Věc C-75/09
Agra Srl
v.
Agenzia Dogane – Ufficio delle Dogane di Alessandria
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Commissione tributaria provinciale di Alessandria)
„Nařízení (EHS) č. 2913/92 – Celní kodex Společenství – Článek 221 odst. 3 a 4 – Vymáhání celního dluhu po propuštění zboží – Promlčení – Trestný čin“
Shrnutí rozsudku
Celní unie – Vznik a vymáhání celního dluhu – Sdělení výše cla dlužníkovi ve lhůtě tří let od vzniku celního dluhu
(Nařízení Rady č. 2913/92, čl. 221 odst. 3 a 4)
Článek 221 odst. 3 a 4 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení č. 2700/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě, kdy k neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v trestním řízení nabudou právní moci.
Zaprvé samotný čl. 221 odst. 4 celního kodexu nestanoví žádnou promlčecí lhůtu, stejně jako použitelné důvody pro stavení nebo přerušení jejího běhu. Zadruhé tím, že se omezuje na odkaz na „podmínky stanovené platnými předpisy“, odkazuje čl. 221 odst. 4 uvedeného kodexu, pokud jde o režim promlčení celního dluhu, vznikne-li v důsledku činu, který byl v době, kdy byl spáchán, trestný, na vnitrostátní právo.
(viz body 33, 36 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
17. června 2010(*)
„Nařízení (EHS) č. 2913/92 – Celní kodex Společenství – Článek 221 odst. 3 a 4 – Vymáhání celního dluhu po propuštění zboží – Promlčení – Trestný čin“
Ve věci C‑75/09,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Commissione tributaria provinciale di Alessandria (Itálie) ze dne 28. ledna 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 20. února 2009, v řízení
Agra Srl
proti
Agenzia Dogane – Ufficio delle Dogane di Alessandria,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení J.‑C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka), K. Schiemann, P. Kūris a L. Bay Larsen, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. března 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Agra Srl C. D’Andriou, avvocato,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Albenziem a F. Arenou, avvocati dello Stato,
– za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,
– za řeckou vládu S. Spyropoulosem a I. Bakopoulosem, jakož i M. Tassopoulou, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi L. Bouyon a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 221 odst. 3 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000 (Úř. věst. L 311, s. 17; Zvl. vyd. 02/10 s. 239, dále jen „celní kodex“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Agra Srl (dále jen „Agra“) a Agenzia Dogane – Ufficio delle Dogane di Alessandria (celní správa – celní úřad v Alessandrii, dále jen „Ufficio delle Dogane“) ve věci vymáhání celního dluhu po propuštění zboží.
Právní rámec
Právo Unie
3 Článek 9 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 954/2002 ze dne 4. června 2002 o otevření a správě dovozní celní kvóty pro zmrazené hovězí maso kódu KN 0202 a pro produkty kódu KN 0206 29 91 (od 1. července 2002 do 30. června 2003) (Úř. věst. L 147, s. 8) stanoví:
„Jsou-li na dokladu o dovozu nebo vývozu uvedeném v odstavci 2 uvedeni dva nebo více žadatelů se stejnou poštovní adresou nebo jsou-li k datu žádosti žadatelé zapsáni do rejstříku [plátců daně z přidané hodnoty] se stejnou poštovní adresou nebo mají-li členské státy vážné důvody pro podezření, že subjekty jsou ve vzájemném spojení, ověří členské státy, zda tito žadatelé nejsou spolu ve spojení ve smyslu článku 143 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 [ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3)]. Ukáže-li se, že je tomu tak, budou všechny dotčené žádosti zamítnuty.
[…]“ (neoficiální překlad)
4 Článek 221 odst. 3 a 4 celního kodexu stanoví:
„3. Sdělení dlužníkovi nelze provést po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu. Běh této lhůty se staví ode dne podání opravného prostředku ve smyslu článku 243 po dobu trvání řízení o opravném prostředku.
