Věc C-269/09
Evropská komise
v.
Španělské království
„Nesplnění povinnosti státem — Články 18 ES, 39 ES a 43 ES — Články 28 a 31 Dohody o EHP — Daňové právní předpisy — Přemístění bydliště daňového poplatníka do zahraničí — Povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období — Ztráta případné výhody spočívající v odkladu daňového dluhu“
Shrnutí rozsudku
Členské státy – Ponechané pravomoci – Přímé daně – Povinnost dodržovat při výkonu této pravomoci unijní právo
Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Obecné ustanovení Smlouvy konkrétně vyjádřené v ustanoveních zakotvujících volný pohyb pracovníků a svobodu usazování
(Články 18 ES, 39 ES a 43 ES)
Volný pohyb osob – Pracovníci – Ustanovení Smlouvy – Předmět – Pravidla k usnadnění výkonu profesních činností na celém území Unie
Občanství Unie – Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Omezení – Daňové právní předpisy – Přemístění bydliště daňového poplatníka do jiného členského státu – Povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období – Nepřípustnost – Odůvodnění – Účinné vymáhání daňového dluhu – Zachování rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy – Soudržnost daňového systému – Nedostatek
(Články 18 ES, 39 ES a 43 ES; Směrnice Rady 2008/55)
Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Vnitrostátní ustanovení bránicí státním příslušníkům členského státu opustit stát svého původu, nebo je od toho odrazující – Nepřípustnost – Odůvodnění, které se musí zakládat na objektivních důvodech obecného zájmu nezávislých na státní příslušnosti osob
Mezinárodní dohody – Dohoda o Evropském hospodářském prostoru – Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Přemístění bydliště daňového poplatníka do státu, který je smluvní stranou uvedené dohody – Povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období – Omezení – Odůvodnění – Účinné vymáhání daňového dluhu – Podmínky
(Dohoda o EHP, články 28 a 31)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 47)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 49)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 51)
Členský stát, který přijme a ponechá v platnosti právní předpisy, které daňovým poplatníkům, již přemisťují své bydliště do jiného členského státu, ukládá povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období, pro které byli považováni za daňové poplatníky-rezidenty, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 18 ES, 39 ES a 43 ES.
Ačkoli ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu osob mají podle svého znění za cíl zajistit nárok na národní zacházení v hostitelském členském státě, brání též ustanovením, která státnímu příslušníkovi členského státu brání opustit stát původu za účelem výkonu práva na volný pohyb, nebo jej od toho odrazují. Tak je tomu v případě právních předpisů členského státu, které zakládají povinnost daňového poplatníka, jenž přemisťuje své bydliště do jiného členského státu, zaplatit daň předtím, než jsou k tomu povinni daňoví poplatníci, kteří i nadále mají bydliště v prvně zmíněném členském státě. Toto rozdílné zacházení, které může po finanční stránce znevýhodnit osoby, které přemisťují své bydliště do zahraničí, nelze vysvětlit rozdílnou objektivní situací. Z hlediska právních předpisů členského státu, které zdaňují dosažené příjmy, je totiž situace osoby, která přemisťuje své bydliště do jiného členského státu, podobná situaci osoby, která má i nadále bydliště v prvně zmíněném členském státě. Z toho vyplývá, že takové rozdílné zacházení je na překážku výkonu svobod zakotvených v článcích 39 ES a 43 ES.
Tuto překážku nelze odůvodnit nutností zajistit účinné vymáhání daňových dluhů, neboť mechanismy spolupráce existující mezi orgány členských států na unijní úrovni, zejména mechanismy upravené směrnicí 2008/55 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, jsou dostačující k tomu, aby členskému státu původu umožnily vymáhání daňového dluhu v jiném členském státě. Povinnost uložená uvedenými vnitrostátními právními předpisy je tudíž nepřiměřená cíli spočívajícímu v usnadnění vymáhání daňového dluhu.
Uvedenou překážku nelze odůvodnit ani nutností zajistit rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy, neboť členský stát původu neztrácí při přemístění bydliště daňového poplatníka do jiného členského státu možnost vykonávat daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem již vykonaným na jeho území, a nemusí se tedy vzdát svého práva na stanovení výše odpovídající daně.
Konečně, při neexistence přímé spojitosti ve vnitrostátních předpisech mezi daňovým zvýhodněním, jež spočívá v možnosti zahrnout příjmy do několika zdaňovacích období, a vyrovnáním tohoto zvýhodnění jakýmkoli daňovým zatížením, nelze tyto právní předpisy odůvodnit nezbytností zajistit soudržnost daňového systému.
(viz body 52–53, 57, 59–61, 67–68, 79, 87–88, 101, výrok 1)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 91–92)
Členský stát, který přijme a ponechá v platnosti právní předpisy, jež daňovým poplatníkům, již přemisťují své bydliště do státu, který je smluvní stranou Dohody o EHP, ale není členským státem Unie, ukládá povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období, pro které byli považováni za daňové poplatníky – rezidenty, plní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 28 a 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).
Taková překážka volného pohybu pracovníků a svobody usazování pro státní příslušníky států, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, je totiž odůvodněna nutností zajistit účinné vymáhání daňového dluhu, neboť rámec spolupráce mezi příslušnými orgány členských států zavedený unijními předpisy neexistuje mezi těmito orgány a orgány států, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, pokud dotyčné státy nepřijaly žádný závazek vzájemné pomoci při výběru nebo vymáhání daní.
(viz body 95–99)
Věc C-269/09
Evropská komise
v.
Španělské království
„Nesplnění povinnosti státem — Články 18 ES, 39 ES a 43 ES — Články 28 a 31 Dohody o EHP — Daňové právní předpisy — Přemístění bydliště daňového poplatníka do zahraničí — Povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období — Ztráta případné výhody spočívající v odkladu daňového dluhu“
Shrnutí rozsudku
Členské státy — Ponechané pravomoci — Přímé daně — Povinnost dodržovat při výkonu této pravomoci unijní právo
Občanství Unie — Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států — Obecné ustanovení Smlouvy konkrétně vyjádřené v ustanoveních zakotvujících volný pohyb pracovníků a svobodu usazování
(Články 18 ES, 39 ES a 43 ES)
Volný pohyb osob — Pracovníci — Ustanovení Smlouvy — Předmět — Pravidla k usnadnění výkonu profesních činností na celém území Unie
Občanství Unie — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Omezení — Daňové právní předpisy — Přemístění bydliště daňového poplatníka do jiného členského státu — Povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období — Nepřípustnost — Odůvodnění — Účinné vymáhání daňového dluhu — Zachování rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy — Soudržnost daňového systému — Nedostatek
(Články 18 ES, 39 ES a 43 ES; Směrnice Rady 2008/55)
Občanství Unie — Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států — Vnitrostátní ustanovení bránicí státním příslušníkům členského státu opustit stát svého původu, nebo je od toho odrazující — Nepřípustnost — Odůvodnění, které se musí zakládat na objektivních důvodech obecného zájmu nezávislých na státní příslušnosti osob
Mezinárodní dohody — Dohoda o Evropském hospodářském prostoru — Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Daňové právní předpisy — Přemístění bydliště daňového poplatníka do státu, který je smluvní stranou uvedené dohody — Povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období — Omezení — Odůvodnění — Účinné vymáhání daňového dluhu — Podmínky
(Dohoda o EHP, články 28 a 31)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 47)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 49)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 51)
Členský stát, který přijme a ponechá v platnosti právní předpisy, které daňovým poplatníkům, již přemisťují své bydliště do jiného členského státu, ukládá povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období, pro které byli považováni za daňové poplatníky-rezidenty, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 18 ES, 39 ES a 43 ES.
Ačkoli ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu osob mají podle svého znění za cíl zajistit nárok na národní zacházení v hostitelském členském státě, brání též ustanovením, která státnímu příslušníkovi členského státu brání opustit stát původu za účelem výkonu práva na volný pohyb, nebo jej od toho odrazují. Tak je tomu v případě právních předpisů členského státu, které zakládají povinnost daňového poplatníka, jenž přemisťuje své bydliště do jiného členského státu, zaplatit daň předtím, než jsou k tomu povinni daňoví poplatníci, kteří i nadále mají bydliště v prvně zmíněném členském státě. Toto rozdílné zacházení, které může po finanční stránce znevýhodnit osoby, které přemisťují své bydliště do zahraničí, nelze vysvětlit rozdílnou objektivní situací. Z hlediska právních předpisů členského státu, které zdaňují dosažené příjmy, je totiž situace osoby, která přemisťuje své bydliště do jiného členského státu, podobná situaci osoby, která má i nadále bydliště v prvně zmíněném členském státě. Z toho vyplývá, že takové rozdílné zacházení je na překážku výkonu svobod zakotvených v článcích 39 ES a 43 ES.
Tuto překážku nelze odůvodnit nutností zajistit účinné vymáhání daňových dluhů, neboť mechanismy spolupráce existující mezi orgány členských států na unijní úrovni, zejména mechanismy upravené směrnicí 2008/55 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, jsou dostačující k tomu, aby členskému státu původu umožnily vymáhání daňového dluhu v jiném členském státě. Povinnost uložená uvedenými vnitrostátními právními předpisy je tudíž nepřiměřená cíli spočívajícímu v usnadnění vymáhání daňového dluhu.
Uvedenou překážku nelze odůvodnit ani nutností zajistit rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy, neboť členský stát původu neztrácí při přemístění bydliště daňového poplatníka do jiného členského státu možnost vykonávat daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem již vykonaným na jeho území, a nemusí se tedy vzdát svého práva na stanovení výše odpovídající daně.
Konečně, při neexistence přímé spojitosti ve vnitrostátních předpisech mezi daňovým zvýhodněním, jež spočívá v možnosti zahrnout příjmy do několika zdaňovacích období, a vyrovnáním tohoto zvýhodnění jakýmkoli daňovým zatížením, nelze tyto právní předpisy odůvodnit nezbytností zajistit soudržnost daňového systému.
(viz body 52–53, 57, 59–61, 67–68, 79, 87–88, 101, výrok 1)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 91–92)
Členský stát, který přijme a ponechá v platnosti právní předpisy, jež daňovým poplatníkům, již přemisťují své bydliště do státu, který je smluvní stranou Dohody o EHP, ale není členským státem Unie, ukládá povinnost zahrnout veškeré dosud v žádném zdaňovacím období nezdaněné příjmy do základu daně za poslední zdaňovací období, pro které byli považováni za daňové poplatníky – rezidenty, plní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 28 a 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).
Taková překážka volného pohybu pracovníků a svobody usazování pro státní příslušníky států, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, je totiž odůvodněna nutností zajistit účinné vymáhání daňového dluhu, neboť rámec spolupráce mezi příslušnými orgány členských států zavedený unijními předpisy neexistuje mezi těmito orgány a orgány států, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP, pokud dotyčné státy nepřijaly žádný závazek vzájemné pomoci při výběru nebo vymáhání daní.
(viz body 95–99)