Věc C-549/10 P
Tomra Systems ASA a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Trh zařízení na výkup použitých nápojových obalů — Rozhodnutí konstatující porušení článku 82 ES a článku 54 Dohody o EHP — Výhradní dohody, množstevní závazky a věrnostní slevy“
Shrnutí rozsudku
Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Objektivní pojem, který se vztahuje na jednání, která mohou ovlivnit strukturu trhu a mají za cíl bránit zachování nebo rozvoji hospodářské soutěže – Nezbytnost prokázat existenci protisoutěžního záměru – Neexistence
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Uzavření podstatné části trhu dominantním podnikem – Stupeň dominance na dotčeném trhu – Nedostatek vlivu – Nezbytnost určit přesnou prahovou hodnotu uzavření trhu – Neexistence
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Jednání, jejichž účinkem nebo cílem je bránění zachování nebo rozvoji hospodářské soutěže – Retroaktivní slevy
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Dohody o výhradním zásobování – Věrnostní slevy – Zneužívající povaha tohoto systému slev – Kritéria pro posouzení
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Retroaktivní slevy – Zneužívající povaha – Kritéria pro posouzení
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posuzované skutečnosti – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost – Podmínky
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Zneužití dominantního postavení zakázané článkem 102 SFEU je pojmem objektivním, který se vztahuje na jednání podniku v dominantním postavení, která mají na trhu, na němž je stupeň hospodářské soutěže již oslabený právě v důsledku přítomnosti takového podniku, za následek bránění, za použití prostředků odlišných od těch, které jsou používány při běžné soutěži výrobků nebo služeb na základě plnění hospodářských subjektů, zachování stupně hospodářské soutěže, který ještě na trhu existuje, nebo rozvoji této hospodářské soutěže. Nehledě k tomu je Komise v rámci svého přezkumu chování podniku v dominantním postavení a pro účely případného zjišťování takovéhoto postavení povinna zohlednit veškeré relevantní skutkové okolnosti provázející zmíněné chování. V tomto ohledu musí Komise nutně posoudit obchodní strategii zmíněného podniku. V tomto rámci se jeví jako správné, že Komise uvádí informace subjektivní povahy, tzn. pohnutky, jež vedou k dotyčné obchodní strategii.
Případný protisoutěžní záměr je tudíž provázen četnými skutkovými okolnostmi, jež mohou být vzaty na zřetel pro účely zjištění zneužití dominantního postavení. Komise však není nikterak povinna prokázat existenci takovéhoto úmyslu ve vztahu k jednání podniku v dominantním postavení pro účely uplatnění článku 82 ES.
(viz body 17–21)
V otázce úrovně dominantního postavení dotčeného podniku na určitém trhu k prokázání existence zneužívání se dominantní postavení uvedené v článku 102 SFEU týká situace, v níž má podnik hospodářskou sílu, která mu umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že mu poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na jeho konkurentech a zákaznících. Toto ustanovení dále nezavádí žádné rozlišení ani žádné úrovně v pojmu dominantního postavení. Pokud má podnik takovou hospodářskou sílu, jakou vyžaduje článek 102 SFEU k prokázání toho, že má dominantní postavení na určitém trhu, jeho jednání musí být posouzeno s ohledem na toto ustanovení. Stupeň tržní síly má nicméně v zásadě důsledky pro určení dosahu účinků jednání dotčeného podniku, nikoli zneužití jako takového.
Uzavření podstatné části trhu dominantním podnikem nemůže být odůvodněno tím, že získatelná část trhu ještě poskytuje dostatečný prostor pro omezený počet soutěžitelů. Jednak by totiž zákazníci, kteří se nacházejí v uzavřené části trhu, měli mít možnost mít v nejvyšší možné míře prospěch z hospodářské soutěže, která je na trhu možná, a soutěžitelé by měli mít možnost soutěžit na základě výkonnosti na celém trhu, a nikoli pouze na jeho části. Zároveň není úkolem dominantního podniku určovat, kolik životaschopných soutěžitelů mu může konkurovat v případě ještě získatelné části poptávky.
