1.

V usnesení ze dne 23. září 2010, došlém kanceláři Soudního dvora dne 23. listopadu 2010, položil Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU předběžné otázky ohledně výkladu čl. 2 odst. 2 bodu 5, čl. 4 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin ( 2 ), ve znění nařízení Komise (EU) č. 116/2010 ze dne 9. února 2010 ( 3 ) (dále jen „nařízení č. 1924/2006“ nebo „nařízení“).

2.

Projednávaná žádost byla předložena v rámci sporu mezi Deutsches Weintor, vinařským družstvem, a Land Rheinland-Pfalz (spolkovou zemí Porýní-Falcko) ve věci reklamy, ve které je označení vína jako bekömmlich (dobře stravitelné, zdraví prospěšné, výživné) spojováno s odkazem na mírnou kyselost.

3.

Za účelem posouzení, zda je toto označení „zdravotním tvrzením“ – které je ve vztahu k alkoholickým nápojům, jako je víno dotčené v původním řízení, v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 obecně zakázáno – žádá předkládající soud o objasnění tohoto pojmu.

4.

Dále se předkládající soud pro případ, že označení takové povahy musí být skutečně kvalifikováno jako zdravotní tvrzení, které producent nebo prodejce vína nesmí podle nařízení č. 1924/2006 používat v obchodní úpravě a reklamě na víno, dotazuje, zda je tento zákaz slučitelný s právem svobodné volby povolání a svobodou podnikání, jak jsou stanoveny v čl. 15 odst. 1 a článku 16 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

5.

Předmět a oblast působnosti nařízení č. 1924/2006 jsou v rozsahu relevantním pro účely projednávané věci popsány v jeho článku 1 následovně:

„1.   Toto nařízení uvádí v soulad právní a správní předpisy v členských státech, které se týkají výživových a zdravotních tvrzení, aby bylo zajištěno účinné fungování vnitřního trhu a zároveň i vysoká míra ochrany spotřebitele.

2.   Toto nařízení se vztahuje na výživová a zdravotní tvrzení, která jsou uváděna v obchodních sděleních, ať už při označování a obchodní úpravě potravin nebo v reklamách týkajících se potravin, které mají být takto dodány konečnému spotřebiteli.

[…]“

6.

V článku 2 nařízení č. 1924/2006, nadepsaném „Definice“, odstavec 2 stanoví následující:

„Použijí se rovněž tyto definice:

[…]

[…]“

7.

V článku 4 nařízení č. 1924/2006, nadepsaném „Podmínky používání výživových a zdravotních tvrzení“, odstavec 3 stanoví:

„Na nápojích s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových nesmějí být uváděna zdravotní tvrzení.

[…]“

8.

Článek 5 nařízení č. 1924/2006, nadepsaný „Obecné podmínky“, stanoví, v rozsahu relevantním v projednávané věci, následující:

„1.   Používání výživových a zdravotních tvrzení je přípustné pouze při splnění těchto podmínek:

[…]“

9.

V článku 6 nařízení č. 1924/2006, nadepsaném „Vědecké zdůvodnění tvrzení“, odstavec 1 stanoví:

„Výživová a zdravotní tvrzení musí být založena na všeobecně uznávaných vědeckých údajích a jsou jejich prostřednictvím zdůvodněna.“

10.

Zvláštní ustanovení upravující zdravotní tvrzení lze najít v kapitole IV nařízení č. 1924/2006. V této kapitole článek 10, nadepsaný „Zvláštní podmínky“, stanoví:

„1.   Zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v této kapitole a pokud nejsou schválena v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v článcích 13 a 14.

[…]

3.   Odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu je přípustný pouze tehdy, pokud je doplněn zvláštním zdravotním tvrzením, které je uvedeno v seznamech podle článku 13 nebo 14.

[…]“

11.

Deutsches Weintor je vinařským družstvem se sídlem v Ilbesheimu ve spolkové zemi Porýní-Falcko. Toto družstvo uvádí na trh vína z odrůd Dornfelder a Grauer/Weißer Burgunder s označením „Jemná edice“, následovaným dodatkem „sanfte Säure“ (mírná kyselost).

12.

Na etiketě je uvedeno zejména následující: „Pro jemný požitek prochází biologickým snížením kyselosti za pomoci našeho zvláštního šetrného postupu LO3“. Na hrdle lahví vína je umístěna etiketa „Edition Mild bekömmlich“ (Jemná edice – zdraví prospěšné/lehce stravitelné). V ceníku je víno označeno jako „Edition Mild – sanfte Säure/bekömmlich“ (Jemná edice – mírná kyselost/zdraví prospěšné).

