15.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/32


Žaloba podaná dne 10. listopadu 2010 — Cumunidad Autónoma de Galicia v. Komise

(Věc T-520/10)

()

2011/C 13/62

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Cumunidad Autónoma de Galicia (Santiago de Compostela, Španělsko) (zástupci: S. Martínez Lago a H. Brokelmann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí N 178/2010 ze dne 29. září 2010 o schválení kompenzace veřejné služby ve prospěch výrobců elektřiny ve Španělsku,

uložit Komisi náhradu nákladů řízení

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Rozhodnutí napadnuté ve věci samé je totožné s rozhodnutím ve věci T-484/10 Gas Natural FENOSA SDG v. Komise.

Na podporu svého návrhu žalobkyně uvádí tyto žalobní důvody:

Porušení procesních práv zaručených čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (1), protože Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení, ačkoli je tak povinna učinit vždy, když existují vážné pochybnosti o slučitelnosti sporné podpory se společným trhem.

Porušení nařízení Rady (ES) č. 1407/2002 ze dne 23. července 2002 o státní podpoře uhelnému průmyslu (2).

Porušení čl. 106 odst. 2 SFEU v rozsahu, v jakém nejsou splněny požadavky nezbytnosti a proporcionality stanovené uvedeným ustanovením pro spornou podporu, kterou španělské orgány poskytly jako kompenzaci zvýšených nákladů plynoucích z poskytování veřejné služby.

Porušení článku 34 SFEU, neboť sporná podpora představuje opatření s rovnocenným účinkem, jež podle článku 36 SFEU nelze odůvodnit potřebou zajistit zásobování elektřinou.

Sporná podpora je v rozporu s čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1407/2002 ze dne 23. července 2002 o státní podpoře uhelnému průmyslu protiprávně kumulována s podporou poskytnutou uhelnému průmyslu v období od roku 2008 do roku 2010 (3) a vážně narušuje hospodářskou soutěž v odvětví energetiky, čímž porušuje čl. 4 písm. d) a e) uvedeného nařízení.

Porušení článků 11 a 191 SFEU, jakož i čl. 3 odst. 3 SEU, neboť podle žalobkyně napadené rozhodnutí pomíjí škodlivé účinky na životní prostředí.

Nakonec žalobkyně uvádí porušení vlastnického práva, které je zaručeno článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie.


(1)  Úř. věst. L 83, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 205, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 205, s. 1; Zvl. vyd. 08/002, s. 170.