Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy
(Článek 56 ES)
Článek 56 ES brání právním předpisům členského státu, podle nichž daňoví poplatníci, kteří jsou rezidenty v tomto členském státě, jimž plynou úroky nebo dividendy z vkladů či investic učiněných v jiném členském státě, podléhají doplňkové komunální dani, pokud se nerozhodli, že jim tyto příjmy z movitého majetku vyplatí prostředník se sídlem v jejich členském státě bydliště, zatímco příjmy téže povahy plynoucí z vkladů či investic učiněných v jejich členském státě bydliště nemusí být uvedeny v daňovém přiznání z toho důvodu, že byly zdaněny u zdroje srážkovou daní, v kterémžto případě takové dani nepodléhají.
Zavedení takového rozdílného zacházení členským státem v závislosti na místě uskutečnění investic kapitálu má totiž ten účinek, že rezident tohoto členského státu je odrazen od investování svých kapitálových prostředků nebo jejich uložení do společnosti usazené v jiném členském státě, a má rovněž omezující účinek vzhledem ke společnostem usazeným v jiných členských státech v rozsahu, v němž vytváří pro tyto společnosti překážku pro získávání kapitálu v prvně uvedeném členském státě. V tomto ohledu se situace daňového poplatníka, který učinil vklady nebo investice v členském státě, neliší od situace daňového poplatníka, který učinil vklady nebo investice v jiném členském státě. V rámci takových právních předpisů totiž daňový poplatník-rezident, který získal příjmy z investic nebo vkladů učiněných v jiném členském státě, podléhá dani z těchto příjmů ve svém členském státě bydliště stejně jako daňový poplatník-rezident, který získal příjmy z investic nebo vkladů učiněných v posledně uvedeném členském státě. V takové situaci je tedy právě ta okolnost, že uvedené příjmy jsou předmětem odlišného způsobu zdanění, původem rozdílného zacházení, které vede k tomu, že povinně doplňkové komunální dani podléhají pouze příjmy z investic nebo vkladů učiněných v jiném členském státě, avšak neodráží rozdílnou situaci na straně dotyčných daňových poplatníků, pokud jde o uvedenou daň. Pokud jde o takovou daň, jež byla uložena aglomeracemi či obcemi všem daňovým poplatníkům z téže aglomerace či obce, a jejíž základ tvoří daň z příjmů fyzických osob, není totiž daňový poplatník-rezident, kterému plynou příjmy z investic nebo vkladů učiněných v jiném členském státě, v situaci, jež je objektivně odlišná od situace daňového poplatníka-rezidenta, jemuž plynou příjmy z investic nebo vkladů učiněných v jeho členském státě bydliště. Za těchto podmínek představují takové právní předpisy omezení volného pohybu kapitálu.
Takové omezení není odůvodněno nutností zachovat soudržnost vnitrostátního daňového systému, jelikož není označeno žádné daňové zatížení určené ke kompenzaci výhody spočívající v osvobození příjmů z investic nebo vkladů učiněných v členském státě bydliště daňového poplatníka od doplňkové komunální daně. I když nezbytnost zachovat účinnost daňového dohledu může podpořit tvrzení, podle kterého lze výběr srážkové daně uskutečnit pouze prostředníky usazenými v tuzemsku, nemůže tato nezbytnost odůvodnit to, že příjmy, které podléhají této srážkové dani, a příjmy, na které se tato daň nevztahuje, jsou předmětem rozdílného zacházení pro účely doplňkové komunální daně.
(viz body 31, 45–48, 57, 59, 62 a výrok)