13.

Účastníci původního řízení vedou spor ohledně otázky, zda je reklama, ve které je označení vína jako bekömmlich (zdraví prospěšné, lehce stravitelné) spojováno s odkazem na mírnou kyselost, zdravotním tvrzením ve smyslu čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006, a zda je proto podle čl. 4 odst. 3 tohoto nařízení ve vztahu k alkoholickým nápojům nepřípustné.

14.

Orgán vykonávající dohled nad uváděním alkoholických nápojů na trh ve spolkové zemi Porýní-Falcko vznesl námitky proti používání označení „bekömmlich“ z důvodu, že je zdravotním tvrzením ve smyslu nařízení č. 1924/2006, načež Deutsches Weintor podalo žalobu u Verwaltungsgericht (správní soud) s návrhem, aby výše popsané označování a reklama byly prohlášeny za přípustné.

15.

Deutsches Weintor v podstatě tvrdilo, že popis neodkazuje na zdraví, ale pouze na celkový dobrý stav organismu. Cílem nařízení nebylo upravit tvrzení takové povahy, a pojem „zdravotní tvrzení“ má být proto chápán v úzkém slova smyslu.

16.

Rozsudkem ze dne 23. dubna 2009 Verwaltungsgericht žalobu zamítl.

17.

Oberverwaltungsgericht Land Rheinland-Pfalz (vrchní správní soud spolkové země Porýní – Falcko) rozsudkem ze dne 19. srpna 2009 odvolání podané proti tomuto rozsudku zamítl. Vycházel z toho, že pojem „zdraví“ zahrnuje přinejmenším s potravinami spojené účinky na tělo spotřebitele a jeho funkce. Na rozdíl od léčivých přípravků však podle něj nebyla určujícím faktorem skutečnost, zda byly cíleně ovlivněny tělesné funkce.

18.

Oberverwaltungsgericht měl za to, že označování vína jako bekömmlich vytváří spojitost s procesy v lidském těle a není pouhým odkazem na celkový dobrý stav organismu. I kdyby bylo možné chápat tento pojem také pouze v obecném smyslu, nic to nemění na tom, že jeho význam je širší: je považován za synonymum výrazů „zdraví prospěšné“, „lehce stravitelné“ nebo „nezatěžující žaludek“.

19.

Oberverwaltungsgericht rozhodl, že tento aspekt je v případě konzumace vína důležitý, neboť s konzumací vína jsou opakovaně spojovány bolesti hlavy a žaludeční potíže; za určitých okolností by víno mohlo mít dokonce účinky škodlivé pro lidských organismus a mohlo by vyvolat závislost. Spojování výrazu bekömmlich s odkazem na zvláštní postup snížení kyselosti a mírnou kyselost by podle něj vedlo z pohledu spotřebitele k vytvoření souvislosti mezi vínem a nepřítomností nepříznivých účinků na trávení někdy spojených s jeho konzumací.

20.

Deutsches Weintor u Bundesverwaltungsgericht, který má rozhodnout o opravném prostředku „Revision“ podaném Deutsches Weintor, tvrdí, že nařízení bylo použito nesprávným způsobem.

21.

Předně, co se týče relevantního skutkového stavu, Bundesverwaltungsgericht v předkládacím rozhodnutí uvádí, že Oberverwaltungsgericht měl za to, že informovaný a obezřetný průměrný spotřebitel bude považovat popis, jenž používá Deutsches Weintor ve své obchodní úpravě a reklamě, za odkaz na kyselost jeho vín. Tato vína jsou považována za zvlášť bekömmlich (zdraví prospěšná), protože jejich kyselost je jako výsledek použití zvláštního postupu snížení kyselosti „mírná“. Tím je tak spotřebitelům zdůrazňována zvláště dobrá snášenlivost vín pro žaludek.

22.

Předkládající soud uvádí, že jako soud, který má rozhodnout o opravném prostředku „Revision“, je ve vztahu k označení „bekömmlich“ vázán skutkovými zjištěními učiněnými v řízení v prvním stupni. Rovněž má za to, že výtky vznesené Deutsches Weintor nejsou v tomto ohledu přesvědčivé.

23.

