1

Svými kasačními opravnými prostředky se Evropská komise a společnost Lagardère SCA (dále jen „Lagardère“) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 13. září 2010, Éditions Jacob v. Komise (T-452/04, Sb. rozh. s. II-4713, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise (2004) D/203365 ze dne 30. července 2004 o schválení společnosti Wendel Investissement SA jako nabyvatele aktiv převedených v souladu s rozhodnutím Komise 2004/422/ES ze dne 7. ledna 2004 prohlašujícím spojení za slučitelné se společným trhem a fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Věc COMP/M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP) (Úř. věst. L 125, s. 54, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Sporným rozhodnutím Komise rozhodla o schválení společnosti Wendel Investissement SA (dále jen „Wendel Investissement“) jako nabyvatele následně převáděných aktiv v souladu s odstavcem 14 závazků připojených k rozhodnutí 2004/422, které bylo zveřejněno ve formě shrnutí v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 28. dubna 2004 a přijato na základě čl. 8 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1310/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 180, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 164, dále jen „nařízení č. 4064/89“) ve věci COMP/M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP).

3

Obě tyto spojené věci se řadí ke skupině žalob, které byly podány různými účastníky prodeje aktiv vztahujících se k vydavatelské činnosti, která v Evropě držela společnost Vivendi Universal Publishing SA (dále jen „VUP“) a která byla prodána společnosti Lagardère a společnosti Wendel Investissement, mezi něž patří věc týkající se přístupu k dokumentům v průběhu předmětného řízení o spojení podniků, která vedla k vydání rozsudku ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob (C-404/10 P), jakož i věc týkající se samotné legality daného spojení, která vedla k vydání rozsudku z téhož dne, Éditions Odile Jacob v. Komise. (C-551/10 P).

4

Skutkový základ sporu, jak byl vylíčen v bodech 1 až 47 napadeného rozsudku, lze shrnout v následujících bodech:

[…]

[…]

5

Návrhem došlým dne 8. listopadu 2004 podala společnost Odile Jacob na základě článku 230 ES žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí

6

Společnost Odile Jacob se dovolává čtyř důvodů vycházejících ze skutečnosti, že Komise zaprvé nesplnila svou kontrolní povinnost při výběru uchazečů o odkoupení následně převáděných aktiv, že zadruhé schválila společnost Wendel Investissement na základě zprávy vypracované zplnomocněncem, který nebyl nezávislý na společnostech Éditis, Lagardère a Wendel Investissement, že zatřetí porušila svou povinnost uvést odůvodnění a že se začtvrté dopustila zjevně nesprávného posouzení při posuzování souladu nabídky společnosti Wendel Investissement s podmínkami pro schválení nabyvatele následně převáděných aktiv stanovenými v odstavci 10 písm. b) závazků společnosti Lagardère.

7

V odpovědi na druhý žalobní důvod, který Tribunál přezkoumal přednostně, tento soud uvedl, že dne 20. prosince 2002 společnost Investima 10, z níž se následně stala společnost Éditis, jmenovala B., vedoucího kanceláře S., členem správní rady jakožto nezávislou třetí osobu, a kromě toho společnost Lagardère určila dne 9. února 2004 tutéž kancelář S. jako zplnomocněnce pověřeného podle odstavce 21 písm. g) závazků uvedených v příloze II rozhodnutí 2004/422 „dohledem nad uspokojivým plněním“ závazku této společnosti spočívajícího v prodeji následně převáděných aktiv. Tento zplnomocněnec byl v tomto postavení odměňován společností Lagardère.

8

Kancelář S. tak byla určena zplnomocněncem ve smyslu odstavce 15 závazků společnosti Lagardère a B., její vedoucí k tomuto datu, vykonával úkoly s touto funkcí související, přestože byla tatáž osoba členem správní rady společnosti Investima 10, z níž se následně stala společnost Éditis. B. nadto vykonával funkci člena správní rady společnosti Éditis a zplnomocněnce současně, a to od 9. února 2004, data jmenování kanceláře S., až do 25. března 2004, data změny právní formy společnosti Éditis na zjednodušenou akciovou společnost.

