Kasační opravný prostředek podaný dne 1. března 2010 společností Solvay SA proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 17. prosince 2009 ve věci T-58/01, Solvay SA v. Komise

(Věc C-110/10 P)

(2010/C 161/22)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Solvay SA (zástupci: P.-A. Foriers, R. Jafferali, F. Louis, A. Vallery, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastníce řízení podávající kasační opravný prostředek

—	spojit tuto věc s kasačním opravným prostředkem podaným navrhovatelkou proti rozsudku Tribunálu ze dne 17. prosince 2009 ve věci T-57/01,

—	zrušit rozsudek vyhlášený dne 17. prosince 2009,

—	v důsledku toho znovu přezkoumat žalobu v rozsahu, v jakém byla zamítnuta, a zrušit v plném rozsahu rozhodnutí Komise ze dne 13. prosince 2000,

—	zrušit pokutu ve výši 2,25 milionu eur nebo v případě nemožnosti jejího zrušení, podstatně snížit její výši z titulu náhrady závažné škody způsobené navrhovatelce z důvodu mimořádné délky trvání řízení,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, jakož i nákladů řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uvádí tři důvody.

Ve svém prvním důvodu, který se skládá z pěti částí, navrhovatelka poukazuje na porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Solvay Tribunálu zvláště vytýká, že celkově neposoudil lhůtu tak, aby zahrnula jak fázi administrativní, tak i fázi soudního řízení (první část), nezohlednil délku trvání řízení před Tribunálem (druhá část), podmínil sankci za překročení přiměřené lhůty prokázáním konkrétního zásahu do jejího práva na obhajobu, ačkoli obě zásady jsou nezávislé a rozdílné (třetí část), rozhodl, že k takovému zásahu v projednávané věci nedošlo (čtvrtá část) a zkreslil skutkový stav tím, že se domníval, že navrhovatelka podpůrně nežádala o snížení pokuty z důvodu překročení přiměřené lhůty (pátá část), ačkoli navrhovatelka z tohoto důvodu výslovně žádala o zrušení nebo každopádně snížení podkuty.

Ve svém druhém důvodu, který sestává z pěti částí, navrhovatelka uplatňuje, že Tribunál porušil právo na obhajobu tím, že jí uložil povinnost, aby prokázala, že by spisový materiál, který Komise ztratila, mohl být užitečný pro její obhajobu (první část). Podle navrhovatelky totiž bez jakéhokoli předběžného zkoumání spisu není automaticky vyloučeno, že dotčené dokumenty mohly ovlivnit rozhodnutí Komise (druhá a třetí část). Dále navrhovatelka Tribunálu vytýká, že v napadeném rozsudku rozhodl, že neprokázala, že by ztracené listiny mohly být užitečné pro účely její obhajoby z důvodu, že před Tribunálem neuvedla žalobní důvod zpochybňující existenci dohody, což by mohla učinit i bez přístupu ke spisu, zatímco navrhovatelka tento žalobní důvod vyjádřila před Komisí a obsah ztracených dokumentů již nikdo nemůže určit (čtvrtá část). Konečně navrhovatelka Tribunálu vytýká, že neprojevil žádný zájem o ztracené listiny z důvodu, že již dříve zamítl důvod ve věci samé, který navrhovatelka vyjádřila, pokud jde o neexistenci účinku na obchod mezi členskými státy, ačkoli neznal obsah ztracených listin, a tudíž nemohl vyloučit, že by navrhovatelce umožnily vyjádřit doplňující argumenty, ba dokonce zcela nové argumenty jak ve věci samé, tak i v souvislosti s výší pokuty nebo vadou řízení (pátá část).

Ve svém třetí a posledním důvodu navrhovatelka poukazuje na porušení jejího práva být vyslechnuta poté, co Tribunál zrušil první rozhodnutí, kterým jí byla uložena pokuta, a před přijetím napadeného rozhodnutí Komisí. Napadený rozsudek však údajně neodpovídá na její žalobu na neplatnost a odmítá uznat povinnost Komise vyslechnout dotčený podnik, jelikož vada řízení mající vliv na přípravná opatření byla konstatována v dřívějším rozsudku Tribunálu.