ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
29. června 2010(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu – Společný postoj 2001/931/SZBP – Nařízení (ES) č. 2580/2001– Články 2 a 3 – Zápis organizace na seznam osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických činů – Převod finančních prostředků získaných z výtěžků dobrovolných sbírek a prodeje publikací provedený členy organizace ve prospěch této organizace“
Ve věci C‑550/09,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) ze dne 21. prosince 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 29. prosince 2009, v trestním řízení proti
E,
F,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, A. Tizzano, J. N. Cunha Rodrigues, K. Lenaerts (zpravodaj), J.-C. Bonichot, P. Lindh a C. Toader, předsedové senátů, E. Juhász, G. Arestis, A. Borg Barthet, M. Ilešič, T. von Danwitz a A. Arabadžev, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,
s přihlédnutím k rozhodnutí předsedy Soudního dvora ze dne 1. března 2010 projednat věc ve zrychleném řízení v souladu s článkem 23a statutu Soudního dvora Evropské unie a článkem 104a prvním pododstavcem jednacího řádu Soudního dvora,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. května 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Generalbundesanwalt beim Bundesgerichtshof V. Homannem a K. Lohsem, jako zmocněnci,
– za E F. Hessem a A. Naglerem, Rechtsanwälte,
– za F B. Eder a A. Pues, Rechtsanwältinnen,
– za francouzskou vládu E. Belliard, G. de Berguesem a L. Butelem, jako zmocněnci,
– za Radu Evropské unie Z. Kupcovou, E. Finneganem a R. Szostakem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi T. Scharfem a M. Konstantinidisem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí generálního advokáta,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti zápisu organizace Devrimci Halk Kurtulus Partisi-Cephesi (DHKP-C) na seznam osob, skupin a subjektů, na něž se použije nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 70; Zvl. vyd. 18/01, s. 207), a výkladu článků 2 a 3 tohoto nařízení.
2 Tato žádost byla předložena v trestním řízení vedeném proti E a F (dále jen společně „obžalovaní“), kteří se v současnosti nalézají ve vazbě v Německu a kteří jsou stíháni za údajně spáchané činy členství v zahraniční teroristické skupině a porušení článků 2 a 3 nařízení č. 2580/2001.
Právní rámec
Mezinárodní právo
3 V reakci na teroristické útoky spáchané dne 11. září 2001 v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů dne 28. září 2001 rezoluci 1373 (2001).
4 Preambule této rezoluce potvrzuje „nezbytnost bojovat všemi prostředky, v souladu s Chartou OSN, proti hrozbám mezinárodnímu míru a bezpečnosti, které představují teroristické činy“. Preambule rovněž zdůrazňuje povinnost států „doplnit mezinárodní spolupráci přijetím dodatečných opatření, aby na svém území všemi dovolenými prostředky bránily a potíraly financování a přípravu jakéhokoliv teroristického činu“.
5 Podle bodu 1 uvedené rezoluce Rada bezpečnosti Organizace spojených národů:
„Rozhodla, že všechny státy:
a) brání a potírají financování teroristických činů;
b) považují za trestné cílevědomé poskytování nebo shromažďování finančních prostředků jakýmikoli prostředky, přímo nebo nepřímo, svými státními příslušníky nebo na svém území s úmyslem použít tyto finanční prostředky k provedení teroristických činů nebo s vědomím, že tyto finanční prostředky mají být takto použity;
[…]
d) zakáží svým státním příslušníkům nebo jakékoli osobě nebo jakémukoli subjektu nacházejícím se na jejich území přímé či nepřímé zpřístupnění finančních prostředků, finančního majetku nebo hospodářských zdrojů nebo finančních nebo jiných souvisejících služeb osobám, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, napomáhají jejich spáchání, nebo se takových činů účastní, subjektům přímo nebo nepřímo vlastněných nebo kontrolovaných takovými osobami a osobám a subjektům jednajících jménem nebo podle pokynů takových osob.“
Společné postoje 2001/931/SZBP a 2002/340/SZBP
6 Dne 27. prosince 2001 Rada Evropské unie přijala společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. L 344, s. 93; Zvl. vyd. 18/01, s. 217).
7 První, druhý a pátý bod odůvodnění uvedeného společného postoje znějí:
„(1) Na svém mimořádném zasedání dne 21. září 2001 prohlásila Evropská rada, že terorismus je skutečnou výzvou pro svět a pro Evropu a že boj proti terorismu bude prioritním cílem Evropské unie.
(2) Dne 28. září 2001 přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1373(2001), ve které stanovila rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména pro boj proti financování terorismu.
[…]
(5) Evropská unie by měla přijmout další opatření k provedení rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1373(2001).“
8 Článek 1 společného postoje 2001/931 obsahuje zejména následující ustanovení:
„1. Tento společný postoj se v souladu s následujícími články vztahuje na osoby, skupiny a subjekty, které jsou zapojeny do teroristických činů a jejichž seznam je uveden v příloze.
