ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (druhého senátu)

18. září 2012(*)

„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Nepřipuštění k ústní zkoušce v důsledku výsledků dosažených při písemných zkouškách – Žádosti o přezkum – Zvláštní právo uchazečů na přístup k některým informacím, jež se jich týkají – Účel a rozsah – Právo na přístup k opraveným písemným testům – Neexistence“

Ve věci F-96/09,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,

Eva Cuallado Martorell, s bydlištěm v Augsburgu (Německo), zastoupená M. Díez Lorenzo, advokátkou,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené B. Eggers a J. Baquero Cruzem, jako zmocněnci,

žalované,

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát),

ve složení M. I. Rofes i Pujol (zpravodajka), předsedkyně, I. Boruta a K. Bradley, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: W. Hakenberg,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k čl. 48 odst. 2 jednacího řádu,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou došlou kanceláři Soudu dne 26. března 2010 E. Cuallado Martorell podala projednávanou žalobu, kterou se v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení EPSO/AD/130/08 pořádaném Úřadem pro výběr personálu (EPSO) nepřipustit jmenovanou k ústní zkoušce, a dále rozhodnutí, kterými se jí odmítá zpřístupnění jejích opravených písemných testů a osobního hodnotícího listu vztahujícího se k těmto testům.

 Právní rámec

2        Článek 91a Služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „ služební řád “) stanoví:

„Veškerá odvolání týkající se oblastí, ve kterých byl použit čl. 2 odst. 2, směřují proti orgánu, kterému je orgán oprávněný ke jmenování, jemuž byl svěřen výkon příslušných pravomocí, odpovědný.“

3        Podle článku 2 rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního Výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce práv 2002/620/ES ze dne 25. července 2002 o zřízení Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (Úř. věst. L 197, s. 53; Zvl. vyd. 01/01, s. 46) platí, že:

„1. Úřad vykonává pravomoci výběru personálu, které byly podle čl. 30 odst. 1 služebního řádu a podle přílohy III služebního řádu svěřeny orgánům oprávněným ke jmenování, u orgánů, které podepsaly toto rozhodnutí. [...]“

4        Článek 4 rozhodnutí 2002/620 o zřízení Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství týkající se žádostí, stížností a odvolání stanoví:

„Žádosti a stížnosti v souvislosti s výkonem pravomocí svěřených podle čl. 2 odst. 1 a 2 tohoto rozhodnutí se podle článku 91a služebního řádu podávají úřadu. Veškerá odvolání v této oblasti směřují vůči [Evropské] komisi.“

5        Článek 4 rozhodnutí generálních tajemníků Evropského parlamentu, Rady a Komise, tajemníka Soudního dvora, generálních tajemníků Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a zástupce Veřejného ochránce práv 2002/621/ES ze dne 25. července 2002 o organizaci a způsobu práce Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (Úř. věst. L 197, s. 56; Zvl. vyd. 01/01, s. 48) stanoví:

„1. Ředitel úřadu vykonává u všech žádostí nebo stížností týkajících se úkolů úřadu pravomoci svěřené orgánu oprávněnému ke jmenování podle článku 90 služebního řádu.

[...]“

6        Dne 22. května 2008 úřad zveřejnil v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C 125 A, španělskojazyčné vydání, s. 1) oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/130/08 (dále jen „oznámení o výběrovém řízení“) pořádaném za účelem vytvoření seznamu úspěšných uchazečů k obsazení pracovních míst právníků lingvistů španělského jazyka v platové třídě AD 7 v evropských orgánech, zejména na Soudním dvoře Evropské unie, v Evropském parlamentu a v Radě Evropské unie.

7        Při přihlašování do otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/130/08 (dále jen „výběrové řízení“) si museli žadatelé o pracovní místo zvolit mezi zaměřením „Soudní dvůr“, kde byl počet úspěšných uchazečů omezen na 25, a zaměřením „Parlament/Rada“, kde byl počet úspěšných uchazečů omezen na 14.

8        Hlava A část I oznámení o výběrovém řízení, nadepsaná „Náplň práce“, stanovila:

9        Hlava A část II oznámení o výběrovém řízení se týkala podmínek účasti ve výběrovém řízení. Pokud jde o požadované tituly nebo diplomy, bod 1 stanovil:

„Žadatelé o pracovní místo musejí mít vzdělání na úrovni, která odpovídá ukončenému vysokoškolskému vzdělání, osvědčenému diplomem v oboru španělské právo, v délce nejméně čtyři roky […]“

10      K jazykovým znalostem hlava A část II oznámení o výběrovém řízení ve svém bodě 2 stanovila následující:

[…]

Žadatelé o pracovní místo musejí v elektronickém přihlašovacím formuláři […] a v přihlášce […] uvést jazyky, které si zvolili pro jednotlivé zkoušky. Po datu přihlášení nelze tuto volbu měnit […] “

11      Hlava B oznámení o výběrovém řízení týkající se průběhu výběrového řízení stanovila zejména:

„3. Povinné písemné zkoušky – Hodnocení

4. Povinná ústní zkouška – Hodnocení

K ústní zkoušce budou připuštěni uchazeči, kteří dosáhli požadovaného minimálního počtu bodů u povinných písemných zkoušek.

Pohovor s výběrovou komisí v němčině, angličtině nebo francouzštině (jazyk 5), který umožní posoudit:

–      všeobecné a právní znalosti uchazeče, přičemž výběrová komise bude moci při této příležitosti zohlednit znalost i jiných jazyků než těch, které byly použity při písemných zkouškách; právní znalosti budou přezkoumány ve španělštině;

–      schopnost vést schůzi (zaměření ‚Parlament/Rada‘);

–      motivaci uchazečů a jejich schopnost pracovat v multikulturním prostředí evropské veřejné služby; doplňující otázky mohou být případně pokládány ve španělštině.

Tato zkouška bude hodnocena 0 až 100 (požadované minimum: 50).

5. Volitelná zkouška

12      K přístupu uchazečů k informacím, které se jich týkají, hlava D bod 4 oznámení o výběrovém řízení stanovila:

„V rámci výběrového řízení mají uchazeči specifické právo na přístup, za dále popsaných podmínek, k určitým informacím, které se jich bezprostředně a osobně týkají. Na základě tohoto práva může EPSO uchazeči, který o to požádá, poskytnout dodatečné informace týkající se jeho účasti ve výběrovém řízení. Žádosti o informace musí být zaslány EPSO písemně ve lhůtě jednoho měsíce od oznámení výsledků dosažených ve výběrovém řízení. EPSO odpoví ve lhůtě jednoho měsíce od doručení žádosti. Žádosti budou vyřizovány s ohledem na tajnost jednání výběrové komise stanovenou [článkem 6 přílohy III služebního řádu] a při dodržení pravidel týkajících se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováváním osobních údajů. Příklady informací, které mohou být poskytnuty, jsou uvedeny v hlavě III bodě 3 Pokynů pro uchazeče.“

13      Oznámení o výběrovém řízení mělo jednu přílohu: týkala se žádostí o přezkoumání, opravných prostředků a stížností k evropskému ombudsmanovi. Tato příloha stanovila, že žadatelé o pracovní místo, kteří mají za to, že určité rozhodnutí zasahuje nepříznivě do jejich právního postavení, mohou v každé fázi výběrového řízení využít následujících prostředků:

„ –      Žádost o přezkum

Ve lhůtě 20 kalendářních dní od odeslání rozhodnutí [EPSO] prostřednictvím internetu podat žádost o přezkum ve formě odůvodněného dopisu zaslaného na tuto adresu:

[…]      

EPSO předá žádost předsedovi výběrové komise, pokud spadá do její působnosti, a odpověď bude zaslána uchazeči v co nejkratší lhůtě.

–      Opravné prostředky

–        buď podat žalobu k:

Soudu pro veřejnou službu Evropské unie

[…]

na základě článku 236 Smlouvy o založení Evropských společenství a článku 91 služebního řádu […].

–        nebo podat stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu […], která se zasílá:

[EPSO]

[…]

Lhůty […] stanovené [služebním řádem] pro zahájení těchto dvou typů postupů začínají plynout dnem oznámení rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení uchazeče.

