1. Sbližování právních předpisů – Ochrana spotřebitelů – Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží – Práva spotřebitele – Zboží dodané v rozporu se smlouvou – Uvedení spotřebního zboží, které je nutno vyměnit, do bezvadného stavu
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44, bod 1 odůvodnění a čl. 3 odst. 2 a 3)
2. Sbližování právních předpisů – Ochrana spotřebitelů – Prodej spotřebního zboží a záruky na toto zboží – Práva spotřebitele – Zboží dodané v rozporu se smlouvou – Uvedení spotřebního zboží, které je nutno vyměnit, do bezvadného stavu
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44, čl. 3 odst. 3 a 5, poslední odrážka)
1. Článek 3 odst. 2 a 3 směrnice 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je spotřební zboží, které není v souladu se smlouvou a které spotřebitel v dobré víře nainstaloval v souladu s jeho povahou a zamýšleným použitím předtím, než se projevila vada, uvedeno do stavu odpovídajícího smlouvě prostřednictvím výměny, má prodávající povinnost sám toto zboží odstranit z místa, kde bylo nainstalováno, a nainstalovat zde zboží náhradní, anebo nahradit náklady na toto odstranění a instalaci náhradního zboží. Tato povinnost je nezávislá na otázce, zda se prodávající na základě kupní smlouvy zavázal původně koupené spotřební zboží nainstalovat.
Takový výklad odpovídá cíli směrnice, který podle prvního bodu odůvodnění této směrnice spočívá v zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele. V situaci, kdy nedošlo k zavinění u žádné z obou stran smlouvy, je tak odůvodnitelné, aby prodávající nesl náklady na odstranění zboží, které je v rozporu se smlouvou, a na instalaci náhradního zboží, pokud by těmto dodatečným výdajům bylo možné předejít, kdyby prodávající původně řádně splnil své smluvní závazky, a pokud jsou tyto výdaje nutné k uvedení zboží do bezvadného stavu.
V případě, že prodávající neodstraní zboží, které je v rozporu se smlouvou, a nenainstaluje náhradní zboží sám, vnitrostátnímu soudu přísluší určit výši nutných nákladů na uvedené odstranění a instalaci, jejichž náhrady se může spotřebitel domáhat.
(viz body 55, 57, 61–62, výrok 1)
2. Článek 3 odst. 3 směrnice 1999/44 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní legislativa přiznávala prodávajícímu právo odmítnout výměnu zboží, které je v rozporu se smlouvou, jako jediný možný způsob zjednání nápravy z důvodu, že tato výměna pro něj v důsledku povinnosti odstranit toto zboží z místa, kde bylo instalováno, a povinnosti nainstalovat zde zboží náhradní, znamená vynaložit výdaje nepřiměřené hodnotě, kterou by zboží mělo v případě souladu se smlouvou, a významu rozporu se smlouvou. Toto ustanovení však nebrání tomu, aby byl nárok spotřebitele na náhradu nákladů na odstranění vadného zboží a instalaci náhradního zboží v takovém případě omezen na povinnost prodávajícího nahradit náklady v přiměřené výši.
Při posouzení, zda třeba snížit nárok spotřebitele na náhradu uvedených nákladů musí předkládající soud zohlednit jednak hodnotu, kterou by zboží mělo, pokud by bylo v souladu se smlouvou, a význam rozporu se smlouvou, a jednak cíl směrnice spočívající v zaručení vysoké úrovně ochrany spotřebitele.
V případě snížení nároku na náhradu uvedených nákladů je dále třeba přiznat spotřebiteli možnost požadovat namísto výměny zboží, které je v rozporu se smlouvou, přiměřené snížení ceny nebo odstoupení od smlouvy v souladu s čl. 3 odst. 5 poslední odrážkou směrnice, jelikož skutečnost, že spotřebitel může dosáhnout uvedení zboží do souladu se smlouvou pouze tehdy, když ponese část těchto nákladů, pro něj představuje značnou obtíž.
(viz body 76–78, výrok 2)