4. Vznikne-li celní dluh v důsledku činu, který byl v době, kdy byl spáchán, trestný, může být výše dluhu sdělena dlužníkovi za podmínek stanovených platnými předpisy i po uplynutí tříleté lhůty zmíněné v odstavci 3.“
Vnitrostátní právo
5 Článek 11 legislativního nařízení č. 374/1990 ze dne 8. listopadu 1990 o reorganizaci celních orgánů a přezkumu postupů zjišťování a kontroly v rámci provádění směrnic 79/695/EHS ze dne 24. července 1979 a 82/57/EHS ze dne 17. prosince 1981, týkajících se postupů pro propuštění zboží do volného oběhu, jakož i směrnic 81/177/EHS ze dne 24. února 1981 a 82/347/EHS ze dne ze dne 23. dubna 1982, týkajících se postupů pro vývoz zboží Společenství (GURI č. 291 ze dne 14. prosince 1990), zní takto:
„1. Celní úřad může provést přezkum konečného zjištění, i když zboží, kterého se týkalo, bylo předáno hospodářskému subjektu nebo již opustilo celní území. Přezkum je proveden bez návrhu nebo, požádá-li o to dotčený subjekt, na základě předložení žádosti v promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se zjištění stalo konečným.
[…]
5. Odhalí-li přezkum, uskutečněný bez návrhu nebo na žádost účastníka, nepřesnosti, opomenutí nebo pochybení týkající se skutečností, na kterých se zjištění zakládá, provede úřad odpovídající opravu a sdělí to dotyčnému subjektu příslušným oznámením. V případě opravy provedené na základě přezkumu uskutečněného bez návrhu musí být oznámení předáno v promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se zjištění stalo konečným.
[…]“
6 Článek 84 nařízení prezidenta republiky č. 43 ze dne 23. ledna 1973 o přijetí jednotné zákonné úpravy v oblasti cel (GURI č. 80 ze dne 28. března 1973, dále jen „TULD“), stanoví:
„1. Nárok státu na vymáhání cla se promlčuje uplynutím lhůty pěti let.
[…]
3. Pokud k úplnému nebo částečnému neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v trestním řízení nabyly právní moci.
[…]“
7 Podle článku 29 zákona č. 428 ze dne 29. prosince 1990 o prováděcích opatřeních k povinnostem vyplývajícím z příslušnosti Italské republiky k Evropským společenstvím (GURI č. 10 ze dne 12. ledna 1991) byla promlčecí lhůta stanovená v článku 84 TULD zkrácena na tři roky.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
8 Agra dovezla zmrazené vykostěné maso (spadající pod kód KN 0202 30 90 90) v rámci roční kvóty (subkvóta II) stanovené nařízením č. 954/2002.
9 K získání dovozních licencí předložila žádost o dovoz, ve které prohlásila, že splňuje podmínky stanovené v článku 9 uvedeného nařízení. Mezi tyto podmínky patřila neexistence vazby se společnostmi z jiných členských států, které předložily podobné žádosti před 14. červnem 2002.
10 Na základě kontroly uskutečněné ve společnosti Agra dne 12. února 2007 konstatovala Guardia di Finanza di Milano existenci nesrovnalostí týkajících se uvedených podmínek.
11 Zápis o této kontrole vedl k trestnímu vyšetřování.
12 Na základě téhož zápisu vydal Ufficio delle Dogane dne 28. února 2008 rovněž oznámení o opravě celních prohlášení předložených společností Agra, které se týkalo dodatečného uhrazení celkové částky 141 125,49 eur z titulu cla a daně z přidané hodnoty, spolu s úroky dosahujícími 47 298,45 eur.
13 Tento opravný výměr byl předán společnosti Agra dne 11. března 2008.
14 Ta uvedený výměr napadla před Commissione tributaria provinciale di Alessandria (provinčním daňovým soudem v Alessandrii), před kterým uplatňovala promlčení práva na opravu celních prohlášení. Podle společnosti Agra podléhá toto právo tříleté promlčecí lhůtě, která počíná běžet dnem předložení celních prohlášení. Sporná prohlášení však byla předložena dne 13. srpna, 18. září a 23. října 2002, a proto musejí být příslušné promlčecí lhůty považovány za uplynulé dnem 13. srpna, 18. září a 23. října 2005.
