Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 7. března 2013 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Arbeidshof te Antwerpen — Belgie) — Aldegonda van den Booren v. Rijksdienst voor Pensioenen

(Věc C-127/11) (1)

(Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Článek 46a nařízení (EHS) č. 1408/71 - Vnitrostátní pravidla k zamezení souběhu - Starobní důchod - Zvýšení částky vyplácené členským státem - Pozůstalostní důchod - Snížení částky vyplácené jiným členským státem)

2013/C 123/03

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Arbeidshof te Antwerpen

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Aldegonda van den Booren

Žalovaný: Rijksdienst voor Pensioenen

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Arbeidshof te Antwerpen — Výklad článku 10 ES, článku 39 ES a 42 ES (nyní čl. 4 odst. 3 SEU, resp. článek 45 SFEU a článek 48 SFEU) a čl. 46a odst. 3 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2) — Dávky — Vnitrostátní pravidla k zamezení souběhu — Snížení částky vdovského důchodu vypláceného prvním členským státem z důvodu zvýšení starobního důchodu vypláceného jiným členským státem.

Výrok

Článek 46a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání použití právní úpravy členského státu, která obsahuje ustanovení, podle kterého je pozůstalostní důchod pobíraný v tomto členském státě snížen v důsledku zvýšení starobního důchodu pobíraného na základě právní úpravy jiného členského státu, s výhradou dodržení podmínek stanovených odstavci 3 písm. d) tohoto článku 46a.

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že rovněž nebrání použití takové vnitrostátní právní úpravy, pokud nevede v případě dotyčné osoby k nepříznivé situaci v porovnání se situací, ve které je osoba, jejíž situace nevykazuje žádný přeshraniční prvek, a v případě, že by bylo takové znevýhodnění zjištěno, pokud je odůvodněno objektivními hledisky a přiměřené vzhledem k cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem, ověření čehož je na předkládajícím soudu.

(1)  Úř. věst. C 152, 21.5.2011.