9

V tomto ohledu se Tribunál domníval, že B. se nacházel ve vztahu závislosti na společnosti Éditis, který by mohl vzbudit pochybnost o neutralitě, kterou měl jako člen správní rady společnosti Investima 10, z níž se následně stala společnost Éditis, osvědčit v rámci výkonu úkolů kanceláře, jejímž byl vedoucím, a která byla jmenována zplnomocněncem. V důsledku toho nebylo poslání zplnomocněnce, které spočívalo v dohledu nad uspokojivým plněním závazků společnosti Lagardère, mezi něž patřil prodej následně převáděných aktiv a v této souvislosti vypracování doporučení ohledně nezbytných restrukturalizačních opatření a zprávy informující Komisi o těchto doporučeních, zabezpečeno zcela nezávisle. Výkon funkce člena správní rady společnosti, která vlastní veškerá aktiva společnosti Éditis, ze strany B. přitom mohl ovlivnit nezávislost, kterou měl B. osvědčit, jakožto vedoucí kanceláře S., při vypracování doporučení ohledně nezbytných restrukturalizačních opatření a zprávy informující Komisi o těchto doporučeních.

10

Tribunál uvedl, že požádal kancelář S. jakožto zplnomocněnce o to, aby Komisi předložila zprávu hodnotící nabídku společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele následně převáděných aktiv z hlediska schvalovacích kritérií stanovených v odstavci 10 závazků společnosti Lagardère připojených k rozhodnutí 2004/422.

11

Tribunál dospěl v bodě 107 napadeného rozsudku k závěru, že tato zpráva hodnotící nabídku společnosti Wendel Investissement byla vypracována zplnomocněncem, který nesplňoval podmínku nezávislosti na společnosti Éditis požadovanou v odstavci 15 závazků společnosti Lagardère vymezených v příloze II rozhodnutí 2004/422.

12

Sporné rozhodnutí se přitom zakládalo rovněž na zprávě zplnomocněnce, která měla podle názoru Tribunálu vyjádřeného v bodě 110 napadeného rozsudku na uvedené rozhodnutí „rozhodující vliv“.

13

Tribunál proto v bodech 118 a 119 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že nedostatek nezávislosti zplnomocněnce, který vypracoval uvedenou zprávu, představoval protiprávnost takové povahy, že vede k neplatnosti sporného rozhodnutí, a toto rozhodnutí tedy zrušil, aniž přezkoumal ostatní žalobní důvody uplatněné Odile Jacob na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí.

14

Předseda Soudního dvora se usnesením ze dne 29. března 2011 rozhodl spojit věci C-553/10 P a C-554/10 P pro účely ústní části řízení a rozsudku.

15

Svým kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C-553/10 P Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

16

Společnost Lagardère podporuje kasační opravný prostředek podaný Komisí.

17

Společnost Wendel Investissement navrhuje, aby Soudní dvůr:

18

Společnost Odile Jacob navrhuje, aby Soudní dvůr:

19

Svým kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C-554/10 P společnost Lagardère navrhuje, aby Soudní dvůr:

20

Ve svých kasačních odpovědích Komise a společnost Wendel Investissement navrhují, aby Soudní dvůr:

21

Společnost Odile Jacob navrhuje, aby Soudní dvůr:

22

Ve svém kasačním opravném prostředku podaném ve věci C-553/10 P Komise uvádí tři důvody kasačního opravného prostředku. První důvod kasačního opravného prostředku vychází ze skutečnosti, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumal důsledky možného nedostatku nezávislosti zplnomocněnce na společnosti Éditis při plnění úkolů ve vztahu ke společnosti Wendel Investissement. V druhém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, rozporu v odůvodnění a zkreslení skutkových okolností, jelikož dospěl k závěru, že zpráva zplnomocněnce měla rozhodující vliv na napadené rozhodnutí. Třetí důvod kasačního opravného prostředku, který vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o uznání účinnosti žalobního důvodu a porušení povinnosti uvést odůvodnění v tomto ohledu, se skládá ze dvou částí. První část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se týká nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil, když zrušil sporné rozhodnutí na základě žalobního důvodu, který měl být pokládán za neúčinný. Druhá část téhož důvodu kasačního opravného prostředku se týká porušení povinnosti odůvodnění, kterého se Tribunál dopustil, když neuvedl důvody, na základě kterých se domníval, že sporné rozhodnutí mohlo být v případě nezávislosti zplnomocněnce odlišné.

