1. Volný pohyb služeb – Služby – Pojem
(Článek 50 ES; článek 57 SFEU)
2. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Výjimky – Činnosti spjaté s výkonem veřejné moci
(Článek 45 první pododstavec ES; čl. 51 první pododstavec SFEU)
3. Volný pohyb služeb – Omezení – Činnosti vykonávané soudními znalci v oblasti překladatelství
(Článek 49 ES; článek 56 SFEU)
4. Volný pohyb služeb – Omezení – Činnosti vykonávané soudními znalci v oblasti překladatelství
(Článek 49 ES; článek 56 SFEU)
5. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Pracovníci – Uznávání odborných kvalifikací – Působnost směrnice 2005/36 – Pojem „regulované povolání“
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36, čl. 3 odst. 1 písm. a)]
1. Úkoly svěřené odborníkovi v postavení soudního znalce–překladatele, a to soudem případ od případu v rámci sporu, který projednává, představují poskytování služeb ve smyslu článku 50 ES (nyní článek 57 SFEU). Pouhá skutečnost, že je pro soudní znalce stanovena úplata podle tarifu vydaného v rámci výkonu veřejné moci, je irelevantní pro kvalifikaci poskytování prací, jejichž výkon je znalcům zadán.
(viz body 38, 40, výrok 1)
2. Činnosti soudních znalců v oblasti překladatelství nejsou činnostmi spojenými s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 45 prvního pododstavce ES (nyní čl. 51 první pododstavec SFEU), jelikož překlady vyhotovené takovým znalcem jsou pouze pomocné povahy a nezasahují do posouzení soudního orgánu a svobodného výkonu soudní pravomoci.
(viz body 44–45, výrok 2)
3. Článek 49 ES (nyní článek 56 SFEU) brání takové vnitrostátní právní úpravě, o kterou se jedná v původním řízení, podle které zápis do seznamu soudních znalců–překladatelů podléhá splnění podmínek kvalifikace, aniž se jednotlivci musí dozvědět důvody přijatého rozhodnutí, které se jich týká, a aniž může být předmětem účinného opravného prostředku podaného k soudu umožňujícího ověřit jeho legalitu, zejména pak pokud jde o požadavek vyplývající z práva Unie, aby byla řádně zohledněna jejich kvalifikace získaná a uznaná v jiných členských státech.
(viz bod 65, výrok 3)
4. Článek 49 ES (nyní článek 56 SFEU) brání požadavku stanovenému vnitrostátním zákonem, ze kterého vyplývá, že zápis určité osoby jakožto překladatele do celostátního seznamu soudních znalců nelze provést, pokud znalec nedoloží svůj zápis na seznam soudních znalců, sestavovaný cour d’appel, po tři po sobě následující roky, jestliže je patrné, že takový požadavek zamezuje v rámci posuzování žádosti osoby usazené v jiném členském státě, která takový zápis nedoloží, tomu, aby kvalifikace získaná touto osobou a uznaná v jiném členském státě byla náležitě zohledněna za účelem zjištění toho, zda a v jaké míře mohou odpovídat dovednostem obvykle očekávaným od osoby zapsané po tři po sobě následující roky na seznam vedený cour d’appel.
Vzhledem k nárazovosti úkolů soudních znalců – překladatelů zapsaných na seznam sestavovaný cour d’appel, jakož i ke skutečnosti, že mezi jednotlivými po sobě jdoucími úkoly může uplynout několik měsíců nebo let, je třeba dotyčnému členskému státu přiznat určitý prostor pro uvážení doby považované za nutnou ke splnění cílů ochrany jednotlivců a řádného výkonu spravedlnosti. Za těchto okolností nepřesahuje požadavek zápisu na seznam soudních znalců po tři po sobě následující roky v zásadě rámec toho, co je nezbytné k zabezpečení uskutečnění uvedených cílů. Použití takového pravidla na soudního znalce–překladatele z jiného členského státu, který již plnil úkoly před soudy tohoto členského státu nebo jiných členských států, zejména před nejvyššími soudy tohoto státu, by nicméně bylo nepřiměřené ve vztahu k zásadě, podle které přísluší vnitrostátním orgánům, aby zajistily zejména to, že kvalifikace získaná v jiných členských státech bude odpovídajícím způsobem uznávána a bude k ní řádně přihlíženo.
(viz body 74–75, 78, výrok 4)
5. Úkoly soudních znalců–překladatelů poskytované znalci zapsanými na takový seznam, jako je celostátní seznam soudních znalců vedený francouzským Cour de cassation, nespadají pod pojem „regulované povolání“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36 o uznávání odborných kvalifikací, jelikož jediným cílem ustanovení upravujících zápis do tohoto seznamu je usnadnit využívání odborníků, ať již příslušníků regulovaných povolání, či nikoli, a nikoli upravit uznávání určité kvalifikace, což nepřísluší cour d’appel ani kanceláři Cour de cassation, a jelikož tyto soudy mohou navíc legálně využívat i odborníků, kteří nejsou zapsáni v těchto seznamech.
(viz body 30, 32, výrok 5)