4.12.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 328/45

Žaloba podaná dne 27. září 2010 — Fitzpatrick v. Komise

(Věc T-464/10)

()

2010/C 328/73

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobce: Patrick Fitzpatrick (Kileany, Irsko) (zástupci: A. Collins SC, N. Travers, barrister a D. Barry, solicitor)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobce

—

zrušit rozhodnutí Komise oznámené Irsku dopisem ze dne 13. července 2010 pod spisovou značkou K(2010) 4761, které bylo oznámeno žalobkyni dne 16. července 2010, jímž byla zamítnuta žádost týkající se bezpečnostní kapacity pro navrhovaný nový trawler pro pelagický rybolov, který by nahradil motorové rybářské plavidlo (Motor Fishing Vessel, dále jen „MFV“) Shauna Ann, jež bylo vydáno k nahrazení rozhodnutí ohledně zmíněné žádosti obsaženého v rozhodnutí Komise č. 2003/245 ze dne 4. dubna 2003 o žádostech, jež obdržela Komise, o zvýšení cílů víceletého orientačního programu IV za účelem zohlednění zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než dvanáct metrů, (Úř. věst. L 90, s. 48), které bylo co se týče žalobkyně zrušeno rozsudkem Soudu prvního stupně vydaného dne 13. června 2006 ve spojených věcech T-218/03 až T-240/03, Boyle a další v. Komise, Sb. rozh. II-1699; a

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá podle článku 263 SFEU zrušení rozhodnutí Komise oznámeného Irsku dopisem ze dne 13. července 2010 pod spisovou značkou K(2010) 4761, které bylo žalobkyni oznámeno dne 16. července 2010, jímž byla zamítnuta žádost týkající se bezpečnostní kapacity pro navrhovaný nový trawler pro pelagický rybolov, který by nahradil MFV Shauna Ann, jež bylo vydáno k nahrazení rozhodnutí ohledně zmíněné žádosti obsaženého v rozhodnutí Komise č. 2003/245 ze dne 4. dubna 2003 o žádostech, jež obdržela Komise, o zvýšení cílů víceletého orientačního programu IV za účelem zohlednění zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než dvanáct metrů (Úř. věst. L 90, s. 48), které bylo zrušeno, co se týče žalobkyně, rozsudkem Soudu prvního stupně vydaným dne 13. června 2006 ve spojených věcech T-218/03 až T-240/03, Boyle a další v. Komise, Sb. rozh. II-1699.

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně následující důvody:

Zaprvé žalobkyně uvádí, že žalovaná jednala bez právního základu. Článek 4 odst. 2 rozhodnutí 97/413 o cílech a pravidlech restrukturalizace rybolovu Společenství v průběhu období od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2001 k vytvoření trvalé rovnováhy mezi zdroji a jejich využíváním (Úř. věst. L 175, s. 27) poskytuje i nadále vhodný právní základ pro napadené rozhodnutí, a Komise tedy postrádala právní základ k tomu, aby údajně vydala rozhodnutí jakožto rozhodnutí ad hoc.

Zadruhé žalobkyně uvádí, že Komise porušila zásadní procesní požadavek. Žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí mělo být v souladu s rozhodnutím Rady č. 97/413/ES přijato podle postupu řídícího výboru a Komise tím, že se rozhodla přijmout rozhodnutí ad hoc, jednala s porušením zásadních procesních požadavků.

Zatřetí žalobkyně uvádí, že Komise nesprávným výkladem čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Rady překročila své pravomoci, zejména tím, že se opírala o irelevantní kritéria a nevzala na zřetel definici výrazu „intenzita rybolovu“ obsaženou v rozhodnutí Rady č. 97/413/ES a v právních předpisech Společenství upravujících odvětví rybolovu relevantních v době, kdy žalobkyně podala žádost ohledně bezpečnostní tonáže v prosinci 2001.

Dále je uváděno, že napadené rozhodnutí obsahuje řadu zjevných nesprávností v posouzení žádosti žalobkyně týkající se bezpečnostní tonáže. Žalobkyně zejména tvrdí, že rozhodnutí Komise zamítnout žádost žalobkyně na tomto základě je neopodstatněné, neboť užití kapacity určitého počtu menších plavidel náhradou za Shauna Ann znamenalo, že nedošlo ke zvýšení celkové kapacity víceúčelového úseku irského loďstva v době zápisu tohoto plavidla do rejstříku.

Konečně žalobkyně tvrdí že Komise porušila právo žalobkyně na řádnou správu. Je uváděno, že odmítnutí Komise posoudit věcný obsah její žádosti se rovná porušení povinností, které jí ukládá článek 41 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2010 C 83, p. 389), a zejména pak jejího práva, aby byla její žádost podle čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Rady č. 97/413/ES posouzena „spravedlivě a v přiměřené lhůtě“.