23

Ve svém kasačním opravném prostředku podaném ve věci C-554/10 P společnost Lagardère uplatňuje dva důvody kasačního opravného prostředku. První důvod kasačního opravného prostředku vychází ze skutečnosti, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se prostřednictvím námitky odvolával na protiprávnost rozhodnutí o schválení zplnomocněnce k odůvodnění zrušení sporného rozhodnutí. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Lagardère tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že přítomnost zplnomocněnce ve správní radě společnosti Éditis jakožto nezávislé třetí osoby může odůvodnit zrušení sporného rozhodnutí. Tento důvod kasačního opravného prostředku, který má čtyři části, v podstatě odpovídá prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku uplatněnému ve věci C-553/10 P.

24

Vzhledem k tomu, že se první tři důvody kasačního opravného prostředku uplatněné ve věci C-553/10 P a druhý důvod kasačního opravného prostředku uplatněný ve věci C-554/10 P překrývají, je třeba se jimi zabývat společně.

25

Podle Komise se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nepřezkoumal, jak mohl tento nedostatek nezávislosti zplnomocněnce ovlivnit způsob, jakým posoudil vlastnosti společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele aktiv společnosti Éditis, ani na základě jakých důvodů mohl být tento zplnomocněnec podezříván z toho, že vypracoval zprávu, která mohla uvést Komisi v omyl při přijímání sporného rozhodnutí. Takový postoj je v rozporu s judikaturou Tribunálu, podle níž nedostatek nezávislosti osoby odpovědné za posouzení uchazeče nemá právní význam, pokud se neprokáže, že tato osoba ve svém posouzení zohlednila jiný zájem, než je zájem na řádném výkonu jejích povinností. Tribunál nepřezkoumal, zda skutečnost, že zplnomocněnec nebyl dostatečně nezávislý na společnosti Éditis, mohla mít důsledky pro nestrannost obsahu zprávy zplnomocněnce, a tedy pro posouzení společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele. Tribunál tak s cílem zrušit sporné rozhodnutí vyhověl neúčinnému žalobnímu důvodu.

26

Komise uvádí, že v rámci spojení podniků je konečné rozhodnutí o schválení nabyvatele následně převáděných aktiv vždy vyhrazeno Komisi, která nevychází pouze ze zprávy zplnomocněnce, ale shromažďuje informace z vlastního podnětu.

27

Na podporu Komise se společnost Wendel Investissement ztotožňuje s výhradami formulovanými proti napadenému rozsudku, přičemž zdůrazňuje, že Tribunál neprokázal, jakým způsobem mohla mít spojitost mezi společností Editis a zplnomocněncem vliv na obsah zprávy posuzující nabídku společnosti Wendel Investissement.

28

Podle společnosti Odile Jacob nelze Tribunálu vytýkat, že odkazoval na francouzský právní řád s cílem ověřit, zda byla skutečnost, že B. vykonával současně funkci člena správní rady společnosti Éditis a poslání zplnomocněnce jakožto vedoucí kanceláře S., slučitelná s kritériem nezávislosti ohledně této společnosti, jelikož se jedná pouze o uplatnění lex societatis a zásady určující právo použitelné na konkrétní společnost v souladu se zásadami mezinárodního práva soukromého zakotvenými zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, s. 6).

