Věc T‑278/10 RENV

(zveřejnění formou výňatků)

H

proti

Radě Evropské unie

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Člen personálu z členského státu vyslaný do EUPM v Bosně a Hercegovině – Rozhodnutí o přeřazení – Pravomoc vedoucího EUPM rozhodnout o přeřazení člena personálu z členského státu – Povinnost uvést odůvodnění – Zneužití pravomoci – Zjevně nesprávné posouzení – Psychické obtěžování“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 11. dubna 2018

1. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Rozšíření existujícího žalobního důvodu – Přípustnost

   (Jednací řád Tribunálu, čl. 84 odst. 1)

2. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Civilní mise Evropské unie – Pravomoc přidělit personál jednotlivé civilní misi Unie – Pravomoc civilního velitele operace – Pravomoc přidělit a přeřadit zaměstnance v rámci každé mise – Pravomoc vedoucího dotčené civilní mise – Přeřazení člena personálu z členského státu – Požadavek konzultace členského státu původu – Neexistence

   (Rozhodnutí Rady 2009/906/SZBP, články 5 a 6)

3. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění – Žalobní důvod odlišný od žalobního důvodu týkajícího se materiální legality

   (Články 263 a 296 SFEU)

4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost – Civilní mise společné bezpečnostní a obranné politiky – Opatření přeřazení člena personálu z členského státu – Minimální požadavky

   (Článek 296 SFEU)

5. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Civilní mise Evropské unie – Rozhodnutí o přeřazení člena personálu z členského státu – Přeřazení uskutečněné v kontextu psychického obtěžování – Žaloba dotčeného člena personálu z členského státu – Podmínky

   (Služební řád, článek 12a)

6. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Civilní mise Evropské unie – Rozhodnutí o přeřazení člena personálu z členského státu – Žaloba dotčeného člena personálu z členského státu – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem – Rozhodnutí v zájmu služby – Zneužití pravomoci – Neexistence

7. Evropská unie – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Rozhodnutí o přeřazení člena personálu z členského státu – Rozsah přezkumu – Omezená kontrola, která se použije zejména na posouzení úvah o vhodnosti, na nichž je založeno uvedené rozhodnutí

   (Článek 275 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

8. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 37)

2.  Velitel civilní operace, který vykonává pod politickou kontrolou a strategickým řízením Politického a bezpečnostního výboru a pod celkovým vedením vysokého představitele strategické velení a řízení za účelem plánování a vedení všech civilních misí uskutečňovaných v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky a který je vrchním velitelem všech vedoucích civilních misí, má podle čl. 6 odst. 2 rozhodnutí 2009/906 o policejní misi Evropské unie v Bosně a Hercegovině pravomoc přidělit personál jednotlivé civilní misi Unie. Naproti tomu pravomoc přidělit a přeřadit zaměstnance v rámci každé mise spadá do pravomoci samotného dotčeného vedoucího civilní mise.

   Z těchto ustanovení totiž vyplývá, že operační řízení vykonávané v místě působení vedoucím mise nezbytně implikuje, že tento vedoucí mise může v co nejkratší možné době přijmout rozhodnutí, včetně přeřazení personálu a uplatnit na přeřazený personál vyslaný členskými státy uvedená rozhodnutí za účelem splnění mise.

   Operační řízení vykonávané vedoucím civilní mise přitom nezbytně implikuje, že tento vedoucí civilní mise může v co nejkratší možné době přijmout rozhodnutí, včetně přeřazení personálu a uplatnit na přeřazený personál vyslaný členskými státy uvedená rozhodnutí za účelem splnění mise. Tato operativní povaha tedy není slučitelná s postupem předchozí konzultace orgánu vysílajícího personál.

   (viz body 69, 70, 78)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 88)

4.  Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze napadeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněná osoba mohla seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávané věci.

   V tomto ohledu není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tedy dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které bylo vůči ní přijato. Stupeň podrobnosti odůvodnění aktu musí být přiměřený materiálním možnostem a technickým podmínkám nebo lhůtě, ve kterých musí být rozhodnutí vydáno.

   Postačí tedy, aby odůvodnění aktu, kterým se ukládá opatření přeřazení personálu v rámci civilní mise Unie spadající do společné zahraniční a bezpečnostní politiky, definovalo specifické a konkrétní důvody, na základě kterých autor tohoto aktu při výkonu své diskreční pravomoci dospěl k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotčeného.

   Kromě toho otázka, zda povinnost uvést odůvodnění byla splněna, musí být v zásadě posouzena na základě informací, které měl žalobce k dispozici nejpozději v okamžiku podání žaloby.

   (viz body 89–92)

5.  Kontext psychického obtěžování může být uplatněn na podporu návrhových žádání na zrušení, která nesměřují proti zamítnutí žádosti o pomoc podané zaměstnancem, jelikož se domnívá, že je obětí obtěžování, avšak směřují proti ostatním rozhodnutím přijatým správou.

