Věc C-498/10
X NV
v.
Staatssecretaris van Financiën
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)
„Volný pohyb služeb — Omezení — Daňové právní předpisy — Srážková daň z odměn, kterou musí uplatnit příjemce služeb usazený v tuzemsku u odměny dlužné poskytovateli služeb usazenému v jiném členském státě — Neexistence takové povinnosti, jedná-li se o poskytovatele služeb usazeného v témže členském státě“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. října 2012
Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy – Vnitrostátní právní úprava ukládající příjemci služeb-rezidentovi povinnost provést srážku daně z odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě – Nepřípustnost – Možnost odečíst daň zaplacenou v členském státě, v němž byly poskytnuty služby, od daně, která musí být odvedena poskytovatelem služeb v členském státě, v němž je usazen – Nedostatek vlivu
(Článek 56 SFEU)
Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy – Vnitrostátní právní úprava ukládající příjemci služeb-rezidentovi povinnost provést srážku daně z odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě – Nepřípustnost – Odůvodnění vyplývající z nezbytnosti zajistit účinné vymáhání – Změna právní úpravy obsahující upuštění od této srážkové daně – Nedostatek vlivu
(Článek 56 SFEU; směrnice Rady 76/308, ve znění směrnice 2001/44)
Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost příjemce služby, uložená podle právních předpisů členského státu, provést srážku daně z odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě, zatímco taková povinnost nevzniká v případě odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v dotčeném členském státě, představuje omezení volného pohybu služeb ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož s sebou pro příjemce služeb nese dodatečnou administrativní zátěž a s ní spojená rizika v oblasti odpovědnosti. Povinnost provést takovou srážku daně může totiž činit přeshraniční služby méně atraktivními pro příjemce služeb-rezidenty než služby poskytované poskytovateli služeb-rezidenty a odradit uvedené příjemce, aby využili poskytovatele služeb-nerezidenty.
Při posouzení, zda povinnost příjemce služeb provést srážku daně, která s sebou nese dodatečnou administrativní zátěž a s ní spojená rizika v oblasti odpovědnosti, představuje omezení volného pohybu služeb zakázané článkem 56 SFEU, nehraje roli skutečnost, zda poskytovatel služeb-nerezident může odečíst daň zaplacenou v členském státě poskytnutí služby od daně, kterou musí zaplatit v členském státě, v němž je usazen.
(viz body 28, 32, 34, 54, 57, výrok 1, 3)
Pokud omezení volného pohybu služeb vyplývající z vnitrostátní právní úpravy plyne z povinnosti provést srážku daně v rozsahu, v němž s sebou nese dodatečnou administrativní zátěž a s ní spojená rizika v oblasti odpovědnosti, může být toto omezení odůvodněno nezbytností zajistit účinné vymáhání daně a nepřesahuje meze toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné, a to i s ohledem na možnosti vzájemné pomoci v oblasti vymáhání daní, které upravuje směrnice 76/308 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice 2001/44.
Jedná-li se totiž o poskytovatele služeb, kteří poskytují příležitostné služby v jiném členském státě než ve státě, v němž jsou usazeni a v němž se zdržují pouze krátkodobě, představuje srážková daň přiměřený prostředek pro zajištění účinného vymáhání dlužné daně.
Ačkoli směrnice 2001/44 dále provádí určité sbližování vnitrostátních ustanovení v daňové oblasti, jelikož ukládá členským státům povinnost, aby zacházely s pohledávkami z jiných členských států jako s vnitrostátními pohledávkami, nebylo jejím úkolem nahradit srážkovou daň jakožto techniku výběru daně. Přímý výběr daně u poskytovatele služeb-nerezidenta mimoto nepředstavuje nutně méně omezující opatření než srážková daň.
Pozdější upuštění od takové srážkové daně členským státem nevypovídá nic o tom, zda je toto opatření svou povahou vhodné k dosažení sledovaného cíle, ani o jeho přiměřenosti, což musí být posouzeno pouze s ohledem na sledovaný cíl.
(viz body 42, 47, 52, 53, výrok 2)
Věc C-498/10
X NV
v.