29

Podle společnosti Lagardère neměl Tribunál dospět k závěru, že nedostatek nezávislosti zplnomocněnce existuje automaticky tehdy, když je B. spojen se společností Éditis, ale že měl posoudit, zda funkce B. v této společnosti bránila zplnomocněnci v tom, aby své povinnosti vykonával nezávisle a transparentně. Naopak, střet zájmů vůbec nenastal, jelikož jak funkce vykonávaná B. v této společnosti, tak i úkol vykonávaný zplnomocněncem měli za cíl nezávislost společnosti Éditis, a tudíž představovali vzájemně se doplňující poslání.

30

Pokud jde o dosah nedostatku nezávislosti zplnomocněnce, společnost Odile Jacob se domnívá, že argument Komise je neúčinný, jelikož protiprávnost zjištěná Tribunálem se týká porušení zásadního smluvního závazku, který se stal závazný rozhodnutím Komise 2004/422, čímž se celý rozhodovací proces týkající se prodeje podmíněného závazky společnosti Lagardère stal neplatným.

31

Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku se Komise domnívá, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, rozporem v odůvodnění a zkreslením skutkových okolností v rozsahu, v němž Tribunál dospěl k závěru, že zpráva zplnomocněnce měla rozhodující vliv na sporné rozhodnutí. Komise tvrdí, že Tribunál vyvozením tohoto závěru nezohlednil dělbu odpovědnosti mezi ní samotnou a zplnomocněncem. Rozhodnout o schválení uchazeče o nabytí totiž přísluší pouze Komisi. I pokud Komise zohlední posouzení obsažené ve zprávě zplnomocněnce za účelem vypracování konečného rozhodnutí, není nikterak vázána názorem zplnomocněnce, který nemůže nahradit její vlastní posouzení. Komise je i nadále povinna provést nezbytné šetření, shromažďovat informace z vlastního podnětu prostřednictvím svých vlastních útvarů i prostřednictvím různých žádostí o informace určených dotčeným podnikům, kterými jsou v projednávané věci společnosti Lagardère a Wendel Investissement.

32

Z určitého stupně podobnosti mezi zprávou zplnomocněnce a sporným rozhodnutím nelze vyvozovat, že předmětná zpráva měla „rozhodující vliv“ na uvedené rozhodnutí, jak v bodě 110 napadeného rozsudku uvedl Tribunál. Podle Komise jde pouze o převzetí objektivních a ověřitelných skutečností, které neobsahují subjektivní hodnocení.

33

Společnost Wendel Investissement se připojuje k argumentaci Komise.

34

Společnost Odile Jacob se domnívá, že Tribunál nezohlednil dělbu odpovědnosti mezi Komisí a zplnomocněncem. Nedostatek nezávislosti schváleného zplnomocněnce podle ní způsobil, že celý rozhodovací proces se stal neplatným. Komise totiž ve sporném rozhodnutí skutečně zohlednila zprávu zplnomocněnce.

35

Tribunál, který v bodech 112 až 116 napadeného rozsudku provedl srovnání zprávy zplnomocněnce a sporného rozhodnutí s ohledem na čtyři podmínky stanovené v odstavci 10 závazků společnosti Lagardère, pokud jde o vlastnosti budoucího nabyvatele následně převáděných aktiv, správně uvedl, že posouzení Komise byla totožná s posouzeními obsaženými ve zprávě zplnomocněnce. Společnost Odile Jacob se tak domnívá, že Tribunál správně zastával názor, že tato zpráva měla rozhodující vliv na sporné rozhodnutí.

