1. Mezinárodní dohody – Dohoda o Evropském hospodářském prostoru – Volný pohyb kapitálu – Právní dosah, který se shoduje s dosahem ustanovení práva Společenství
(Článek 63 SFEU; Dohoda o EHP, článek 40 a příloha XII)
2. Mezinárodní dohody – Dohoda o Evropském hospodářském prostoru – Volný pohyb kapitálu – Omezení – Daňové právní předpisy – Daň z tržní hodnoty nemovitostí vlastněných právnickými osobami
(Dohoda o EHP, článek. 40)
1. Jedním z hlavních cílů Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) je zavést co možná nejúplněji volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v celém EHP tak, aby vnitřní trh zavedený na území Unie zahrnoval také státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO). Z tohoto hlediska směřuje několik ustanovení uvedené dohody k zajištění co nejjednotnějšího výkladu této dohody v celém EHP. Je na Soudním dvoru, aby v tomto rámci zajistil, že pravidla Dohody o EHP, která jsou v podstatě totožná s pravidly Smlouvy o FEU, budou v členských státech vykládána jednotným způsobem.
Z ustanovení článku 40 Dohody o EHP vyplývá, že pravidla v nich obsažená, která zakazují omezení pohybu kapitálu a diskriminaci, jsou, co se týče vztahů mezi smluvními stranami Dohody o EHP, ať již jsou členy Unie nebo ESVO, totožná s pravidly, kterými právo Unie upravuje vztahy mezi členskými státy.
Z toho vyplývá, že jestliže omezení volného pohybu kapitálu mezi příslušníky států, jež jsou smluvními stranami Dohody o EHP, musí být posuzována s ohledem na článek 40 a přílohu XII této dohody, pak tato ustanovení mají stejný právní dosah jako ustanovení článku 63 SFEU.
(viz body 20–22)
2. Článek 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebrání vnitrostátní právní úpravě, která od daně z tržní hodnoty nemovitostí nacházejících se na území členského státu Evropské unie osvobozuje společnosti se sídlem na území tohoto státu a která v případě společnosti se sídlem na území třetího státu, jenž je součástí EHP, toto osvobození podmiňuje existencí úmluvy o správní pomoci uzavřené mezi uvedeným členským státem a tímto třetím státem za účelem boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem nebo skutečností, že na základě smlouvy obsahující klauzuli o zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti tyto právnické osoby nesmí podléhat většímu daňovému zatížení, než jakému podléhají společnosti se sídlem na území členského státu.
Ačkoli totiž taková právní úprava představuje pro právnické osoby omezení zásady volného pohybu kapitálu, které je v zásadě zakázáno článkem 40 Dohody o EHP, stejně jako je zakázáno článkem 63 SFEU, jsou odůvodnění vycházející z boje proti daňovým únikům a z nutnosti zachovat účinnost daňového dohledu posuzována odlišně, jelikož rámec spolupráce mezi příslušnými orgány členských států zavedený směrnicí 77/799 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých a nepřímých daní mezi těmito orgány a příslušnými orgány třetího státu neexistuje, pokud třetí stát nepřijal žádný závazek vzájemné pomoci. Za těchto podmínek je v zásadě legitimní, že tento členský stát odmítá toto zvýhodnění poskytovat, pokud se ukáže nemožným tyto údaje od uvedeného třetího státu získat, zejména z důvodu neexistence smluvní povinnosti posledně uvedeného státu údaje poskytnout.
(viz body 29, 41, 44, 52 a výrok)