Staatssecretaris van Financiën
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)
„Volný pohyb služeb — Omezení — Daňové právní předpisy — Srážková daň z odměn, kterou musí uplatnit příjemce služeb usazený v tuzemsku u odměny dlužné poskytovateli služeb usazenému v jiném členském státě — Neexistence takové povinnosti, jedná-li se o poskytovatele služeb usazeného v témže členském státě“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. října 2012
Volný pohyb služeb — Omezení — Daňové právní předpisy — Vnitrostátní právní úprava ukládající příjemci služeb-rezidentovi povinnost provést srážku daně z odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě — Nepřípustnost — Možnost odečíst daň zaplacenou v členském státě, v němž byly poskytnuty služby, od daně, která musí být odvedena poskytovatelem služeb v členském státě, v němž je usazen — Nedostatek vlivu
(Článek 56 SFEU)
Volný pohyb služeb — Omezení — Daňové právní předpisy — Vnitrostátní právní úprava ukládající příjemci služeb-rezidentovi povinnost provést srážku daně z odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě — Nepřípustnost — Odůvodnění vyplývající z nezbytnosti zajistit účinné vymáhání — Změna právní úpravy obsahující upuštění od této srážkové daně — Nedostatek vlivu
(Článek 56 SFEU; směrnice Rady 76/308, ve znění směrnice 2001/44)
Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost příjemce služby, uložená podle právních předpisů členského státu, provést srážku daně z odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v jiném členském státě, zatímco taková povinnost nevzniká v případě odměn zaplacených poskytovatelům služeb usazeným v dotčeném členském státě, představuje omezení volného pohybu služeb ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož s sebou pro příjemce služeb nese dodatečnou administrativní zátěž a s ní spojená rizika v oblasti odpovědnosti. Povinnost provést takovou srážku daně může totiž činit přeshraniční služby méně atraktivními pro příjemce služeb-rezidenty než služby poskytované poskytovateli služeb-rezidenty a odradit uvedené příjemce, aby využili poskytovatele služeb-nerezidenty.
Při posouzení, zda povinnost příjemce služeb provést srážku daně, která s sebou nese dodatečnou administrativní zátěž a s ní spojená rizika v oblasti odpovědnosti, představuje omezení volného pohybu služeb zakázané článkem 56 SFEU, nehraje roli skutečnost, zda poskytovatel služeb-nerezident může odečíst daň zaplacenou v členském státě poskytnutí služby od daně, kterou musí zaplatit v členském státě, v němž je usazen.
(viz body 28, 32, 34, 54, 57, výrok 1, 3)
Pokud omezení volného pohybu služeb vyplývající z vnitrostátní právní úpravy plyne z povinnosti provést srážku daně v rozsahu, v němž s sebou nese dodatečnou administrativní zátěž a s ní spojená rizika v oblasti odpovědnosti, může být toto omezení odůvodněno nezbytností zajistit účinné vymáhání daně a nepřesahuje meze toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné, a to i s ohledem na možnosti vzájemné pomoci v oblasti vymáhání daní, které upravuje směrnice 76/308 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice 2001/44.
Jedná-li se totiž o poskytovatele služeb, kteří poskytují příležitostné služby v jiném členském státě než ve státě, v němž jsou usazeni a v němž se zdržují pouze krátkodobě, představuje srážková daň přiměřený prostředek pro zajištění účinného vymáhání dlužné daně.
Ačkoli směrnice 2001/44 dále provádí určité sbližování vnitrostátních ustanovení v daňové oblasti, jelikož ukládá členským státům povinnost, aby zacházely s pohledávkami z jiných členských států jako s vnitrostátními pohledávkami, nebylo jejím úkolem nahradit srážkovou daň jakožto techniku výběru daně. Přímý výběr daně u poskytovatele služeb-nerezidenta mimoto nepředstavuje nutně méně omezující opatření než srážková daň.
Pozdější upuštění od takové srážkové daně členským státem nevypovídá nic o tom, zda je toto opatření svou povahou vhodné k dosažení sledovaného cíle, ani o jeho přiměřenosti, což musí být posouzeno pouze s ohledem na sledovaný cíl.
(viz body 42, 47, 52, 53, výrok 2)