36

Pokud jde o třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněný ve věci C-553/10 P, společnost Odile Jacob uvádí, že nedostatek nezávislosti zplnomocněnce nepředstavuje pouhou nesrovnalost, nýbrž porušení zásadních procesních požadavků, které musí vést ke zrušení sporného rozhodnutí, aniž je třeba prokázat, že při neexistenci této nesrovnalosti mohlo mít toto rozhodnutí jiný obsah. Podmínka nezávislosti zplnomocněnce je základní podmínkou stanovenou v závazcích společnosti Lagardère, které se staly závaznými na základě rozhodnutí 2004/422. Požadavek nezávislosti zplnomocněnce nemá být ověřován ex post, ale ex ante, aby se tak předešlo kontrole subjektivních úvah, které mohou zplnomocněnce vést při plnění jeho poslání, jak vyplývá z doporučení Komise ze dne 16. května 2002 nazvaného „Nezávislost statutárních auditorů v EU: soubor základních principů“ (Úř. věst. L 191, s. 22). Tento požadavek nezávislosti se připojuje k požadavku nestrannosti a nezávislosti soudů navenek.

37

Navrhovatelky v řízení o kasačním opravném prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál se dopustil několika nesprávných právních posouzení, když nepřezkoumal důsledky možného nedostatku nezávislosti zplnomocněnce na společnosti Éditis při posouzení nabídky společnosti Wendel Investissement jakožto nabyvatele aktiv společnosti Éditis, a zpochybňují, že zpráva zplnomocněnce mohla uvést Komisi v omyl při plnění jejího úkolu spočívajícího v posouzení nabídky společnosti Wendel Investissement za účelem schválení této společnosti jako nabyvatele následně převáděných aktiv.

38

Na základě článku 1 rozhodnutí 2004/422 se oznámené spojení podniků, jímž společnost Lagardère nabývá výlučnou kontrolu cílových aktiv společnosti VUP, která se nyní nazývá Éditis, prohlašuje za slučitelné se společným trhem a s fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a to s výhradou dodržení závazků uvedených v příloze II uvedeného rozhodnutí společností Lagardère.

39

Podle odstavců 15 a 21 přílohy II rozhodnutí 2004/422 oznamující strana určí zplnomocněnce, aby plnil zvláštní a obecné úkoly, které mu budou svěřeny, tedy zejména aby dohlížel na uspokojivé plnění závazků, s nimiž společnost Lagardère souhlasila, a aby zajistil, že následně převáděná aktiva jsou udržována a spravována samostatnou složkou odděleně a nezávisle na zachovaných aktivech a jiných činnostech společnosti Lagardère, a to až do dne skutečného převodu následně převáděných aktiv.

40

V případě sporu mezi společnostmi Lagardère a Éditis o restrukturalizačních opatřeních nezbytných k provedení těchto závazků o tom lze vyrozumět zplnomocněnce. Zplnomocněnec rozhodne doporučením o rozsahu těchto opatření v souladu s odstavcem 24 uvedených závazků. Informuje o tom Komisi, která může sama stanovit rozsah nezbytných restrukturalizačních opatření.

41

Za účelem výkonu tohoto poslání je v odstavci 15 těchto závazků především upřesněno, že zplnomocněnec musí být nezávislý na společnostech Lagardère a Éditis a nesmí být vystaven konfliktu zájmů. Zplnomocněnec bude odměňován společností Lagardère způsobem, který nezasahuje do řádného výkonu jeho zmocnění ani do jeho nezávislosti.

42

Tato nezávislost je součástí závazků, které byly přijaty společností Lagardère a které je třeba dodržet v plném rozsahu. Tato nezávislost byla stanovena ex ante a vztahuje se na veškeré úkony zplnomocněnce.

43

Z bodů 85 a 87 napadeného rozsudku vyplývá, že B., vedoucí kanceláře S., byl dne 20. prosince 2002 jmenován členem správní rady společnosti Investima 10, z níž se stala společnost Éditis, a že dne 9. února 2004 byla kancelář S. jmenována zplnomocněncem. V bodě 89 napadeného rozsudku je konstatováno, že B. vykonával funkci člena správní rady společnosti Éditis a zplnomocněnce současně, a to od 9. února 2004 až do 25. března 2004, tj. data změny právní formy společnosti Éditis na zjednodušenou akciovou společnost. Po změně právní formy společnosti Éditis udržoval B. úzké vazby se společností Éditis, jelikož zplnomocněnec měl tři zástupce v akcionářském výboru.

