1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise konstatující slučitelnost státní podpory se společným trhem bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Žaloba podaná zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES – Přípustnost – Podmínky
[Článek 88 odst. 2 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. h), čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 1]
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise konstatující slučitelnost státní podpory se společným trhem bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení – Žaloba podaná zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES – Určení předmětu žaloby – Žaloba směřující k ochraně procesních práv zúčastněných stran – Důvody, kterých se lze dovolávat
[Článek 88 odst. 2 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c); nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. h), čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 1]
3. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Správní řízení – Zúčastněné strany ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES – Podnik používající stejnou surovinu jako podnik, který byl příjemcem podpory
[Článek 88 odst. 2 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. h)]
1. V oblasti státních podpor závisí legalita rozhodnutí Komise nevznášet námitky, přijatého podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999, na otázce, zda existují pochybnosti o slučitelnosti podpory se společným trhem. Jelikož takové pochybnosti musí vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jehož účastníky mohou být zúčastněné strany uvedené v čl. 1 písm. h) uvedeného nařízení, je třeba mít za to, že každá zúčastněná strana ve smyslu posledně uvedeného ustanovení je takovým rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena. Nositelé procesních záruk stanovených v čl. 88 odst. 2 ES a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 se totiž mohou domoci dodržení těchto záruk pouze tehdy, mají-li možnost zpochybnit rozhodnutí nevznášet námitky před soudem Unie.
Zvláštní postavení zúčastněné strany ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999, které je vázáno na zvláštní účel žaloby na neplatnost, tudíž postačí k tomu, aby byl podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES individualizován žalobce, jenž napadá rozhodnutí nevznášet námitky.
(viz body 47–48)
2. V oblasti státních podpor platí, že žalobce, který zpochybňuje rozhodnutí Komise nezahájit formální vyšetřovací řízení, musí vymezit v žalobě její předmět. Tento požadavek je podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu naplněn právně dostačujícím způsobem tím, že žalobce identifikuje rozhodnutí, jehož zrušení navrhuje. Není důležité, zda je v žalobě uvedeno, že směřuje ke zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, což je formulace článku 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999, anebo ke zrušení rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení, neboť Komise o obou aspektech dané otázky rozhoduje jediným rozhodnutím.
V případě, kdy žalobce navrhuje zrušení rozhodnutí nevznášet námitky, totiž zpochybňuje především skutečnost, že Komise přijala rozhodnutí k dotčené podpoře, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení, a tím porušila jeho procesní práva. Žalobce se může k tomu, aby jeho žalobě na neplatnost bylo vyhověno, dovolávat jakéhokoli důvodu, kterým by bylo možno prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici, ve fázi předběžného přezkoumání oznámeného opatření muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření se společným trhem. Důsledkem použití takových argumentů však nemůže být změna předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o takové slučitelnosti je naopak právě tím důkazem, který je třeba předložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES a podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999.
(viz body 51–52, 59)
3. Podle čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999 se zúčastněnou stranou rozumí zejména kterákoliv osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, především tedy konkurenční podniky příjemce této podpory. Jinými slovy, jde o neurčitý okruh adresátů. Toto ustanovení tudíž nevylučuje, aby podniku, který není přímým konkurentem příjemce podpory, ale pro svou výrobu potřebuje stejnou surovinu jako tento příjemce, bylo přiznáno postavení zúčastněné strany, jestliže tvrdí, že poskytnutím podpory by mohly být ovlivněny jeho zájmy. K tomu je nutné, aby tento podnik právně dostačujícím způsobem prokázal, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci.
(viz body 63–65)