2. Pro účely tohoto společného postoje se ,osobami, skupinami a subjekty zapojenými do teroristických činů‘ rozumějí
– osoby, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat nebo se účastní takových činů nebo napomáhají jejich spáchání,
– osoby a subjekty přímo nebo nepřímo vlastněné nebo kontrolované takovými osobami a osoby, skupiny a subjekty jednající jménem takových osob, skupin a subjektů nebo podle jejich pokynů, včetně prostředků odvozených nebo vytvořených z majetku přímo nebo nepřímo vlastněného nebo kontrolovaného takovými osobami, skupinami a subjekty a osobami, skupinami a subjekty s nimi spojenými.
3. Pro účely tohoto společného postoje se rozumí ,teroristickým činem‘ některé z následujících úmyslných jednání, které může vzhledem ke své povaze nebo souvislostem závažně poškodit zemi nebo mezinárodní organizaci, definované jako trestný čin podle vnitrostátních právních předpisů, bylo-li spácháno s cílem:
[…]
iii) závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země nebo mezinárodní organizace:
[…]
k) účast na činnostech teroristické skupiny, například dodáváním informací nebo materiálních zdrojů nebo financováním jejích činností jakýmkoli způsobem s vědomím skutečnosti, že taková účast přispěje k trestné činnosti skupiny.
[…]
4. Seznam uvedený v příloze je vypracován na základě přesných informací nebo materiálů v příslušném spisu, ze kterých vyplývá, že příslušný orgán přijal na základě závažných a věrohodných důkazů nebo stop rozhodnutí ve vztahu k dotyčným osobám, skupinám a subjektům, které se týká zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání za teroristický čin, pokus o spáchání teroristického činu, účast na něm nebo napomáhání k jeho spáchání nebo odsouzení za takové činy […]
Pro účely tohoto odstavce se ,příslušným orgánem‘ rozumí justiční orgán, nebo pokud justiční orgány nemají pravomoc v oblasti, které se týká tento odstavec, rovnocenný příslušný orgán v této oblasti.
[…]
6. Jména osob a subjektů na seznamu uvedeném v příloze se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu.“
9 Podle článku 3 uvedeného společného postoje „Evropské společenství v mezích pravomocí, které mu byly svěřeny Smlouvou o založení Evropského společenství, zajistí, aby finanční prostředky, finanční majetek nebo hospodářské zdroje nebo finanční nebo jiné související služby nebyly přímo ani nepřímo zpřístupněny ve prospěch osob, skupin a subjektů uvedených v příloze“.
10 Tentýž společný postoj zahrnuje přílohu, která obsahuje „[p]rvní seznam osob, skupin a subjektů uvedených v článku 1 […]“. Na tomto seznamu není DHKP-C uvedena.
11 Obsah této přílohy byl změněn společným postojem Rady 2002/340/SZBP ze dne 2. května 2002, kterým se aktualizuje společný postoj 2001/931 (Úř. věst. L 116, s. 75).
12 V příloze ke společnému postoji 2002/340 je v bodě 19 rubriky 2 nazvané „Skupiny a subjekty“ uvedena „Revoluční lidově osvobozenecká armáda/fronta/strana (DHKP/C), (také známa jako Devrimci Sol (Revoluční levice), Dev Sol)“. Tato organizace byla zachována na seznamu uvedeném v čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 následujícími společnými postoji Rady, a naposledy rozhodnutím Rady 2009/1004/SZBP ze dne 22. prosince 2009, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931 (Úř. věst. L 346, s. 58).
Nařízení č. 2580/2001
13 Druhý až pátý bod odůvodnění nařízení č. 2580/2001 znějí:
„(2) Evropská rada prohlásila, že rozhodujícím aspektem v boji proti terorismu je zabránění financování terorismu, a vyzvala Radu, aby přijala potřebná opatření pro boj proti jakékoli formě financování teroristických aktivit.
(3) Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rozhodla dne 28. září 2001 v rezoluci 1373(2001), že by všechny státy měly zmrazit finanční prostředky a jiné finanční nebo hospodářské zdroje osob, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat nebo se zúčastní takových činů nebo napomáhají jejich spáchání.
(4) Dále Rada bezpečnosti rozhodla, že by měla být přijata opatření s cílem znepřístupnit finanční prostředky a jiné finanční nebo hospodářské zdroje těmto osobám, a zakázat poskytování finančních nebo jiných souvisejících služeb ve prospěch takových osob.
(5) Je nutné, aby Společenství přijalo opatření potřebná k provedení aspektů SZBP obsažených ve společném postoji 2001/931/SZBP.“
14 Článek 1 nařízení č. 2580/2001 stanoví, že „[p]ro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) ,finančními prostředky a jinými finančními a hospodářskými zdroji‘ majetek všeho druhu, hmotný i nehmotný, movitý i nemovitý, bez ohledu na způsob jeho získání […]
[…]
4) ,teroristickým činem‘ teroristický čin podle definice uvedené v čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931/SZBP;
[…]“
15 Článek 2 nařízení č. 2580/2001 stanoví:
„1. Pokud není podle článků 5 a 6 povoleno jinak,
a) všechny finanční prostředky a jiné finanční a hospodářské zdroje patřící některé fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo jimi vlastněné nebo držené se zmrazují;
b) žádné finanční prostředky ani jiné finanční a hospodářské zdroje nesmějí být ani přímo, ani nepřímo zpřístupněny žádné fyzické ani právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo [použity] v jejich prospěch.