44

Za těchto podmínek Tribunál v bodě 104 napadeného rozsudku dospěl správně k závěru, že skutečnost, že B. vykonával funkci člena řídícího orgánu společnosti Investima 10, z níž se stala společnost Éditis, mohla ovlivnit nezávislost zplnomocněnce a že tato situace neumožňovala zcela nezávisle zajišťovat výkon pravomocí nezávislého zplnomocněnce uvedených v odstavci 15 závazků společnosti Lagardère.

45

V bodě 107 napadeného rozsudku Tribunál rovněž správně rozhodl, že zpráva hodnotící nabídku společnosti Wendel Investissement na odkup následně převáděných aktiv byla vypracována zplnomocněncem, který nesplňoval podmínku nezávislosti na společnosti Éditis .

46

Komise nezpochybňuje konstatování Tribunálu týkající se nedostatku nezávislosti zplnomocněnce z důvodu, že jde o otázku skutkových okolností. Tribunálu naopak vytýká, že nepřezkoumal, zda měl tento nedostatek nezávislosti in concreto vliv na sporné rozhodnutí, anebo zda mohlo mít sporné rozhodnutí při neexistenci této nesrovnalosti jiný obsah. Podle Komise neměla situace zplnomocněnce vliv na objektivnost posouzení, které vyjádřil ve své zprávě o nabyvateli aktiv společnosti Éditis, a tudíž ani na legalitu sporného rozhodnutí.

47

Tento argument uplatněný Komisí je třeba zamítnout.

48

V projednávané věci totiž zplnomocněnec pověřený „dohledem nad uspokojivým plněním“ závazků oznamující strany plnil úkoly, které mu nepřímo svěřila Komise. Jde o úkoly, které mohla provádět samotná Komise, pokud by disponovala dostatečným personálem.

49

To jasně vyplývá z bodů 52, 53, 55 a 56 oznámení Komise o [nápravných opatřeních], kter[á] jsou přijateln[á] podle nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 a podle nařízení Komise (ES) č. 447/98 (Úř. věst. 2001, C 68, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 89). Bod 56 tohoto oznámení konkrétně uvádí, že „[s]právce vykonává jménem Komise stanovené povinnosti, které mu umožňují v dobré víře zajistit provedení závazků“.

50

Je třeba připomenout, že odstavec 15 závazků ukládal společnosti Lagardère povinnost určit zplnomocněnce, který musel být kromě dalších podmínek „nezávislý na společnostech Lagardère a Éditis“.

51

Je tedy nesporné, že takový zplnomocněnec musí být nejprve nezávislý na dotčených stranách a navíc musí jednat nezávisle ve vztahu k nim, takže nedostatek nezávislosti postačí ke zrušení takového rozhodnutí Komise, jako je sporné rozhodnutí. Otázka, zda tento zplnomocněnec jednal nezávisle, vyvstává, jen bylo-li předtím konstatováno, že tento zplnomocněnec byl skutečně nezávislý na dotčených stranách.

52

Vzhledem k tomu, že Tribunál správně konstatoval, že zplnomocněnec nebyl nezávislý na dotčených stranách, nebyl povinen přezkoumat, zda tento zplnomocněnec jednal in concreto způsobem, který by tento nedostatek nezávislosti potvrdil.

53

Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když zrušil sporné rozhodnutí z důvodu nedostatku nezávislosti zplnomocněnce. Tři důvody kasačního opravného prostředku uvedené Komisí, jakož i druhý důvod kasačního opravného prostředku, který podpořila společnost Lagardère, jsou tudíž neopodstatněné a je třeba je zamítnout.

54

Společnost Lagardère tvrdí, že Tribunál neměl přihlížet k protiprávnosti rozhodnutí o schválení zplnomocněnce za účelem odůvodnění protiprávnosti sporného rozhodnutí, jelikož na mechanismus námitky protiprávnosti se nelze odvolávat, jsou-li předmětem sporu dvě různá rozhodnutí. Tvrdí, že opomenutí společnosti Odile Jacob podat včas žalobu proti rozhodnutí o schválení zplnomocněnce ve stanovených lhůtách znamená, že následně nemohla na podporu svého návrhu na zrušení sporného rozhodnutí uplatňovat námitku protiprávnosti tohoto rozhodnutí o schválení zplnomocněnce, neboť toto rozhodnutí vůči ní nabylo právní moci.

