21.11.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 282/21 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 24. srpna 2009 Polskou republikou proti rozsudku Soudu prvního stupně (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 10. června 2009 ve věci T-257/04, Polsko v. Komise
(Věc C-335/09 P)
2009/C 282/39
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polská republika (zástupce: M. Dowgielewicz, zmocněnec)
Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
— |
zrušit rozsudek Soudu prvního stupně (prvního rozšířeného senátu) vydaný dne 10. června 2009 ve věci T-257/04, Polsko v. Komise v plném rozsahu; |
— |
prohlásit článek 3 a čl. 4 odst. 3 a 5 osmou odrážku nařízení Komise (ES) č. 1972/2003 ze dne 10. listopadu 2003 o přechodných opatřeních, která mají být přijata, pokud jde o obchod se zemědělskými produkty v důsledku přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (1) ve znění nařízení (ES) č. 230/2004 ze dne 10. února 2004 (2), jakož i nařízení (ES) č. 735/2004 ze dne 20. dubna 2004 (3), za neplatné; |
— |
uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení před Soudem prvního stupně a Soudním dvorem; |
— |
postoupit kasační opravný prostředek velkému senátu. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Zaprvé se vytýká v rozsahu, v němž se v napadeném rozsudku konstatuje, že žaloba byla ve vztahu k nařízení č. 1972/2003 podána opožděně, a tudíž je nutné ji zamítnout jako nepřípustnou (body 32 až 63 napadeného rozsudku), že
— |
nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (4) a smlouva o přistoupení byly vykládány nesprávně v rozsahu, v němž se vycházelo z toho, že počátek běhu lhůty pro podání žaloby na neplatnost nařízení č. 1972/2003 počala běžet dnem zveřejnění tohoto nařízení v úředních jazycích Společenství patnácti členských států a tudíž začala běžet před uzávěrkou zveřejnění v úředních jazycích rozšířeného Společenství; |
— |
článek 230 odst. 4 ES byl vykládán nesprávně v rozsahu, v němž se vycházelo z toho, že Polská republika jako právnická osoba mohla na základě tohoto ustanovení podat před přistoupením k Evropské unii účinně žalobu na neplatnost nařízení č. 1972/2003; |
— |
tím, že Polské republice bylo odepřeno právo nechat soudem přezkoumat legalitu nařízení č. 1972/2003, ačkoliv bylo nařízení adresováno Polsku jako členskému státu, byla porušena zásada společenství práva a zásada účinné soudní ochrany; |
— |
tím, že Polské republice bylo odepřeno právo nechat soudem přezkoumat legalitu opatření, kterým byly protiprávně změněny podmínky přístupu Polské republiky k Evropské unii a byla narušena rovnováha práv a povinností vyplývajících z příslušnosti ke Společenství, byla porušena zásada solidarity a zásada dobré víry; |
— |
Soud prvního stupně se dopustil procesního pochybení, neboť tvrzení Polské republiky týkající se porušení zásady solidarity a zásady dobré víry nepřezkoumal a napadený rozsudek dostatečně neodůvodnil. |
Zadruhé se v rozsahu, v němž byl v napadeném rozsudku zamítnut návrh na prohlášení části nařízení č. 735/2004, kterou bylo sedm kategorií produktů z Polské republiky podřízeno opatření podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1972/2003, za neplatnou (body 80-136 napadeného rozsudku), vytýká, že
— |
tím, že existovala domněnka, že výše poplatku stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1972/2003 je vhodná a nezbytná k dosažení cílů sporného přechodného opatření, ačkoliv by k vyloučení spekulací a neutralizaci spekulativních zisků postačoval poplatek ve výši rozdílu celních sazeb, a vzhledem ke skutečnosti, že vyšší poplatek s ohledem na okamžik jeho zavedení (11 dní před datem přistoupení) nemohl přispět k dosažení cíle prevence a neexistuje souvislost mezi výší zavedeného poplatku a jeho domnělými cíly; došlo k porušení článku 41 aktu o přistoupení a zásady proporcionality; |
— |
tím, že existovala domněnka, že výše poplatku stanoveného v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1972/2006 byla stanovena na základě objektivních rozlišovacích kritérií, došlo k porušení zásady zákazu diskriminace. |
Zatřetí se v rozsahu, v němž byl v napadeném rozsudku zamítnut návrh na prohlášení části nařízení č. 735/2004, kterou bylo sedm kategorií produktů z Polské republiky zahrnuto do seznamu produktů podle čl. 4 odst. 5 osmé odrážky nařízení č. 1972/2003, prohlásit za neplatnou (body 137 až 160 napadeného rozsudku), vytýká, že
— |
tím, že existovala domněnka, že výběr poplatků stanovených v článku 4 nařízení č. 1972/2003 za produkty, pro které platily v Polské republice před přistoupením vyšší nebo stejně vysoké dovozní clo jako clo platné ve Společenství, je pro dosažení cílů opatření stanovených v tomto nařízení nezbytný, došlo k porušení článku 41 aktu o přistoupení a zásady proporcionality. |
Začtvrté se v rozsahu, v němž byl v napadeném rozsudku zamítnut návrh na prohlášení části nařízení č. 735/2004, kterou bylo sedm kategorií produktů z Polské republiky podřízeno opatření podle článku 3 nařízení č. 1972/2003, prohlásit za neplatnou (body 161 až 249 napadeného rozsudku), vytýká, že
— |
tím, že existovala domněnka, že článek 3 nařízení č. 1972/2003 je nezbytný pro zajištění praktické účinnosti článku 4 tohoto nařízení a na základě článku 41 aktu o přistoupení mohl být přijat jako výjimka z ustanovení aktu o přistoupení, došlo k porušení práva Společenství — tj. článek 3 nařízení č. 1972/2003 a článek 41 aktu o přistoupení byly nesprávně vykládány a byla porušena zásada hierarchie právních norem; |
— |
tím, že existovala domněnka, že odůvodnění napadeného přechodného opatření je dostatečné, byl porušen článek 253 ES; |
— |
tím, že existovala domněnka, že přechodná opatření, která byla přijata na základě článku 41 aktu o přistoupení, není třeba přezkoumat ohledně jejich slučitelnosti s článkem 25 ES, došlo k porušení zásady volného pohybu zboží; |
— |
tím, že bylo za objektivně odůvodněné považováno to, že s hospodářským subjektem z Polské republiky a hospodářským subjektem ze Společenství patnácti členských států by bylo zacházeno rozdílně v rozsahu, v němž by se na produkty, pokud by byly ke dni přistoupení předmětem režimu s podmíněným osvobozením od cla, a před přistoupením by se nacházely ve volném oběhu v Polské republice, uplatnilo by se dovozní clo erga omnes a na stejné produkty, pokud by se před přistoupením nacházely ve volném oběhu ve Společenství patnácti členských států a nebyla by pro ně zažádána dovozní náhrada, by byly od tohoto cla osvobozeny, došlo k porušení zásady zákazu diskriminace; |
— |
tím, že existovala domněnka, že Společenství nevytvořilo situaci, která mohla u polského hospodářského subjektu vyvolat legitimní očekávání, došlo k porušení zásady legitimního očekávání. |
(1) Úř. věst. L 293, 11.11.2003, s. 3; Zvl. vyd. 03/40, s. 474.
(2) Úř. věst. L 39, 11.2.2004, s.13; Zvl. vyd. 03/42, s. 443.
(3) Úř. věst. L 114, 21.4.2004, s. 13; Zvl. vyd. 03/44, s. 111.
(4) Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385.