Navíc pouze analýza okolností projednávané věci může umožnit určení, zda praktiky podniku v dominantním postavení mohou vyloučit hospodářskou soutěž. Bylo by však nepřirozené a priori stanovit, jaký by byl získatelný podíl trhu, nad jehož rámec by praktiky podniku v dominantním postavení mohly mít účinek vyloučení konkurentů.
Určení přesné prahové hodnoty uzavření trhu, nad níž by dotčené praktiky musely být považovány za zneužívající, tak není nezbytné pro účely uplatnění článku 102 SFEU.
(viz body 38–39, 42–43, 46)
Z hlediska podání důkazu zneužívání dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU postačí prokázat, že zneužívající jednání podniku v dominantním postavení směřuje k omezení hospodářské soutěže, nebo že jednání má nebo může mít takový účinek.
Za přítomnosti systému retroaktivních slev zavádějících mechanismus věrnostních slev, jímž má poskytovatel vytěsnit své konkurenty a odsát ve svůj prospěch spornou část poptávky není tudíž třeba provádět analýzu konkrétních účinků slev na hospodářskou soutěž vzhledem k tomu, že pro účely zjištění porušení článku 102 SFEU postačuje prokázat, že dotčené jednání může takovýto účinek mít.
(viz body 68, 79)
V případě slev poskytovaných podnikem v dominantním postavení jeho zákazníkům mohou být tyto slevy v rozporu s článkem 102 SFEU, i když neodpovídají žádnému z příkladů uvedených v jeho odstavci 2. V případech, kdy podnik, jež zaujímá dominantní postavení, používá určitý systém slev, zmíněný podnik toto postavení zneužívá, jestliže uplatňuje, i když svým zákazníkům neukládá formální povinnost – ať již na základě dohod uzavřených s těmito zákazníky, anebo jednostranně – režim věrnostních slev, tzn. slev vázaných na podmínku, že zákazník, ostatně nezávisle na objemu nákupů, jenž může být značný nebo minimální, pokrývá své potřeby výlučně nebo z významné části u podniku v dominantním postavení. V tomto ohledu je třeba posoudit veškeré okolnosti, zejména kritéria a podmínky poskytování slev, a přezkoumat, zda slevy poskytováním výhody, která není založena na žádném hospodářském plnění, které by ji odůvodnilo, směřují k tomu, aby byla kupujícímu odebrána nebo omezena možnost vybrat si své zdroje zásobování, aby bylo zabráněno přístupu soutěžitelů na trh, nebo k tomu, aby bylo posíleno dominantní postavení narušenou hospodářskou soutěží.
Je tedy třeba mít za to, že systém slev odporuje článku 102 SFEU, jestliže může bránit tomu, aby se zákazníci podniku v dominantním postavení zásobovali u konkurenčních výrobců.
(viz body 69–72)
Pokud jde o posouzení zneužívající povahy systému retroaktivních slev, který nabízí podnik v dominantním postavení, účtování „záporných“ cen – tzn. cen nižších, než jsou ceny výrobní – zákazníkům nepředstavuje předpoklad konstatování zneužívající povahy takového systému slev.
Tribunál měl správně za to, že takový režim slev má protisoutěžní povahu, jestliže zaprvé podnět zásobovat se výhradně nebo téměř výhradně u některých podniků je zvlášť silný, když jsou prahové hodnoty spojeny se systémem, kdy dosažení bonusu nebo prahu výhodnějšího bonusu zvýhodňuje všechny nákupy zákazníka v dotyčném období, nikoliv výhradně objem nákupů, který překračuje dotčenou prahovou hodnotu. Zadruhé kombinace režimu slev individuálních pro každého zákazníka a prahových hodnot stanovených na základě odhadovaných potřeb zákazníka nebo objemů nákupů uskutečněných v minulosti představuje významný podnět zásobovat se nezbytným vybavením výhradně nebo téměř výhradně u uvedeného podniku, a uměle zvyšuje náklady přechodu k jinému poskytovateli, a to i v případě malého počtu jednotek. Zatřetí se retroaktivní slevy často uplatňují na některé z největších zákazníků uvedeného podniku s cílem zajistit si jejich věrnost. Konečně jejich jednání není objektivně odůvodněno nebo nezpůsobuje podstatné nárůsty efektivnosti, které jsou důležitější než protisoutěžní účinky dopadající na spotřebitele.