55

Podle společností Lagardère a Wendel Investissement směřuje odůvodnění Tribunálu k tomu, že se námitkou dovolává protiprávnosti rozhodnutí o schválení zplnomocněnce, které je samostatným rozhodnutím. Tribunál přímo nezkoumal důvody, které vedly ke spornému rozhodnutí, nýbrž důvody, které vedly ke jmenování zplnomocněnce před přijetím sporného rozhodnutí.

56

Společnost Lagardère tvrdí, že rozhodnutí o schválení zplnomocněnce bylo oznámeno stranám dne 15. února 2005, tedy k okamžiku, od něhož mělo rozhodnutí nepříznivý vliv na společnost Odile Jacob a představovalo napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU. Mělo být tudíž napadeno v relevantní lhůtě zvláštní žalobou odlišnou od žaloby podané proti spornému rozhodnutí. V důsledku toho Tribunál nemohl za účelem zrušení sporného rozhodnutí rozumně vycházet z protiprávnosti jmenování zplnomocněnce.

57

Společnost Odile Jacob odmítá tvrzení společností Lagardère a Wendel Investissement, přičemž uvádí, že rozhodnutí o schválení zplnomocněnce nemůže být považováno za samostatné rozhodnutí, nýbrž za součást řady aktů, které vedly k přijetí sporného rozhodnutí.

58

Společnost Odile Jacob dále uvádí, že jí nebylo ve smyslu článku 263 SFEU a judikatury určeno rozhodnutí o schválení zplnomocněnce a že proto pro ni bylo obtížné, aby je napadla samostatnou žalobou.

59

Je třeba připomenout, že rozhodnutí o schválení zplnomocněnce bylo společnosti Odile Jacob oznámeno teprve dne 17. února 2005.

60

Společnost Odile Jacob podala dne 8. listopadu 2004 k Tribunálu žalobu, jíž se tato společnost domáhala zrušení sporného rozhodnutí, přičemž napadla i podmínky schválení zplnomocněnce. Je však třeba uvést, že k tomuto datu nebylo ještě společnosti Odile Jacob oznámeno rozhodnutí o schválení zplnomocněnce. Nelze jí tedy vytýkat, že ve své žalobě směřující proti spornému rozhodnutí zpochybnila legalitu rozhodnutí o schválení zplnomocněnce bez toho, aby předtím požadovala jeho zrušení, jestliže uvedené rozhodnutí bylo součástí téže řady aktů jako sporné rozhodnutí.

61

Šlo by o bezvýznamný a zbytečný formalismus, kdyby bylo od společnosti Odile Jacob požadováno, aby za účelem napadení samostatného rozhodnutí, které jí bylo oznámeno poté, co podala žalobu ve věci samé, které je součástí celé řady aktů a které je každopádně zpochybněno touto žalobou ve věci samé, podala další žalobu.

62

Tento důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut.

63

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačních opravných prostředků předložených navrhovatelkami neobstál, je třeba tyto kasační opravné prostředky ve věcech C-553/10 P a C-554/10 P zamítnout.

64

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 a 2 jednacího řádu, který se na základě čl. 184 odst. 1 a čl. 190 odst. 1 tohoto jednacího řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost Odile Jacob požadovala od navrhovatelek náhradu nákladů řízení a Komise a společnost Lagardère neměly ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že posledně uvedené ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Odile Jacob v souvislosti s řízením o projednávaných kasačních opravných prostředcích.

65

Vzhledem k tomu, že Odile Jacob nepožadovala náhradu nákladů řízení od společnosti Wendel Investissement, je důvodné rozhodnout, že tato společnost pouze ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: