17.4.2010 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 100/47 |
Žaloba podaná dne 29. ledna 2010 — Bank Melli Iran v. Rada
(Věc T-35/10)
2010/C 100/72
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Bank Melli Iran (Teherán, Írán) (zástupce: L. Defalque, advokát)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhové žádání žalobkyně
— |
zrušit bod 4 část B nařízení Rady (ES) č. 1100/2009 o omezujících opatřeních vůči Íránu, jakož i rozhodnutí Rady ze dne 18 listopadu 2009; |
— |
uložit Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Prostřednictvím této žaloby se žalobkyně domáhá částečného zrušení nařízení Rady (ES) č. 1100/2009 ze dne 17. listopadu 2009 (1), kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (2) a zrušuje rozhodnutí 2008/475/ES (3) v rozsahu, v němž zahrnuje žalobkyni do seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, jejichž prostředky a finanční zdroje jsou zmraženy v souladu s uvedenými ustanoveními.
Žalobkyně usiluje o zrušení bodu 4 části B přílohy v rozsahu, v němž se jí týká a na podporu své žaloby uplatňuje čtyři žalobní důvody:
|
Zaprvé, žalobkyně tvrdí, že přijetím napadeného nařízení a rozhodnutí bylo porušeno její právo na obranu a konkrétně její právo na nestranné vyslechnutí, jelikož neobdržela žádné důkazy nebo dokumenty na podporu tvrzení Rady. Dále uvádí, že dodatečná tvrzení týkající se rozhodnutí z roku 2008 jsou vágní, nejasná a není možné, aby na ně žalobkyně odpověděla, protože jí bylo upřeno právo na to, aby byla vyslechnuta. |
|
Žalobkyně rovněž tvrdí, že žalovaná porušila svou povinnost poskytnout dostatečné odůvodnění. |
|
Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že Rada neuvedla individuální a specifické důvody pro napadené akty, čímž porušila čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007. |
|
Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že se žalobkyně dopustila chyby ve výkladu čl. 7 odst. 2 písm. a), b) a c) nařízení č. 423/2007, jelikož Rada podle názoru žalobkyně nevysvětlila, jak běžné bankovní aktivity žalobkyně prokazují její účast nebo přímé spojení s činnostmi citlivými z hlediska šíření jaderných zbraní. |
|
Žalobkyně nadto zpochybňuje legalitu rozsudku Tribunálu ze dne 14. října 2009 (4), proti kterému se žalobkyně odvolala k Soudnímu dvoru (5), kterým Tribunál zamítl její žalobu na zrušení rozhodnutí Rady 2008/475/ES (6) ze dne 23. června 2008. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v tom, že rozhodl, že nařízení č. 423/2007 a rozhodnutí 2008/475/ES byly legálně přijaty kvalifikovanou většinou a nikoliv jednomyslně všemi členy. Podle názoru žalobkyně, vzhledem k tomu, že nařízení č. 423/2007 představuje právní základ pro přijetí nařízení a rozhodnutí napadených touto žalobou, je výše uvedené odůvodnění použitelné na tuto žalobu. Žalobkyně tudíž tvrdí, že Rada porušila podstatné procesní náležitosti stanovené Smlouvou, právními pravidly k jejímu provedení a čl. 7 odst. 2 společného postoje 2007/140/SZBP (7). |
|
Žalobkyně dále zpochybňuje rozsudek Tribunálu v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že posuzovací pravomoc Rady, založená na čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 je autonomní a tudíž odmítla relevantnost rozhodnutí Rady Bezpečnosti OSB, čímž porušila zásady proporcionality a ochrany vlastnického práva. Žalobkyně tvrdí, že se stejné odůvodnění použije na nařízení a rozhodnutí napadená touto žalobou, jelikož Rada nevzala v úvahu rozhodnutí RB OSN a tudíž porušila zásady proporcionality a ochrany vlastnického práva. |
(1) Úř. věst. L 303, s. 31.
(2) Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1).
(3) Rozhodnutí Rady ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 163, s. 29).
(4) Věc T-390/08, Bank Melli Iran, v. rada, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.
(5) C-548/09 P, Bank Melli Iran v. Rada.
(6) Úř. věst. 2008 L 163, s. 29.
(7) Společný postoj Rady 2007/140/CFSP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu, Úř. věst. 2007 L 61, s. 49.