17.12.2011

Úřední věstník Evropské unie

C 370/14

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 27. října 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État — Francie) — Société Groupe Limagrain Holding v. Établissement national des produits de l'agriculture et de la mer

(Věc C-402/10) (1)

(Zemědělství - Nařízení (EHS) č. 3665/87 a č. 565/80 - Vývozní náhrady - Předem vyplacená náhrada - Zboží propuštěné do režimu uskladnění v celním skladu - Nevedení evidence zboží - Prokázaní vývozu zboží - Získání celé náhrady týkající se tohoto vývozu nebo její části - Povinnost vrácení neoprávněně získaných částek - Uplatnění navýšení částky, která má být vrácena)

2011/C 370/22

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Conseil d'État

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Société Groupe Limagrain Holding

Žalovaný: Établissement national des produits de l'agriculture et de la mer

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Conseil d'État (Francie) — Výklad ustanovení nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), ve spojení s ustanoveními nařízení Rady (EHS) č. 565/80 ze dne 4. března 1980 o platbách vývozních náhrad předem, pokud jde o zemědělské produkty (Úř. věst. L 62, s. 5; Zvl. vyd. 03/04, s. 156) — Propuštění zboží do režimu uskladnění v celním skladu za účelem jeho vývozu s platbou vývozních náhrad předem — Vrácení předem vyplacených částek při nevedení evidence zboží — Podmínky vrácení

Výrok

Předpisy unijního práva týkající se plateb vývozních náhrad předem musí být vykládány v tom smyslu, že vedení evidence produktů umístěných pod celní dohled v souladu s celními předpisy unijního práva představuje podmínku pro platbu vývozní náhrady předem týkající se těchto produktů. Zbývající pochybnosti ohledně přesnosti některých zápisů nebo týkající se nesrovnalostí v uvedené evidenci však mohou být rozptýleny s pomocí dalších doplňujících dokumentů, jsou-li tyto dokumenty považovány příslušnými vnitrostátními orgány za dostačující.

Předpisy unijního práva týkající se plateb vývozních náhrad předem musí být vykládány v tom smyslu, že:

—

pokud nebyla splněna povinnost vést v souladu s unijní celní právní úpravou evidenci produktů umístěných pod celní dohled, pak důkaz, že bylo vyvezeno zboží v podobném množství a podobné povahy jako zboží uvedené v prohlášení o platbě zálohy, nepostačuje k tomu, aby bylo možné mít u částky vývozní náhrady týkající se tohoto zboží za to, že na ni má vývozce nárok;

—

v případě, že vývozce musí vrátit celou přijatou částku vývozních náhrad získaných předem nebo její část z důvodu nesplnění povinnosti vést evidenci produktů uskladněných v celním skladu, je na neoprávněně získanou částku, kterou je třeba vrátit, třeba uplatnit 20 % navýšení stanovené v čl. 33 odst. 1 druhém pododstavci nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, zejména ve znění nařízení Komise (EHS) č. 1708/93 ze dne 30. června 1993.

(1) Úř. věst. C 288, 23.10.2010.