[…]
3. Rada jednomyslně vypracuje, přezkoumává a mění seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje toto nařízení, v souladu s čl. 1 odst. 4, 5 a 6 společného postoje 2001/931/SZBP; […]“
16 Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2580/2001 je „[v]ědomá a úmyslná účast na činnostech, jejichž cílem nebo účinkem je přímo nebo nepřímo obejít článek 2, […] zakázána“.
17 Článek 9 nařízení č. 2580/2001 stanoví, že „[k]aždý členský stát stanoví sankce, které budou uloženy při porušení tohoto nařízení“.
Ustanovení týkající se zápisu DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001
18 Rozhodnutím Rady 2001/927/ES ze dne 27. prosince 2001, kterým se stanoví seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 (Úř. věst. L 344, s. 83), byl přijat první seznam osob, skupin a subjektů, na něž se uvedené nařízení vztahuje. Na tomto prvním seznamu není DHKP-C uvedena.
19 Rozhodnutí Rady 2002/334/ES ze dne 2. května 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a ruší rozhodnutí 2001/927 (Úř. věst. L 116, s. 33), ve svém článku 1 poprvé aktualizovalo seznam osob, skupin a subjektů, na něž se uvedené nařízení vztahuje. V tomto aktualizovaném seznamu je v bodě 10 rubriky 2 nazvané „Skupiny a subjekty“ uvedena „Revoluční lidově osvobozenecká armáda/fronta/strana (DHKP/C), (také známa jako Devrimci Sol (Revoluční levice), Dev Sol)“.
20 Zahrnutí DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 bylo zachováno následujícími následně přijatými ustanoveními:
– bod 18 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2002/460/ES ze dne 17. června 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2002/334 (Úř. věst. L 160, s. 26);
– bod 19 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2002/848/ES ze dne 28. října 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2002/460 (Úř. věst. L 295, s. 12);
– bod 20 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2002/974/ES ze dne 12. prosince 2002, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2002/848 (Úř. věst. L 337, s. 85);
– bod 20 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2003/480/ES ze dne 27. června 2003, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2002/974 (Úř. věst. L 160, s. 81);
– bod 20 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2003/646/ES ze dne 12. září 2003, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2003/480 (Úř. věst. L 229, s. 22);
– bod 21 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2003/902/ES ze dne 22. prosince 2003, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2003/646 (Úř. věst. L 340, s. 63);
– bod 22 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2004/306/CE ze dne 2. dubna 2004, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2003/902 (Úř. věst. L 99, s. 28; Zvl. vyd. 18/03, s. 98);
– bod 23 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2005/221/SZBP ze dne 14. března 2005, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2004/306 (Úř. věst. L 69, s. 64);
– bod 22 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2005/428/SZBP ze dne 6. června 2005, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2005/221 (Úř. věst. L 144, s. 59);
– bod 22 rubriky 2 přílohy k rozhodnutí Rady 2005/722/ES ze dne 17. října 2005, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2005/428 (Úř. věst. L 272, s. 15);
– bod 23 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2005/848/ES ze dne 29. listopadu 2005, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2005/722 (Úř. věst. L 314, s. 46);
– bod 24 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2005/930/ES ze dne 21. prosince 2005, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2005/848 (Úř. věst. L 340, s. 64), a
– bod 25 rubriky 2 článku 1 rozhodnutí Rady 2006/379/ES ze dne 29. května 2006, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2005/930 (Úř. věst. L 144, s. 21).
21 Podle třetího bodu odůvodnění rozhodnutí Rady 2007/445/ES ze dne 28. června 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a zrušují rozhodnutí 2006/379 a 2006/1008/ES (Úř. věst. L 169, s. 58), poskytla Rada všem osobám, skupinám a subjektům, u nichž to bylo prakticky možné, odůvodnění, v němž vysvětlila, z jakých důvodů byly zařazeny na seznam obsažený zejména v rozhodnutí 2006/379.
22 Jak vyplývá ze čtvrtého až šestého bodu odůvodnění rozhodnutí 2007/445, Rada tyto osoby, skupiny a subjekty informovala formou oznámení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. dubna 2007 (Úř. věst. C 90, s. 1) o tom, že je zamýšlí ponechat na seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, jakož i o jejich možnosti případně požádat Radu o poskytnutí odůvodnění. Po provedení celkového přezkumu tohoto seznamu, v jehož rámci byly zohledněny připomínky a dokumenty, jež byly Radě předloženy, dospěla Rada k závěru, že osoby, skupiny a subjekty uvedené v příloze k rozhodnutí 2007/445 byly zapojeny do teroristických činů ve smyslu čl. 1 odst. 2 a 3 společného postoje 2001/931, že příslušné orgány ve vztahu k nim přijaly rozhodnutí ve smyslu odstavce 4 téhož článku 1, a že by tyto osoby, skupiny a subjekty měly být i nadále předmětem zvláštních omezujících opatření stanovených v nařízení č. 2580/2001.
23 Podle článku 3 rozhodnutí 2007/445 „[t]oto rozhodnutí nabývá účinku dnem zveřejnění“. K tomuto zveřejnění došlo dne 29. června 2007.