Navíc vylučující mechanismus, který představují retroaktivní slevy, nevyžaduje ani, aby dominantní podnik obětoval zisky, neboť náklady na slevy se rozkládají na velký počet jednotek. Retroaktivním poskytnutím slev může být průměrná cena získaná dominantním podnikem mnohem vyšší než náklady a může přinést v průměru vysoké ziskové rozpětí. Systém retroaktivních slev má však pro zákazníka za následek, že skutečná cena posledních jednotek je z důvodu odsávajícího účinku velmi nízká.
(viz body 73, 75, 78)
Závažnost protiprávních jednání musí být stanovena v závislosti na několika skutečnostech, jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, aniž je sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, k nimž musí být povinně přihlédnuto.
Předchozí rozhodovací praxe Komise dále neslouží jako právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže a rozhodnutí týkající se jiných věcí mají pouze orientační povahu. Skutečnost, že Komise v minulosti uložila pokuty určité úrovně za určité kategorie protiprávního jednání, ji tudíž nemůže zbavit možnosti tuto úroveň zvýšit, je-li to považováno za nezbytné k zajištění provádění unijní politiky hospodářské soutěže, která je i nadále výlučně vymezena nařízením č. 1/2003. Provádění zmíněné politiky totiž vyžaduje, aby Komise mohla přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky v dané oblasti.
(viz body 104–107)
Věc C-549/10 P
Tomra Systems ASA a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Trh zařízení na výkup použitých nápojových obalů — Rozhodnutí konstatující porušení článku 82 ES a článku 54 Dohody o EHP — Výhradní dohody, množstevní závazky a věrnostní slevy“
Shrnutí rozsudku
Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Pojem — Objektivní pojem, který se vztahuje na jednání, která mohou ovlivnit strukturu trhu a mají za cíl bránit zachování nebo rozvoji hospodářské soutěže — Nezbytnost prokázat existenci protisoutěžního záměru — Neexistence
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Pojem — Uzavření podstatné části trhu dominantním podnikem — Stupeň dominance na dotčeném trhu — Nedostatek vlivu — Nezbytnost určit přesnou prahovou hodnotu uzavření trhu — Neexistence
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Pojem — Jednání, jejichž účinkem nebo cílem je bránění zachování nebo rozvoji hospodářské soutěže — Retroaktivní slevy
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Dohody o výhradním zásobování — Věrnostní slevy — Zneužívající povaha tohoto systému slev — Kritéria pro posouzení
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž — Dominantní postavení — Zneužití — Retroaktivní slevy — Zneužívající povaha — Kritéria pro posouzení
(Článek 102 SFEU)
Hospodářská soutěž — Pokuty — Výše — Stanovení — Kritéria — Závažnost protiprávního jednání — Posuzované skutečnosti — Zvýšení obecné úrovně pokut — Přípustnost — Podmínky
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Zneužití dominantního postavení zakázané článkem 102 SFEU je pojmem objektivním, který se vztahuje na jednání podniku v dominantním postavení, která mají na trhu, na němž je stupeň hospodářské soutěže již oslabený právě v důsledku přítomnosti takového podniku, za následek bránění, za použití prostředků odlišných od těch, které jsou používány při běžné soutěži výrobků nebo služeb na základě plnění hospodářských subjektů, zachování stupně hospodářské soutěže, který ještě na trhu existuje, nebo rozvoji této hospodářské soutěže. Nehledě k tomu je Komise v rámci svého přezkumu chování podniku v dominantním postavení a pro účely případného zjišťování takovéhoto postavení povinna zohlednit veškeré relevantní skutkové okolnosti provázející zmíněné chování. V tomto ohledu musí Komise nutně posoudit obchodní strategii zmíněného podniku. V tomto rámci se jeví jako správné, že Komise uvádí informace subjektivní povahy, tzn. pohnutky, jež vedou k dotyčné obchodní strategii.