   Kontext psychického obtěžování může být zohledněn zejména tehdy, pokud autor tohoto obtěžování je rovněž autorem napadeného rozhodnutí, za účelem prokázání, že toto rozhodnutí bylo přijato s cílem poškodit zaměstnance, a že je tedy stiženo zneužitím pravomoci. Co se týče tvrzení týkajícího se psychického obtěžování uplatněného na podporu návrhových žádání směřujících proti rozhodnutí o přeřazení, uvedené rozhodnutí může být stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci, pokud bylo přijato za účelem poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu zaměstnance.

   V tomto ohledu se na zaměstnance vyslané unijními orgány, jejichž postavení je upraveno služebním řádem úředníků Evropské unie a zaměstnance vyslané členskými státy vztahují totožná pravidla, pokud jde o výkon jejich funkcí v rámci operací. Nic tedy nebrání tomu, aby zaměstnanec vyslaný členským státem uplatnil psychické obtěžování na podporu návrhových žádání znějících na zrušení rozhodnutí o přeřazení.

   Kromě toho je možné, aby skutečnosti uplatněné za účelem prokázání psychického obtěžování, ačkoli nemohly být kvalifikovány jako takové ve smyslu judikatury přijaté na základě ustanovení článku 12a služebního řádu úředníků Unie, umožnily i přesto dospět k závěru, že rozhodnutí o přeřazení je stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci, a že tedy musí být z tohoto důvodu zrušeno.

   (viz body 105–108)

6.  V rámci žaloby na neplatnost podané členem personálu z členského státu vyslaným do civilní mise Evropské unie proti rozhodnutí o přeřazení, které se jej dotýká, má pojem zneužití pravomoci přesný rozsah, který se vztahuje na využití pravomocí správního orgánu k jinému účelu, než ke kterému mu byly svěřeny.

   V tomto ohledu mají unijní orgány širokou posuzovací pravomoc při organizaci svých útvarů v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici za účelem plnění těchto úkolů, to však za podmínky, že se toto přidělování uskutečňuje v zájmu služby a že je přitom zachována zásada rovnocennosti pracovních míst.

   Za těchto okolností se musí přezkum Tribunálu omezit na otázku, zda uvedený orgán nepřekročil meze, které by mohly podléhat kritice, a nepoužil svoji pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

   Kromě toho o zneužití pravomoci se jedná v případě objektivních, relativních a shodujících se důkazů, které umožní prokázat, že účel napadeného aktu je jiný, než který mu byl svěřen podle použitelných ustanovení, a že se nemůže jednat o zneužití pravomoci, jelikož nebylo shledáno, že rozhodnutí je v rozporu se zájmem služby.

   V tomto ohledu nestačí dovolávat se na podporu svých tvrzení určitých skutečností, avšak je třeba předložit ještě dostatečně přesné, objektivní a shodující se nepřímé důkazy, které mohou podpořit jejich pravdivost nebo alespoň jejich pravděpodobnost, přičemž v opačném případě nemůže být věcná přesnost tvrzení dotčeného orgánu zpochybněna.

   Celkové hodnocení nepřímých důkazů o zneužití pravomoci tedy nemůže spočívat na pouhých tvrzeních, nedostatečně přesných či neobjektivních a irelevantních nepřímých důkazech.

   (viz body 110–115)

7.  Pravomoc unijního soudu je podle článku 275 SFEU vyloučena, pokud jde o operační hledisko rozhodnutí o přeřazení vyslaného člena personálu. Naproti tomu jeho přezkum je povolen, pokud jde o posouzení dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, správnosti skutkového stavu, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci při přijetí opatření o přeřazení. Jelikož unijní soud nemůže nahradit posouzení vedoucího mise svým posouzením skutečností a okolností odůvodňujících přijetí takových opatření, je přezkum unijního soudu omezený a použije se zejména na posouzení úvah o vhodnosti, na nichž jsou taková opatření založena.

   V tomto ohledu, jelikož vedoucí mise přijal toto rozhodnutí, disponuje širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o skutečnosti, které je třeba zohlednit za účelem přijetí opatření o přeřazení personálu v rámci operací. Tato široká posuzovací pravomoc však nebrání tomu, aby unijní soud v rámci výkonu přezkumu legality ověřil věcnou správnost skutkových zjištění, z nichž tento vedoucí mise vychází.

   Účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie totiž zejména vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se rozhodnutí, které se osoby osobně dotýká, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. To implikuje ověření skutkového stavu, který je základem uvedeného rozhodnutí tak, aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uplatněných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou podložené.

   (viz body 155–157)

8.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 170, 171)