24 Na seznamu obsaženém v příloze k uvedenému rozhodnutí, kterým se – jak vyplývá z jeho článků 1 a 2 – nahrazuje zejména seznam obsažený v rozhodnutí 2006/379, je v bodě 26 rubriky 2 nazvané „Skupiny a subjekty“ uvedena DHKP-C.
25 Tato organizace byla ponechána na seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 i následnými rozhodnutími Rady, zejména rozhodnutím Rady 2007/868/ES ze dne 20. prosince 2007, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2007/445 (Úř. věst. L 340, s. 100), a rozhodnutím Rady 2008/583/ES ze dne 15. července 2008, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2007/868 (Úř. věst. L 188, s. 21).
Vnitrostátní právo
26 Porušení takových aktů Unie, jako je nařízení č. 2580/2001, podléhá podle § 34 odst. 4 zákona o zahraničním obchodu (Außenwirtschaftsgesetz, dále jen „AWG“), jak v jeho znění ze dne 11. prosince 1996 (BGBl. 1996 I, s. 1850), tak v jeho znění ze dne 26. června 2006 (BGBl. 2006 I, s. 1386), trestněprávním sankcím.
Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžné otázky
27 Trestní řízení proti obžalovaným se zakládá na obžalobě podané dne 6. října 2009 ze strany Generalbundesanwalt beim Bundesgerichtshof (dále jen „Generalbundesanwalt“), v níž je jim vytýkáno, že byli v období od 30. srpna 2002 do 5. listopadu 2008, dne jejich zatčení, členy DHKP-C, jejímž cílem je podle obžaloby změnit prostřednictvím ozbrojeného boje státní zřízení v Turecku. Právě na základě takových skutkových okolností byli umístěni do vazby.
28 Obžaloba uvádí, že obžalovaní, kteří jsou pověřeni vedením územních sekcí („Bölge“) této organizace v Německu, pořádali každoroční sbírky ve prospěch DHKP-C v rámci svého hlavního poslání spočívajícího v zajišťování finančních prostředků pro tuto organizaci po celou dobu svého členství v DHKP-C a shromážděné finanční prostředky předávali jejímu nejužšímu vedení. Kromě toho podle obžaloby hráli rozhodující úlohu v rámci pořádání akcí a prodeje publikací za účelem získání prostředků pro DHKP-C a tyto prostředky uvedené organizaci předávali. Obžalovaní si byli vědomi toho, že takto shromážděné finanční prostředky byly určeny přinejmenším zčásti k financování teroristických aktivit DHKP-C.
29 V období uvedeném v obžalobě první z obžalovaných shromáždil a předal DHKP-C částku nejméně 215 809 eur a druhý částku nejméně 105 051 eur.
30 Vzhledem k tomu, že Oberlandesgericht Düsseldorf měl pochybnosti ohledně platnosti zápisu DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, jakož i ohledně výkladu uvedeného nařízení, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být – případně s přihlédnutím k pozměněnému postupu v důsledku rozhodnutí […] 2007/445[…] – zařazení organizace, která nepodala žalobu proti rozhodnutím, která se jí týkají, na seznam podle článku 2 nařízení […] č. 2580/2001 […] považováno za právně účinné (‚wirksam‘) od počátku, i když bylo provedeno v rozporu se základními procesními zárukami?
2) Musí být články 2 a 3 nařízení […] č. 2580/2001 […] vykládány v tom smyslu, že se může jednat o zpřístupnění finančních prostředků a jiných finančních a hospodářských zdrojů právnickým osobám, skupinám nebo subjektům uvedeným na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, o podílení se na tomto zpřístupnění nebo o účast na činnostech, jejichž cílem je obejít článek 2 téhož nařízení, i když poskytovatel těchto prostředků je sám členem dotčené právnické osoby, skupiny nebo dotčeného subjektu?
3) Musí být články 2 a 3 nařízení […] č. 2580/2001 […] vykládány v tom smyslu, že se může jednat o zpřístupnění finančních prostředků a jiných finančních a hospodářských zdrojů právnickým osobám, skupinám nebo subjektům uvedeným na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, o podílení se na tomto zpřístupnění nebo o účast na činnostech, jejichž cílem je obejít článek 2 téhož nařízení, i když dotčená právnická osoba, skupina nebo dotčený subjekt již mají k finančním zdrojům, které jsou jim určeny, (byť nepřímo) přístup?“
Řízení před Soudním dvorem
31 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla dne 1. února 2010 oznámena zúčastněným, jimž byla k předložení písemných vyjádření poskytnuta lhůta, která uplynula mezi 15. a 21. dubnem 2010. Předkládající soud i tito zúčastnění byli uvedeným oznámením informováni o rozhodnutí Soudního dvora projednat tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přednostně.
32 Samostatným podáním ze dne 5. února 2010, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 11. února 2010, požádal předkládající soud Soudní dvůr o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení. Na podporu své žádosti předkládající soud uvedl, že trestní řízení proti obžalovaným zahájil usnesením ze dne 15. ledna 2010 a dny konání jednání určil na období od 11. března do 31. srpna 2010. Uvedený soud podotkl, že s ohledem na předpokládanou dobu trvání tohoto trestního řízení a na význam předběžných otázek ve věci v původním řízení je rozhodnutí o těchto otázkách mimořádně naléhavé.
33 Usnesením ze dne 1. března 2010 rozhodl předseda Soudního dvora o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení.
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
34 E zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce s poukazem na údajně vadné složení senátu předkládajícího soudu, který předložil projednávanou žádost Soudnímu dvoru.
35 V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud bylo předkládací rozhodnutí vydáno soudem ve smyslu článku 267 SFEU, Soudnímu dvoru v zásadě nepřísluší ověřovat, zda toto rozhodnutí bylo přijato v souladu s vnitrostátními předpisy upravujícími organizaci soudů a soudní řízení.
36 Z toho vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.
K předběžným otázkám
K první otázce
37 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda zápis DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, který tato organizace nenapadla před soudem, musí být považován za právně účinný od počátku navzdory skutečnosti, že byl tento zápis původně proveden v rozporu se základními procesními zárukami.
38 Z informací uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že těmito zárukami předkládající soud míní zejména povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 296 SFEU. Pochybnosti, které má s ohledem na námitky učiněné obžalovanými ohledně platnosti zmíněného zápisu z hlediska uvedené povinnosti, vyplývají z rozsudků, jimiž Soud prohlásil za neplatný zápis několika osob, skupin nebo subjektů na uvedený seznam zejména z důvodů, že Rada v napadených rozhodnutích tyto jednotlivé zápisy neodůvodnila, a tudíž nebylo možné provést soudní přezkum po meritorní stránce (rozsudky Soudu ze dne 12. prosince 2006, Organizace Mudžáhidů íránského lidu v. Rada, T‑228/02, Sb. rozh. s. II‑4665; ze dne 11. července 2007, Sison v. Rada, T‑47/03; Al-Aqsa v. Rada, T‑327/03; ze dne 3. dubna 2008, PKK v. Rada, T‑229/02, jakož i Kongra-Gel a další v. Rada, T‑253/04).
39 Předkládající soud si v této souvislosti klade otázku, zda navzdory skutečnosti, že se DHKP-C nedomáhala zrušení svého zápisu na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, je třeba ze stejných důvodů dospět k závěru, že rozhodnutí Rady jsou neplatná v rozsahu, v němž byl jimi proveden zápis této organizace na uvedený seznam, a poté byl na tomto seznamu zachován.
40 Dále si klade otázku ohledně důsledků rozhodnutí 2007/445 s ohledem na tvrzení obsažené v obžalobě, podle něhož je platnost zápisu DHKP-C na uvedený seznam každopádně zhojena se zpětnou účinností v důsledku postupu Rady, který vedl k přijetí tohoto rozhodnutí, během něhož byly vysvětleny důvody tohoto zápisu.
41 První otázka proto směřuje k přezkumu platnosti zápisu DHKP-C a jejího ponechání na seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 na základě ustanovení vyjmenovaných v bodě 20 tohoto rozsudku, která se postupně vztahují na období mezi 30. srpnem 2002, počátečním dnem jednání vytýkaného v obžalobě, a 28. červnem 2007, dnem předcházejícím dni nabytí účinnosti rozhodnutí 2007/445 (dále jen „zápis DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 v období před 29. červnem 2007“), z hlediska povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 296 SFEU.
42 Tato první otázka se naopak – jak se shodují všichni zúčastnění, kteří Soudnímu dvoru předložili vyjádření, s výjimkou F – netýká platnosti zápisu DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, provedeného rozhodnutím 2007/445 a následnými rozhodnutími Rady zmíněnými v bodě 25 tohoto rozsudku. V rozporu se stanoviskem zastávaným F se netýká ani platnosti nařízení č. 2580/2001.
43 Úvodem je třeba trvat na skutečnosti, že na rozdíl od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351), která se týkala opatření spočívajícího ve zmrazení majetku navrhovatelů, jsou ustanovení, jejichž platnost je předmětem přezkumu v projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, používána za účelem obvinění týkajících se porušení nařízení č. 2580/2001, které podléhá – podle použitelného vnitrostátního práva – trestněprávním sankcím odnětí svobody.
44 V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Unie je Unií práva, v níž její orgány podléhají přezkumu souladu svých aktů zejména se Smlouvou o FEU a s obecnými právními zásadami. Uvedená Smlouva zavedla úplný systém procesních prostředků a řízení určený k tomu, aby byl Soudnímu dvoru svěřen přezkum legality aktů orgánů Unie (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, body 38 a 40, jakož i výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 281).
45 Z toho vyplývá, že každý účastník řízení má právo v rámci vnitrostátního řízení namítat před soudem, který se věcí zabývá, neplatnost ustanovení obsažených v aktech Unie, která jsou základem pro přijetí vnitrostátního rozhodnutí nebo aktu v jeho neprospěch, a přimět uvedený soud, který sám o sobě nemá pravomoc k prohlášení jejich neplatnosti, aby se v tomto ohledu obrátil na Soudní dvůr prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 15. února 2001, Nachi Europe, C‑239/99, Recueil, s. I‑1197, bod 35, a výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 40).
