12.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 80/11


Žaloba podaná dne 16. prosince 2010 — Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-600/10)

2011/C 80/21

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: R. Lyal a W. Mölls, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Spolková republika Německo zachováním právních předpisů, podle nichž dividendám, které jsou vypláceny penzijním fondům podléhajícím omezeně daňové povinnosti, a také úroky, které jsou vypláceny takovým penzijním fondům a důchodovým pokladnám podléhajícím omezeně daňové povinnosti, přiznává daňově nevýhodnější zacházení než dividendám, resp. úrokům, které jsou vypláceny důchodovým pokladnám podléhajícím neomezeně daňové povinnosti resp. fondům podléhajícím neomezeně daňové povinnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 63 SFEU a článku 40 Dohody o EHP.

uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětem projednávané žaloby je německá právní úprava, podle níž dividendy, které jsou vypláceny penzijním fondům podléhajícím omezeně daňové povinnosti (tj. zahraničním), a úroky, které jsou vypláceny takovým penzijním fondům a důchodovým pokladnám podléhajícím omezeně daňové povinnosti, přiznává daňově nevýhodnější zacházení než dividendám, resp. úrokům, které jsou vypláceny důchodovým pokladnám podléhajícím neomezeně daňové povinnosti resp. fondům podléhajícím neomezeně daňové povinnosti (tj. tuzemským).

Zahraniční penzijní fondy a důchodové pokladny jsou ve srovnání s podobnými tuzemskými institucemi znevýhodněny z následujících tří důvodů:

 

Při zdanění úroků vyplacených důchodovým pokladnám se nevyměřují daně z výnosu z kapitálu a rovněž korporační daně, je-li příjemcem úroků je tuzemská důchodová pokladna osvobozená od daně. Tak odpadá jakékoli zdanění dotčených příjmů. Pro zahraniční důchodové pokladny však není stanoveno žádné odpovídající osvobození od daně z výnosu z kapitálu, takže tato daň je v každém případě vyměřena, a sice ve výši 25 % hrubé částky, navýšené o solidární příplatek.

 

Při zdanění dividend vyplácených penzijnímu fondu by tuzemské penzijní fondy do daňového řízení mohly zahrnout daň z výnosu z kapitálu. To má za následek, že podnikové výdaje by mohly být odečteny od daně a zdaněny pouze čisté příjmy. Dále to vede k tomu, že daň z výnosu kapitálu je započítána na obecný daňový dluh, takže se použije obecná sazba korporační daně ve výši 15 %. Zahraniční penzijní fondy by však nemohly získat žádnou z těchto úprav: Pro ně napadená právní úprava vylučuje odpočet podnikových výdajů v každém ohledu, včetně těch, které přímo souvisí s příjmy získanými v tuzemsku.

 

Konečně, co se týče zdanění úroků vyplacených penzijním fondům, odpovídá právní situace v podstatě situaci, která vznikne, jsou-li dividendy vyplaceny penzijnímu fondu: stejně jako v případě dividend jsou tedy znevýhodněny zahraniční penzijní fondy jak ohledně odpočtu podnikových nákladů, tak i sazby daně.

 

Podle Komise je znevýhodnění zahraničních důchodových pokladen resp. penzijních fondů neslučitelné s volným pohybem kapitálu. V žádném z těchto případů není dotčený rozdíl objektivně odůvodněn.

 

Článek 63 SFEU zakazuje veškerá opatření, která znevýhodňují přeshraniční pohyb kapitálu vůči čistě vnitrostátnímu pohybu kapitálu. V této souvislosti nelze čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU chápat tak, že každá daňová právní úprava, která u daňových poplatníků rozlišuje podle jejich bydliště nebo podle jejich místa kapitálové investice, je bez dalšího slučitelná se Smlouvou. Je omezena čl. 65 odst. 3 SFEU, podle něhož vnitrostátní opatření uvedená v čl. 63 odst. 1 nemohou představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku 63. Takové rozlišování je s právem EU slučitelné pouze tehdy, použije-li se na situace, které nejsou objektivně srovnatelné, nebo v případě, že je odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu. Takové odůvodnění platí pouze v rozsahu, v němž právní úprava nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

 

Ohledně odpočtu podnikových výdajů Komise odkazuje na to, že členské státy musí dodržovat zákazy diskriminace zakotvené ve Smlouvě i u srážkové daně. V této souvislosti se stát, který je zdrojem příjmu, nemůže odvolat na jednostranné právní předpisy v jiném členském státě, aby nedostál vlastním povinnostem. Německo neuvedlo, že bylo s jinými členskými státy dohodnuto, že tyto státy provedou odpočet podnikových výdajů místo Německa. I kdyby taková dohoda existovala, nevedla by často k cíli, zejména jsou-li dotčené příjmy v jiném státě osvobozeny od daně nebo nedosáhl-li daňový poplatník celkově žádného zisku. Krom toho v případě metody započtení nemůže odpočet podnikových výdajů ve státě usazení nahradit tyto ve státě, které jsou zdrojem příjmu. Zdanění, které nezahrnuje hrubé příjmy, ale čisté příjmy, je tedy zajištěno pouze tehdy, použijí-li oba státy své právní předpisy o odpočtu podnikových výdajů. Odpočet státem, který je zdrojem příjmu, tedy nevede ke zdvojení, nýbrž zajišťuje pouze rovné zacházení s čistě vnitrostátními situacemi.