25.9.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 260/6

Žaloba podaná dne 7. července 2010 — Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-341/10)

()

2010/C 260/08

Jednací jazyk: polština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Enegren a Ł. Habiak, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika

Návrhová žádání žalobkyně

—

určit, že Polská republika porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 16 směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (1) tím, že řádně a úplně neprovedla čl. 3 odst. 1 písm. d) až h) a článek 9 této směrnice;

—	uložit Polské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Směrnice 2000/43/ES platí z věcného hlediska pro řadu oblastí, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 této směrnice. Podle článku 16 směrnice jsou členské státy povinny přijmout předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí ve všech těchto oblastech (nebo zajistit, aby nezbytná opatření zavedli sociální partneři) a uvědomit o tom Evropskou komisi. Komise má za to, že Polská republika tuto povinnost doposud splnila jen z části. V rámci této žaloby Komise Polské republice vytýká, že v následujících oblastech tuto směrnici řádně a úplně neprovedla: členství a účast v organizaci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů nebo v jakékoli organizaci, jejíž členové vykonávají určité povolání, včetně výhod poskytovaných těmito organizacemi; sociální ochrana včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče; sociální výhody; vzdělání; přístup ke zboží a službám, které jsou k dispozici veřejnosti, včetně ubytování, a jejich dodávky (čl. 3 odst. 1 písm. d) až h) směrnice). Komise odmítá argumentaci polských orgánů, že provedení směrnice je v těchto oblastech zajištěno ustanoveními ústavy Polské republiky, jakož i zákony a mezinárodními smlouvami, které byly v řízení uvedeny.

Evropská komise Polské republice dále vytýká, že do vnitrostátního práva řádně a úplně neprovedla článek 9 směrnice 2000/43/ES. Toto ustanovení, podle nějž je nutno zavést nezbytná opatření pro ochranu osob před jakýmkoli nepříznivým zacházením nebo nepříznivými následky, které jsou reakcí na žalobu nebo na zahájení řízení zaměřených na dodržování zásady rovného zacházení, se vztahuje na všechny osoby a všechny situace, které spadají do rozsahu působnosti uvedené směrnice. Právní předpisy, které byly doposud předloženy polskými orgány, nicméně dokládají existenci takovýchto opatření pouze, pokud jde o pracovníky a pracovní poměr.

(1) Úř. věst. L 180, s. 22; Zvl. vyd. 20/01, s. 23.