46 Přiznání tohoto práva však předpokládá, že tento účastník řízení neměl právo podat přímou žalobu na základě článku 263 SFEU proti těmto ustanovením, jejichž důsledky pociťuje, aniž měl možnost domáhat se jejich zrušení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. března 1994, TWD Textilwerke Deggendorf, C‑188/92, Recueil, s. I‑833, bod 23, a výše uvedený rozsudek Nachi Europe, bod 36).
47 Zápis DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 v období před 29. červnem 2007 je ve věci v původním řízení – ve spojení s tímto nařízením a podle § 34 odst. 4 AWG – jedním z důvodů obžaloby podané proti obžalovaným ve vztahu k uvedenému období.
48 Je tudíž třeba ověřit, zda by žaloba na neplatnost podaná posledně uvedenými proti takovému zápisu byla bez jakýchkoli pochyb přípustná (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 2. července 2009, Bavaria a Bavaria Italia, C‑343/07, Sb. rozh. s. I‑5491, bod 40).
49 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že předmětem tohoto zápisu nejsou obžalovaní, jelikož se tento zápis týká pouze DHKP-C. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ostatně neobsahuje žádnou informaci, která by prokazovala, že by obžalovaní byli v postavení jimi zastávaném v rámci DHKP-C nadáni oprávněním zastupovat tuto organizaci v řízení o žalobě na neplatnost podané k soudu Unie.
50 Krom toho nelze mít za to, že obžalovaní byli dotčeným zápisem bez jakýchkoli pochyb „bezprostředně a osobně dotčeni“ ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, který byl v dotčeném období použitelný.
51 Tento zápis je totiž stejně jako nařízení č. 2580/2001 obecně závazné povahy. Ve spojení s tímto nařízením je na jeho základě uložena neurčitému okruhu osob povinnost dodržovat ve vztahu k DHKP-C zvláštní omezující opatření (viz obdobně výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, body 241 až 244).
52 Z toho vyplývá, že – jak uvádí předkládající soud – obžalovaní nebyli na rozdíl od DHKP-C nepopiratelně aktivně legitimováni k podání žaloby na neplatnost uvedeného zápisu podle článku 230 ES.
53 Pokud jde o posouzení platnosti ustanovení vyjmenovaných v bodě 20 tohoto rozsudku z hlediska povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 296 SFEU, je třeba uvést, že uvedená povinnost se vztahuje na takový zápis, jako je zápis dotčený v původním řízení, což ostatně nebylo zpochybněno žádným zúčastněným v řízení před Soudním dvorem.
54 Účelem této povinnosti je umožnit, aby se dotčené osoby seznámily s důvody přijatého opatření a mohly posoudit jejich opodstatněnost a aby příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 23. února 2006, Atzeni a další, C‑346/03 a C‑529/03, Sb. rozh. s. I‑1875, bod 73, jakož i ze dne 1. října 2009, Komise v. Rada, C‑370/07, Sb. rozh. s. I‑8917, bod 37).
55 V projednávaném případě, jak potvrdila Rada na jednání, žádné z ustanovení vyjmenovaných v bodě 20 tohoto rozsudku nebylo doplněno odůvodněním ohledně právních podmínek použitelnosti nařízení č. 2580/2001 ve vztahu k DHKP-C, zejména ohledně existence rozhodnutí přijatého příslušným orgánem ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, ani vysvětlením zvláštních a konkrétních důvodů, proč měla Rada za to, že zápis DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 byl, nebo je i nadále odůvodněný.
56 Obžalovaným tudíž nebyly poskytnuty informace nezbytné k ověření opodstatněnosti zápisu DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení v období před 29. červnem 2007, zejména ohledně správnosti a relevance informací, které k tomuto zápisu vedly; přesto je tento zápis zčásti základem obžaloby podané proti nim. Na jednání Rada uznala, že právo seznámit se s jednotlivými důvody takového zápisu se vztahuje i na uvedené obžalované.
57 Vada spočívající v nedostatku odůvodnění, jíž byl uvedený zápis stižen, může rovněž znemožnit dostatečný soudní přezkum legality tohoto zápisu po meritorní stránce, zaměřený zejména na ověření skutkového stavu, jakož i jednotlivých důkazů a informací předložených na podporu tohoto zápisu. Přitom, jak na jednání zdůraznil F, možnost takového přezkumu je nezbytná k tomu, aby mohla být zajištěna spravedlivá rovnováha mezi požadavky boje proti mezinárodnímu terorismu a ochranou základních práv a svobod.
58 Generalbundesanwalt má nicméně za to, že i za předpokladu, že zápis DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 nebyl v období před 29. červnem 2007 proveden právně platným způsobem, je tato vada každopádně zhojena se zpětnou účinností v důsledku postupu, který vedl k přijetí rozhodnutí 2007/445, během něhož byly důvody tohoto zápisu vysvětleny.
59 Nicméně ani za předpokladu, že Rada přijetím rozhodnutí 2007/445 zamýšlela zhojit nedostatek odůvodnění dotčeného zápisu v období před 29. červnem 2007, nemůže být toto rozhodnutí v žádném případě ani zčásti – společně s § 34 odst. 4 AWG – důvodem k odsouzení v trestním řízení v důsledku skutků, k nimž došlo v uvedeném období, neboť jinak by byla porušena zásada zákazu retroaktivity ustanovení, která mohou vést k odsouzení této povahy (viz obdobně rozsudky ze dne 10. července 1984, Kirk, 63/83, Recueil, s. 2689, body 21 a 22; ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, Recueil, s. I‑4023, bod 44, jakož i ze dne 3. května 2005, Berlusconi a další, C‑387/02, C‑391/02 a C‑403/02, Sb. rozh. s. I‑3565, body 74 až 78).
60 Kdyby totiž rozhodnutí 2007/445 mohlo pro účely původního řízení poskytnout odůvodnění na podporu rozhodnutí vyjmenovaných v bodě 20 tohoto rozsudku, neplatných v období před 29. červnem 2007, bylo by ve skutečnosti zčásti právním základem pro odsouzení v trestním řízení v důsledku činů spáchaných v uvedeném období, přestože v této době neexistovalo.
61 Za těchto podmínek je vnitrostátní soud v původním řízení povinen upustit od použití ustanovení uvedených v bodě 20 tohoto rozsudku, která tudíž nemohou být ani zčásti právním základem pro trestnímu stíhání proti obžalovaným, pokud jde o období před 29. červnem 2007.
62 S ohledem na předcházející úvahy je na první otázku třeba odpovědět, že zápis DHKP-C na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 je neplatný, a proto nemůže být ani zčásti právním základem pro odsouzení v trestním řízení souvisejícím s údajným porušením tohoto nařízení v období před 29. červnem 2007.
K druhé a třetí otázce
63 Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda články 2 a 3 nařízení č. 2580/2001 musí být vykládány v tom smyslu, že se týkají převodu finančních prostředků a jiných finančních a hospodářských zdrojů shromážděných nebo získaných od třetích osob, který byl proveden členem právnické osoby, skupiny nebo subjektu uvedeného na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení ve prospěch této právnické osoby, skupiny nebo tohoto subjektu.
64 S ohledem na informace uvedené v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je cílem těchto dvou otázek zjistit, zda taková jednání, jako jsou jednání, jejichž prostřednictvím obžalovaní jakožto členové DHKP-C předali této organizaci, či konkrétněji jejímu nejužšímu vedení, prostředky získané od třetích osob v rámci každoročních sbírek, manifestací a prodeje publikací, znamenají, že tyto prostředky byly této organizaci zpřístupněny ve smyslu nařízení č. 2580/2001.
65 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, stejně jako to učinila francouzská vláda, že ve znění článků 2 a 3 tohoto nařízení není nic, co by umožňovalo domnívat se, že se tato ustanovení nevztahují na akty této povahy.
66 Naopak zákaz stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2580/2001 je formulován zvláště široce (viz obdobně rozsudek ze dne 11. října 2007, Möllendorf a Möllendorf-Niehuus, C‑117/06, Sb. rozh. s. I‑8361, bod 50).
67 Výraz „zpřístupní“ má široký význam, který zahrnuje jakýkoliv akt, jehož provedení je nezbytné k tomu, aby mohla osoba, skupina nebo subjekt uvedený na seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 skutečně získat možnost plně nakládat s dotčenými finančními prostředky a jinými finančními a hospodářskými zdroji (viz obdobně výše uvedený rozsudek Möllendorf a Möllendorf-Niehuus, bod 51).
68 Tento význam není závislý na existenci, či neexistenci vztahů mezi původcem jednání spočívajícího v dotčeném zpřístupnění prostředků a osobou, v jejíž prospěch je takto jednáno. Jak podotkl Generalbundesanwalt, a v rozporu se stanoviskem zastávaným F, nařízení č. 2580/2001 ani ve svých různých jazykových verzích neobsahuje nic, co by z tohoto významu vyloučilo předání prostředků organizaci uvedené na zmíněném seznamu členem této organizace jako takové.
69 Pojem „finanční prostředky a jiné finanční a hospodářské zdroje“ ve smyslu nařízení č. 2580/2001 je rovněž třeba chápat v širokém smyslu v souladu s jeho definicí stanovenou v čl. 1 bodě 1 uvedeného nařízení a zahrnuje aktiva jakékoli povahy bez ohledu na způsob jejich nabytí. V tomto ohledu není významné, zda se jedná o vlastní zdroje nebo prostředky či aktiva shromážděné nebo získané od třetích osob.
70 Je nutné dodat, že pro účely výkladu nařízení č. 2580/2001 je třeba zohlednit znění a cíl společného postoje 2001/931, jehož provedení je podle pátého bodu odůvodnění uvedeného nařízení cílem tohoto nařízení.
71 Zákaz zakotvený v článku 3 uvedeného společného postoje je přitom formulován stejně obecně jako znění čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2580/2001. Krom toho, čl. 1 odst. 3 tohoto společného postoje, na nějž odkazuje čl. 1 bod 4 tohoto nařízení, propůjčuje pojmu „teroristický čin“ široký význam, který podle bodu iii) písm. k) tohoto ustanovení zahrnuje „financování[...]“ činností teroristické skupiny „jakýmkoli způsobem“.