Předkládající soud má nicméně pochybnosti o širokém významu, který je výrazu „zdravotní tvrzení“ přisuzován nižšími soudy, a tedy o tom, zda je domněnka, že se v projednávané věci jedná o „zdravotní tvrzení“, podložená skutkovými zjištěními.

24.

Bundesverwaltungsgericht má v tomto ohledu za to, že pro prokázání existence zdravotního tvrzení ve smyslu nařízení č. 1924/2006 nemůže být dostatečné tvrzení o pouze dočasném zachování tělesných funkcí nebo jejich jiném ovlivnění. Podle něj je nutné mít spíše za to, že kvalifikace zdravotního tvrzení je odůvodněna pouze v případě, že jsou uváděny dlouhodobé trvalé účinky na tělesný stav organismu nebo pohodu, a nikoli pouze pomíjivé účinky na proces látkové výměny, jež ponechávají tělesnou soustavu – a tudíž vlastní zdravotní stav – nedotčenou.

25.

Podle Bundesverwaltungsgericht se odkaz na vína prodávaná Deutsches Weintor jako bekömmlich z důvodu jejich mírné kyselosti týká pouze snášenlivosti produktů a omezuje se pouze na tvrzení, že víno nevyvolává během trávicího procesu žaludeční potíže nebo je vyvolává v omezenějším rozsahu, než by se obvykle očekávalo od vína tohoto druhu a jakosti. Bundesverwaltungsgericht považuje spíše za nepravděpodobné, že na něj bude nahlíženo jako na konkrétní zdravotní tvrzení nebo jako na pouhý obecný odkaz v tom smyslu, že konzumace vína obecně přispívá ke „zdravé“ výživě.

26.

Prostřednictvím otázky 1 se tedy předkládající soud snaží zjistit, zda dočasné příznivé účinky, omezené na dobu potřebnou k přijímání a trávení potraviny, mohou samy o sobě představovat zdravotní tvrzení ve smyslu nařízení č. 1924/2006.

27.

Pokud jde o otázku 2, předkládající soud zdůrazňuje, že podle jeho názoru se má nařízení vztahovat pouze na taková zdravotní tvrzení, která přisuzují potravině nebo některé její složce příznivý účinek, a že se má tedy vztahovat pouze na taková tvrzení, která spotřebiteli naznačují, že se konzumací potraviny zlepší jeho zdravotní stav.

28.

Předkládající soud má pochybnosti, zda lze zlepšení zdravotního stavu odvozovat pouze ze skutečnosti, že potravina je pro zdraví méně škodlivá než srovnatelné produkty téže kategorie, a jinými slovy, že má příznivý účinek, který je pouze relativní. Pokud potravina obsahuje látky, jež mohou způsobovat účinky, které jsou obecně považovány za nepříznivé (v projednávané věci kyselost vína), je již z běžného významu slov patrné, že by nebylo příliš logické kvalifikovat konzumaci tohoto produktu jako zdraví prospěšnou jen proto, že nepříznivé dopady jsou o něco méně zřetelné než u srovnatelných výrobků.

29.

Nakonec je podle Bundesverwaltungsgericht nutné posoudit též to, zda je zákaz slučitelný se základními právy a zejména s právem svobodné volby povolání a svobodou podnikání, jak jsou zaručeny v čl. 15 odst. 1 a článku 16 Listiny. Pokud by bylo nutné zavedené označení nápoje jako „bekömmlich“ považovat za zdravotní tvrzení ve smyslu nařízení č. 1924/2006, a prohlásit jej tak ve vztahu k vínu za nepřípustné, šel by tento výklad – podle názoru Bundesverwaltungsgericht – nad rámec cíle nařízení a mohl by vést k nepřiměřenému omezení těchto základních práv.

30.

Bundesverwaltungsgericht se za těchto okolností rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31.

Podstatou otázek 1 a 2 předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda pojem „zdravotní tvrzení“, definovaný v čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006, musí být chápán tak, že se vztahuje také na tvrzení, ze kterého vyplývá pouze dočasný příznivý účinek na tělesný stav omezený zejména na dobu přijímání a trávení potraviny a ze kterého pouze vyplývá, že nepříznivé účinky dotčené potraviny na tělesný stav jsou omezenější, než je tomu obvykle v případě potraviny tohoto druhu.

32.

K projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce písemná vyjádření předložily Deutsches Weintor, Land Rheinland-Pfalz, česká, estonská, francouzská, maďarská a finská vláda, jakož i Evropský parlament a Komise. S výjimkou estonské, francouzské, maďarské a finské vlády byli uvedení účastníci řízení rovněž zastoupeni na jednání konaném dne 19. ledna 2012.

33.

Deutsches Weintor a česká vláda tvrdí, že pojem „zdravotní tvrzení“, jak je použit v nařízení č. 1924/2006, musí být vykládán restriktivně. V podstatě navrhují, aby otázky 1 a 2 byly zodpovězeny v tom smyslu, že tento pojem předpokládá příznivý výživový nebo fyziologický účinek, kterým má být dosaženo spíše trvalého zlepšení tělesného stavu než zlepšení pouze dočasné povahy. Dále tvrzení, že jakékoliv nepříznivé účinky dotčené potraviny jsou omezenější, než je tomu obvykle v případě potraviny tohoto druhu, není podle Deutsches Weintor dostatečné.

34.

Naproti tomu všichni ostatní účastníci řízení, kteří předložili písemná vyjádření k otázce 1 – zejména Land Rheinland-Pfalz, francouzská, estonská, finská a maďarská vláda, jakož i Komise – argumentují ve prospěch širšího výkladu a tvrdí, že dočasný účinek na tělesný stav omezený zejména na dobu potřebnou ke konzumaci a trávení potraviny může být dostatečný pro kvalifikaci takového označení, jako je označení dotčené v původním řízení, jako zdravotního tvrzení ve smyslu nařízení č. 1924/2006.

35.

Pokud jde o otázku 2, týkající se dostatečnosti tvrzení, že potravina je pro zdraví méně škodlivá než srovnatelné produkty, tito účastníci řízení navrhují buď zodpovědět tuto otázku v opačném smyslu, než jak ji navrhuje zodpovědět Deutsches Weintor, nebo tvrdí, že – samostatná – odpověď na tuto otázku není nutná nebo že není relevantní.

36.

Na úvod je nutné zdůraznit, že v rámci této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nepřísluší Soudnímu dvoru určit, co se skutečně rozumí nebo co by mohlo vyplývat z označení vína jako „bekömmlich“ ve spojení s odkazem na jemnou kyselost – nebo dalších informací na etiketě týkajících se zvláštního postupu snížení kyselosti – z pohledu běžného spotřebitele, jak je uváděno a definováno v bodě 16 odůvodnění nařízení č. 1924/2006; Soudní dvůr není žádán ani o to, aby na tomto základě s konečnou platností určil, zda je označení dotčené v původním řízení „zdravotním tvrzením“ ve smyslu nařízení.

37.

Je věcí spíše vnitrostátního soudu, aby provedl tato posouzení ve světle příslušných ustanovení nařízení č. 1924/2006, jak jsou vykládána Soudním dvorem.

38.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že předkládající soud již v předkládacím rozhodnutí uvedl, že podle zjištění Verwaltungsgericht – na základě kterých musí v zásadě rozhodnout – nebude (na rozdíl od názoru Deutsches Weintor) informovaný a obezřetný průměrný spotřebitel sporné označení chápat jako odkaz na samotný celkový dobrý stav organismu nebo obecné vlastnosti označeného vína, jako je jeho chuť, ale jako odkaz na jeho mírnou kyselost, která zdůrazňuje zejména mírný účinek vín na žaludek, a tudíž jejich stravitelnost.

39.

Takový je rámec, v němž se Soudní dvůr musí zabývat jednotlivými otázkami vztahujícími se k výkladu, jež mu byly předloženy, přičemž podstatou první otázky je, zda se pojem „zdravotní tvrzení“, jak je definován v čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006, vztahuje také na označení nebo tvrzení, ze kterých vyplývá nebo která naznačují existenci pouze dočasného příznivého účinku na tělesný stav, jako je účinek na žaludek, který trvá pouze po dobu potřebnou pro konzumaci a trávení vína.

40.

V tomto ohledu je nutné uvést, že zaprvé zdravotní tvrzení je v čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006 definováno za použití dosti obecných výrazů jako každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje „souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím“.

41.