15 Ufficio delle Dogane zase uplatňuje důvody „stavení a přerušení běhu promlčecí lhůty“ stanovené v článku 221 celního kodexu, zejména v odstavci 4 uvedeného článku, podle kterého může dojít ke sdělení přesné částky celního dluhu po uplynutí tříleté lhůty, nebyly-li celní orgány schopny určit přesnou výši cla v důsledku trestných činů.
16 Podle Ufficio delle Dogane musí být toto ustanovení vykládáno ve spojení s článkem 84 TULD, podle kterého v případě, že k úplnému nebo částečnému neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, začíná promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v rámci trestního řízení nabudou právní moci.
17 V tomto kontextu se Commissione tributaria provinciale di Alessandria rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je s ohledem na článek 11 legislativního nařízení č. 374 [ze dne 8. listopadu 1990], ve spojení s čl. 221 odst. 3 a 4 [celního kodexu], a s přihlédnutím k čl. 84 odst. 3 TULD [...] právo [Ufficio] delle Dogane provést nové zjištění promlčeno nebo zaniklo po uplynutí tří let od data podání celního prohlášení, nebo může být běh výše uvedené lhůty přerušen nebo staven po dobu probíhajícího trestního řízení, jehož předmětem je neuhrazení cla, kterého se toto zjištění týká?“
K předběžné otázce
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
18 Písemná vyjádření předložily v projednávané věci Agra, italská, česká a řecká vláda, jakož i Evropská komise.
19 Agra navrhuje, aby Soudní dvůr zohlednil jako podmínku použití čl. 221 odst. 4 celního kodexu výskyt alespoň jednoho úkonu v řízení v průběhu tříleté promlčecí lhůty, nebo konstatoval, že podmínky použití tohoto ustanovení přísluší vymezit vnitrostátním právním řádům.
20 Celní orgány mají pro účely správních řízení pravomoc konstatovat existenci trestného činu. Požadavky právní jistoty nicméně uvedeným orgánům ukládají konat během tříleté promlčecí lhůty.
21 V tomto ohledu uplatňuje Agra výklad článků 84 TULD a 221 celního kodexu, který podal Corte suprema di cassazione (kasační soud), podle něhož úkon uvedených orgánů přeruší běh tříleté lhůty jen tehdy, když k němu dojde v této lhůtě.
22 Řecká vláda má v podstatě za to, že běh promlčecí lhůty celního dluhu se staví, je‑li zjištěné porušení celních předpisů trestným činem, a v konečném důsledku zabránilo příslušným celním orgánům určit přesnou výši cla. Uvedená vláda proto navrhuje na předběžnou otázku odpovědět v tom smyslu, že k promlčení podle čl. 221 odst. 3 celního kodexu nemůže dojít, je-li celní dluh důsledkem trestného činu.
23 Italská a česká vláda, jakož i Komise mají v podstatě za to, že čl. 221 odst. 4 celního kodexu nebrání takové právní úpravě, jaká je dotčena v původním řízení, a pro všechny otázky spojené s promlčením celních dluhů vyplývajících z trestných činů odkazují na vnitrostátní právo.
24 V tomto ohledu Komise konstatuje, že uvedené ustanovení nestanoví délku promlčecí lhůty ani důvody pro stavení nebo přerušení jejího běhu. Zejména nepožaduje žádné stavení běhu promlčení po dobu trvání případného řízení o opravném prostředku na rozdíl od toho, co stanoví odstavec 3 téhož článku.
25 Podle české vlády a Komise však vnitrostátní zákonodárce nemá absolutní volnost. Právní úprava členských států musí být na jedné straně v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity. Omezení běhu promlčecí lhůty musí být na druhé straně odůvodněno obecným zájmem a nezbytné a přiměřené sledovanému legitimnímu cíli.
