21.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 282/21

—

zrušit rozsudek Soudu prvního stupně (prvního rozšířeného senátu) vydaný dne 10. června 2009 ve věci T-257/04, Polsko v. Komise v plném rozsahu;

—

prohlásit článek 3 a čl. 4 odst. 3 a 5 osmou odrážku nařízení Komise (ES) č. 1972/2003 ze dne 10. listopadu 2003 o přechodných opatřeních, která mají být přijata, pokud jde o obchod se zemědělskými produkty v důsledku přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (1) ve znění nařízení (ES) č. 230/2004 ze dne 10. února 2004 (2), jakož i nařízení (ES) č. 735/2004 ze dne 20. dubna 2004 (3), za neplatné;

—

uložit Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení před Soudem prvního stupně a Soudním dvorem;

—

postoupit kasační opravný prostředek velkému senátu.

—

nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (4) a smlouva o přistoupení byly vykládány nesprávně v rozsahu, v němž se vycházelo z toho, že počátek běhu lhůty pro podání žaloby na neplatnost nařízení č. 1972/2003 počala běžet dnem zveřejnění tohoto nařízení v úředních jazycích Společenství patnácti členských států a tudíž začala běžet před uzávěrkou zveřejnění v úředních jazycích rozšířeného Společenství;

—

článek 230 odst. 4 ES byl vykládán nesprávně v rozsahu, v němž se vycházelo z toho, že Polská republika jako právnická osoba mohla na základě tohoto ustanovení podat před přistoupením k Evropské unii účinně žalobu na neplatnost nařízení č. 1972/2003;

—

tím, že Polské republice bylo odepřeno právo nechat soudem přezkoumat legalitu nařízení č. 1972/2003, ačkoliv bylo nařízení adresováno Polsku jako členskému státu, byla porušena zásada společenství práva a zásada účinné soudní ochrany;

—

tím, že Polské republice bylo odepřeno právo nechat soudem přezkoumat legalitu opatření, kterým byly protiprávně změněny podmínky přístupu Polské republiky k Evropské unii a byla narušena rovnováha práv a povinností vyplývajících z příslušnosti ke Společenství, byla porušena zásada solidarity a zásada dobré víry;

—

Soud prvního stupně se dopustil procesního pochybení, neboť tvrzení Polské republiky týkající se porušení zásady solidarity a zásady dobré víry nepřezkoumal a napadený rozsudek dostatečně neodůvodnil.

—

tím, že existovala domněnka, že výše poplatku stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1972/2003 je vhodná a nezbytná k dosažení cílů sporného přechodného opatření, ačkoliv by k vyloučení spekulací a neutralizaci spekulativních zisků postačoval poplatek ve výši rozdílu celních sazeb, a vzhledem ke skutečnosti, že vyšší poplatek s ohledem na okamžik jeho zavedení (11 dní před datem přistoupení) nemohl přispět k dosažení cíle prevence a neexistuje souvislost mezi výší zavedeného poplatku a jeho domnělými cíly; došlo k porušení článku 41 aktu o přistoupení a zásady proporcionality;

—

tím, že existovala domněnka, že výše poplatku stanoveného v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1972/2006 byla stanovena na základě objektivních rozlišovacích kritérií, došlo k porušení zásady zákazu diskriminace.

—

tím, že existovala domněnka, že výběr poplatků stanovených v článku 4 nařízení č. 1972/2003 za produkty, pro které platily v Polské republice před přistoupením vyšší nebo stejně vysoké dovozní clo jako clo platné ve Společenství, je pro dosažení cílů opatření stanovených v tomto nařízení nezbytný, došlo k porušení článku 41 aktu o přistoupení a zásady proporcionality.

—

tím, že existovala domněnka, že článek 3 nařízení č. 1972/2003 je nezbytný pro zajištění praktické účinnosti článku 4 tohoto nařízení a na základě článku 41 aktu o přistoupení mohl být přijat jako výjimka z ustanovení aktu o přistoupení, došlo k porušení práva Společenství — tj. článek 3 nařízení č. 1972/2003 a článek 41 aktu o přistoupení byly nesprávně vykládány a byla porušena zásada hierarchie právních norem;

—

tím, že existovala domněnka, že odůvodnění napadeného přechodného opatření je dostatečné, byl porušen článek 253 ES;

—

tím, že existovala domněnka, že přechodná opatření, která byla přijata na základě článku 41 aktu o přistoupení, není třeba přezkoumat ohledně jejich slučitelnosti s článkem 25 ES, došlo k porušení zásady volného pohybu zboží;

—

tím, že bylo za objektivně odůvodněné považováno to, že s hospodářským subjektem z Polské republiky a hospodářským subjektem ze Společenství patnácti členských států by bylo zacházeno rozdílně v rozsahu, v němž by se na produkty, pokud by byly ke dni přistoupení předmětem režimu s podmíněným osvobozením od cla, a před přistoupením by se nacházely ve volném oběhu v Polské republice, uplatnilo by se dovozní clo erga omnes a na stejné produkty, pokud by se před přistoupením nacházely ve volném oběhu ve Společenství patnácti členských států a nebyla by pro ně zažádána dovozní náhrada, by byly od tohoto cla osvobozeny, došlo k porušení zásady zákazu diskriminace;

—

tím, že existovala domněnka, že Společenství nevytvořilo situaci, která mohla u polského hospodářského subjektu vyvolat legitimní očekávání, došlo k porušení zásady legitimního očekávání.