Je nesporné, jak podotklo několik účastníků řízení, že nařízení neuvádí, co se rozumí „zdravím“; nicméně lze mít za to, že výraz obecně odkazuje na tělesný a duševní stav osoby, obojí – a pravděpodobně s jistou mírou nejednoznačnosti – ve smyslu určité míry fungování lidského těla nebo tělesné a duševní pohody (tedy osoba může být v „dobrém zdravotním stavu“ nebo ve „špatném zdravotním stavu“) a ve smyslu ideálního stavu celkové tělesné a duševní pohody ( 4 ). Zejména z čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 vyplývá, že pojem „zdraví“, na kterém spočívá nařízení, se nevztahuje pouze na tělesné funkce, ale též na psychologické a behaviorální funkce dané osoby.

42.

Zadruhé, pokud jde o význam pojmu „zdravotní tvrzení“, z několika ustanovení nařízení č. 1924/2006 vyplývá, že takové tvrzení je založeno na předpokladu, že produkt bude mít příznivý účinek na tělesný stav dané osoby (nebo duševní stav dané osoby, který je však v projednávané věci irelevantní).

43.

Bod 6 odůvodnění nařízení č. 1924/2006 v tomto ohledu uvádí výslovně pouze ve vztahu k výživovým tvrzením, že výživová tvrzení jiná než příznivá nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení. Podle mého názoru však nejen z obecného cíle ochrany spotřebitelů sledovaného nařízením (viz zejména bod 1 jeho odůvodnění), ale též z jiných ustanovení – zejména z bodu 10 odůvodnění, který odkazuje na „vyšší výživovou, fyziologickou nebo jinou zdravotní hodnotu“, bodu 14 odůvodnění, který se týká pouze látek, o nichž se tvrdí, že mají příznivý účinek, a čl. 5 odst. 1 písm. a) a odst. 2, které také zmiňují tvrzení o příznivém účinku – jasně vyplývá, že „zdravotní tvrzení“ ve smyslu nařízení předpokládá pozitivní a příznivý účinek na tělesné funkce.

44.

Zatřetí je nutné poznamenat, že z definice „tvrzení“ v čl. 2 odst. 2 bodu 1 nařízení č. 1924/2006 vyplývá, že proto, aby označení bylo zdravotním tvrzením ve smyslu tohoto nařízení, musí z něho vyplývat, že dotčená potravina má „zvláštní vlastnosti“, tzn. že má zvláštní zdravotní přednost nebo příznivý fyziologický účinek. V důsledku toho jsou, jak správně poznamenala Komise, z působnosti výrazu „zdravotní tvrzení“a priori vyloučeny nespecifické pozitivní fyziologické nebo metabolické účinky (jak je uvedeno v předkládacím rozhodnutí), které jsou obecně spojovány pouze s konzumací potraviny nebo druhu potraviny dotčené v původním řízení, jako je výživa pro lidský organismus, která je životně důležitá pro zachování tělesných funkcí.

45.

Na základě výše uvedeného však nespatřuji v ustanoveních nařízení č. 1924/2006 žádný základ nebo jiný přesvědčivý důvod pro předpoklad, že by kromě výše uvedených prvků daného pojmu délka nebo trvalost (příznivého) účinku na tělesný stav nebo tělesné funkce byly nebo měly být základními prvky pojmu „zdravotní tvrzení“ ve smyslu nařízení.

46.

Zaprvé se z pojmového hlediska jeví jako nepřirozené vyloučit z pojmu „zdraví“ dočasné účinky na tělesnou pohodu. Celkový zdravotní stav na straně jedné a spíše dočasnější a nahodilé stavy pohody – nebo nemoc – osoby na straně druhé spolu ve skutečnosti úzce souvisejí. Také mnoho léčiv, jak správně poznamenala Komise, poskytuje pouze dočasnou úlevu nebo má pouze krátkodobé účinky na lidské tělo, přitom ovšem není obecně zpochybňováno, že by taková léčiva neměla vliv na zdraví.

47.

Zadruhé, jak již bylo uvedeno výše, zákonodárce měl zjevně v úmyslu definovat pojem „zdravotní tvrzení“ obecně v souladu s cílem zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů uvedeným v bodě 1 odůvodnění nařízení č. 1924/2006.

48.

Zejména vzhledem ke kladnému obrazu, který se zdravotní tvrzení snaží dát dotčeným potravinám, a k nabádajícímu účinku, který proto mohou mít taková tvrzení na spotřebitele, má nařízení za cíl chránit spotřebitele před tvrzeními, která jsou klamavá nebo nepravdivá, zejména tím, že vyžaduje, aby tato tvrzení byla vědecky podložena ( 5 ).