26 Předkládající soud je podle nich nejpovolanější pro posouzení slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení s uvedenými zásadami.
Odpověď Soudního dvora
27 Úvodem je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se v rámci řízení zahájeného na základě článku 234 ES vyjadřoval ke slučitelnosti ustanovení vnitrostátního práva s právem Unie. Soudní dvůr je nicméně příslušný k tomu, aby vnitrostátnímu soudu poskytl veškeré poznatky k výkladu práva Unie, které mu umožní posoudit tuto slučitelnost (rozsudek ze dne 23. září 2004, Spedition Ulustrans, C‑414/02, Sb. rozh. s. I‑8633, bod 23 a citovaná judikatura).
28 Z rozhodnutí předkládajícího soudu plyne, že se tento soud zabývá otázkou, zda jsou slučitelná s právem Unie ustanovení, která stanoví, že v případě, kdy k neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v trestním řízení nabyly právní moci.
29 Z tohoto pohledu je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 221 odst. 3 a 4 celního kodexu brání takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je dotčena v původním řízení a podle které v případě, kdy k neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v trestním řízení nabudou právní moci.
30 Nejprve je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zavádí čl. 221 odst. 3 první věta celního kodexu pravidlo promlčení, podle kterého sdělení výše dlužného dovozního nebo vývozního cla nemůže být provedeno po uplynutí lhůty tří let od okamžiku vzniku celního dluhu (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 23. února 2006, Molenbergnatie, C‑201/04, Sb. rozh. s. I‑2049, bod 39, jakož i ze dne 16. července 2009, Snauwaert a další, C‑124/08 a C‑125/08, Sb. rozh. s. I‑6793, bod 28).
31 Článek 221 odst. 3 druhá věta celního kodexu stanoví, že běh této promlčecí lhůty se staví ode dne podání opravného prostředku ve smyslu článku 243 uvedeného kodexu po dobu trvání řízení o opravném prostředku.
32 Jako výjimku z pravidla uvedeného v bodě 30 rozsudku v projednávané věci stanoví čl. 221 odst. 4 celního kodexu, že pokud celní orgány nemohou určit přesnou výši cla dlužného ze zákona následkem trestného činu, mohou za podmínek stanovených platnými právními předpisy provést uvedené sdělení po uplynutí této lhůty (výše uvedený rozsudek Snauwaert a další, bod 29).
33 V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že samotný čl. 221 odst. 4 celního kodexu nestanoví žádnou promlčecí lhůtu stejně jako použitelné důvody pro stavení nebo přerušení jejího běhu. Zvláště na rozdíl od toho, co stanoví odstavec 3 téhož článku, odstavec 4 tohoto článku nepožaduje nijaké stavení běhu promlčení po dobu trvání případného řízení o opravném prostředku.
34 Zadruhé je třeba uvést, že tím, že se omezuje na odkaz na „podmínky stanovené platnými předpisy“, odkazuje čl. 221 odst. 4 celního kodexu pokud jde o režim promlčení celního dluhu, vznikne-li v důsledku činu, který byl v době, kdy byl spáchán, trestný, na vnitrostátní právo.
35 V případě, že právo Unie neobsahuje v dané oblasti společná pravidla, proto přísluší každému členskému státu stanovit režim promlčení celních dluhů, které nemohly být zjištěny v důsledku trestného činu (viz, obdobně, rozsudek ze dne 16. října 2003, Hannl-Hofstetter, C‑91/02, Recueil, s. I‑12077, body 18 až 20, a výše uvedený rozsudek Molenbergnatie, bod 53).
36 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je na položenou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 221 odst. 3 a 4 celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě, kdy k neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v trestním řízení nabudou právní moci.
K nákladům řízení
37 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek 221 odst. 3 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě, kdy k neuhrazení cla dojde v důsledku trestného činu, promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nebo rozsudek vydané v trestním řízení nabudou právní moci.
Podpisy.
* Jednací jazyk: italština.