1. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Přičitatelnost – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady 1/2003, čl. 23 odst. 2)
2. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Přičitatelnost – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení
(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady 1/2003, čl. 23 odst. 2)
3. Řízení – Odůvodnění rozsudků – Dosah
(Statut Soudního dvora, článek 36)
4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné právní posouzení
(Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)
1. V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, přičemž existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost rozhodující vliv na jednání své dceřiné společnosti skutečně vykonává. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že její dceřiná společnost jedná na trhu samostatně.
S ohledem na svou vyvratitelnou povahu tato domněnka nevede k automatickému přičtení odpovědnosti mateřské společnosti vlastnící veškerý kapitál své dceřiné společnosti, což by bylo v rozporu se zásadou osobní odpovědnosti, na které je založeno unijní právo hospodářské soutěže. Pro vyvrácení této domněnky mateřské společnosti přísluší, aby k posouzení unijnímu soudu předložila jakýkoli důkaz týkající se organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi ní a její dceřinou společností, který by mohl prokázat, že netvoří jedinou hospodářskou jednotku.
(viz body 39–40, 50–52)
2. Holdingová společnost může být činěna společně a nerozdílně odpovědnou z porušení práva Unie, kterých se dopustila dceřiná společnost její skupiny, jejíž kapitál nevlastní přímo, za předpokladu, že tato holdingová společnost vykonává na uvedenou dceřinou společnost rozhodující vliv, a to i nepřímo, prostřednictvím společnosti, která se nachází mezi nimi. Tak je tomu zejména v případě, kdy dceřiná společnost neurčuje samostatně své jednání na trhu ve vztahu k prostřední společnosti, jež rovněž nejedná na trhu samostatně, nýbrž v zásadě uplatňuje pokyny, které jí uděluje holdingová společnost. V takové situaci totiž holdingová společnost, prostřední společnost a koncová dceřiná společnost skupiny tvoří součást téže hospodářské jednotky a představují tak jediný podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže.
V konkrétním případě, kdy holdingová společnost vlastní 100 % kapitálu prostřední společnosti, která vlastní veškerý kapitál dceřiné společnosti její skupiny, jež porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, existuje vyvratitelná domněnka, podle které holdingová společnost vykonává rozhodující vliv na jednání prostřední společnosti a nepřímo, prostřednictvím takové společnosti, též na jednání uvedené dceřiné společnosti. Komise tak má v této konkrétní situaci právo uložit holdingové společnosti povinnost, aby společně a nerozdílně uhradila pokutu uloženou koncové dceřiné společnosti ve skupině, pokud tato holdingová společnost nevyvrátí uvedenou domněnku tím, že prokáže, že prostřední společnost i uvedená dceřiná společnost jednají na trhu samostatně.
(viz body 86–89)
3. Z odůvodnění rozsudku musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí a Soudní dvůr mohl vykonat svůj přezkum.
Rozsudek, ve kterém se Tribunál omezil na pouhé potvrzení zásady, aniž jasně a jednoznačně uvedl důvody, které jej k jeho závěru vedly a neuvádí tak důvody, na kterých je uvedený závěr založen, je postižen vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění.
(viz body 59, 61–62)
4. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v rámci analýzy jednání dceřiné společnosti, která se dopustila porušení unijních pravidel hospodářské soutěže, věcně nezkoumal důkazy uplatňované za účelem prokázání obchodní samostatnosti dceřiné společnosti ve vztahu k její mateřské společnosti, a odmítl argumenty žalobkyň pouhým odkazem na judikaturu. V tomto ohledu, vzhledem k tomu, že Tribunál je ve smyslu této judikatury povinen posoudit všechny skutečnosti týkající se organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi mateřskou společností a dceřinou společností, které mohou prokazovat, že dceřiná společnost jedná nezávisle na své mateřské společnosti a že obě společnosti netvoří jedinou hospodářskou jednotku, mu přísluší, aby vzal v úvahu a konkrétně zkoumal skutečnosti uplatněné navrhovatelkami za účelem prokázání samostatnosti dceřiné společnosti při provádění její obchodní politiky, aby ověřil, zda se Komise dopustila nesprávného posouzení tím, že tyto důkazy považovala za důkazy, které nemohou prokázat, že tato dceřiná společnost netvoří jedinou hospodářskou jednotku se svou mateřskou společností.
Takové ověření se ostatně uplatní tím spíše, že samostatnost dceřiné společnosti při provádění její obchodní politiky tvoří součást souboru relevantních skutečností umožňujících navrhovatelkám vyvrátit domněnku rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na jednání dceřiné společnosti, což jsou skutečnosti, jejichž povaha a význam se mohou lišit případ od případu.
(viz body 75–78)