72 Jak podotkla Evropská komise, výklad nařízení č. 2580/2001 mimoto vyžaduje zohlednění znění a cíle rezoluce 1373 (2001), na niž odkazuje třetí bod odůvodnění tohoto nařízení (viz obdobně výše uvedený rozsudek Möllendorf a Möllendorf-Niehuus, bod 54, jakož i rozsudek ze dne 29. dubna 2010, M a další, C‑340/08, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 45).
73 V bodě 1 písm. d) uvedené rezoluce je přitom zejména zakotven obecný zákaz zpřístupnění finančních prostředků osobám nebo subjektům, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat. Bod 1 písm. b) téže rezoluce krom toho stanoví, že státy „považují za trestné cílevědomé poskytování nebo shromažďování finančních prostředků jakýmikoli prostředky, přímo nebo nepřímo, svými státními příslušníky nebo na svém území s úmyslem použít tyto finanční prostředky k provedení teroristických činů nebo s vědomím, že tyto finanční prostředky mají být takto použity“.
74 Široké a jednoznačné znění ustanovení uvedených v bodech 71 a 73 tohoto rozsudku potvrzuje, že čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2580/2001 zahrnuje taková jednání, jako jsou jednání, jichž se týká druhá a třetí otázka.
75 Jak uvedla Komise, předcházející rozbor není zpochybněn tvrzením obžalovaných, podle něhož jakmile byly dotčené finanční prostředky v jejich držení, byly DHKP-C již nepřímo zpřístupněny, takže jejich pozdější předání vedení této organizace nepředstavovalo jejich zpřístupnění uvedené organizaci ve smyslu nařízení č. 2580/2001.
76 S ohledem zejména na strukturu DHKP-C, která se, jak vysvětlil Generalbundesanwalt na jednání, skládá z ústředních řídících orgánů a čtyř hlavních divizí, které samy sestávají z národních, regionálních a místních sekcí, totiž na základě pouhého držení finančních prostředků získaných od třetích osob členy uvedené organizace ještě nelze mít za to, že jsou tyto prostředky zpřístupněny samotnému vedení, které tuto organizaci, jež je jako taková zmíněna na seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001, ztělesňuje. V projednávaném případě bylo předání týchž finančních prostředků tomuto vedení nezbytné k tomu, aby DHKP-C skutečně získala možnost, kterou dosud neměla, s nimi plně nakládat za účelem uskutečnění svých cílů.
77 Pokud jde o okolnost, kterou uvádějí obžalovaní, že není prokázáno, že finanční prostředky, které převedli, byly ze strany DHKP-C skutečně použity k financování teroristických aktivit, je důležité zdůraznit, že jak definice obsažená v čl. 1 bodě 1 nařízení č. 2580/2001, tak i znění jeho čl. 2 odst. 1 písm. b) činí tuto okolnost irelevantní. Finanční prostředky zpřístupněné organizaci uvedené na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení samy o sobě znamenají riziko, že mohou být zneužity k podpoře takových činností (viz obdobně výše uvedený rozsudek M a další, bod 57). Takové zpřístupnění je tudíž předmětem zákazu zakotveného ve zmíněném čl. 2 odst. 1 písm. b) a podléhá trestněprávním sankcím stanoveným použitelným vnitrostátním právem, bez ohledu na důkaz, že uvedené prostředky byly dotčenou organizací skutečně využity k činnostem této povahy.
78 Ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru F rovněž tvrdí, že skutečnost, že na rozdíl od rezoluce 1373 (2001) se ani společný postoj 2001/931, ani nařízení č. 2580/2001 netýkají shromažďování finančních prostředků ve prospěch osoby, skupiny nebo subjektu uvedeného na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, vyjadřuje úmysl zákonodárce Unie vyloučit činy tohoto druhu z oblasti působnosti uvedeného nařízení.
79 Avšak jak vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a jak potvrdil Generalbundesanwalt na jednání, obžaloba se netýká činnosti shromažďování finančních prostředků jako takové, ale převodu výtěžků z této činnosti ve prospěch organizace, jejímiž jsou obžalovaní členy.
80 S ohledem na předcházející úvahy je na druhou a třetí otázku třeba odpovědět, že 2 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2580/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že se týká převodu finančních prostředků a jiných finančních a hospodářských zdrojů shromážděných nebo získaných od třetích osob provedeného členem právnické osoby, skupiny nebo subjektu uvedených na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení ve prospěch této právnické osoby, skupiny nebo tohoto subjektu.
K nákladům řízení
81 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Zápis Devrimci Halk Kurtulus Partisi-Cephesi (DHKP-C) na seznam podle čl. 2 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu je neplatný, a proto nemůže být ani zčásti právním základem pro odsouzení v trestním řízení souvisejícím s údajným porušením tohoto nařízení v období před 29. červnem 2007.
2) Článek 2 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2580/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že se týká převodu finančních prostředků a jiných finančních a hospodářských zdrojů shromážděných nebo získaných od třetích osob provedeného členem právnické osoby, skupiny nebo subjektu uvedených na seznamu podle čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení ve prospěch této právnické osoby, skupiny nebo tohoto subjektu.
Podpisy.
* Jednací jazyk: němčina.