Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. září 2012 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesverwaltungsgericht — Německo) — Bundesrepublik Deutschland v. Y (C-71/11), Z (C-99/11)

(Spojené věci C-71/11 a C-99/11) (1)

(Směrnice 2004/83/ES - Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany - Článek 2 písm. c) - Postavení „uprchlíka“ - Článek 9 odst. 1 - Pojem „akty pronásledování“ - Článek 10 odst. 1 písm. b) - Náboženství jako důvod pronásledování - Souvislost mezi tímto důvodem pronásledování a akty pronásledování - Pákistánští státní příslušníci, členové náboženského společenství ahmadiyya - Akty pákistánských orgánů, které směřují k zákazu práva projevu náboženského vyznání na veřejnosti - Dostatečně závažné akty, aby dotyčná osoba mohla mít oprávněné obavy, že bude vystavena pronásledování z důvodu svého náboženského vyznání - Posuzování skutečností a okolností jednotlivě - Článek 4)

(2012/C 331/08)

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Bundesverwaltungsgericht

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Bundesrepublik Deutschland

Žalovaní: Y (C-71/11), Z (C-99/11)

za přítomnosti: Vertreter des Bundesinteresses beim Bundesverwaltungsgericht, Bundesbeauftragter für Asylangelegenheiten beim Bundesamt für Migration und Flüchtlinge

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesverwaltungsgericht — Výklad čl. 2 písm. c) a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12) — Podmínky pro uznání postavení uprchlíka — Dostatečně vážná povaha aktu pronásledování — Akty pákistánských orgánů, které mají za cíl omezit činnost náboženského společenství Ahmadiyya

Výrok

Článek 9 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, které z jiných důvodů potřebují mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, musí být vykládán v tom smyslu, že:

—	každý zásah do svobody náboženského vyznání, který porušuje čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, nemůže představovat „akt pronásledování“ ve smyslu uvedeného ustanovení směrnice;

—	existence aktu pronásledování může vyplývat ze zásahu do vnějšího projevu uvedené svobody a

—

pro účely posouzení, zda zásah do práva na svobodu náboženského vyznání, který porušuje čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, může představovat „akt pronásledování“, musejí příslušné orgány s ohledem na osobní situaci dotyčné osoby ověřit, zda této osobě z důvodu výkonu této svobody v zemi původu vznikne skutečné nebezpečí spočívající zejména v tom, že bude pronásledována či s ní bude jeden z původců uvedených v článku 6 směrnice 2004/83 zacházet nelidským či ponižujícím způsobem, anebo jí uloží nelidský či ponižující trest.

Článek 2 písm. c) směrnice 2004/83 musí být vykládán v tom smyslu, že obavy žadatele před pronásledováním jsou oprávněné, jestliže příslušné orgány s ohledem na osobní situaci žadatele mají za to, že je důvodné domnívat se, že po jeho návratu do země původu bude vykonávat náboženské akty, které jej vystaví skutečnému nebezpečí pronásledování. Při individuálním posuzování žádosti směřující k získání postavení uprchlíka uvedené orgány od žadatele nemohou důvodně očekávat, že se těchto náboženských aktů vzdá.

(1) Úř. věst. C 130, 30.4.2011.

Úř. věst. C 173, 11.6.2011.