1. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Povinnost orgánu příslušného pro oblast životního prostředí provést posouzení vlivů záměrů na životní prostředí – Dosah
(Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11 a směrnice 2003/35, článek 3)
2. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Více než jeden příslušný orgán – Podmínka – Pravomoci a pravidla, kterými se řídí jejich provádění, zaručující úplné posouzení před vydáním povolení
(Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11 a směrnice 2003/35, články 2, 3 a 4)
3. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Působnost – Demoliční práce – Zahrnutí
(Směrnice Rady 85/337, ve znění směrnice 97/11 a směrnice 2003/35, čl. 1 odst. 2)
1. Článek 3 směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnic 97/11 a 2003/35, ukládá orgánu příslušnému pro oblast životního prostředí povinnost posouzení vlivů na životní prostředí, které musí obsahovat popis přímých a nepřímých vlivů záměru na faktory uvedené v prvních třech odrážkách tohoto článku a jejich vzájemného působení. Tato povinnost posouzení se liší od povinností uvedených v článcích 4 až 7, 10 a 11 směrnice 85/337, které jsou v převážné míře povinnostmi souvisejícími se shromažďováním a výměnou informací, projednáváním, zveřejňováním a zajištěním soudního přezkumu. Jedná se o procesní pravidla týkající se pouze provedení hmotněprávní povinnosti stanovené v článku 3 této směrnice.
Podle článku 8 téže směrnice sice výsledky jednání a informace shromážděné podle jejích článků 5 až 7 musejí být brány v úvahu v povolovacím řízení, tato povinnost zohlednění informací shromážděných příslušným orgánem životního prostředí na konci procesu rozhodování však nemůže být zaměňována s povinností posouzení uloženou v článku 3 směrnice 85/337. Toto posouzení, které musí být uskutečněno na počátku rozhodování, totiž zahrnuje věcný přezkum shromážděných informací, jakož i zvážení vhodnosti jejich případného doplnění o další údaje. Tento orgán příslušný pro oblast životního prostředí tak musí při co možná nejúplnějším posouzení přímých a nepřímých účinků dotyčného záměru na faktory uvedené v prvních třech odrážkách uvedeného článku 3 a jejich vzájemné působení provést jak šetření, tak analýzu.
Ze znění dotčených ustanovení uvedené směrnice a z její obecné systematiky tedy vyplývá, že její článek 3 představuje základní ustanovení. Pouhé provedení článků 4 až 11 této směrnice nemůže být považováno za automatické provedení uvedeného článku 3. V důsledku toho členský stát tím, že tento článek 3 neprovede, nesplnil své povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice 85/337 ve znění pozdějších předpisů.
V tomto ohledu je sice pravda, že provedení směrnice do vnitrostátního práva nezbytně nevyžaduje formální a doslovné převzetí jejích ustanovení do výslovné a specifické právní normy a může postačovat i obecný právní rámec, pakliže tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem, to však nic nemění na tom, že k tomu, aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty vyžadující, aby v případě, že je cílem směrnice založit subjektivní práva, bylo oprávněným osobám umožněno, aby se v plném rozsahu seznámili se svými právy, musejí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem a s požadovanou specifičností, přesností a jasností.
(viz body 36, 38-41, 46, 107 a výrok)
2. Článek 2 odst. 1 směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnic 97/11 a 2003/35, uvádí, že k posouzení vlivů na životní prostředí musí dojít před vydáním povolení. To znamená, aby byl přezkum přímých a nepřímých účinků na faktory uvedené v článku 3 téže směrnice a na vzájemné působení mezi těmito faktory v celém rozsahu proveden před uvedeným vydáním.
Za těchto podmínek sice členskému státu nic nebrání v jeho volbě svěřit plnění cílů uvedené směrnice dvěma různým orgánům, avšak pod podmínkou, že pravomoci těchto orgánů a pravidla, jimiž se řídí jejich uplatňování, zaručují, že posuzování vlivů na životní prostředí bude probíhat v celém rozsahu a včas, to znamená před vydáním povolení ve smyslu této směrnice.
Členský stát, který tak nezajistí, aby v případech, kdy má ve věci určitého záměru rozhodovací pravomoc současně několik orgánů, byly plně dodržovány požadavky článků 2 až 4 uvedené směrnice, nesplnil své povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.
(viz body 76–77, 107 a výrok)
3. Demoliční práce spadají do působnosti směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnic 97/11 a 2003/35, a mohou tak představovat „záměr“ ve smyslu jejího čl. 1 odst. 2.
Z definice výrazu „záměr“ uvedeného v čl. 1 odst. 2 této směrnice totiž nelze vyvodit, že by demoliční práce nemohly splňovat kritéria této definice. Takové práce totiž mohou být kvalifikovány jako „jiné zásahy do přírodního prostředí nebo krajiny“. Tento výklad je navíc podepřen skutečností, že v případě, kdy by demoliční práce byly vyloučeny z působnosti uvedené směrnice, byly by odkazy na „kulturní dědictví“ v jejím článku 3, na „krajiny významné z hlediska historického, kulturního nebo archeologického“ v příloze III bodě 2 písm. h) téže směrnice a na „architektonické a archeologické dědictví“ v její příloze IV bodě 3 bezpředmětné.
(viz body 97–98, 101)