1. 

Finanzgerigcht Hamburg (Německo) žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o platnosti dvou nařízení ( 2 ), na jejichž základě bylo německé společnosti, která do Evropského společenství dováží konzervy mandarinek a jiných citrusových plodů původem z Číny, uloženo prozatímní a poté konečné antidumpingové clo.

2. 

Předkládající soud má pochybnosti o legalitě těchto nařízení z důvodu, že orgány Společenství stanovily běžnou hodnotu předmětného výrobku na základě cen zaplacených za obdobný výrobek ve Společenství, aniž splnily požadavky nařízení Rady (ES) č. 384/96 ( 3 ).

3. 

Podle základního nařízení lze běžnou hodnotu výrobku dovezeného ze země bez tržního hospodářství stanovit na základě cen, za něž se prodává ve Společenství, pouze pokud nelze vycházet z hodnoty obdobného výrobku na trhu v jiné třetí zemi s tržním hospodářstvím, nebo ceny, za niž se prodává z takové země do jiného státu.

4. 

Předkládající soud tedy po Soudním dvoru žádá, aby ověřil, zda orgány Společenství vynaložily náležitou péči požadovanou před tím, než vezmou za základ ceny ve Společenství, a použijí tak tento podpůrný způsob výpočtu.

5. 

Předkládající soud uvádí, že si tuto otázku klade, neboť orgány uvedený způsob výpočtu použily poté, co konstatovaly, že dvě thajské společnosti dotázané v průběhu šetření neodpověděly na dotazníky, které jim byly zaslány, a nepřistoupily k dalším šetřením v Thajsku ani k hledání srovnatelné třetí země, přestože jedna ze stran v průběhu tohoto šetření uvedla, že se obdobný výrobek vyrábí v Japonsku.

6. 

Toto řízení o žádosti o předběžné otázce by tak mělo Soudnímu dvoru umožnit upřesnit povinnosti, které má Evropské komise při stanovování běžné hodnoty výrobku dováženého ze země bez tržního hospodářství, jako je Čínská lidová republika.

7. 

V rámci tohoto stanoviska nejprve uvedu, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti je přípustná pouze ve vztahu k nařízení č. 1355/2008 o uložení konečného antidumpingového cla.

8. 

Dále uvedu, že i když je Komise v rámci antidumpingového šetření upraveného tímto nařízením povinna dodržovat lhůty a strany mohou předložit svá vyjádření zejména ohledně základu pro výpočet běžné hodnoty, který tento orgán zamýšlí použít, má uvedený orgán v souladu se základním nařízením povinnost vynaložit náležitou péči při hledání třetí země s tržním hospodářstvím, kterou lze pro výpočet této běžné hodnoty vzít v úvahu.

9. 

Uvedu, že pokud se z údajů Eurostatu dostupných v době zahájení šetření jeví, že se do Společenství dováží výrobky pocházející z jedné či více třetích zemí s tržním hospodářstvím, které mají stejné sazební zařazení jako výrobek, jehož se podnět týká, a pokud objem těchto dovozů není zjevně zanedbatelný, má Komise povinnost bez návrhu zkoumat, zda může být běžná hodnota dotčeného výrobku stanovena na základě tuzemských či vývozních cen v jedné z těchto zemí. Budu tvrdit, že Komise tuto běžnou hodnotu nemohla platně stanovit na základě cen placených za obdobný výrobek ve Společenství, aniž se pokusila vyjít z tuzemských či vývozních cen ve vhodné třetí zemi a uvést důvody, proč takto nemohla učinit.

10. 

Dospěji k závěru, že nařízení č. 1355/2008 je protiprávní, jelikož z něj nevyplývá, že orgány Společenství vyvinuly vážně míněné a dostatečné úsilí ke stanovení běžné hodnoty mandarinkových konzerv a konzerv jiných citrusových plodů na základě tuzemských či vývozních cen v jedné z třetích zemí s tržním hospodářstvím uvedených ve statistikách Eurostatu jako země, z nichž byly výrobky se stejným sazebním zařazením jako dotčený výrobek dovezeny v letech 2006 nebo 2007 do Společenství v množstvích, která nejsou zjevně zanedbatelné.

11.

Nařízení č. 642/2008 a č. 1355/2008 byla přijata na základě základního nařízení. Ustanovení posledně uvedeného nařízení, která se mi jeví být relevantní v projednávané věci, se týkají jednak stanovení běžné hodnoty, jednak průběhu řízení.

12.

Z druhého, třetího a pátého bodu odůvodnění základního nařízení vyplývá, že jeho cílem je v co největší míře převzít povinnosti vyplývající z článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a z dohody o provádění tohoto článku.

13.

Základní nařízení zmocňuje Radu Evropské unie a Komisi, aby uložily daň na dumpingový výrobek dovážený do Společenství, pokud tento dumping působí újmu průmyslu Společenství. Výrobek je považován za dumpingový, pokud je v rámci Společenství uveden do prodeje za cenu, která je nižší než jeho běžná hodnota.

14.

Základní nařízení upravuje způsoby výpočtu této běžné hodnoty v závislosti na tom, zda třetí země, z níž je dotčený výrobek dovážen, je země s tržním hospodářstvím, či nikoli.

15.

V takovém případě se uvedená hodnota v zásadě zakládá na cenách, které jsou nebo mají být zaplaceny za tento či obdobný výrobek v této zemi nezávislými odběrateli v běžném obchodním styku. Pokud se nepoužije první způsob výpočtu, základní nařízení dále upravuje další způsoby – k tomu například dochází v případě, že se dotčený výrobek ani obdobný výrobek v uvedené zemi neprodává, prodává se v neuspokojivém množství, které nepřipouští přiměřené srovnání, anebo se tyto prodeje uskutečňují mezi propojenými subjekty.

16.

Pro vyvážející země bez tržního hospodářství stanoví použitelné způsoby výpočtu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, který zní následovně:

„V případě dovozů ze zemí bez tržního hospodářství se běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné [konstruované] hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně Společenství, nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky ve Společenství, která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí.

Vhodná třetí země s tržním hospodářstvím se vybere přiměřeným způsobem s náležitým přihlédnutím ke všem hodnověrným informacím, které jsou k dispozici v době výběru. Zohlední se také lhůty a použije se popřípadě třetí země s tržním hospodářstvím, která je předmětem stejného šetření.

Strany, které jsou předmětem šetření, budou informovány krátce po zahájení řízení o volbě třetí země s tržním hospodářstvím a dostanou desetidenní lhůtu k vyjádření.“

17.

Podle čl. 18 odst. 5 základního nařízení dále platí, že pokud se v případě nedostatečné spolupráce účastníka řízení závěry včetně závěrů o výši běžné hodnoty opírají o dostupné údaje, zejména o informace obsažené v podnětu, musí být tyto informace, je-li to proveditelné a s ohledem na lhůty pro šetření, ověřeny na základě informací z jiných dostupných nezávislých zdrojů, jako jsou zveřejněné ceníky, úřední dovozní statistiky a celní výkazy.

18.

Konečně podle čl. 1 odst. 4 základního nařízení je třeba „obdobným výrobkem“ rozumět výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem, nebo není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.

19.

Podle čl. 5 odst. 1 až 4 základního nařízení se řízení zahajuje na základě podnětu, který musí obsahovat různé informace a musí být podán výrobci ve Společenství, kteří představují značnou část evropské výroby, aby byl přípustný.

20.

Na základě čl. 5 odst. 9 základního nařízení má Komise na rozhodnutí, zda zahájí šetření, či nikoli, lhůtu 45 dnů od podání podnětu. Pokud řízení zahájí, musí Komise vyhlásit oznámení v Úředním věstníku Evropské unie, v němž zejména označí dotčený výrobek a dotčené země, a zároveň stanoví i lhůtu, v níž se mohou účastníci řízení přihlásit, sdělit informace a požádat o slyšení.

21.

Podle čl. 6 odst. 1 a 2 základního nařízení se šetření týká dumpingu i újmy. Komise stanoví posuzované období v délce nejméně šesti měsíců bezprostředně před zahájením řízení. Strany, které obdrží dotazníky, mají lhůtu nejméně 30 dnů k jejich zodpovězení, která může být prodloužena.

22.

Na základě čl. 6 odst. 3 a 4 základního nařízení může Komise požádat členské státy, aby jí předaly informace a uskutečnily všechny nutné kontroly a inspekce.

23.

V souladu s čl. 6 odst. 5 základního nařízení bude stranám, které se po vyhlášení oznámení o zahájení šetření samy ve stanovené lhůtě přihlásí, poskytnuto slyšení, pokud prokážou, že jsou skutečně dotčeny a že existují zvláštní důvody pro poskytnutí slyšení.

24.

Článek 6 odst. 6 základního nařízení mimoto stanoví, že lze zorganizovat setkání dovozců, vývozců, zástupců vlády vyvážející země, žadatelů a stran zastupujících opačné zájmy, jejichž nepřítomnost není na újmu jejich práv. Podle poslední věty čl. 6 odst. 6 základního nařízení se k informacím poskytnutým podle tohoto odstavce přihlédne pouze tehdy, jsou-li později písemně potvrzeny.

25.

Článek 6 odst. 8 základního nařízení stanoví, že se co nejdůkladněji ověřuje přesnost informací poskytnutých účastníky řízení, o něž se závěry opírají.

26.

Na základě čl. 6 odst. 9 základního nařízení se šetření ukončí pokud možno v době jednoho roku a v každém případě do patnácti měsíců od zahájení.

27.

Článek 7 základního nařízení stanoví, že prozatímní clo může být uloženo za podmínek stanovených tímto článkem nejdříve 60 dnů a nejpozději devět měsíců po zahájení řízení.

28.

Podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení platí, že pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a újma a zájem Společenství to odůvodňuje, uloží Rada prostou většinou na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Toto ustanovení rovněž stanoví, že antidumpingové clo nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

29.

V návaznosti na podnět španělského svazu sdružení v odvětví konzerv rostlinných výrobků ze dne 6. září 2007 Komise po vyhlášení oznámení v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. října 2007 ( 4 ) rozhodla o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů zpracovaných či konzervovaných citrusových plodů, jako jsou mandarinky, pocházejících z Číny.

30.

V bodě 5.1 písm. d) tohoto oznámení Komise uvedla, že z důvodu neexistující výroby dotčeného výrobku mimo Společenství a Čínu má Komise v úmyslu stanovit běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení na jakémkoli jiném přiměřeném základě, tzn. cenách skutečně zaplacených nebo které je třeba zaplatit za obdobný výrobek ve Společenství. Vyzvala účastníky řízení, aby ve lhůtě do 10 dnů od vyhlášení uvedeného oznámení v Úředním věstníku Evropské unie předložili vyjádření ohledně relevance tohoto způsobu výpočtu.