Uchazeči se upozorňují na to, že orgán oprávněný ke jmenování […] není oprávněn měnit rozhodnutí výběrové komise. V souladu s ustálenou judikaturou podléhá široká posuzovací pravomoc výběrové komise přezkumu soudu […] pouze v případě zjevného porušení pravidel v rámci činnosti výběrové komise.“

14      Hlava III bod 3 Pokynů pro uchazeče výběrového řízení, zveřejněných na internetové stránce úřadu (dále jen „Pokyny pro uchazeče“), stanovila:

„[…]

b)      Uchazeči, kteří neuspěli v písemné/praktické části výběrového řízení a/nebo nejsou mezi těmi, kteří byli pozváni k ústní části výběrového řízení, mohou na žádost obdržet kopii svých testů v prvně uvedené části výběrového řízení, jakož i kopii osobního hodnotícího listu, který obsahuje hodnocení výběrové komise. Žádost o kopii musí být podána ve lhůtě jednoho měsíce ode dne zaslání dopisu, kterým je uchazeč informován o ukončení jeho účasti ve výběrovém řízení.

[…] “

15      Pokud jde o řízení před Soudem, a zejména o právní pomoc, kterou lze poskytnout, čl. 97 odst. 4 jednacího řádu Soudu stanoví:

„Podání žádosti o právní pomoc staví lhůtu stanovenou pro podání žaloby až do doručení usnesení o rozhodnutí o této žádosti nebo, v případech uvedených v odst. 3 druhém pododstavci, usnesení o určení advokáta pověřeného zastupováním žadatele.“

 Skutkový základ sporu

16      Žalobkyně se přihlásila do výběrového řízení. Zvolila si zaměření „Parlament/Rada“ a byla pozvána na povinné písemné zkoušky, které se konaly dne 28. listopadu 2008 v Madridu (Španělsko).

17      Dopisem ze dne 14. května 2009, zaslaným jménem předsedy výběrové komise, EPSO žalobkyni informoval o výsledcích, kterých dosáhla při povinných písemných zkouškách a) a b), a sice 28/40 a 19/40, a o tom, že s ohledem na posledně uvedený výsledek, který je nižší než požadované minimum 20/40, výběrová komise neopravila povinnou písemnou zkoušku c).

18      Dne 14. května 2009 žalobkyně zaslala úřadu EPSO e-mail, v němž žádala o informace týkající se hodnocení její písemné zkoušky b). Vzhledem k tomu, že jí k dosažení požadovaného minima 20 bodů chyběl jediný bod, chtěla se ujistit, že nedošlo k chybě při výpočtu. Za tímto účelem požadovala, aby jí byl předán její písemný test b) spolu s opravou a udělenou známkou.

19      Dne 27. května 2009 žalobkyně podala žádost o přezkum jejího písemného testu b), spolu se žádostí o opravu jejího písemného testu c), a případně o připuštění k ústní zkoušce.

20      Dopisem ze dne 2. července 2009, zaslaným jménem předsedy výběrové komise, EPSO žalobkyni informoval, že její e-mail ze dne 14. května 2009 byl považován za žádost o přezkum jejího písemného testu b), v důsledku čehož se výběrová komise po přezkoumání uvedeného testu rozhodla opravit její písemný test c), a že výsledek tohoto posledně uvedeného testu, a sice 18/40, je nižší než minimální práh, a sice 20/40, požadovaný k tomu, aby byla připuštěna k ústní zkoušce. V tomto dopise bylo uvedeno, že písemný test b), který žalobkyně vykonala, jí byl zaslán.

21      Elektronickou poštou ze dne 4. července 2009 žalobkyně požádala o informace týkající se hodnocení jejího písemného testu c) vzhledem k malému rozdílu mezi její známkou a požadovaným minimem. Požádala rovněž, aby jí byl její písemný test c) předán spolu s opravou a udělenou známkou, a případně o nový přezkum uvedeného testu.

22      Dne 10. července 2009 žalobkyně zaslala odůvodněný dopis, kterým požádala o nový přezkum písemného testu c), předání uvedeného testu, jakož i osobního hodnotícího listu výběrové komise ohledně tohoto testu a případně o její připuštění k ústní zkoušce.

23      Výběrová komise se poté, co znovu přezkoumala písemný test c) žalobkyně, rozhodla potvrdit známku 18/40. Toto rozhodnutí, jehož datum není uvedeno, bylo předáno žalobkyni dopisem EPSO ze dne 23. července 2009.

24      Podáním ze dne 28. července 2009, nadepsaným „Stížnost“, žalobkyně poté, co s odkazem na čl. 90 odst. 2 služebního řádu potvrdila přijetí dopisu ze dne 23. července 2009 a uvedla, že bez úspěchu požádala o kopii svých písemných testů b) a c), jakož i osobního hodnotícího listu spolu s hodnocením těchto zkoušek výběrovou komisí, tyto žádosti zopakovala a dodala, že si přeje obdržet i jakékoliv další informace, které se jí týkají v souvislosti s její účastí ve výběrovém řízení. Mimoto žádala, aby byla v případě, že dosáhne dostatečného počtu bodů, připuštěna k ústní zkoušce výběrového řízení. Výše uvedené oznámení bylo úřadem EPSO vyřízeno jako žádost o předání dokumentů, a nikoliv jako předcházející správní stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

25      Žalobkyně dne 14. září 2009 obdržela e-mail, jenž v předmětu věci uváděl „EPSO/AD/130/0[8] – Vaše žádost o zpřístupnění písemného testu b), c), a hodnotícího listu týkajícího se písemného testu c)“ (dále jen „e-mail ze dne 14. září 2009“). Tento e-mail uvádí, že v příloze se nacházejí dokumenty citované v předmětu věci, o jejichž předání bylo požádáno v dopise žalobkyně ze dne 28. července 2009, avšak dodává, že uchazeči mohou obdržet kopii originálu písemných testů, avšak nemají přístup ke svým opraveným zkouškám, ani ke vzorovému překladu použitému korektory. Ze spisu vyplývá, že dokumenty citované v předmětu věci nicméně nebyly k e-mailu připojeny.

26      Dne 18. listopadu 2009 žalobkyně podala žádost o právní pomoc na základě článku 95 jednacího řádu za účelem podání žaloby k Soudu. Usnesením předsedkyně Soudu ze dne 2. března 2010 bylo této žádosti vyhověno.

27      Po podání žaloby předal EPSO žalobkyni dopisem ze dne 16. června 2010 texty písemných testů a), b) a c), písemné testy bez oprav provedených výběrovou komisí a osobní hodnotící listy odpovídající zkouškám b) a c).

 Návrhová žádání účastníků řízení a řízení

28      Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        „zrušil rozhodnutí vydané dne 14. září 2009, kterým [EPSO] odmítl poskytnout žalobkyni kopii jejích [opravených] písemných testů, jakož i osobního hodnotícího listu uvádějící důvody, které vedly výběrovou komisi k tomu, aby jí při posledním písemném testu c) udělila vyřazující známku 18/40, a ponechal bez povšimnutí žádost o připuštění k ústní zkoušce výběrového řízení […];

–        zrušil rozhodnutí vydané dne 23. července 2009, kterým [EPSO] potvrdil zachování vyřazující známky 18/40 při posledním písemném testu c) a odmítl ji připustit [k] ústní zkoušce výběrového řízení […];

–        zrušil seznam úspěšných uchazečů zveřejněný v návaznosti na výběrové řízení se zpětným účinkem ode dne jeho zveřejnění;

–        uložil [Evropské] komisi náhradu nákladů řízení.“

29      Komise navrhuje, aby Soud:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou;

–        podpůrně zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

30      Po předložení žalobní odpovědi Soud povolil druhou výměnu spisů, která se však omezovala na otázku přípustnosti žaloby. Vzhledem k tomu, že Soud došel k závěru, že může rozhodnout bez ústní části řízení, byli účastníci řízení dopisem soudní kanceláře ze dne 16. června 2011 na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu vyzváni, aby Soudu oznámili svůj souhlas či nesouhlas s návrhem na rozhodnutí bez jednání. Účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s návrhem Soudu rozhodnout bez jednání.

 K přípustnosti žaloby

 Argumenty účastníků řízení

31      Komise uplatňuje nepřípustnost žaloby z toho důvodu, že žalobkyně správně neurčila napadený akt, a dále, že je téměř jisté, že jak žádost o právní pomoc, podaná dne 18. listopadu 2009, tak žaloba, podaná dne 26. března 2010, byly podány opožděně.

32      Zaprvé žalobkyně nesprávně určila e-mail ze dne 14. září 2009 jako akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, jelikož aktem, který jí měl způsobit újmu, je rozhodnutí výběrové komise oznámené dopisem EPSO ze dne 23. července 2009, které po novém přezkumu potvrdilo známku 18/40 z písemného testu c) a nepřipuštění žalobkyně k ústní zkoušce. Žalobkyně měla napadnout toto posledně uvedené rozhodnutí, které vzhledem k tomu, že bylo přijato výběrovou komisí, mohlo být napadnuto přímo u Soudu. V tomto případě lhůta stanovená v čl. 91 odst. 3 služebního řádu v zásadě uplynula po uplynutí tří měsíců a deseti dnů počínaje dnem 23. července 2009, to znamená 2. listopadu 2009.

33      Zadruhé Komise tvrdí, že podání ze dne 28. července 2009, jež žalobkyně nadepsala „Stížnost“ ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, bylo pouhou žádostí o předání dokumentů a nevykazovalo minimální obsah vyžadovaný definicí pojmu předcházející správní stížnost ve smyslu ustanovení služebního řádu, což je důvod, proč toto oznámení nemohlo stavět lhůtu tří měsíců a deseti dnů pro podání žaloby k Soudu.

34      Zatřetí Komise tvrdí, že i kdyby podání ze dne 28. července 2009 splňovalo podmínky nezbytné k tomu, aby se jednalo o stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, nelze e-mail ze dne 14. září 2009 považovat za odpověď na stížnost, neboť nepochází od orgánu oprávněného ke jmenování. Za těchto okolností byla stížnost na základě čl. 90 odst. 2 druhého pododstavce služebního řádu implicitně zamítnuta čtyři měsíce po jejím podání, to znamená dne 28. listopadu 2009, a žalobkyně tedy měla tři měsíce a deset dnů k tomu, aby podala žalobu, a sice do 10. března 2010. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 26. března 2010, byla podána po uplynutí lhůty.

35      Začtvrté je Komise toho názoru, že žádost o právní pomoc, podaná dne 18. listopadu 2009, byla předčasná, neboť byla podána deset dnů před uplynutím čtyřměsíční lhůty, kterou měl orgán oprávněný ke jmenování k tomu, aby odpověděl na údajnou stížnost, a neměla za následek stavění lhůty pro podání žaloby.

36      Komise dodává, že i kdyby ta část žaloby, která se týká přístupu k informacím, byla prohlášena za přípustnou, jelikož právo na přístup k dokumentům z výběrového řízení může existovat nezávisle na návrhu na zrušení rozhodnutí výběrové komise, nárok týkající se nepřipuštění k ústní zkoušce, jenž tvoří hlavní část žaloby, je nepřípustný.

37      Konečně se Komise domnívá, že nepřípustnost, kterou namítá, a skutečnost, že žalobkyni byla poskytnuta právní pomoc předsedkyní Soudu, si neodporují. V této souvislosti Komise připomíná, že právní pomoc je odmítnuta, pokud se žaloba, v souvislosti s níž se o pomoc žádá, jeví jako zjevně nepřípustná, zatímco ve svých písemnostech pouze tvrdí, že po analýze jednotlivých správních fází se jí žaloba zdá nepřípustná, aniž však tvrdí, že je nepřípustnost zjevná.

38      Žalobkyně zaprvé odpovídá, že žaloba se týká e-mailu ze dne 14. září 2009, protože tento e-mail je z časového hlediska posledním rozhodnutím přijatým EPSO. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bylo přijato v návaznosti na její stížnost, nahradilo rozhodnutí výběrové komise, které jí bylo oznámeno dopisem ze dne 23. července 2009, a představuje akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení.

39      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že její podání ze dne 28. července 2009 představuje řádnou stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Nadepsala ho totiž „Stížnost“ a upřesnila, že ho podala na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, což svědčí o její vůli podat stížnost ve smyslu ustanovení služebního řádu. Dále ze znění jejího podání jasně vyplývá, že jeho cílem bylo napadnout rozhodnutí výběrové komise, které jí bylo oznámeno dopisem ze dne 23. července 2009, jenž byl k tomuto podání připojen. Ze znění podání rovněž vyplývá, že žalobkyně žádala o to, aby její písemný test c) byl přezkoumán, a aby v důsledku toho byla připuštěna k ústní zkoušce. Konečně podle svého názoru žalobkyně nemohla ve svém podání uvést více podrobností stran svého nesouhlasu s rozhodnutím výběrové komise oznámeným dne 23. července 2009, neboť se jí nepodařilo získat své opravené písemné testy a EPSO jí zaslalo teprve až 16. června 2010 její písemné zkoušky b) a c), avšak bez oprav. Kdyby mimoto její podání ze dne 28. července 2009 nemělo být považováno za stížnost ve smyslu ustanovení služebního řádu, znamenalo by to, že předsedkyně Soudu jí přiznala právní pomoc k podání žaloby po uplynutí lhůty.

40      Zatřetí žalobkyně uvádí, že e-mail ze dne 14. září 2009 výslovně zmiňuje její žádosti ze dne 28. července 2009, na které měl být odpovědí. K tomu žalobkyně dodává, že na e-mail, jehož elektronická adresa odesílatele má stejnou doménu jako e-mail EPSO a kterým bylo odpovězeno na to, co požadovala ve své stížnosti a výslovně na tuto stížnost odkazuje, aniž jí však vyhověl, musí být nahlíženo tak, že obsahuje zamítnutí její stížnosti. Podle žalobkyně nemůže Komise tvrdit, že měla ponechat bez povšimnutí e-mail ze dne 14. září 2009 a čekat na konec čtyřměsíční lhůty plynoucí od podání stížnosti dne 28. července 2009, jejíž uplynutí se údajně rovná implicitnímu zamítavému rozhodnutí, s tím rizikem, že bude vůči ní namítáno promlčení lhůty pro podání žaloby z toho důvodu, že včas nenapadla výslovné rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti. Každopádně o tom měla být poučena.

41      Začtvrté žalobkyně i za předpokladu, že by e-mail ze dne 14. září 2009 nepředstavoval zamítnutí její stížnosti, poukazuje na to, že žádost o právní pomoc stavěla lhůtu stanovenou pro podání žaloby až do doručení usnesení předsedkyně Soudu, kterým jí byla právní pomoc přiznána, tedy dne 10. března 2010, tj. data, kdy znovu začala lhůta plynout. Žaloba podaná dne 26. března 2010 tedy nebyla podána po uplynutí lhůty.

42      Žalobkyně dodává, že i kdyby se mělo mít za to, že její žádost o právní pomoc podaná dne 18. listopadu 2009 byla předčasná, neboť byla podána před 28. listopadem 2009, tj. dnem, kdy uplynula lhůta k poskytnutí odpovědi na její stížnost ze dne 28. července 2009, je prokázáno, že předsedkyně Soudu tuto žádost zohlednila přinejmenším po uplynutí uvedené lhůty, dne 28. listopadu 2009. Z toho vyplývá, že lhůta pro podání žaloby se stavěla buď od 18. listopadu 2009, nebo 28. listopadu 2009, pokud by Soud konstatoval, že e-mail ze dne 14. září 2009 nepředstavuje zamítnutí její stížnosti, do 10. března 2010, tj. data usnesení předsedkyně Soudu, kterým jí byla přiznána právní pomoc. Je zřejmé, že sporné řízení začalo, neboť nejenže žádost o právní pomoc byla vyřízena, ale předsedkyně Soudu jí vyhověla, což by neučinila, kdyby lhůta pro podání žaloby uplynula, v důsledku čehož by byla žaloba zjevně nepřípustná.

