1. Podpory poskytované státy – Pojem – Zvláštní režim zdanění podniku zajišťující mu výhodu
(Čl. 87 odst. 1 ES)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Zvláštní režim zdanění podniku – Kompenzace výhodného rozdílu ve zdanění v určitém období nadměrným zdaněním odvedeným v jiném období z důvodu paušálního odvodu
(Čl. 87 odst. 1 ES)
3. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podpora poskytnutá v rozporu s procesními pravidly stanovenými článkem 88 ES – Případné legitimní očekávání příjemců – Ochrana – Podmínky a omezení
(Čl. 88 odst. 3 ES)
4. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Desetiletá promlčecí lhůta podle článku 15 nařízení č. 659/1999 – Počátek běhu promlčecí lhůty – Datum udělení podpory příjemci
(Čl. 88 odst. 2 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 15)
5. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým je podpora shledána neslučitelnou se společným trhem a je nařízeno její vrácení – Možnost Komise přenechat vnitrostátním orgánům úkol vypočtení přesné částky k vrácení – Porušení zásady právní jistoty – Neexistence
1. Zvláštní režim zdanění může poskytovat podniku výhodu, ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, přestože přesná výše podpor poskytnutých na základě uvedeného režimu musí být určena pomocí určitých faktorů stojících mimo uvedený režim.
Pokud konstatování existence výhody závisí na určitých okolnostech existujících mimo zvláštní režim zdanění, například každoroční povaze daně z podnikání a úrovni daňové sazby každoročně schvalované územněsprávními celky, takové okolnosti nijak nebrání tomu, aby mohl být zvláštní režim zdanění již v okamžiku svého přijetí kvalifikován jako státní podpora ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Je totiž třeba rozlišovat mezi přijetím režimu podpory na straně jedné, a poskytováním každoročních podpor podniku na základě uvedeného režimu, jejichž přesná výše závisela na určitých vnějších faktorech, na straně druhé.
V takovém případě může existence výhody vycházet z fixního prvku spojeného se zvláštním daňovým režimem použitelným na podnik, v porovnání s obecným režimem, a dále z variabilního prvku závisejícího na skutkových okolnostech, a sice rozmístění provozoven nebo pozemků v jednotlivých územněsprávních celcích, jakož i sazbě daně použitelné uvedenými celky.
(viz body 21–23, 27)
2. Co se týče pojmu „podpora“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, opatření musí být kvalifikováno jako podpora, pokud jeho adresát podléhá jinému zvláštnímu zatížení, které nemá k dotčené podpoře žádný vztah.
Určit, zda nadměrné zdanění odvedené podnikem v určitém období, z důvodu svého zdanění paušálním odvodem, kompenzuje rozdíl ve zdanění, z něhož měl podnik prospěch v jiném období, závisí na analýze objektivních vlastností uplatněného paušálního odvodu a na otázce, zda jej lze považovat za zatížení vnitřně spjaté s výhodou, která vyplývá pro podnik z uplatnění zvláštního režimu zdanění. Pouhá okolnost, že paušální odvod a zvláštní režim zdanění byly oba zavedeny týmž zákonem, neumožňuje prokázat, že uplatnění tohoto paušálního odvodu na podnik bylo vnitřně spjaté se zavedením zvláštního režimu zdanění.
(viz body 43–44, 48)
3. S ohledem na kogentní povahu kontroly státních podpor prováděné Komisí mohou podniky, které jsou příjemci podpory, v zásadě mít legitimní očekávání, že při poskytování podpory byla zachována pravidla, pouze v případě, že podpora byla poskytnuta v souladu s postupem upraveným článkem 88 ES, přičemž s řádnou péčí postupující hospodářský subjekt musí být běžně schopen ujistit se o tom, že uvedený postup byl dodržen. Zejména, pokud je podpora poskytnuta bez předchozího oznámení Komisi, takže je podle čl. 88 odst. 3 ES protiprávní, příjemce podpory nemůže mít v tomto okamžiku legitimní očekávání, že byla při poskytování podpory zachována pravidla.
Mimoto pokud podpora nebyla oznámena Komisi, je její mlčení ohledně tohoto opatření bezvýznamné.
(viz body 59–60)
4. Podle čl. 15 odst. 1 nařízení č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES], podléhají pravomoci Komise ve věci navrácení podpory promlčecí lhůtě deseti let. Z odstavce 2 téhož článku vyplývá, že promlčecí lhůta počíná běžet až dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci. V důsledku toho prvkem rozhodujícím pro účely určení promlčecí lhůty stanovené v uvedeném článku 15 je skutečné poskytnutí podpory.
Z uvedeného čl. 15 odst. 2 vyplývá, že toto ustanovení se pro stanovení dne počátku běhu promlčecí lhůty odvolává na poskytnutí podpory jejímu příjemci a nikoliv na den přijetí režimu podpory.
V tomto ohledu se určení dne poskytnutí podpory může měnit v závislosti na povaze dotčené podpory. V případě víceletého režimu spočívajícího v platbách nebo v periodickém poskytování výhod se tak den přijetí právního aktu představujícího právní základ poskytnutí podpory a den, kdy je podnikům skutečně výhoda poskytnuta, mohou z časového hlediska významně lišit. V takovém případě musí být podpora, pro účely stanovení promlčecí lhůty, považována za poskytnutou příjemci teprve v okamžiku, kdy je mu skutečně poskytnuta.
(viz body 80–82)
5. Zásada právní jistoty, která je jednou z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby právní normy byly jasné, přesné a s předvídatelnými účinky, tak aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, které vyplývají z právního řádu Unie.
V oblasti státních podpor žádné ustanovení unijního práva nevyžaduje, aby Komise, uloží-li navrácení podpory, jež byla shledána neslučitelnou se společným trhem, určila přesnou částku podpory, která má být navrácena. Postačuje, aby rozhodnutí Komise obsahovalo údaje, které umožní osobě, jíž je určeno, aby sama bez nadměrných obtíží tuto částku určila.
(viz body 100, 102)