13.2.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 37/15

—

prohlásit kasační opravný prostředek za přípustný a odůvodněný;

—

zrušit napadený rozsudek;

—

vyhovět žalobě vznesené v prvním stupni, konkrétně prohlásit za neplatný článek 3 sporného rozhodnutí;

—

podpůrně, vrátit věc Soudu prvního stupně a popřípadě mu uložit, aby provedl dokazování, které odmítl;

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku a vedlejší účastnici Comunidad Autónoma de la Rioja uložit náklady řízení v prvním stupni.

1)

Nesprávné právní posouzení, jelikož Soud měl za to, že v konkrétním případě neexistují výjimečné okolnosti, které by odůvodnily legitimní očekávání ohledně řádnosti sporného daňového opatření, a které by zakázaly uložit navrácení podpor podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 659/1999 (1) v souladu se zásadou ochrany legitimního očekávání. Zkreslení rozsahu diskuse v řízení a porušení zásady kontradiktornosti řízení. Nesoulad odůvodnění s judikaturou.

Ani formální rozdíl mezi sporným daňovým opatřením a opatřením, které bylo předmětem rozhodnutí 93/337 (2), ani skutečnost, že Komise mohla kritérium selektivity odůvodnit jinou skutečností, která byla výslovně uvedena v rozhodnutí 93/337, ani prohlášení o neslučitelnosti v rozhodnutí 93/337, nepředstavují právně dostačující důvody k tomu, aby Soud došel k závěru o neexistenci výjimečných okolností, které by buď samy o sobě nebo ve spojení s jinými okolnostmi projednávaného případu Komisi bránily, aby nařídila navrácení podpory, na které se uvedené rozhodnutí vztahovalo.

Tím, že měl za to, že sporná opatření ve spojených věcech T-30/01 až T-32/01 a T-86/02 až T-88/02 z daňově technických důvodů a kvůli rozsahu snížení nejsou srovnatelná se sporným daňovým opatřením, zkreslil Soud rozsah diskuse mezi účastníky řízení, porušil zásadu kontradiktornosti řízení a krom toho zjevně porušil judikaturu ohledně odůvodnění.

Tím, že měl za to, že jednání Komise ohledně osvobození od daně z roku 1993 stejně jako s ohledem na daňové zvýhodnění podle zákona 22/1993 nepředstavuje výjimečnou okolnost, která by mohla odůvodnit legitimní očekávání pokud jde o řádnost sporného daňového opatření, takže by Komisi bylo znemožněno nařídit navrácení podpor podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 659/1999, dopustil se Soud nesprávného právního posouzení, neboť se jedná o porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

2)

Nesprávné právní posouzení, jelikož Soud tím, že se rozhodl nenařídit předložení určitých dokumentů Komise, které žalobce nabízel a které se ukázalo ve světle odůvodnění odmítnutí žaloby Soudem jako zásadní pro obhajobu jeho zájmů, porušil pravidla řízení ohledně dokazování. Došlo k porušení práva na spravedlivý proces, rovného postavení účastníků řízení a práva na obhajobu.

Soud porušil základní právo účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek tím, že neprovedl požadované dokazování, neboť odmítl provedení dokazování, které se ukázalo pro účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek jako zásadní, a tak porušil práva obhajoby účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek, neboť jeho návrh byl odmítnut s odůvodněním, že nebylo prokázáno to, co chtěl prokázat právě důkazem, který nebyl proveden. Pokud nepředstavovalo výjimečnou okolnost již výslovné ukončující stanovisko Komise ohledně stížnosti z roku 1994 na v zásadě identické opatření vydané v roce 1993, kterým tuto stížnost odmítla, tak takovou okolnost představovalo alespoň jednání Komise, protože vedlo k legitimnímu očekávání ohledně řádnosti daňového opatření z roku 1993, což vedlo k vydání sporného daňového opatření v roce 1996.