 Závěry Soudu

 K aktům nepříznivě zasahujícím do právního postavení žalobkyně

43      Úvodem je třeba připomenout, že jak správní stížnost, tak žaloba k soudu musejí v souladu s čl. 90 odst. 2 služebního řádu směřovat proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení žalobce. Podle ustálené judikatury platí, že akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby je akt, který vyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2011, Munch v. OHIM, F-6/10 bod 32, a citovaná judikatura).

44      Zaprvé, v případě rozhodnutí výběrové komise z ustálené judikatury vyplývá, že rozhodnutí, kterým výběrová komise odmítne připustit uchazeče ke zkouškám poté, co z jeho podnětu opětovně přezkoumala jeho žádost o pracovní místo, nahrazuje původní rozhodnutí výběrové komise a nelze ho považovat za rozhodnutí, kterým se pouze potvrzuje předcházející rozhodnutí (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. února 1992, Panagiotopoulou v. Parlament, T-16/90 bod 20). Žádá-li tak uchazeč ve výběrovém řízení o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, pak je rozhodnutí přijaté touto komisí po přezkoumání jeho situace aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T-173/05 bod 19).

45      Rozhodnutí výběrové komise, podle kterého žalobkyně nebyla připuštěna k ústní zkoušce, přijaté v návaznosti na žádost o přezkum podanou žalobkyní dne 10. července 2009 a oznámené dopisem EPSO ze dne 23. července 2009, tedy nahradilo původní rozhodnutí výběrové komise, oznámené dopisem EPSO ze dne 2. července 2009, a v projednávané věci představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, pokud jde o nepřipuštění žalobkyně k ústní zkoušce výběrového řízení (dále jen „rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce“). Právě od rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce, přijatého po přezkoumání, začíná plynout lhůta pro podání stížnosti a žaloby, aniž je třeba ověřovat, zda lze uvedené rozhodnutí v takové situaci případně považovat za čistě potvrzující akt (viz rozsudek Soudu ze dne 13. prosince 2007, Van Neyghem v. Komise, F-73/06 bod 39).

46      Zadruhé je třeba k rozhodnutím, kterými se odmítá zpřístupnění informací nebo dokumentů uchazečům, uvést, že oznámení o výběrovém řízení zavedlo v hlavě D bodu 4 zvláštní řízení, které – pokud se uchazeč rozhodne, že ho využije, nahrazuje řízení stanovené v čl. 90 odst. 1 služebního řádu – se vyznačuje velmi krátkými lhůtami a jeho cílem je umožnit uchazečům vykonat jim přiznané specifické právo na přístup k některým informacím, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají. Na základě tohoto práva „může EPSO uchazeči, který o to požádá“, poskytnout dodatečné informace týkající se jeho účasti ve výběrovém řízení. Žádosti musejí být podány ve lhůtě jednoho měsíce od oznámení výsledků dosažených ve výběrovém řízení a EPSO se zavazuje na ně odpovědět ve lhůtě jednoho měsíce od doručení žádosti. Hlava D bod 4 oznámení o výběrovém řízení odkazuje na hlavu III bod 3 Pokynů pro uchazeče, co se týče příkladů informací, které mohou být uchazečům poskytnuty. Z hlavy III bodu 3 písm. b) uvedených pokynů vyplývá, že uchazeči, kteří neuspěli u písemných zkoušek, mohou požádat o kopii svých písemných testů, jakož i o kopii osobního hodnotícího listu obsahujícího hodnocení výběrové komise.

47      Specifické právo přiznané uchazečům má za cíl, aby neúspěšní uchazeči výběrových řízení mohli obdržet – aniž bude porušena tajnost jednání výběrové komise – informace a dokumenty, na jejichž základě se mohou informovaně rozhodnout, zda je účelné napadnout rozhodnutí o jejich vyřazení z výběrového řízení. Za tímto účelem má stanovení velmi krátkých lhůt jak pro podání žádosti o informace nebo dokumenty, tak pro poskytnutí odpovědi na tuto žádost uchazeči umožnit, aby měl v každém případě k dispozici tyto informace a dokumenty alespoň jeden měsíc před uplynutím buď lhůty pro podání žaloby k Soudu nebo lhůty pro podání stížnosti k EPSO, jehož ředitel vykonává podle článku 4 rozhodnutí 2002/621 pravomoci svěřené orgánu oprávněnému ke jmenování.

48      Z právě provedené analýzy vyplývá, že striktní dodržování specifického práva přiznaného ze strany EPSO uchazečům – jak pokud jde o obsah tohoto práva, tak o lhůtu pro poskytnutí odpovědi – je vyjádřením povinností, které vyplývají ze zásady řádné správy, práva na přístup veřejnosti k dokumentům a práva na účinnou právní ochranu v souladu s články 41, 42 a 47 Listiny základních práv Evropské unie. Z toho plyne, že nedodržení specifického práva přiznaného uchazečům ze strany EPSO může nejen vést neúspěšné uchazeče k podání žalob nebo stížností, aniž mají k dispozici dostatečné údaje, avšak může to představovat i nesprávný úřední postup, který může případně vést k nároku uchazeče na náhradu škody.

49      V projednávaném případě e-mail žalobkyně ze dne 14. května 2009 obsahoval žádost, jíž žalobkyně žádala o zpřístupnění svého opraveného písemného testu b), spolu s hodnocením výběrové komise a její e-mail ze dne 4. července 2009 obsahoval žádost o zpřístupnění písemného testu c), rovněž opraveného a hodnocení výběrové komise. Kromě těchto dvou e-mailů podala žalobkyně první žádost o přezkum dne 27. května 2009, ve které žádala, aby výběrová komise znovu přezkoumala své původní rozhodnutí týkající se hodnocení jejího písemného testu b), tj. žádost o přezkum, ve které žalobkyně uspěla, a druhou žádost o přezkum dne 10. července 2009 týkající se písemného testu c), v návaznosti na kterou výběrová komise potvrdila své hodnocení dotčeného testu, jak to bylo žalobkyni oznámeno dopisem ze dne 23. července 2009, aniž by však výběrová komise odpověděla na její žádost o poskytnutí opraveného písemného testu c) a osobního hodnotícího listu týkajícího se uvedené zkoušky.

50      Z časové posloupnosti skutkových okolností tak vyplývá, že lhůta jednoho měsíce, kterou měl EPSO k tomu, aby předal žalobkyni v odpovědi na její e-mail ze dne 14. května 2009 kopii jejího testu b), jakož i osobního hodnotícího listu obsahujícího hodnocení výběrové komise, uplynula dne 14. června 2009, aniž byl žalobkyni předán jakýkoliv dokument. Pokud jde o předání informace týkající se písemného testu c), neexistence odpovědi na e-mail žalobkyně ze dne 4. července 2009 a její požadavek uvedený v žádosti o přezkum ze dne 10. července 2009, lze kvalifikovat pouze jako implicitní zamítavé rozhodnutí. V této souvislosti je třeba dodat, že i když EPSO ve svém dopise ze dne 2. července 2009 zaslaném žalobkyni tvrdí, že jí zaslal kopii jejího písemného testu b), stejně jako v e-mailu ze dne 14. září 2009 se uvádí, že písemný test c) a hodnotící list týkající se uvedeného testu jsou připojeny v příloze, skutečností zůstává, že tyto dokumenty nebyly žalobkyni v uvedených dnech předány.

51      Z toho plyne, že pokud jde o žádosti o poskytnutí informací a dokumentů, akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení žalobkyně jsou jak implicitní rozhodnutí o odmítnutí předat požadované informace týkající se testu b), které bylo přijato dne 14. června 2009 [dále jen „rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu b)“], tak implicitní rozhodnutí neposkytnout požadované informace týkající se testu c), které je obsaženo v dopise ze dne 23. července 2009 [dále jen „rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c)“], jelikož uvedený dopis se nezabývá otázkou zpřístupnění požadovaných informací.

52      V důsledku toho jak rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce, tak rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu b), a rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c), jsou akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení žalobkyně.

 K dodržení lhůt žalobkyní

53      V této souvislosti je třeba zaprvé připomenout, že – jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl – opravný prostředek proti rozhodnutí výběrové komise obvykle spočívá v tom, že se věc přímo předloží soudu (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1983, Detti v. Soudní dvůr, 144/82, bod 16, a citovaná judikatura). Stížnost směřující proti rozhodnutí výběrové komise totiž zjevně postrádá smysl, jelikož dotyčný orgán nemá pravomoc zrušit nebo změnit rozhodnutí výběrové komise. V důsledku toho by příliš restriktivní výklad čl. 91 odst. 2 služebního řádu vedl pouze ke zbytečnému prodlužování řízení (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 16. března 1978, Ritter von Wüllerstorff und Urbair v. Komise, 7/77 bod 8).

54      Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce představuje rozhodnutí výběrové komise, které lze jako takové napadnout u Soudu bez předcházející správní stížnosti, začala tříměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 91 odst. 3 služebního řádu, prodloužená o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti na základě čl. 100 odst. 3 jednacího řádu, plynout ode dne oznámení tohoto rozhodnutí dopisem ze dne 23. července 2009, jehož datum není určené, avšak nejpozději dne 28. července 2009, tj. dne podání nadepsaného „Stížnost“, ve kterém žalobkyně uznává, že se o něm dozvěděla, a uplynula dne 7. listopadu 2009. Jelikož dne 7. listopadu 2009 byla sobota, lhůta pro podání žaloby byla na základě čl. 100 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu automaticky prodloužena do pondělí 9. listopadu 2009.

55      Rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu b), a rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c), představují rovněž rozhodnutí výběrové komise, které lze napadnout u Soudu bez předcházející správní stížnosti. Vzhledem k tomu, že první z těchto rozhodnutí bylo přijato dne 14. června 2009 a žalobkyně se o druhém rozhodnutí dozvěděla nejpozději dne 28. července 2009, lhůta tří měsíců a deseti dnů pro podání žaloby k Soudu uplynula dne 24. září 2009 a 7. listopadu 2009 s tím, že posledně uvedená lhůta byla z důvodů uvedených v předcházejícím bodě prodloužena do 9. listopadu 2009.

56      Žalobkyně se tedy mohla obrátit na Soud přímo podáním žaloby nejpozději dne 24. září 2009 za účelem napadnutí rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu b), a nejpozději dne 9. listopadu 2009 za účelem napadnutí rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce a rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c).

57      Tento závěr nelze vyvrátit zněním čl. 97 odst. 4 jednacího řádu, podle kterého podání žádosti o právní pomoc staví lhůtu stanovenou pro podání žaloby až do doručení usnesení o rozhodnutí o této žádosti, neboť žalobkyně v projednávaném případě požádala o právní pomoc až dne 18. listopadu 2009, to znamená po uplynutí lhůt pro podání žaloby v souvislosti se třemi výše uvedenými rozhodnutími výběrové komise.

58      Zadruhé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury rovněž platí, že pokud se dotyčná osoba namísto přímého podání žaloby k Soudu dovolává ustanovení služebního řádu, aby se obrátila ve formě správní stížnosti na orgán oprávněný ke jmenování, přípustnost později podané žaloby bude záviset na tom, zda dotyčná osoba dodržela veškerá procesní omezení, která jsou spojena s předchozí stížností (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2002, Gonçalves v. Parlament, T-386/00 bod 35, a citovaná judikatura).

59      V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, že podání ze dne 28. července 2009, nadepsané „Stížnost“, které výslovně odkazuje na ustanovení čl. 90 odst. 2 služebního řádu, představuje stížnost ve smyslu uvedených ustanovení.

60      Je pravda, že podle ustálené judikatury nemusí mít stížnost zvláštní formu. Stačí, aby z něj jasně a přesně vyplývala vůle žalobce napadnout rozhodnutí přijaté ve vztahu k němu (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 31. května 1988, Rousseau v. Účetní dvůr, 167/86 bod 8, a ze dne 14. července 1988, Aldinger a Virgili v. Parlament, 23/87 a 24/87 bod 13; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. února 2005, Reggimenti v. Parlament, T-354/03 bod 43). Z judikatury rovněž vyplývá, že správa musí přezkoumávat stížnosti vstřícně a k tomu, aby měla za to, že se jedná o stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, stačí, aby byl již předtím v rámci správního řízení uplatněn důvod dostatečně jasně k tomu, aby se orgán oprávněný ke jmenování mohl seznámit s výhradami dotyčné osoby vůči rozhodnutí, které napadá (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. ledna 1998, Volger v. Parlament, T-176/96, bod 65).

61      Nic to však nemění na tom, že jelikož cílem postupu před zahájením soudního řízení je smírné urovnání sporu, který vzniká v okamžiku stížnosti, musí být orgán oprávněný ke jmenování s to dostatečně přesně se seznámit s argumenty, které dotyčná osoba uplatňuje vůči správnímu rozhodnutí. Z toho vyplývá, že stížnost musí v každém případě obsahovat vylíčení důvodů a argumentů dovolávaných vůči správnímu rozhodnutí, proti kterému směřuje (v tomto smyslu viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 7. března 1996, Williams v. Účetní dvůr, T-146/94, bod 44).

62      V projednávaném případě Soud nejprve konstatuje, že – jak je připomenuto v bodě 24 tohoto rozsudku – podání ze dne 28. července 2009 mělo dvě části. V první části žalobkyně žádala o poskytnutí některých dokumentů, jakož i dodatečných informací. V druhé části žádala o připuštění k ústní zkoušce v případě, že dosáhne potřebného počtu bodů.

63      Soud dále konstatuje, že v případě druhé části podání ze dne 28. července 2009, na kterou lze nahlížet tak, že žalobkyně v ní požádala o připuštění k ústní zkoušce, a napadla tak rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce, neobsahuje znění dotčeného podání vylíčení žádného právního či skutkového důvodu ani argumentu na podporu žádosti o změnu uvedeného rozhodnutí. V důsledku toho tato část podání ze dne 28. července 2009 nesplňuje minimální podmínky požadované judikaturou připomenutou výše k tomu, aby byla považována za stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, a EPSO na ni nebyl s to odpovědět s uvedením důvodů.

64      Za těchto okolností je návrh na zrušení rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce nepřípustný. Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení seznamu úspěšných uchazečů mohl obstát jen v případě zrušení Soudem rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce, musí být uvedený návrh v důsledku toho prohlášen rovněž za nepřípustný.

65      Soud konečně konstatuje, že i když žalobkyně neuplatňuje žádný argument ani důvod na podporu žádostí, jež jsou předmětem první části podání ze dne 28. července 2009, lze ze samotného znění podání ze dne 28. července 2009 dovodit, že si žalobkyně stěžovala na to, že neobdržela dokumenty, o které opakovaně žádala – konkrétně v e-mailu ze dne 14. května 2009 týkajícím se písemného testu b) i v e-mailu ze dne 4. července 2009 a v žádosti o přezkum ze dne 10. července 2009 v souvislosti s písemným testem c). Z toho plyne, že vzhledem k okolnostem projednávané věci měl EPSO první část podání ze dne 28. července 2009 vyřídit jako stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

66      Jelikož EPSO nevyhověl žádostem o poskytnutí dokumentů ve lhůtách připomenutých v bodě 50 tohoto rozsudku, měla žalobkyně k podání stížnosti ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí odmítajícímu předání písemného testu b) a proti rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c), tříměsíční lhůtu, jež uplynula dne 14. září 2009 a dne 28. října 2009.

67      Stížnost podaná žalobkyní dne 28. července 2009 byla tudíž přípustná jak vzhledem k rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu b), tak vzhledem k rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c).

68      V této souvislosti je třeba poukázat na to, že v návaznosti na podání stížnosti ze dne 28. července 2009 byly žádosti o předání opravených písemných testů b) a c) předmětem výslovného zamítavého rozhodnutí oznámeného e-mailem EPSO ze dne 14. září 2009.

69      Jelikož EPSO navíc e-mailem ze dne 14. září 2009 prakticky odmítl předat žalobkyni požadované písemné testy b) a c) i osobní hodnotící list a tyto žádosti již byly předmětem rozhodnutí zamítajících předání písemných testů b) a c), není namístě rozhodnout o návrhových žádáních znějících na zrušení rozhodnutí oznámeného e-mailem ze dne 14. září 2009. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že návrhová žádání, která formálně směřují proti zamítnutí stížnosti, mají před Soudem za účinek napadení aktu, proti němuž byla stížnost podána, pokud zamítnutí stížnosti jako takové nemá samostatný obsah, jelikož zamítavé rozhodnutí pouze potvrzuje napadené rozhodnutí (výše citovaný rozsudek Munch v. OHIM, bod 24, a citovaná judikatura).

70      Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je přípustná v rozsahu, v němž se týká zrušení rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu b) a rozhodnutí, kterým se odmítá předání písemného testu c).

 K věci samé

71      Úvodem je třeba připomenout, že opakované žádosti žalobkyně o předání dokumentů úřadem EPSO se týkaly jak písemných testů, které vypracovala v rámci písemných zkoušek b) a c) a hodnotícího listu týkajícího se uvedených písemných testů, který vyhotovila výběrová komise, tak oprav těchto písemných testů.

72      I když je pravda, že EPSO žádosti o předání písemných testů vypracovaných žalobkyní v rámci písemných zkoušek b) a c) a hodnotící listy týkající se uvedených písemných testů vyhotovených výběrovou komisí nevyřídil ve lhůtách stanovených v hlavě D bodu 4 oznámení o výběrovém řízení a ani je nepřipojil k e-mailu ze dne 14. září 2009, nemění to nic na tom, že kopie výše uvedených písemných testů vypracovaných žalobkyní i hodnotící listy týkající se každého testu vyhotovené výběrovou komisí jí byly předány v průběhu řízení, konkrétně dopisem EPSO ze dne 16. června 2010, a že se tyto dokumenty nacházejí v procesním spisu jako přílohy k žalobní odpovědi Komise.

73      Při neexistenci návrhů na náhradu škody se žaloba stala bezpředmětnou v případě rozhodnutí o odmítnutí předat písemné testy b) a c), v rozsahu, v němž bylo těmito rozhodnutími odmítnuto předat písemné testy vypracované žalobkyní a hodnotící listy týkající se uvedených písemných testů, které vyhotovila výběrová komise. Je třeba dodat, že v rozsahu, v němž je žaloba přípustná, není projednávaný spor sporem majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu, a že Soud v důsledku toho nemá v projednávané věci pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, což mu brání v tom, aby přezkoumal, zda je žalovanému účastníkovi třeba uložit i bez návrhu zaplacení náhrady za utrpěnou újmu způsobenou jeho zaviněním (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 20. května 2010, Gogos v. Komise, C-583/08 P bod 44).

74      Zbývá tedy přezkoumat pouze návrhy na zrušení rozhodnutí o odmítnutí předat písemné testy b) a c) v rozsahu, v němž bylo těmito rozhodnutími odmítnuto předat tyto opravené písemné testy.

75      Na podporu žaloby jako celku předkládá žalobkyně několik žalobních důvodů vycházejících zaprvé z porušení práva uchazečů na přístup k informacím, které se jich týkají, zadruhé z porušení povinnosti uvést odůvodnění a kodexu řádného úředního postupu Komise, zatřetí z porušení zásady transparentnosti a začtvrté z porušení zásady rovného zacházení. Pátý žalobní důvod vycházející z porušení pravidel, která jsou směrodatná pro jednání výběrové komise, a platných kritérií pro zkoušky, je uplatněn pouze na podporu návrhových žádání na zrušení rozhodnutí o nepřipuštění k ústní zkoušce, která byla prohlášena za nepřípustná v bodě 64 tohoto rozsudku.

76      Soud tedy omezí svůj přezkum na první čtyři žalobní důvody vznesené na podporu žaloby jako celku.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva uchazečů na přístup k informacím, které se jich týkají

 Argumenty účastníků řízení

77      Žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že jí nebyly předány opravené písemné testy b) a c), je v rozporu s právem občanů Evropské unie na přístup k dokumentům unijních orgánů zakotveným nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331). Takové odmítnutí je rovněž v rozporu s hlavou D bodem 4 oznámení o výběrovém řízení a hlavou III bodem 3 Pokynů pro uchazeče. Přístup k jejím opraveným písemným testům by žalobkyni umožnil pochopit chyby, kterých se dopustila, a napříště se zlepšit.

78      Komise navrhuje žalobní důvod zamítnout.

 Závěry Soudu

79      V případě tvrzeného porušení nařízení č. 1049/2001 je třeba zdůraznit, že žalobkyně před podáním žaloby k Soudu nedodržela povinný předcházející správní postup stanovený v článku 6 a násl. tohoto nařízení, aby získala přístup k dokumentům, které jsou předmětem projednávaného sporu, v důsledku čehož je první žalobní důvod nepřípustný, neboť vychází z porušení výše uvedeného nařízení.

80      Je každopádně třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle které nařízení č. 1049/2001 představuje obecně závaznou normu určující obecné zásady, jimiž se řídí výkon práva každého unijního občana na přístup k dokumentům dotyčných orgánů ve všech oblastech unijní činnosti, včetně oblasti veřejné služby (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. května 2006, Kallianos v. Komise, T-93/04 bod 87). Takto stanovené právo na přístup k dokumentům však může být, jako jakákoliv obecně závazná norma, upřesněno, rozšířeno, nebo naopak omezeno či zcela vyloučeno – podle zásady, že zvláštní úprava má přednost před úpravou obecnou (lex specialis derogat legi generali) – existují-li zvláštní normy upravující specifické otázky (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2005, Hendrickx v. Rada, T-376/03, bod 55, a ze dne 14. července 2005, Le Voci v. Rada, T-371/03, bod 122; rozsudek Soudu ze dne 20. ledna 2011, Strack v. Komise, F-121/07, bod 65, proti kterému byly podány dva kasační opravné prostředky, jež jsou projednávány u Tribunálu Evropské unie, věc T-197/11 P a věc T-198/11 P).

81      Článek 6 přílohy III služebního řádu, hlava D bod 4 oznámení o výběrovém řízení a hlava III bod 3 Pokynů pro uchazeče právě představují zvláštní ustanovení, která stanoví výjimku z ustanovení nařízení č. 1049/2001, neboť upravují přístup ke specifickým druhům dokumentů, a sice k písemným testům vypracovaným žadateli o pracovní místo, jakož i hodnotícím listům týkajícím se těchto zkoušek, které vyhotovila výběrová komise.

82      Z toho plyne, že i kdyby žalobkyně dodržela postup stanovený v článku 6 a násl. nařízení č. 1049/2001, ustanovení tohoto nařízení by se v projednávané věci nepoužila.

83      V případě porušení hlavy D bodu 4 oznámení o výběrovém řízení a hlavy III bodu 3 Pokynů pro uchazeče ze samotného znění těchto ustanovení vyplývá, že nestanoví předání opravených písemných testů uchazečům.

84      Opravené písemné testy uchazečů totiž obsahují posouzení osobního a srovnávacího charakteru týkajícího se uchazečů, a tudíž se na ně vztahuje článek 6 přílohy III služebního řádu, který se specificky týká postupu výběrového řízení a stanoví, že „[j]ednání výběrové komise jsou tajná“. Jak již Soudní dvůr uvedl, byla tato tajnost zavedena za účelem zaručení nezávislosti výběrových komisí a objektivity jejich práce tím, že je chrání před všemi vnějšími zásahy a vlivy, ať již pocházejícími od samotné správy Společenství, od dotčených uchazečů nebo od třetích osob. Zachování této tajnosti tedy brání prozrazení jak postojů zastávaných jednotlivými členy výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C-254/95 P bod 24; viz též rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 27. března 2003, Martínez Páramo a další v. Komise, T-33/00, bod 44, a Hendrickx v. Rada, výše citovaný, bod 56).

85      Z toho plyne, že jelikož nařízení č. 1049/2001 není v projednávané věci použitelné a článek 6 přílohy III služebního řádu, hlava D bod 4 oznámení o výběrovém řízení a hlava III bod 3 Pokynů pro uchazeče úřadu EPSO neukládá povinnost předat uchazečům jejich opravené písemné testy, musí být první žalobní důvod zamítnut jako zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

 Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění a kodexu řádného úředního postupu Komise

 Argumenty účastníků řízení

86      Žalobkyně tvrdí, že EPSO tím, že jí nepředal kopii jejích opravených písemných testů b) a c), nedodržel článek 296 SFEU ani čl. 25 druhý pododstavec služebního řádu v tom smyslu, že zamítavá rozhodnutí nebyla odůvodněna. EPSO rovněž jednal v rozporu s přílohou k rozhodnutí Komise ze dne 17. října 2000, kterým se mění její jednací řád (Úř. věst. L 267, s. 63), nadepsanou „Kodex řádného úředního postupu zaměstnanců Evropské komise vůči veřejnosti“ (dále jen „kodex řádného úředního postupu“) (neoficiální překlad), podle kterého Komise musí odpovídat na žádosti, které jsou k ní podány, ve lhůtě patnácti dnů, každé rozhodnutí tohoto orgánu musí jasně uvádět důvody, na kterých je založeno a musí s ním dotyčné osoby a strany seznámit.

87      Komise navrhuje žalobní důvod zamítnout.

 Závěry Soudu

88      Podle ustálené judikatury platí, že povinnost odůvodnit rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení osoby, má za cíl zaprvé poskytnout dotčené osobě nezbytné údaje pro posouzení, zda je rozhodnutí opodstatněné, či nikoli, a dále umožnit soudní přezkum. V případě rozhodnutí přijatých výběrovou komisí však tato povinnost musí být v souladu se zachováním tajnosti, která se vztahuje na jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu. Požadavek odůvodnění rozhodnutí výběrové komise musí za těchto podmínek zohledňovat povahu dotčených jednání, která zahrnují obecně alespoň dvě odlišné fáze, a sice zaprvé přezkum přihlášek za účelem roztřídění uchazečů připuštěných do výběrového řízení a zadruhé přezkum schopností uchazečů vzhledem k místu, které je třeba obsadit, za účelem vytvoření seznamu vhodných uchazečů. Druhá fáze jednání výběrové komise je především srovnávací povahy, a proto se na ně vztahuje tajnost, která je těmto jednáním vlastní. Kritéria pro opravy testů přijatá výběrovou komisí před jejich konáním jsou nedílnou součástí srovnávacího posouzení schopností uchazečů prováděného výběrovou komisí. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost jednání stejně jako na posouzení výběrové komise. Posouzení srovnávací povahy, která provádí výběrová komise, se odrážejí ve známkách, které tato výběrová komise uchazečům uděluje. S přihlédnutím k tajnosti, která se vztahuje na jednání výběrové komise, představuje sdělení známek získaných u různých zkoušek dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise s tím, že výběrová komise není povinna uvádět odpovědi uchazečů, které byly považovány za nedostatečné nebo vysvětlovat důvody, proč tyto odpovědi byly považovány za nedostatečné (výše citovaný rozsudek Parlament v. Innamorati, body 23 až 31; výše citovaný rozsudek Martínez Páramo a další v. Komise, body 43 až 52; rozsudek Soudu ze dne 30. dubna 2008, Dragoman v. Komise, F-16/07, bod 63).

89      V projednávaném případě je přitom třeba nejprve konstatovat, že e mail ze dne 14. září 2009 za účelem odůvodnění odmítnutí předat žalobkyni její opravené písemné testy b) a c) odkazuje na článek 6 přílohy III služebního řádu, jenž stanoví, že jednání výběrové komise jsou tajná; dále, že – jak vyplývá z judikatury uvedené v předcházejícím bodě – jelikož sdělení známek získaných u zkoušek představuje dostatečné odůvodnění, není výběrová komise povinna uvádět odpovědi uchazečů, které byly považovány za nedostatečné; konečně, že hlava III bod 3 Pokynů pro uchazeče, které měla žalobkyně k dispozici, nestanoví předání opravených písemných testů uchazečům. Za těchto okolností žalobkyně nemůže tvrdit, že neměla nezbytné údaje pro posouzení, zda je odmítnutí zpřístupnit její písemné testy b) a c), se kterým byla seznámena e-mailem ze dne 14. září 2009, opodstatněné, či nikoli.

90      Ani argument žalobkyně, podle kterého EPSO jednal v rozporu s ustanoveními kodexu řádného úředního postupu, nemůže obstát, neboť tento kodex není v projednávané věci použitelný. Zaprvé totiž ze samotného nadpisu uvedeného kodexu vyplývá, že je určen zaměstnancům Komise a mají se jím řídit vztahy těchto zaměstnanců s veřejností. Zadruhé je třeba poukázat na to, že uvedený kodex v ustanovení o své působnosti připomíná, že se vztahy mezi Komisí a jejími zaměstnanci řídí výlučně služebním řádem.

91      V projednávaném případě přitom žalobkyně nemůže tvrdit, že má ve svých vztazích s EPSO postavení běžného člena veřejnosti. Z článku 4 rozhodnutí 2002/620 totiž vyplývá, že žádosti a stížnosti v souvislosti s výkonem pravomocí svěřených podle čl. 2 odst. 1 a 2 uvedeného rozhodnutí se podle článku 91a služebního řádu podávají úřadu. Dále vzhledem k tomu, že se žalobkyně zúčastnila výběrového řízení jako uchazečka, řídí se veškeré žádosti o informace u EPSO týkající se její účasti v uvedeném výběrovém řízení přílohou III služebního řádu, hlavou D bodem 4 oznámení o výběrovém řízení a hlavou III bodem 3 Pokynů pro uchazeče.

92      Druhý žalobní důvod musí být tudíž zamítnut jako neopodstatněný.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady transparentnosti

 Argumenty účastníků řízení

93      Žalobkyně tvrdí, že podle článku 15 SFEU je transparentnost základní unijní zásadou a každý unijní orgán a instituce musí zajistit transparentnost své činnosti. Mimoto veřejný ochránce práv uvedl, že postupy přijímání zaměstnanců musejí být transparentní a v tomto smyslu vypracoval doporučení pro Komisi. Konečně samotný EPSO ve svém programu rozvoje, zveřejněném na jeho internetové stránce dne 11. září 2008 a určeném k modernizaci přístupu k výběru uchazečů, vyžaduje transparentnost postupů přijímání. EPSO tím, že jí odmítl předat opraveného písemného testu b) a c), jednal v rozporu se zásadou transparentnosti.

94      Komise se domnívá, že žalobní důvod je neopodstatněný.

 Závěry Soudu

95      Je nutné připomenout, že článek 6 přílohy III služebního řádu stanoví, že jednání výběrové komise jsou tajná.

96      Jestliže tedy unijní orgán odmítne předat uchazeči jeho opravený písemný test, nemůže se tento uchazeč platně opírat o pojem transparentnosti, aby zpochybnil použitelnost článku 6 přílohy III služebního řádu (výše citovaný rozsudek Le Voci v. Rada, bod 124).

97      Tento závěr nelze zpochybnit argumenty žalobkyně o hypotetickém právu uchazečů výběrového řízení na přístup k opraveným písemným testům opírajícím se o doporučení veřejného ochránce práv Komisi ze dne 18. října 1999, o přijetí tohoto doporučení Komisí a o šetření veřejného ochránce práv provedené v roce 2005, které vyústilo v nové doporučení Komisi týkající se povinnosti informovat uchazeče, kteří o to požádají, o hodnotících kritériích.

98      Zaprvé je totiž pravda, že zvláštní zpráva veřejného ochránce práv Evropskému parlamentu 1004/97/(PD)GG ze dne 18. října 1999, dostupná na internetové stránce veřejného ochránce práv, obsahuje doporučení Komisi v tom smyslu, že by nejpozději od 1. července 2000 měla zpřístupnit účastníkům výběrového řízení, kteří o to požádají, jejich opravené testy a že v tiskové zprávě 15/2000 ze dne 31. července 2000, kterou žalobkyně cituje, dostupné na internetové stránce veřejného ochránce práv, se uvádí, že „Komise přijala doporučení veřejného ochránce práv, které nabylo účinnosti v červenci 2000“. Je rovněž pravda, že veřejný ochránce práv provedl v roce 2005 šetření z vlastního podnětu OI/5/05/PB, které se týkalo přístupu k hodnotícím kritériím pro písemné zkoušky stanoveným výběrovými komisemi a které vyústilo v totéž doporučení.

99      Nic to však nemění na tom, že článek 6 přílohy III služebního řádu – jak vyplývá z bodů 84 a 95 tohoto rozsudku – sleduje vlastní cíl, který je odůvodněn důvody veřejného zájmu, a konkrétně se týká přístupu k jednání výběrové komise. Na základě hlavy D bodu 4 oznámení o výběrovém řízení a hlavy III bodu 3 Pokynů pro uchazeče však specifické právo přiznané uchazečům na přístup k informacím, které se jich týkají v souvislosti s jejich účastí na výběrovém řízení, není absolutní ani neomezené, avšak pro uchazeče, kteří neuspěli u písemných zkoušek, spočívá v právu získat kopii jejich písemného testu a osobní hodnotící list týkající se písemného testu spolu s hodnocením výběrovou komisí.

100    Každopádně je nutné konstatovat, že tvrzení žalobkyně týkající se případné povinnosti Komise nebo EPSO poskytnout uchazečům výběrového řízení jejich opravené písemné testy není podloženo žádným důkazem.

101    V případě argumentu týkajícího se transparentnosti postupů přijímání zaměstnanců, kterou vyžaduje program rozvoje EPSO z roku 2008, jenž je zmíněn v bodě 93 tohoto rozsudku, a zejména opatření č. 13, je třeba poukázat na to, že aniž je dotčena jeho právní hodnota, jedná se v tomto programu rozvoje o transparentnost pouze ve vztahu k zavedení v postupu výběrového řízení strukturovaných pohovorů během ústních zkoušek a ve vztahu k využívání seznamů vhodných uchazečů jednotlivými orgány. Konkrétně k opatření č. 13 uvádí pouze to, že správní rada EPSO v postupu výběrového řízení schválila zavedení mechanismu k usnadnění přístupu uchazečů k úplným informacím s cílem snížit počet stížností a žalob, aniž však došlo k vymezení konkrétního obsahu informací, ke kterým by uchazeči měli mít přístup.

102    Konečně se žalobkyně nemůže opírat ani o rozsudek Soudu ze dne 14. října 2008, Meierhofer v. Komise (F-74/07, zrušený na základě kasačního opravného prostředku – avšak nikoliv v souvislosti s nedostatečným odůvodněním – rozsudkem Tribunálu Evropské unie ze dne 12. května 2010, Komise v. Meierhofer, T-560/08 P), ve kterém Soud z důvodu nedostatečného odůvodnění zrušil rozhodnutí výběrové komise nezapsat žalobce na seznam vhodných uchazečů, jelikož Komise odmítla poskytnout za účelem doplnění sdělení o individuální vyřazující známce, kterou obdržel žalobce u ústní zkoušky, doplňující údaje, jako jsou dílčí známky, které byly použity k výpočtu uvedené známky, a případně hodnotící listy. Stačí totiž podotknout, že ve věci, v níž byl vydán výše citovaný rozsudek Meierhofer v. Komise, samotný Soud nařídil předložení dodatečných informací s ohledem na zvláštní okolnosti sporu, který se jako v projednávaném případě netýkal odmítnutí přístupu k informacím.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení

 Argumenty účastníků řízení

103    Žalobkyně tvrdí, že jí byl odepřen přístup k jejím opraveným písemným testům, zatímco v jiných věcech je Komise předala uchazečům zpravidla po podání stížnosti k veřejnému ochránci práv, a cituje rozsudky unijních soudů, které tuto skutečnost uvádějí.

104    Komise uvádí, že se všemi účastníky výběrového řízení bylo zacházeno stejně a že všeobecnou politikou EPSO je neposkytovat opravené testy, neboť jsou chráněny tajnou povahou jednání výběrové komise.

 Závěry Soudu

105    Podle ustálené judikatury platí, že k porušení zásady rovnosti dojde, jestliže je s odlišnými situacemi zacházeno stejně nebo jestliže je se dvěma kategoriemi osob, jejichž skutkové a právní postavení nevykazují podstatné odlišnosti, zacházeno odlišně (viz zejména rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 25. října 2005, De Bustamante Tello v. Rada, T-368/03, bod 69, a citovaná judikatura).

106    V projednávaném případě žalobkyně netvrdí, že s ní bylo zacházeno odlišně ve srovnání s ostatními účastníky výběrového řízení, pokud jde o přístup k opraveným písemným testům, avšak odlišně ve srovnání s účastníky jiných výběrových řízení, kteří údajně měli přístup ke svým opraveným písemným testům.

107    Na podporu své argumentace se žalobkyně dovolává dvou kategorií příkladů. První spočívá v příkladech situací, ve kterých orgán poskytl uchazeči jeho opravené písemné testy v návaznosti na intervenci veřejného ochránce práv, jenž jednal na základě stížnosti, kterou mu zaslal uvedený uchazeč. Druhou kategorii představuje rozsudek Tribunálu a dva rozsudky Soudu.

108    V případě věcí první kategorie příkladů je třeba poukázat na to, že žalobkyně nezaslala stížnost veřejnému ochránci práv. Nemůže se tudíž domáhat toho, aby s ní EPSO zacházel stejně jako s uchazeči, kteří veřejnému ochránci práv stížnost podali. K druhé kategorii příkladů Soud konstatuje, že z výše citovaného rozsudku Le Voci v. Rada vyplývá, že i když Rada ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, za účelem toho, aby vyhověla doporučení veřejného ochránce práv, ke kterému uchazeč podal stížnost, předala tomuto uchazeči kopii jeho písemného testu s hodnocením, nijak se tímto předáním nezavázala k budoucímu systematickému poskytování opravených písemných testů, neboť dosah takového rozhodnutí orgánu je omezen na tento konkrétní případ, s tím, že ve věcech, v nichž byly vydány výše citované rozsudky Van Neyghem v. Komise a Dragoman v. Komise, byly žalobcům, podobně jako žalobkyni, předány jejich písemné testy, jakož i hodnotící listy vyhotovené výběrovou komisí.

109    Z toho vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod vznesený na podporu žaloby musí být zamítnut, neboť je neopodstatněný.

110    Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu jako zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

 K nákladům řízení

111    Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 uvedeného řádu však lze „uložit účastníku, a to i když měl ve věci úspěch, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů, odůvodňuje-li to jeho chování, včetně před zahájením řízení, zejména pokud je uvedený účastník způsobil druhému účastníku řízení bezdůvodně nebo zlovolně.“

112    I když v projednávaném případě z výše uvedených důvodů a závěrů vyplývá, že žalobkyně neměla úspěch ve věci a že Komise požadovala náhradu nákladů řízení, vyplývá z nich i to, že přestože žalobkyně opakovaně žádala o poskytnutí informací, které se jí týkaly v souvislosti s písemnými testy b) a c) a dodržela při tom postup stanovený v hlavě D bodě 4 oznámení o výběrovém řízení, a obdržela od EPSO několik sdělení, podle kterých k nim byla požadovaná dokumentace připojena, EPSO vyhověl žádosti o poskytnutí informací až dne 16. června 2010, a sice až poté, co žalobkyně podala žalobu. EPSO tak nesplnil povinnost uvedenou v oznámení o výběrovém řízení spočívající v poskytnutí uchazeči, který o to požádá, dodatečných informací týkajících se jeho účasti ve výběrovém řízení. I kdyby navíc požadované informace nebyly nevyhnutelně nutné pro účely sepsání stížnosti, nelze vyloučit, že kdyby je žalobkyně měla k dispozici včas, mohla lépe připravit svou stížnost a žalobu, a dokonce se mohla rozhodnout žalobu nepodat. S ohledem na zvláštní okolnosti věci a po upřesnění, že se použití článku 88 jednacího řádu neomezuje jen na případy, kdy správní orgán způsobil žalobci náklady bezdůvodně nebo zlovolně, musí Komise nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Z těchto důvodů

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené E. Cuallado Martorell.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. září 2012.

* Jednací jazyk: španělština.