49.

Pokud jde o alkoholické nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových, čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 obecně zakazuje – to znamená bez ohledu na to, zda je uváděný příznivý účinek pravdivý a vědecky podložený – používání zdravotních tvrzení, jakož i (jelikož předpokládají zvláštní zdravotní tvrzení) odkazů na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu ve smyslu čl. 10 odst. 3 nařízení. Vzhledem k nebezpečí závislosti a zneužívání spojenému s konzumací alkoholu je v daném kontextu zjevně ambicióznějším cílem vyloučit jakoukoliv pozitivní konotaci spojenou se zdravím, která by obecně mohla nabádat ke konzumaci alkoholických nápojů.

50.

Podle mého názoru by bylo v rozporu s těmito cíli nařízení č. 924/2006, pokud by byl pojem „zdravotní tvrzení“ vykládán tak restriktivně, že by byla vyloučena tvrzení, jež naznačují dočasný příznivý účinek na tělesný stav. Jak zdůraznila řada účastníků řízení, mohlo by to vést k tomu, že by z působnosti nařízení bylo vyňato značné množství produktů a s nimi spojená tvrzení, která mohou nabádat ke konzumaci potraviny nebo látky, k níž se vztahují, přestože z nich vyplývá příznivý – byť jen dočasný – fyziologický účinek.

51.

Konečně i z praktického hlediska by rozlišování navrhované v otázce 1 vyvolalo další problémy spojené s vymezením – toho, kdy uváděný účinek na tělesné funkce přestává být dočasný a začíná být dlouhodobý nebo trvalý – a ztížilo by tak uplatňování nařízení č. 1924/2006 jednotným a předvídatelným způsobem.

52.

Dále, co se týče otázky, zda se pojem „zdravotní tvrzení“ ve smyslu nařízení č. 1924/2006 vztahuje na tvrzení, ze kterých pouze vyplývá, že vzhledem ke sníženému obsahu látky jsou nepříznivé účinky dané potraviny na tělesnou pohodu omezenější, než je tomu obvykle v případě potraviny tohoto druhu, je třeba nejprve poznamenat, že – jak správně uvedl předkládající soud – z bodu 15 odůvodnění nařízení č. 1924/2006, a zejména z jeho čl. 5 odst. 1 písm. a) jasně vyplývá, že se tento pojem vztahuje také na tvrzení, z nichž vyplývá dopad na zdraví, který lze přičítat nepřítomnosti nebo sníženému obsahu látky v potravině, jako je snížený obsah kyselosti vín dotčených v původním řízení.

53.

Zadruhé, pokud jde konkrétně o otázku, zda tvrzení může spočívat také v naznačení nebo ve zprostředkovaném vyjádření, že potravina je pro zdraví pouze méně škodlivá než srovnatelné produkty téže kategorie nebo druhu – v projednávané věci vína – jak jsem poznamenal výše, tento výraz spočívá na předpokladu existence zvláštního pozitivního nebo příznivého dopadu na zdraví nebo tělesné funkce. Ze zvláštnosti uváděného příznivého účinku na zdraví tedy vyplývá existence srovnávacího ukazatele nebo měřítka, to znamená srovnatelného produktu.

54.

Podle mého názoru je proto zcela možné, že uváděný příznivý fyziologický dopad spočívá v přednosti, která je relevantní pouze ze zdravotního hlediska, včetně přednosti, kterou lze přičítat skutečnosti, že daná potravina je pouze méně nezdravá či škodlivá pro tělesné funkce, než je tomu obvykle v případě potraviny tohoto druhu.

55.

V tomto kontextu je nutné připomenout, že jak bylo uvedeno výše, pojem „zdravotní tvrzení“ musí být vykládán široce, nicméně skutečnost, že tento pojem vyžaduje naznačení nebo zprostředkované vyjádření pozitivního nebo příznivého účinku na zdraví, neznamená, že není třeba tvrdit skutečné zlepšení celkového zdravotního stavu nebo skutečné léčebné účinky obdobné účinkům léčiv.

56.

Takový výklad je podle mého názoru též v souladu s výše uvedeným cílem nařízení č. 1924/2006, kterým je dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů.

57.

