti původce odpadů příjemci, jež má takové případně nepříznivé následky pro zprostředkujícího obchodníka, který se nachází v takové situaci jako Interseroh, jako jsou následky popsané v bodech 20 a 21 tohoto rozsudku.

27

Za těchto okolností si předkládající soud klade otázku, zda se takový zprostředkující obchodník, jako je žalobkyně, který zařizuje přepravu odpadů, může užitečně dovolávat čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006, který za určitých okolností umožňuje nakládat s údaji jako s důvěrnými nebo takové obecné zásady unijního práva, jako je ochrana obchodního tajemství, za tím účelem, aby se vyhnul tomu, že totožnost původce odpadů bude prostřednictvím dokladu o přepravě vyzrazena příjemci.

28

Ze žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i z vyjádření předložených Soudnímu dvoru, vyplývá, že se veškerá přeprava, o kterou se v původním řízení jedná, týká takových surovin, jako jsou kovy různé kvality, které jsou nakupovány a dále prodávány zprostředkovatelem a představují odpady spadající do „zeleného“ seznamu, který obsahuje odpady, jež nejsou nebezpečné.

29

Podstatou první, třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje zprostředkujícímu obchodníkovi, který zařizuje přepravu odpadů, aby příjemci nesdělil totožnost původce odpadů, pokud je to nutné k ochraně obchodního tajemství zprostředkovatele.

30

Článek 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 stanoví, že s informacemi uvedenými v odstavci 1 tohoto článku, a sice s informacemi obsaženými v dokladu o přepravě, se nakládá jako s důvěrnými, pokud je to vyžadováno právními předpisy Společenství a vnitrostátními právními předpisy.

31

Pokud jde o totožnost osob, jež mohou mít povinnost zachovávat důvěrnost, na kterou odkazuje čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006, z doslovného a systematického výkladu uvedeného ustanovení vyplývá, že povinnost zachovávat důvěrnost, kterou zmiňuje toto ustanovení, může být uložena jakékoliv osobě, která má k dispozici dotyčné informace, což zahrnuje jak orgány místa odeslání a místa určení, tak všechny fyzické a právnické osoby podílející se na přepravě odpadů.

32

Znění čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 totiž nečiní žádný rozdíl mezi osobami, které mohou mít k dispozici dotyčné informace, zejména nijak neodkazuje na čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1013/2006, který se týká konkrétně veřejnoprávních orgánů.

33

Nicméně rovněž z článku 18 nařízení č. 1013/2006 lze vyvodit, že povinnost zachovávat důvěrnost, na kterou odkazuje odstavec 4 tohoto článku, nemůže bránit tomu, aby mezi podniky podílejícími se na přepravě docházelo k výměně informací uvedených v příloze VII tohoto nařízení.

34

Článek 18 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1013/2006 stanoví povinnost vyplnit doklad o přepravě, který musí povinně doprovázet jakoukoliv přepravu odpadů, na kterou se použije toto ustanovení. Osoba, která takovou přepravu zařizuje, je tedy povinna vyplnit mimo jiné kolonku 6 dokladu o přepravě upraveného v příloze VII uvedeného nařízení, v níž musí uvést název původce odpadů.

35

Dále čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1013/2006 stanoví, že doklad o přepravě musí být podepsán osobou, která přepravu odpadů zařizuje, a příjemcem, zatímco čl. 20 odst. 2 tohoto nařízení ukládá osobě, která přepravu zařizuje, a příjemci, aby uchovávali informace uvedené v čl. 18 odst. 1 uvedeného nařízení po dobu nejméně tří let ode dne zahájení přepravy.

36

Tato ustanovení mají nutně za následek, že příjemce obdrží všechny informace obsažené v dokladu o přepravě, a zejména tedy zjistí totožnost původce odpadů, který je identifikován – jak vyžaduje příloha VII téhož nařízení – v kolonce 6 uvedeného dokladu.

37

Případná povinnost nakládat s informacemi jako s důvěrnými uvedená v čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 nemůže mít v tomto ohledu vliv, neboť – jak uvádí generální advokát v bodě 50 svého stanoviska – k nakládání s informacemi obsaženými v dokladu o přepravě jako s důvěrnými může dojít až poté, co byl uvedený doklad vyplněn a předán. Článek 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 se může použít pouze tehdy, když byly informace předtím uvedeny v dokladu o přepravě v souladu s ustanoveními odstavce 1 tohoto článku ve spojení s přílohou VII tohoto nařízení.

38

Proto, jak uvádí generální advokát v bodě 64 svého stanoviska, je dosah takové povinnosti zachovávat důvěrnost nutně omezen na vztahy, které osoby, jež mají přístup k dokladu o přepravě, a sice příslušné správní orgány a osoby podílející se na přepravě, udržují s třetími osobami.

39

Tento výklad podporuje znění čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006, které výslovně uvádí, že „s informacemi“ uvedenými v dokladu o přepravě „se nakládá jako s důvěrnými“, čili nezmiňuje hypotetickou výjimku z povinnosti uvést všechny požadované údaje v dokladu o přepravě. Tento výklad potvrzuje také poznámka pod čarou 3 přílohy VII tohoto nařízení, která zdůrazňuje, že informace o původci nebo osobě, která odpad sbírá, musí být poskytnuty, pokud osoba, která přepravu zařizuje, není původcem odpadů nebo osobou, která odpad sbírá.

40

Na první, třetí a čtvrtou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje zprostředkujícímu obchodníkovi, který zařizuje přepravu odpadů, aby příjemci nesdělil totožnost původce odpadů, jak stanoví odstavec 1 tohoto článku ve spojení s přílohou VII uvedeného nařízení, a to i kdyby toto neuvedení totožnosti bylo nutné k ochraně obchodního tajemství tohoto zprostředkujícího obchodníka.

41

Druhá otázka je položena pouze pro případ, že by čl. 18 odst. 4 nařízení č. 1013/2006 neumožňoval zprostředkujícímu obchodníkovi, který zařizuje přepravu odpadů, aby nesdělil příjemci totožnost původce odpadů. Předkládající soud uvádí, že Základní zákon zaručuje – jak bylo uvedeno v bodě 13 tohoto rozsudku – ochranu obchodního tajemství, která se vztahuje mimo jiné na dodavatelské zdroje. Podle předkládajícího soudu neexistuje platné vnitrostátní ustanovení, které by umožňovalo omezit dotčená základní práva. Za těchto okolností si předkládající soud klade otázku, zda se na obchodní tajemství vztahuje ochrana zakotvená v primárním unijním právu, která by omezila působnost čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1013/2006.

42

V důsledku toho je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že v kontextu přepravy odpadů, na něž se vztahuje toto ustanovení, ukládá zprostředkujícímu obchodníkovi, aby vyplnil kolonku 6 dokladu o přepravě a předal jej příjemci, aniž by mohl být rozsah této povinnosti omezen právem na ochranu obchodního tajemství.

43

V tomto ohledu čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie zakotvuje právo pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání, článek 16 této Listiny upravuje svobodu podnikání a článek 17 téže Listiny stanoví právo na vlastnictví. Kromě toho jak svobodný výkon podnikatelské nebo výdělečné činnosti, tak právo na vlastnictví jsou podle ustálené judikatury součástí obecných zásad unijního práva (viz rozsudky ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada, C-280/93, Recueil, s. I-4973, bod 78; ze dne 10. července 2003, Booker Aquaculture a Hydro Seafood, C-20/00 a C-64/00, Recueil, s. I-7411, bod 68; ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health a další, C-154/04 a C-155/04, Sb. rozh. s. I-6451, bod 126, jakož i ze dne 6. prosince 2005, ABNA a další, C-453/03, C-11/04, C-12/04 a C-194/04, Sb. rozh. s. I-10423, bod 87). Navíc, jak vyplývá rovněž z ustálené judikatury, je ochrana obchodního tajemství obecnou zásadu unijního práva (viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Varec, C-450/06, Sb. rozh. s. I-581, bod 49 a citovaná judikatura).

44

Je však třeba uvést, že i kdyby povinnost prozradit příjemci totožnost původce odpadů ohrožovala ochranu obchodního tajemství zprostředkujících obchodníků, nemůže mít takové zjištění za následek omezení působnosti ustanovení sekundárního práva, které je jasné a bezpodmínečné.

45

Jak bylo přitom uvedeno v bodech 33 až 40 tohoto rozsudku, má mechanismus administrativní kontroly, který je upraven v článku 18 nařízení č. 1013/2006, nutně za následek, že příjemce zjistí totožnost původce odpadů a že ze znění tohoto nařízení nelze vyvodit žádnou výjimku.

46

Za těchto podmínek by neodůvodněný zásah do ochrany obchodního tajemství – za předpokladu, že by mohl být prokázán – mohl vést nikoliv k omezení působnosti článku 18 nařízení č. 1013/2006, ale ke zpochybnění platnosti tohoto ustanovení. Vnitrostátní soud však nepoložil Soudnímu dvoru otázku týkající se platnosti článku 18 nařízení č. 1013/2006, ani nevyslovil pochybnosti v tomto ohledu a Soudní dvůr nemá k dispozici dostatečné skutkové poznatky k tomu, aby mohl posoudit platnost uvedeného ustanovení.

47

Proto je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1013/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že v kontextu přepravy odpadů, na něž se vztahuje toto ustanovení, ukládá zprostředkujícímu obchodníkovi, aby vyplnil kolonku 6 dokladu o přepravě a předal jej příjemci, aniž by mohl být rozsah této povinnosti omezen právem na ochranu obchodního tajemství.

48

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: