Usnesení Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 17. prosince 2010 – Polisseni v. Azienda Sanitaria Locale n° 14 VCO a Giuliano

(Věc C‑217/09)

„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu – Článek 49 SFEU – Svoboda usazování – Veřejné zdraví – Lékárny – Blízkost – Zásobování obyvatelstva léky – Povolení k provozování činnosti – Územní rozmístění lékáren – Zavedení omezení založených na kritériu demografické hustoty – Minimální vzdálenost mezi lékárnami“

Svoboda usazování – Omezení – Vnitrostátní právní úprava, která vyžaduje předchozí správní povolení pro otevření a přemístění lékáren v určité oblasti (Článek 49 SFEU) (viz body 33–34, výrok 1–2)

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunale Amministrativo Regionale del Piemonte – Výklad článků 43 ES, 152 ES a 153 ES – Otevření nových lékáren – Vnitrostátní právní úprava, která podřizuje povolení k přemístění lékárny dodržením minimální vzdálenosti mezi dvěma provozovnami

Výrok

1)

Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním případě, která stanoví omezení pro zřizování lékáren a která přitom stanoví, že

–        v každé lékárenské zóně může být na 4000 nebo 5000 obyvatel zřízena v zásadě jediná lékárna, a

–        každá lékárna musí ve vztahu k již existujícím lékárnám dodržovat minimální vzdálenost, která je obecně 200 metrů.

2)

Článek 49 SFEU nicméně takovéto vnitrostátní právní úpravě brání, pakliže základní pravidla 4 000 nebo 5 000 obyvatel a 200 metrů ve všech geografických zónách, jež vykazují zvláštní demografické znaky, brání vytvoření dostatečného množství lékáren schopných zajistit přiměřené lékárenské služby, ověření této skutečnosti pak přísluší vnitrostátnímu soudu.