Případný protisoutěžní záměr je tudíž provázen četnými skutkovými okolnostmi, jež mohou být vzaty na zřetel pro účely zjištění zneužití dominantního postavení. Komise však není nikterak povinna prokázat existenci takovéhoto úmyslu ve vztahu k jednání podniku v dominantním postavení pro účely uplatnění článku 82 ES.
(viz body 17–21)
V otázce úrovně dominantního postavení dotčeného podniku na určitém trhu k prokázání existence zneužívání se dominantní postavení uvedené v článku 102 SFEU týká situace, v níž má podnik hospodářskou sílu, která mu umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že mu poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na jeho konkurentech a zákaznících. Toto ustanovení dále nezavádí žádné rozlišení ani žádné úrovně v pojmu dominantního postavení. Pokud má podnik takovou hospodářskou sílu, jakou vyžaduje článek 102 SFEU k prokázání toho, že má dominantní postavení na určitém trhu, jeho jednání musí být posouzeno s ohledem na toto ustanovení. Stupeň tržní síly má nicméně v zásadě důsledky pro určení dosahu účinků jednání dotčeného podniku, nikoli zneužití jako takového.
Uzavření podstatné části trhu dominantním podnikem nemůže být odůvodněno tím, že získatelná část trhu ještě poskytuje dostatečný prostor pro omezený počet soutěžitelů. Jednak by totiž zákazníci, kteří se nacházejí v uzavřené části trhu, měli mít možnost mít v nejvyšší možné míře prospěch z hospodářské soutěže, která je na trhu možná, a soutěžitelé by měli mít možnost soutěžit na základě výkonnosti na celém trhu, a nikoli pouze na jeho části. Zároveň není úkolem dominantního podniku určovat, kolik životaschopných soutěžitelů mu může konkurovat v případě ještě získatelné části poptávky.
Navíc pouze analýza okolností projednávané věci může umožnit určení, zda praktiky podniku v dominantním postavení mohou vyloučit hospodářskou soutěž. Bylo by však nepřirozené a priori stanovit, jaký by byl získatelný podíl trhu, nad jehož rámec by praktiky podniku v dominantním postavení mohly mít účinek vyloučení konkurentů.
Určení přesné prahové hodnoty uzavření trhu, nad níž by dotčené praktiky musely být považovány za zneužívající, tak není nezbytné pro účely uplatnění článku 102 SFEU.
(viz body 38–39, 42–43, 46)
Z hlediska podání důkazu zneužívání dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU postačí prokázat, že zneužívající jednání podniku v dominantním postavení směřuje k omezení hospodářské soutěže, nebo že jednání má nebo může mít takový účinek.
Za přítomnosti systému retroaktivních slev zavádějících mechanismus věrnostních slev, jímž má poskytovatel vytěsnit své konkurenty a odsát ve svůj prospěch spornou část poptávky není tudíž třeba provádět analýzu konkrétních účinků slev na hospodářskou soutěž vzhledem k tomu, že pro účely zjištění porušení článku 102 SFEU postačuje prokázat, že dotčené jednání může takovýto účinek mít.
(viz body 68, 79)
V případě slev poskytovaných podnikem v dominantním postavení jeho zákazníkům mohou být tyto slevy v rozporu s článkem 102 SFEU, i když neodpovídají žádnému z příkladů uvedených v jeho odstavci 2. V případech, kdy podnik, jež zaujímá dominantní postavení, používá určitý systém slev, zmíněný podnik toto postavení zneužívá, jestliže uplatňuje, i když svým zákazníkům neukládá formální povinnost – ať již na základě dohod uzavřených s těmito zákazníky, anebo jednostranně – režim věrnostních slev, tzn. slev vázaných na podmínku, že zákazník, ostatně nezávisle na objemu nákupů, jenž může být značný nebo minimální, pokrývá své potřeby výlučně nebo z významné části u podniku v dominantním postavení. V tomto ohledu je třeba posoudit veškeré okolnosti, zejména kritéria a podmínky poskytování slev, a přezkoumat, zda slevy poskytováním výhody, která není založena na žádném hospodářském plnění, které by ji odůvodnilo, směřují k tomu, aby byla kupujícímu odebrána nebo omezena možnost vybrat si své zdroje zásobování, aby bylo zabráněno přístupu soutěžitelů na trh, nebo k tomu, aby bylo posíleno dominantní postavení narušenou hospodářskou soutěží.
Je tedy třeba mít za to, že systém slev odporuje článku 102 SFEU, jestliže může bránit tomu, aby se zákazníci podniku v dominantním postavení zásobovali u konkurenčních výrobců.
(viz body 69–72)
Pokud jde o posouzení zneužívající povahy systému retroaktivních slev, který nabízí podnik v dominantním postavení, účtování „záporných“ cen – tzn. cen nižších, než jsou ceny výrobní – zákazníkům nepředstavuje předpoklad konstatování zneužívající povahy takového systému slev.
Tribunál měl správně za to, že takový režim slev má protisoutěžní povahu, jestliže zaprvé podnět zásobovat se výhradně nebo téměř výhradně u některých podniků je zvlášť silný, když jsou prahové hodnoty spojeny se systémem, kdy dosažení bonusu nebo prahu výhodnějšího bonusu zvýhodňuje všechny nákupy zákazníka v dotyčném období, nikoliv výhradně objem nákupů, který překračuje dotčenou prahovou hodnotu. Zadruhé kombinace režimu slev individuálních pro každého zákazníka a prahových hodnot stanovených na základě odhadovaných potřeb zákazníka nebo objemů nákupů uskutečněných v minulosti představuje významný podnět zásobovat se nezbytným vybavením výhradně nebo téměř výhradně u uvedeného podniku, a uměle zvyšuje náklady přechodu k jinému poskytovateli, a to i v případě malého počtu jednotek. Zatřetí se retroaktivní slevy často uplatňují na některé z největších zákazníků uvedeného podniku s cílem zajistit si jejich věrnost. Konečně jejich jednání není objektivně odůvodněno nebo nezpůsobuje podstatné nárůsty efektivnosti, které jsou důležitější než protisoutěžní účinky dopadající na spotřebitele.
Navíc vylučující mechanismus, který představují retroaktivní slevy, nevyžaduje ani, aby dominantní podnik obětoval zisky, neboť náklady na slevy se rozkládají na velký počet jednotek. Retroaktivním poskytnutím slev může být průměrná cena získaná dominantním podnikem mnohem vyšší než náklady a může přinést v průměru vysoké ziskové rozpětí. Systém retroaktivních slev má však pro zákazníka za následek, že skutečná cena posledních jednotek je z důvodu odsávajícího účinku velmi nízká.
(viz body 73, 75, 78)
Závažnost protiprávních jednání musí být stanovena v závislosti na několika skutečnostech, jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, aniž je sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, k nimž musí být povinně přihlédnuto.
Předchozí rozhodovací praxe Komise dále neslouží jako právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže a rozhodnutí týkající se jiných věcí mají pouze orientační povahu. Skutečnost, že Komise v minulosti uložila pokuty určité úrovně za určité kategorie protiprávního jednání, ji tudíž nemůže zbavit možnosti tuto úroveň zvýšit, je-li to považováno za nezbytné k zajištění provádění unijní politiky hospodářské soutěže, která je i nadále výlučně vymezena nařízením č. 1/2003. Provádění zmíněné politiky totiž vyžaduje, aby Komise mohla přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky v dané oblasti.
(viz body 104–107)