1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Omezení – Přezkum slučitelnosti podpory se společným trhem – Vyloučení
(Článek 88 ES a článek 234 ES)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Dotace vyplacené podniku pověřenému plněním povinností veřejné služby na základě vnitrostátních právních předpisů, které stanoví vyplacení záloh před schválením dohody
(Článek 87 ES)
1. Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o slučitelnosti vnitrostátního opatření s právem Unie. Nemůže ani rozhodovat o slučitelnosti státní podpory nebo režimu podpor se společným trhem, jelikož posouzení této slučitelnosti spadá do výlučné pravomoci Evropské komise, jejíž činnost je přezkoumatelná soudem Unie. Soudní dvůr nemá pravomoc ani k rozhodování o skutkovém stavu v původním řízení nebo k použití pravidel práva Unie, ke kterým poskytl výklad, na vnitrostátní opatření nebo situace, neboť tyto otázky náleží do výlučné pravomoci vnitrostátního soudu .
Soudní dvůr má nicméně pravomoc poskytnout předkládajícímu soudu veškeré prvky výkladu vztahující se k právu Unie, které mu umožní posoudit slučitelnost vnitrostátního opatření s tímto právem pro účely rozhodnutí ve věci, jež mu byla předložena. V oblasti státních podpor může Soudní dvůr poskytnout předkládajícímu soudu prvky výkladu, které mu umožní určit, zda vnitrostátní opatření může být považováno za státní podporu ve smyslu práva Unie.
(viz body 22, 24)
2. Právo Unie má být vykládáno v tom smyslu, že dotace vyplacené za okolností, kterými se vyznačuje spor v původním řízení, na základě vnitrostátních právních předpisů, které stanoví vyplacení záloh před schválením dohody, jsou státními podporami, pokud tyto dotace mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.
Samozřejmě, pokud musí být státní zásah považován za vyrovnání představující protihodnotu plnění uskutečněných podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby, takže tyto podniky ve skutečnosti nejsou finančně zvýhodněny, a účinkem uvedeného zásahu tedy není poskytnout těmto podnikům výhodnější soutěžní postavení oproti konkurenčním podnikům, není takový zásah státní podporou ve smyslu práva Unie. Aby však v konkrétním případě takovéto vyrovnání nebylo kvalifikováno jako státní podpora, musí být splněno několik podmínek.
Zaprvé podnik, který je příjemcem takového vyrovnání, musí být skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně vymezeny. Zadruhé parametry, na jejichž základě je vyrovnání vypočítáno, musí být stanoveny předem, objektivním a transparentním způsobem, aby bylo zabráněno tomu, že vyrovnání bude obsahovat hospodářské zvýhodnění způsobilé zvýhodnit podnik-příjemce oproti konkurenčním podnikům. Zatřetí vyrovnání nemůže přesáhnout to, co je nezbytné pro pokrytí všech nebo části nákladů vynaložených za účelem plnění povinností veřejné služby, při zohlednění odpovídajících příjmů a s ohledem na přiměřený zisk z plnění těchto povinností. Začtvrté uvedené vyrovnání musí být určeno na základě rozboru nákladů, které by průměrný podnik, řádně řízený a přiměřeně disponující nezbytnými prostředky k tomu, aby mohl plnit požadavky veřejné služby, vynaložil za účelem plnění těchto povinností, při zohlednění odpovídajících příjmů a s ohledem na přiměřený zisk v souvislosti s plněním těchto povinností.
Dotace, které nesplňují všechny tyto podmínky, musí být kvalifikovány jako státní podpora ve smyslu práva Unie. Skutečnost, že dotace byly vypláceny ve formě záloh v očekávání schválení dohod, které byly ostatně uzavřeny a nabyly účinku až o řadu let později, je v tomto ohledu nepodstatná. Tato skutečnost totiž neodstraňuje zvýhodnění přiznané podniku-příjemci ani účinky, které může toto zvýhodnění mít na hospodářskou soutěž, jelikož všechny výše uvedené podmínky nejsou splněny.
Vnitrostátní soud musí ověřit, zda tyto dotace mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž.
(viz body 35–40, 44–45, 52 a výrok)