31.

Posuzované období bylo stanoveno na období od 1. října 2006 do 30. září 2007.

32.

Dne 4. července 2008 přijala Komise nařízení (ES) č. 642/2008. Čtyřicátý až čtyřicátý druhý bod odůvodnění tohoto nařízení zní následovně:

33.

Dne 18. prosince 2008 přijala Rada nařízení č. 1355/2008. Sedmnáctý bod odůvodnění tohoto nařízení zní následovně:

„Po zavedení prozatímních opatření všichni tři čínští spolupracující vyvážející výrobci zařazení do vzorku a dva dovozci v ES, kteří nejsou ve spojení, vyslovili pochybnost nad tím, že byly k výpočtu běžné hodnoty použity ceny výrobního odvětví Společenství. Uváděli, že se běžná hodnota měla vypočítat na základě výrobních nákladů [Číny] s přihlédnutím k příslušným úpravám týkajícím se rozdílů mezi trhy [Společenství] a [Číny]. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že použití informací ze zemí bez tržního hospodářství, zejména od společností, jimž nebylo přiznáno tržní zacházení, by bylo v rozporu s ustanoveními čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Tento argument se proto nepřijímá. V dalším argumentu se uvádělo, že vhodným řešením mohlo být použití údajů o cenách od všech ostatních dovážejících zemí nebo příslušných zveřejněných informací vzhledem k absenci spolupráce srovnatelné země. Na rozdíl od údajů použitých Komisí však takovéto obecné informace nebylo možno ověřit a křížově zkontrolovat jejich přesnost v souladu s ustanoveními čl. 6 odst. 8 základního nařízení. Tento argument byl proto zamítnut. Žádný další argument, který by zpochybnil skutečnost, že metodika používaná Komisí je v souladu s ustanoveními čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, zejména skutečnost, že v tomto případě je jediným zbývajícím vhodným základem pro vypočtení běžné hodnoty, nebyl předložen.“

34.

Článek 1 odst. 1 nařízení č. 1335/2008 stanoví, že se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu upravených nebo konzervovaných mandarinek (včetně druhů tangerin a satsuma), klementinek, wilkingů a jiných podobných citrusových hybridů, bez přídavku alkoholu, též s přídavkem cukru nebo jiných sladidel, vymezených pod číslem 2008 kombinované nomenklatury (dále jen „KN“), pocházejících z Číny, kódů KN 2008 30 55, 2008 30 75 a ex 2008 30 90.

35.

Toto nařízení v čl. 1 odst. 2 stanoví v eurech na tunu výrobku výši splatného cla pro každou ze jmenovaných společností a pro ostatní společnosti stanoví clo ve výši 531,20 eur na tunu výrobku.

36.

Článek 3 odst. 1 stanoví, že částky zajištěné prostřednictvím prozatímního antidumpingového cla podle nařízení č. 642/2008 se s konečnou platností vybírají na úrovni sazby prozatímního cla.

37.

Společnost Grünwald Logistik Service GmbH (GLS) ( 5 ) dovezla do Společenství konzervy mandarinek a jiných citrusových plodů pocházejících z Číny, které spadají pod číslo KN 2008 30 55 a za které měla uhradit prozatímní clo ve formě zálohy ve výši 5311,92 eur. Toto prozatímní clo bylo následně vybráno jako clo konečné.

38.

Jelikož bylo její odvolání proti uložení tohoto cla zamítnuto, podala společnost GLS žalobu k Finanzgericht Hamburg.

39.

Na podporu své žaloby tvrdila, že nařízení č. 1355/2008 je protiprávní z důvodu, že Komise nevyvinula dostatečné úsilí k tomu, aby v Thajském království získala údaje nezbytné pro stanovení běžné hodnoty, a rovněž nehledala jinou srovnatelnou zemi v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, a to přestože jedna ze stran uvedla, že se obdobný výrobek vyrábí v Japonsku.

40.

Předkládající soud uvádí, že řešení sporu, který mu byl předložen, závisí na tom, zda jsou nařízení č. 642/2008 a č. 1355/2008 platná. Uvádí, že s ohledem na výše uvedené má značné pochybnosti, zda úsilí vynaložené Komisí pro nalezení vhodné třetí země odpovídalo požadavkům základního nařízení.

41.

Finanzgericht Hamburg se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je antidumpingový předpis, který vydala Evropská komise podle [základního nařízení], neúčinný proto, že Komise při jeho vydání vycházela z běžné hodnoty stanovené na ‚jiném přiměřeném základě‘ (v tomto případě na základě ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky ve Společenství), aniž provedla další zjišťování týkající se běžné hodnoty, a to poté, co byly ve srovnatelné zemi, kterou Komise pro tento účel jako takovou zpočátku vybrala, bezvýsledně písemně obeslány dvě společnosti – jedna ze společností se vůbec neozvala, druhá sice ukázala ochotu ke spolupráci, ale na dotazník, který jí byl následně zaslán, již neodpověděla – a účastníci řízení upozornili Komisi na jinou možnou srovnatelnou zemi?“

42.

V návaznosti na oznámení o tomto rozhodnutí kanceláří Soudního dvora v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie, předložily společnost GLS, Rada a Komise písemná vyjádření.

43.

S ohledem na informace poskytnuté předkládajícím soudem a v těchto písemných vyjádřeních Soudní dvůr usnesením ze dne 15. června 2011 vyzval Komisi, aby ve lhůtě tří týdnů od oznámení uvedeného usnesení předložila:

44.

Tyto dokumenty byly předloženy ve stanovené lhůtě. Ze statistik Eurostatu dostupných ke konci let 2006 a 2007 vyplývá, že výrobky spadající pod kódy 2008 30 55, 2008 30 75 a ex 2008 30 90 KN byly do Společenství dovezeny z více třetích zemí s tržním hospodářstvím, a to v následujícím množství vyjádřeném v tunách:

45.

Předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o platnosti nařízení č. 642/2008 a nařízení č. 1355/2008. Před tím, než se budu zabývat věcí samotnou, je třeba učinit následující poznámky ohledně přípustnosti této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

46.

Domnívám se, že toto řízení je, jak tvrdí i Rada a Komise, přípustné pouze v rozsahu, v němž se týká nařízení č. 1355/2008.

47.

Bylo totiž již uznáno, že jakmile bylo v antidumpingovém řízení vyměřeno prozatímní clo na základě nařízení o uložení konečného cla, hospodářské subjekty již nemají zájem zpochybňovat legalitu nařízení o uložení prozatímního cla, jelikož toto bylo nahrazeno nařízením o uložení cla konečného ( 6 ).

48.

V projednávané věci z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že prozatímní antidumpingové clo ve výši 5311,92 eur uložené společnosti GLS bylo v plné výši odvedeno vnitrostátním celním orgánům jako konečné clo. Z toho též plyne, že předkládajícímu soudu je předložena žaloba společnosti GLS na neplatnost rozhodnutí těchto orgánů, kterým bylo této společnosti uloženo uhradit toto konečné antidumpingové clo, které jí bylo vyměřeno na základě nařízení č. 1355/2008.

49.

V souladu s výše uvedenou judikaturou společnost GLS nemá nadále zájem zpochybňovat legalitu nařízení č. 642/2008.

50.

Je naopak nesporné a zdá se nezpochybnitelné, že společnost GLS může napadnout legalitu nařízení č. 1355/2008 formou procesní námitky před vnitrostátním soudem.

51.

Z informací ve spise totiž neplyne, že by společnost GLS měla být považována za bezprostředně a osobně dotčenou tímto nařízením, a že by proto byla oprávněna navrhovat jeho zrušení před Tribunálem Evropské unie. Zejména z toho nevyplývá a není obsahem tvrzení, že společnost GLS je dovozcem propojeným s jednou ze společností, které jsou jmenovitě uvedeny v nařízení č. 1355/2008 a na základě jejichž prodejních cen dotčeného výrobku byla v tomto nařízení stanovena vývozní cena pro účely dumpingového rozpětí týkajícího se této společnosti ( 7 ).

52.

Nařízení o uložení antidumpingového cla se v souladu s judikaturou dotýká takového dovozce, jako je společnost GLS, nikoli z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, ale čistě z toho důvodu, že je z objektivního hlediska dovozcem dotčených výrobků stejně jako všechny ostatní hospodářské subjekty, které se nacházejí skutečně nebo potenciálně ve stejném postavení ( 8 ).

53.

Vzhledem k těmto úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr zkoumal projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti pouze v rozsahu, v němž se týká nařízení č. 1355/2008.

54.

Jak tvrdí Rada a Komise ve svých písemných vyjádřeních, je třeba přeformulovat otázku položenou předkládajícím soudem. Tyto orgány se však neshodují v tom, jakou podobu má tato formulace mít, což odráží jejich odlišné chápání předkládacího rozhodnutí stran důvodů, z nichž je zpochybňována legalita nařízení č. 1355/2008.

55.

Komise tak zastává názor, že předkládající soud má na mysli pouze dva následující důvody neplatnosti, a sice že tento orgán neprovedl další kroky ve vztahu k oběma thajským výrobcům, na které se obrátil, a dále nezkoumal, zda může Japonsko představovat vhodnou třetí zemi.

56.

Stejně jako společnost GLS a Rada s tímto restriktivním výkladem předkládacího rozhodnutí nesouhlasím. Předkládající soud v něm podle mého názoru jasně uvádí, že jeho pochybnosti mají širší základ, a to tvrzení společnosti GLS, že orgány Společenství nevyvinuly dostatečné úsilí k nalezení vhodné třetí země.

57.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr přistupoval k předběžné otázce v tom smyslu, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda je nařízení č. 1355/2008 neplatné z důvodu, že Komise stanovila běžnou hodnotu dotčeného výrobku na základě cen skutečně zaplacených nebo které je třeba zaplatit za obdobný výrobek ve Společenství, aniž vyvinula vážně míněné a dostatečné úsilí ke stanovení této hodnoty na základě cen platných ve vhodné třetí zemi, a tím nedodržela požadavky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

58.

Společnost GLS tvrdí, že Soudní dvůr by měl na otázku odpovědět kladně z několika důvodů, které lze shrnout následovně.

59.

Komise podle GLS porušila ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, když stanovila běžnou hodnotu na základě ceny placené ve Společenství, přestože tento způsob výpočtu je podpůrný a existuje více třetích zemí, jako například Japonsko, které lze považovat za srovnatelné země.

60.

S ohledem na povinnost, kterou stanoví čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, a na judikaturu ( 9 ) měla Komise s využitím všech jí dostupných zdrojů informací, jako jsou údaje Eurostatu o dovozech, zjišťovat, zda existuje vhodná třetí země, i bez návrhu.

61.

V projednávané věci tyto údaje ukazovaly, že obdobný výrobek byl vyráběn v Izraeli, na Filipínách a v Turecku. Tento orgán tedy měl zkoumat, zda jedna z těchto zemí je vhodnou zemí. Navíc jedna ze stran na jednání dne 19. prosince 2007 uvedla, že taková výroba se nachází v Japonsku.

62.

Rovněž tak Komise měla před použitím cen placených ve Společenství zjišťovat, zda se ve třetích zemích s tržním hospodářstvím vyrábí výrobek, který se dotčenému výrobku v souladu s definicí pojmu „obdobný výrobek“ v čl. 1 odst. 4 základního nařízení úzce podobá.

63.

Jelikož tento orgán v nařízení č. 642/2008 uvedl, že výrobky kódu KN 2008 30 90, tj. citrusové plody bez přídavku alkoholu nebo cukru, lze považovat za obdobné výrobky, a jelikož se tyto výrobky vyrábějí zejména v Izraeli, Maroku, Svazijsku, Turecku a USA, měla Komise zjišťovat, zda podniky v těchto zemích byly připraveny poskytnout spolupráci.

64.

Komise se konečně neměla omezit na zaslání jednoho dotazníku dvěma thajským podnikům a z toho, že neposkytly odpověď, dovodit, že běžnou hodnotu není možné na základě cen v Thajsku stanovit.

65.

Společnost GLS podpůrně tvrdí, že běžná hodnota stanovená na základě cen ve Společenství byla vyčíslena nesprávně, jelikož Komise neprovedla potřebné úpravy s ohledem na výhody, které mají čínští vyvážející výrobci v porovnání se španělskými výrobci, pokud jde konkrétně o přístup k surovinám a výrobní postupy. Společnost GLS zdůrazňuje, že v jiných věcech Komise takové úpravy provedla.

66.

Společnost GLS tvrdí, že tento orgán měl v projednávané věci zohlednit skutečnost, že náklady na suroviny jsou ve Společenství o 45 % vyšší než v Číně a že výrobní náklady jsou ve Španělsku mnohem vyšší kvůli nákladným strojům, které zůstávají po většinu roku nevyužity.

67.

Rada a Komise zpochybňují, že je zkoumané nařízení neplatné a své stanovisko zakládají na následujících argumentech.

68.

Komise uvádí, že v podnětu bylo uvedeno, že mandarinkové konzervy vyrábí pouze Španělské království a Čínská lidová republika, a že proto v oznámení o zahájení šetření uvedla svůj záměr stanovit běžnou cenu na základě cen ve Společenství.

69.

Komise rovněž uvádí, že měla k dispozici informace, že se též dva výrobci mandarinkových konzerv nacházejí v Thajsku.

70.

Pokud jde o její postup vůči oběma těmto výrobcům, Komise tvrdí, že se na ně dne 29. října 2007 písemně obrátila, že jeden z nich neodpověděl a druhý nechal odpovědět jistou evropskou společnost, která dopisem ze dne 5. prosince 2007 požadovala zaslání dotazníku v elektronické formě a prodloužení lhůty pro jeho zodpovězení. Komise tvrdí, že obratem odpověděla, že lhůtu prodlužuje do 17. prosince 2007, a že tato společnost v dopise ze dne 14. prosince 2007 uvedla, že v této lhůtě není s to dotazník vyplnit.

71.

Komise v závislosti na tom dospěla k závěru, že ve vztahu k těmto thajským výrobcům vyvinula více než dostatečné úsilí.

72.

Pokud jde o otázku, zda měla zkoumat možnost použití Japonska jako vhodné třetí země, Komise úvodem připomíná rozsah povinností, které pro ni vyplývají ze základního nařízení.

73.

Komise tvrdí, že toto nařízení upravuje kontradiktorní řízení zahajované obecně v návaznosti na podnět. Komise dále uvádí, že podle čl. 2 odst. 7 písm. a) druhého pododstavce uvedeného nařízení musí své rozhodnutí ve stanovených lhůtách založit na hodnověrných informacích, které jsou k dispozici.

74.

Komise rovněž připomíná, že o třetí zemi, podle níž hodlá stanovit běžnou hodnotu, informuje strany a ty mohou v deseti denní lhůtě předložit vyjádření.

75.

Komise nakonec zdůrazňuje, že na základě judikatury ( 10 ) disponuje při stanovování běžné hodnoty širokou posuzovací pravomocí. Komise připomíná, že podle judikatury jí nelze vytýkat, že neprovedla rozsáhlejší průzkum ohledně jiných možných referenčních zemí, pokud jí strany nepředložily návrhy v tomto smyslu.

76.

Komise proto zastává názor, že v projednávané věci neměla důvod zjišťovat, zda může být Japonsko vhodnou zemí, neboť nemá k dispozici žádný záznam o tom, že by na jednání dne 19. prosince 2007 bylo uvedeno, že v této zemi v současnosti existuje výroba mandarinkových konzerv, a že ani v případě takového prohlášení by nebyla povinna provést rešerše ve vztahu k uvedené zemi.

77.

Podle Komise jí totiž v desetidenní lhůtě po zveřejnění oznámení o zahájení šetření nebylo Japonsko nahlášeno jako referenční země a nadto podle čl. 6 odst. 6 základního nařízení lze informace poskytnuté během jednání zohlednit, pouze pokud byly písemně potvrzeny.

78.

Rada své stanovisko zakládá na týchž argumentech jako Komise a dodává, že neměly důvod z vlastního podnětu vyhledávat jiné vhodné třetí země, jelikož Komise mohla vycházet ze zásady, že účastníci řízení trh znají a na možné srovnatelné země ji upozorní.

79.

Stejně jako společnost GLS jsem toho názoru, že nařízení č. 1355/208 bylo přijato v rozporu s ustanoveními čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, jelikož orgány Společenství, resp. Komise, nevyvinuly vážně míněné a dostatečné úsilí ke stanovení běžné hodnoty dotčeného výrobku na základě cen platných ve třetí zemi s tržním hospodářstvím.

80.

Než uvedu důvody, proč zastávám názor, že Komise v projednávané věci porušila své povinnosti, pokládám za užitečné stručně připomenout smysl běžné hodnoty v antidumpingovém řízení, jakož i způsoby jejího výpočtu.

81.

Nejprve je třeba zdůraznit, že běžná hodnota představuje v antidumpingovém řízení velmi důležitý údaj.

82.

Umožňuje totiž určit, zda je výrobek dovezený do Společenství dumpingový, či nikoli, jelikož podle čl. 1 odst. 2 základního nařízení je výrobek považován za dumpingový, pokud je jeho cena při vývozu do Společenství nižší než jeho běžná hodnota.

83.

Dále umožňuje určit maximální výši antidumpingového cla, které může Společenství podniku uložit, jelikož ta podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které – schematicky vyjádřeno – odpovídá rozdílu mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou, poté co oba tyto údaje prošly potřebnými úpravami, aby byly srovnatelné.

84.

Při konstantní hodnotě vývozní ceny z toho plyne, že čím vyšší je běžná hodnota, tím vyšší je dumpingové rozpětí, a tedy i maximální výše antidumpingového cla, které lze uložit podnikům vyvážejícím dotčený výrobek.

85.

Běžná hodnota je zadruhé hodnotou objektivní. Vychází v zásadě, jak vyplývá z čl. 2 odst. 1 základního nařízení, z ceny zaplacené za dotčený výrobek nezávislými odběrateli v běžném obchodním styku ve vyvážející zemi, tj. za ideálních podmínek hospodářské soutěže.

86.

Problém tkví v tom, že tato cena není ve skutečnosti vždy dána nebo není vždy použitelná. Základní nařízení tak podrobně stanoví různé způsoby výpočtu, které mají za cíl stanovit uvedenou cenu tím nejvhodnějším způsobem, a to buď na základě cen prodejců za obdobný výrobek ve vyvážející zemi, na základě výrobních nákladů v této zemi, anebo konečně na základě vývozní ceny ve třetí srovnatelné zemi.

87.

Je však třeba pokud možno vycházet z cen dotčeného výrobku zaplacených nezávislými odběrateli ve vyvážející zemi. Přednost tohoto kritéria ve srovnání s ostatními způsoby výpočtu uvedenými v čl. 2 základního nařízení podle mého názoru vyplývá z myšlenky, že nejlepším postupem pro stanovení běžné hodnoty je konstatování objektivní skutečnosti.

88.

Tatáž myšlenka podle mého mínění odůvodňuje přednost podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení v případě dovozů ze zemí bez tržního hospodářství.

89.

V tomto případě není možné zohlednit ceny ve vyvážející zemi, protože tyto ceny nejsou obvyklým výsledkem sil, které musí na tento trh působit ( 11 ). Zákonodárce Společenství tedy musel zvolit jiná kritéria. Stanovil tak, že běžná hodnota musí být přednostně stanovena na základě cen zaplacených ve třetí zemi s tržním hospodářstvím vybrané nikoli nevhodným způsobem, a pouze pokud to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, jako je cena zaplacená nebo která má být zaplacena ve Společenství.

90.

Toto upřednostnění cen obdobného výrobku ve třetí zemi vybrané vhodným způsobem podle mého mínění též odráží vůli upřednostnit konstatování objektivní skutečnosti, která se v tomto případě nejvíce blíží situaci ve vyvážející zemi. Zákonodárce Společenství tak chtěl, aby Komise pokud možno stanovovala běžnou hodnotu na základě cen placených ve třetí zemi, která vykazuje největší podobnost s vyvážející zemí, zejména co do vlastností výrobku, objemu prodeje, přístupu k surovinám a energii, výrobního postupu, a kterou lze díky těmto podobnostem považovat za srovnatelnou s vyvážející zemí.

91.

Ceny obdobného výrobku ve Společenství se tedy použijí pouze podpůrně, protože tyto ceny mohou být ovlivněny faktory jako náklady lidské práce a surovin, které jsou obecně vyšší než ve třetí zemi bez tržního hospodářství.

92.

Komise sice může, jak tvrdí společnost GLS ve svém podpůrném důvodu pro neplatnost, provést úpravy k vyrovnání těchto rozdílů. Tyto úpravy jsou však prováděny se zřetelem na odhady, které jsou samozřejmě spornější než objektivní konstatování skutečnosti o cenách ve třetí zemi srovnatelné se zemí, která daný výrobek vyváží.

93.

Cílem upřednostnění cen za obdobný výrobek ve srovnatelné třetí zemí s tržním hospodářstvím stanoveného výslovně v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je tedy podle mého názoru zaručit, že výše antidumpingového cla nepřesáhne dumpingové rozpětí v souladu s požadavkem zakotveným v čl. 9 odst. 4 základního nařízení a se zásadou stanovenou v čl. VI odst. 2 GATT, jakož i článku 9 dohody o provádění tohoto článku VI.

94.

Ve světle těchto úvah je tedy třeba zkoumat důvody, které mě vedou k závěru, že Komise v projednávané věci nesplnila své povinnosti.

95.

Z článku 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení vyplývá, že Komise může v souladu s právem stanovit běžnou hodnotu na základě ceny zaplacené ve Společenství pouze tehdy, pokud na základě dostupných věrohodných informací a s ohledem na stanovené lhůty není s to vybrat třetí zemi s tržním hospodářstvím, která se jeví jako vhodná.

96.

Jak Tribunál uvedl v rozsudku ze dne 23. října 2003, Changzhou Hailong Electornics & Light Fixtures a Zhejiang Yankon v. Rada ( 12 ), Rada a Komise se při stanovování běžné hodnoty výrobků pocházejících ze země bez tržního hospodářství mohou odchýlit od obecného pravidla zakotveného v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení tím, že se opřou o jiný přiměřený základ, pouze v případě, že toto obecné pravidlo nelze použít. Taková nemožnost nastává pouze tehdy, když údaje požadované pro stanovení běžné hodnoty nejsou dostupně nebo nejsou věrohodné ( 13 ).

97.

Z tohoto rozsudku lze vyvodit následující ponaučení. Zaprvé na rozdíl od tvrzení Komise v jejích písemných vyjádřeních v otázce, zda se raději uchýlit k podpůrnému způsobu výpočtu než k cenám zaplaceným v a při vývozu z vhodné třetí země, Komise nedisponuje širokým prostorem pro uvážení. Judikatura, na kterou tento orgán poukazuje a podle níž má Komise při stanovování běžné hodnoty široký prostor pro uvážení, není v tomto případě použitelná. Zodpovězení otázky, zda vzhledem k dostupným údajům skutečně nemohla vyjít z cen zaplacených v nebo při vývozu z vhodné třetí země, nevyžaduje komplexní analýzu hospodářské situace, tudíž může podléhat úplnému soudnímu přezkumu.

98.

Zadruhé pojem „dostupné informace“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení by se neměl omezovat na informace poskytnuté stěžovatelem v podnětu ani na informace oznámené stranami později v rámci šetření.

99.

Rada a Komise zajisté připomínají, že šetření upravené základním nařízením má kontradiktorní povahu, na jejímž základě jsou účastníci řízení oprávněni předložit svá vyjádření ke konkrétnímu výběr způsobu výpočtu běžné hodnoty zamýšlenému Komisí. Je rovněž pravda, že šetření se obecně zahajuje v návaznosti na podnět a že Komise musí zohlednit informace, které jsou v něm obsaženy, zejména pokud jde o výrobu dotčeného výrobku ve světovém měřítku.

100.

Komise by se však neměla omezit na tyto informace. Takové omezení totiž čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení nezakotvuje.

101.

Komise má povinnost i bez návrhu zkoumat všechny relevantní informace, ke kterým může mít sama přístup. Role tohoto orgánu při antidumpingovém šetření totiž není rolí arbitra, jehož pravomoc se omezuje na řešení pouze s ohledem na informace a důkazy, které mu poskytly strany.

102.

Tuto analýzu potvrzuje zejména ustanovení čl. 6 odst. 3 a 4 základního nařízení, které Komisi opravňuje k tomu žádat členské státy, aby jí předaly informace a uskutečnily všechny nutné kontroly a inspekce.

103.

Vzhledem k významu, který má antidumpingové řízení pro dotčené strany, je Komise povinna i bez návrhu hledat v dokumentech, které má k dispozici a které obsahují dostatečné záruky věrohodnosti, zda existují třetí země s tržním hospodářstvím, v nichž se vyrábí identické či obdobné výrobky jako dotčený výrobek a které lze vybrat jako země srovnatelné s vyvážející zemí.

104.

V tomto ohledu si statistiky Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie, který je generálním ředitelstvím Komise a jehož úkolem je poskytovat informační statistickou službu vysoké kvality, bezpochyby zaslouží, aby byly považovány za informační zdroj, který tento orgán musí systematicky konzultovat.

105.

Pokud statistiky Eurostatu dostupné v době zahájení šetření nebo v jeho průběhu umožňují se domnívat, že v různých třetích zemích s tržním hospodářstvím se vyrábí obdobné výrobky jako dotčený výrobek v množstvích, která nejsou zjevně zanedbatelná, musí tedy Komise i bez návrhu zkoumat, zda jedna z těchto zemí může být srovnatelnou zemí ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

106.

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) třetího pododstavce základního nařízení je Komise rovněž povinna strany, které považuje za dotčené šetřením, urychleně informovat o třetí zemi s tržním hospodářstvím, kterou hodlá vybrat, aby jí tyto strany ve lhůtě deseti dnů od tohoto oznámení mohly sdělit svá vyjádření ohledně tohoto výběru.

107.

V projednávané věci je však nutno konstatovat, že Komise tyto povinnosti nesplnila.

108.

Ze statistik Eurostatu dostupných v době, kdy Komise přistoupila k šetření podnětu stojícího na počátku projednávané věci, vyplývá, že výrobky s týmž sazebním zařazením v KN jako dotčený výrobek byly do Společenství dováženy z Izraele, Maroka, Filipín, Svazijska, Thajska a Turecka. Skutečnost, že tyto výrobky jsou ve společném celním sazebníku zařazeny totožně jako dotčený výrobek, umožňuje dospět k názoru, že je lze považovat za obdobné výrobky ve smyslu základního nařízení.

109.

Zkoumání těchto údajů též ukazuje, že tyto dovozy, i když v nižších množstvích než dovozy z Číny, nebyly zjevně zanedbatelné. Uvedené údaje tedy umožňují dospět k závěru, že se v těchto zemích vyráběly obdobné výrobky jako dotčený výrobek v množstvích postačujících k tomu, aby jejich ceny mohly být na dotčeném trhu považovány za reprezentativní.

110.

Komise během jednání vysvětlila, že statistiky Eurostatu uvádí pro každou třetí zemi souhrnně množství dovezených výrobků, které jsou zařazeny pod tři čísla KN, takže nelze odděleně určit, že množství výrobků srovnatelných s dotčeným výrobkem, je značné. Je nicméně nutno konstatovat, že tyto statistiky představují objektivní důkaz o třetích zemích, v nichž se takové výrobky mohou vyrábět.

111.

Konstatuji rovněž, že v sedmnáctém bodě odůvodnění nařízení č. 1355/2008 Rada uvádí, že výpočet běžné hodnoty Komisí na základě cen ve Společenství byl jediným přiměřeným základem pro výpočet, aniž uvedla důvody, proč žádná z výše uvedených třetích zemí s tržním hospodářstvím nemohla být použita jako srovnatelná země.

112.

Z informací ve spise a konkrétně z oznámení o zahájení šetření konečně vyplývá, že Komise s ohledem na informace uvedené v podnětu vyšla z teze, že dotčený výrobek nebyl mimo Společenství a Čínu vyráběn.

113.

Jak společnost GLS velmi správně uvádí, Komise se tedy dopustila nesprávného posouzení výroby dotčeného výrobku ve světovém měřítku a srovnatelných zemí, které mohly být případně vzaty v úvahu, přestože měla k dispozici statistiky Eurostatu svědčící o dovozu výrobků, které mohly být považovány za obdobné výrobky, ve zjevně nezanedbatelných množstvích a z více třetích zemí s tržním hospodářstvím.

114.

Komise ostatně svou chybu uznala, poněvadž v nařízení č. 642/2008 uvádí ve čtyřicátém bodě jeho odůvodnění, že Thajské království může být srovnatelnou zemí a že marně provedla dotazování u dvou thajských podniků.

115.

Komise tím, že jednala tímto způsobem, sice napravila svou chybu v původním posouzení a nemělo by jí být podle mého názoru vytýkáno, že ve vztahu ke dvěma předmětným podnikům nesplnila své povinnosti.

116.

Není tedy zpochybňováno, že podmínky, za jakých Komise provedla dotazování u podniků, a lhůty, v nichž bylo těmto podnikům uloženo formuláře vyplnit, dávaly těmto podnikům možnost na dotazník odpovědět, takže za svou nečinnost nesou plnou odpovědnost. Je ostatně nutno konstatovat, že Komise nemá k dispozici žádný prostředek nátlaku vůči podnikům ze třetích zemí, který by jí umožňoval přinutit je ke spolupráci.

117.

Tento postup Komise by však neměl vést k závěru, že své povinnosti splnila řádně. V návaznosti na neúspěch uvedeného dotazování podniknutého v prosinci 2007 totiž Komise nezkoumala, ačkoli měla ještě dostatek času, zda lze z ostatních zemí s tržním hospodářstvím, které byly uvedeny ve statistikách Eurostatu a které jako Thajské království mohly být uvedeny jako země vyrábějící dotčený výrobek, vybrat jako srovnatelnou jinou třetí zemi. Komise sice nebyla povinna vzít v úvahu takovou zemi jako Japonsko, jelikož zmínka o této zemi během jednání nebyla v rozporu s požadavkem v čl. 6 odst. 6 poslední věty základního nařízení později potvrzena písemně, avšak měla provést nezbytná ověření ohledně ostatních třetích zemí na základě důkazů vyplývajících z jejích vlastních statistik.

118.

Komise tak podle mého mínění porušila povinnosti zakotvené v čl. 18 odst. 5 základního nařízení, podle něhož, připomínám, pokud se v případě nedostatečné spolupráce účastníka řízení opírají závěry, včetně závěrů o výši běžné hodnoty, o dostupné údaje, zejména pak o informace obsažené v podnětu, musí být tyto informace – je-li to proveditelné a s ohledem na lhůty stanovené pro účely šetření – ověřeny na základě informací z jiných dostupných nezávislých zdrojů, jako jsou zveřejněné ceníky, úřední dovozní statistiky a celní výkazy.

119.

Jsem proto stejně jako společnost GLS toho názoru, že Komise v projednávané věci nevyvinula vážně míněné a dostatečné úsilí ke stanovení běžné hodnoty dotčeného výrobku na základě cen platných ve třetí zemi s tržním hospodářstvím. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr odpověděl na položenou otázku, že nařízení č. 1355/2008 je z tohoto důvodu protiprávní.

120.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázku položenou Finanzgerigcht Hamburg následujícím způsobem:

„Nařízení Rady (ES) č. 1355/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené z dovozu některých upravených nebo konzervovaných citrusových plodů (mandarinek atd.) pocházejících z Čínské lidové republiky, je neplatné z důvodu, že Evropská komise v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 21. prosince 2005, stanovila běžnou hodnotu dotčeného výrobku na základě cen zaplacených nebo které mají být zaplaceny v Evropském společenství za obdobný výrobek, aniž vyvinula dostatečné úsilí ke stanovení této hodnoty na základě cen platných ve vhodné třetí zemi.“