Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. května 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Augstākās tiesas Senāts — Lotyšská republika) — Andrejs Eglītis, Edvards Ratnieks v. Latvijas Republikas Ekonomikas ministrija

(Věc C-294/10) (1)

(Letecká doprava - Nařízení (ES) č. 261/2004 - Článek 5 odst. 3 - Náhrada škody cestujícím v případě zrušení letu - Zproštění povinnosti náhrady škody v případě mimořádných okolností - Přijetí všech přiměřených opatření leteckým dopravcem k tomu, aby čelil mimořádným okolnostem - Včasné plánování prostředků k zajištění letu poté, co takové okolnosti pominuly)

2011/C 194/09

Jednací jazyk: lotyština

Předkládající soud

Augstākās tiesas Senāts

Účastníci původního řízení

Žalobci: Andrejs Eglītis, Edvards Ratnieks

Žalovaný: Latvijas Republikas Ekonomikas ministrija

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Augstākās tiesas Senāts — Výklad čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst.L 46, s. 1) — Zrušení letu, jehož příčinou bylo nejprve uzavření vzdušného prostoru z důvodu problémů s radarovými a leteckými systémy a poté uplynutí maximální povolené pracovní doby posádky — Přijetí všech přiměřených opatření k zabránění mimořádných okolností ze strany leteckého dopravce

Výrok

Článek 5 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že jelikož je letecký dopravce povinen přijmout všechna přiměřená opatření, aby čelil mimořádným okolnostem, musí ve fázi plánování letu přiměřeným způsobem přihlédnout k riziku zpoždění spojenému s případným výskytem takovýchto okolností. V důsledku toho musí počítat s určitou časovou rezervou, která mu dle možností dovolí uskutečnit celý let, jakmile mimořádné okolnosti pominou. Naproti tomu nelze uvedené ustanovení vykládat tak, že v rámci přiměřených opatření ukládá povinnost obecného a nediferencovaného plánování minimální časové rezervy použitelné bez rozdílu na všechny letecké dopravce ve všech situacích, kdy nastanou mimořádné okolnosti. Při posuzování schopnosti leteckého dopravce zajistit uskutečnění celého letu v nových podmínkách vyplývajících z výskytu těchto okolností je třeba dbát na to, aby rozsah požadované časové rezervy nevedl k tomu, že by letecký dopravce byl nucen přistoupit k neúnosným obětem s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době. Článek 6 odst. 1 uvedeného nařízení se v rámci takového posouzení nepoužije.

(1)  Úř. věst. C 221, 14.8.2010.