16.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 113/21

a)

zrušil napadený rozsudek Soudu;

b)

vyhověl návrhovým žádáním vzneseným v prvním stupni a v důsledku toho:

c)

uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.

1.

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku společnost Hotel Cipriani napadá porušení a nesprávné použití čl. 87 odst. 1 ES, zejména pokud jde o nedostatek odůvodnění rozsudku Soudu nebo kontradiktorní povahu tohoto odůvodnění. Právní a správní ustanovení považovaná za neslučitelná s článkem 87 ES nezakládají žádné narušení hospodářské soutěže na společném trhu hoteliérství a restauratérství (na kterém je právě činná společnost Hotel Cipriani), a ani nehrozí, že by k němu vedla, a to proto, že kontext města Benátky je natolik zvláštní, že společný trh jím nemůže být v žádném případě dotčen a proto, že sporné úlevy představují pouze vyrovnání mimořádných poplatků zatěžujících podniky z důvodu obtíží činnosti na relevantním zeměpisném trhu za stejných podmínek, jaké platí v jiných částech společného evropského trhu. Soud tuto zvláštnost přiměřeně nezohlednil, nýbrž se bez bližšího vypořádání s touto otázkou omezil na tvrzení, že výhody získané benátskými podniky jdou nad vyrovnání nevýhod spojených se životním prostředím, což je důvod, proč žalobkyně napadá nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku nebo kontradiktorní povahu tohoto odůvodnění.

2.

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku uplatňuje společnost Hotel Cipriani porušení a nesprávné použití čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, zejména pokud jde o nelogičnost odůvodnění Soudu. Nejdříve Komise a pak Soud měli nesprávně za to, že regionální výjimka stanovená v čl. 87 odst. 3 písm. c) ES je nepoužitelná, ale relevantní zeměpisný trh, jak bylo jednoznačně prokázáno v průběhu řízení před Soudem, odůvodňoval úlevy na sociálních příspěvcích přiznané vnitrostátními právními předpisy, protože tyto úlevy se týkaly výlučně zachování sociální a hospodářské struktury města Benátky, aniž by vedly — jak bylo rovněž prokázáno v rámci předcházejícího důvodu kasačního opravného prostředku — k jakékoliv protisoutěžní změně obchodu na společném trhu.

3.

Třetím důvodem kasačního opravného prostředku se vytýká porušení čl. 87 odst. 3 písm. d) ES a jeho nesprávné použití, zejména pokud jde o nelogičnost odůvodnění rozsudku Soudu. V projednávaném případě úlevy na příspěvcích zjevně přispěly k ulehčení zachování nezpochybnitelného kulturního a uměleckého dědictví města Benátky, se kterým jsou spojeny významné náklady pro podniky na laguně, náklady, které nenesou podniky činné v odlišných územních kontextech. Soud v části rozhodnutí, ve které zamítl i tyto navrhovatelkou uplatněné úvahy, tvrdí nesprávně, že důvody, pro které musí případ od případu nést náklady spojené se zachováním kulturního a uměleckého dědictví Benátek žalující podniky, nebyly dostatečně prokázány. Toto tvrzení je nesprávné z různých důvodů, zejména proto, že bylo dostatečně prokázáno, rovněž před Komisí, že celé historické centrum Benátek jako takové obecně podléhá tlakům k ochraně nemovitého majetku.

4.

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku napadá společnost Hotel Cipriani protiprávnost ustanovení o nuceném navrácení poskytnutých výhod, a to z důvodu porušení čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (2) ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] Smlouvy o ES. Ustanovení o navrácení úlev podle uvedeného článku 14 je v projednávaném případě nepoužitelné, protože je v rozporu s obecnou zásadou práva Společenství, přičemž zásady uplatněné před Soudem byly zásady proporcionality, rovného zacházení a právní jistoty.

5.

Svým pátým důvodem kasačního opravného prostředku společnost Hotel Cipriani napadá porušení článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999. Když Komise přijala své rozhodnutí, a sice 25. listopadu 1999, promlčecí lhůta deseti let stanovená ve výše uvedeném článku 15 (který je nepochybně použitelný ratione temporis na projednávaný případ) již uplynula, takže účinky údajných státních podpor jsou nezbytně ještě podchyceny zákonem č. 171/1973, „Legge speciale per Venezia“ („zvláštní zákon pro Benátky“).