V této souvislosti je též pravda, že tvrzení přednosti, která je relevantní pouze ze zdravotního hlediska a spočívá v příslibu méně škodlivého účinku na určité tělesné funkce, jako je zažívání, může ovlivnit návyky spotřebitele a nabádat ke spotřebě dotčené potraviny. Jde-li tedy o vína, která jsou předmětem přezkumu, může tvrzení o lehčí stravitelnosti pravděpodobně vést nejen k tomu, že se preference spotřebitelů odkloní od jiných nápojů tohoto druhu, které jsou jinak srovnatelné, ale lze si také představit, že by takové tvrzení mohlo v krajním případě nabádat ke konzumaci dotčeného nápoje, a dokonce přilákat nové zákazníky, zejména zákazníky s citlivými žaludky.

58.

Ve světle výše uvedených úvah navrhuji zodpovědět otázky 1 a 2 v tom smyslu, že je třeba pojem „zdravotní tvrzení“ v čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006 vykládat tak, že se vztahuje také na tvrzení, ze kterých vyplývá dočasný příznivý účinek na tělesný stav, jako je účinek omezený na dobu potřebnou ke konzumaci a trávení potraviny, včetně tvrzení, ze kterých vyplývá, že vzhledem ke sníženému obsahu látky jsou nepříznivé účinky dané potraviny na tělesnou pohodu omezenější, než je tomu obvykle v případě potraviny tohoto druhu.

59.

Pro případ kladné odpovědi na otázky 1 a 2 žádá předkládající soud v podstatě odpověď na otázku, zda obecný zákaz používání zdravotních tvrzení takového druhu, jako je tvrzení dotčené v původním řízení, stanovený v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006, je ve vztahu k takovým alkoholickým nápojům, jako je víno, slučitelný s Listinou, zejména s právem svobodné volby povolání a svobodou podnikání stanovenými v čl. 15 odst. 1 a článku 16 Listiny.

60.

Podle Deutsches Weintor je třeba zodpovědět otázku 3 záporně. Podle jeho názoru vede zákaz používání takového zdravotního tvrzení, jako je tvrzení dotčené v původním řízení, k nepřiměřenému zásahu do práva svobodné volby povolání a svobody podnikání producentů a prodejců vína.

61.

Naproti tomu ostatní účastníci řízení, kteří předložili vyjádření k otázce 3, navrhují odpověď v tom smyslu, že obecný zákaz používat zdravotní tvrzení ve vztahu k alkoholickým nápojům, stanovený v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006, je – zejména vzhledem k nebezpečí spojenému s konzumací alkoholických nápojů – odůvodněný a přiměřený, a tudíž splňuje požadavky Listiny. Obdobně Evropský parlament, který se ve svém vyjádření zaměřil na otázku 3, dospěl k závěru, že přezkum této otázky neodhalil žádnou skutečnost, která by měla dopad na platnost nařízení č. 1924/2006.

62.

Nejprve je třeba připomenout, že v souladu s prvním pododstavcem čl. 6 odst. 1 SFEU musí Evropská unie uznávat práva, svobody a zásady obsažené v Listině, „jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy“.

63.

Je proto nutné přezkoumat, zda je – v rozsahu, v němž čl. 4 odst. 3 nařízení stanoví obecný zákaz, aby byla na nápojích s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových uváděna „zdravotní tvrzení“ ve výše uvedeném smyslu – nařízení č. 1924/2006 slučitelné se základními právy zakotvenými v Listině, a zejména s čl. 15 odst. 1 a článkem 16 Listiny.

64.

Článek 15 odst. 1 a článek 16 Listiny stanoví právo svobodného výkonu povolání a svobodu podnikání, které již Soudní dvůr uznal jako obecné zásady práva Evropské unie ( 6 ). V souladu s touto judikaturou se svoboda podnikání ve skutečnosti shoduje s právem svobodného výkonu povolání ( 7 ).

65.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jelikož se zákaz zdravotních tvrzení, dotčený v původním řízení vztahuje na označování, reklamu a informace týkající se alkoholických nápojů, a producentům a prodejcům takových produktů tudíž ukládá určitá omezení jejich podnikatelských aktivit, je nutné mít za to, že uvedený zákaz může mít dopad na svobodu podnikání a svobodný výkon hospodářské činnosti ( 8 ).

66.

Nicméně podle ustálené judikatury Soudního dvora nejsou základní práva jako taková absolutními právy, ale musí být posuzována ve vztahu k jejich sociální funkci. V důsledku toho může být výkon těchto práv omezen, zejména v kontextu společné organizace trhů, pokud tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Evropskou unií a nepředstavují vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah do samotné podstaty takto zaručených práv ( 9 ).

67.

Rovněž čl. 52 odst. 1 Listiny připouští, že výkon takových práv, jako jsou práva zakotvená v jejích článcích 15 a 16, může být omezen, za předpokladu, že tato omezení jsou stanovena zákonem, respektují podstatu uvedených práv a svobod a při dodržení zásady proporcionality jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

68.

S ohledem na tato kritéria je nutné v projednávané věci poznamenat, že cílem nařízení č. 1924/2006 – podle bodu 1 jeho odůvodnění a jak bylo uvedeno výše – je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, konkrétně, co se týče zákazu stanoveného v čl. 4 odst. 3, nařízení usiluje – jak vyplývá též z bodů 10 a 18 odůvodnění – o zajištění vysoké úrovně veřejného zdraví tím, že vzhledem k možným škodlivým účinkům a nebezpečí zneužívání spojeného s konzumací alkoholu stanoví zákaz jakékoliv pozitivní asociace mezi zdravím a konzumací alkoholických nápojů bez ohledu na to, zda jsou či nejsou dotčená zdravotní tvrzení z vědeckého hlediska správná.

69.

Soudní dvůr v tomto ohledu několikrát uznal, že opatření omezující možnosti reklamy na alkoholické nápoje, a zaměřující se tak na boj proti zneužívání alkoholu ve skutečnosti odpovídají zájmu veřejného zdraví a – jak vyplývá z článku 9 SFEU – ochrana veřejného zdraví je cílem obecného zájmu uznaným Evropskou unií ( 10 ).

70.

Je třeba též poznamenat, že ačkoliv tato práva mohou být dotčena zákazem dotčeným v původním řízení, nelze tvrdit, že by byl narušen základ a vlastní podstata svobody podnikání nebo svobody výkonu hospodářské činnosti, neboť zákaz používání zdravotních tvrzení ve smyslu čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006 ve vztahu k takovým alkoholickým nápojům, jako je víno, ukládá omezení podnikatelských aktivit producentů a prodejců těchto nápojů pouze v jasně definované oblasti ( 11 ).

71.

Nakonec zákaz stanovený v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 je podle mého názoru přiměřený cíli ochrany veřejného zdraví, jak je uvedeno výše, a nejde s přihlédnutím k nebezpečí závislosti a zneužívání a k možným škodlivým účinkům spojeným s konzumací alkoholu nad rámec toho, co je k dosažení takového cíle nezbytné.

72.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že závažnost cílů sledovaných v oblasti veřejného zdraví může odůvodnit omezení, která mají negativní, a to i značné negativní důsledky pro některé hospodářské subjekty ( 12 ).

73.

Kromě toho je nutné zdůraznit, že zákaz dotčený v původním řízení je ostatně omezen na používání zdravotních tvrzení ve smyslu čl. 2 odst. 2 bodu 5 nařízení č. 1924/2006, to znamená na označení nebo informace, které naznačují zvláštní pozitivní dopad na zdraví popsaný výše. Naproti tomu je stále možné uvádět na obalu jiná prohlášení a informace, které nemají zvláštní dopad tohoto druhu – například informace o objektivních vlastnostech produktu nebo výživová tvrzení – dokonce i ve vztahu k alkoholickým nápojům.

74.

Tudíž, i když se předkládajícímu soudu zdá, že z označení vín dotčených v původním řízení – tzn. spojování výrazu „bekömmlich“ s odkazem na mírnou kyselost a zvláštní proces výroby – mohou z pohledu průměrného spotřebitele pravděpodobně vyplývat takové pozitivní účinky na tělesné funkce, že se toto označení rovná „zdravotnímu tvrzení“ ve smyslu čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006, nemuselo by tomu tak být například v případě, kdy by se na etiketě poukazovalo pouze na sníženou kyselost.

75.

Ve světle výše uvedeného by otázka 3 měla být zodpovězena tak, že obecný zákaz používání zdravotních tvrzení takového druhu, jako je tvrzení dotčené v původním řízení, stanovený v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1924/2006, ve vztahu k takovým alkoholickým nápojům, jako je víno, je slučitelný s čl. 6 odst. 1 SEU, ve spojení s právem svobodné volby povolání a svobodou podnikání zakotvenými v čl. 15 odst. 1 a článku 16 Listiny.

76.

Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Bundesverwaltungsgericht následovně: