29.1.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 30/26

Kasační opravný prostředek podaný dne 23. listopadu 2010 Švýcarskou konfederací proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 9. září 2010 ve věci T-319/05, Švýcarská konfederace v. Evropská komise, další účastníci řízení: Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut

(Věc C-547/10 P)

()

2011/C 30/43

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Švýcarská konfederace (zástupce: S. Hirsbrunner, advokát)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—

zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 9. září 2010 ve věci T-319/05 podle článku 61 Statutu Soudního dvora,

—

v případě, že Soudní dvůr usoudí, že stav řízení dovoluje, aby vydal ve věci konečný rozsudek, zrušit rozhodnutí 2004/12/ES Evropské komise ze dne 5. prosince 2003 a uložit Evropské komisi podle čl. 122 odst. 1 Jednacího řádu Soudního dvora náhradu veškerých nákladů řízení včetně nákladů řízení v prvním stupni,

—

v případě, že Soudní dvůr usoudí, že stav řízení nedovoluje, aby vydal ve věci konečný rozsudek, vrátit věc Tribunálu, který ji projedná se zřetelem k právnímu posouzení Soudním dvorem, a přenechat tomuto soudu rozhodnutí o nákladech řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu ze dne 9. září 2010 ve věci T-319/05 (dále jen „napadený rozsudek“). Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba navrhovatelky proti rozhodnutí Komise 2004/12/ES ze dne 5. prosince 2003 (dále jen „napadené rozhodnutí“) týkajícímu se 213. prováděcího nařízení k německé právní úpravě v oblasti letecké dopravy, které stanovilo postupy pro přistávání a vzlety pomocí přístrojů na letišti Curych, ze dne 15. ledna 2003 (dále jen „213. prováděcí nařízení“) ve znění prvního nařízení ze dne 1. dubna 2003, kterým se mění a doplňuje 213. prováděcí nařízení (dále jen „sporná německá opatření“).

Navrhovatelka uvádí tyto důvody kasačního opravného prostředku:

1)

Tribunál údajně z právního hlediska nesprávně vyložil a uplatnil čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství (dále jen „nařízení č. 2408/92“), jelikož se domníval, že působnost tohoto článku zahrnuje pouze zákazy výkonu práv dopravy. Kromě toho údajně neuznal, že takový výklad čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, i kdyby byl možný v kontextu EU, nemůže být podle čl. 1 odst. 2 Dohody uplatňován vůči navrhovatelce.

2)

Tribunál údajně nesprávně vyložil a uplatnil povinnost odůvodnění ve smyslu článku 296 SFEU (původně článek 253 ES), jelikož Komisi nevytknul, že bez uvedení důvodu vyloučila použitelnost čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92. Tribunál navíc údajně nesprávně vychází z toho, že skutečnost, že Komise odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí nahradila novým „vysvětlením“ v průběhu soudního řízení nepředstavuje dodatečné předložení důvodů v soudním řízení.

3)

Tribunál údajně z právního hlediska nesprávně vyložil a uplatnil čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92, jelikož nezohlednil práva provozovatele letiště a obyvatel jejich okolí.

4)

Tribunál podle navrhovatelky nesprávně vyložil a uplatnil zásadu zákazu diskriminace. Dopustil se údajně nesprávného právního posouzení, když z posouzení vyloučil práva provozovatele letiště a švýcarských obyvatel žijících v okolí. Navzdory návrhům obsaženým v žalobě údajně odmítl zkoumat nezbytnost opatření. Tribunál údajně nedostatečně přísně uplatnil požadavek odůvodnění založeného na objektivních skutečnostech. Zájem na zvýhodnění turistické zóny údajně není hoden ochrany, jelikož ekonomické zájmy nemohou představovat objektivní odůvodnění.

5)

Při posuzování proporcionality se podle navrhovatelky Tribunál dopustil závažných právních chyb. Údajně zkreslil důkazy. Jeho objasnění skutkového stavu je údajně neúplné. V rozporu se svou vlastní přezkumnou pravomocí údajně nahradil skutková zjištění Komise svými vlastními zjištěními. V rozporu s právem být vyslechnut Tribunál podle navrhovatelky vychází ze skutkových předpokladů, ohledně nichž navrhovatelka nebyla vyslechnuta.

6)

Při zkoumání méně zatěžujících omezení Tribunál údajně nedodržel pravidla o rozdělení důkazního břemena a další zásady.

7)

Při vyjádřeních o alternativě týkající se množství hluku si Tribunál údajně zjevně protiřečí.