STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

VERICI TRSTENJAK

přednesené dne 7. září 2010¹(1)

Věc C‑221/09

AJD Tuna Ltd

proti

Direttur tal-Agrikoltura u s-Sajd u Avukat Generali

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená Prim'Awla tal-Qorti Civili (Republika Malta)]

„Společná rybářská politika – Nařízení Komise (ES) č. 530/2008 – Nouzová opatření – Rybolov tuňáka obecného košelkovými nevody – Zákaz rybolovu pro některé členské státy – Zákaz vykládky, umísťování do klecí a překládky – Kvóty – Existence vážného ohrožení zachování populace tuňáka obecného – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada proporcionality – Zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti – Zásada účinné soudní ochrany – Zásada kontradiktornosti – Platnost nařízení“

Obsah

I –   Úvod

II – Právní rámec

A –   Ustanovení Unie v oblasti společné rybářské politiky

1.     Nařízení č. 2847/93 a nařízení č. 2371/2002

B –   Mezinárodní opatření na ochranu tuňáka obecného

C –   Právní předpisy Unie v oblasti rybolovu tuňáka obecného

1.     Nařízení č. 1559/2007

2.     Nařízení č. 40/2008

3.     Nařízení č. 446/2008

4.     Nařízení č. 530/2008

III – Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky

IV – Řízení před Soudním dvorem

V –   Argumenty zúčastněných

A –   První a druhá otázka

B –   Třetí otázka

C –   Čtvrtá otázka

D –   Pátá otázka

E –   Šestá otázka

F –   Sedmá a osmá otázka

G –   Devátá otázka

H –   Desátá otázka

VI – Posouzení generální advokátky

A –   Úvod

B –   První a druhá otázka

1.     Článek 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 jako náležitý právní základ napadeného aktu

2.     Dostatečné odůvodnění napadeného nařízení

C –   Třetí otázka

D –   Čtvrtá a pátá otázka

1.     Přiměřenost zákazu vykládky tuňáků odlovených před zavedením zákazu rybolovu

2.     Přiměřenost zákazu vykládky tuňáků odlovených plavidly plujícími pod vlajkou třetích zemí

a)     Kritéria posouzení

b)     Posouzení porušení zásady proporcionality

i)     Přezkum zjevné nevhodnosti opatření

ii)   Přezkum, zda je opatření zjevně potřebné

iii) Přezkum zjevné nepřiměřenosti opatření

iv)   Závěr

c)     Důsledky porušení zásady proporcionality

E –   Šestá otázka

1.     Rozlišení mezi španělskými plavidly a plavidly plujícími pod vlajkou Řecka, Itálie, Francie, Kypru a Malty

a)     Otázka opodstatněnosti rozlišování mezi španělskými a ostatními plavidly

b)     Důsledky porušení zásady zákazu diskriminace

2.     Rozlišení mezi plavidly, na něž se vztahuje nařízení č. 530/2008, a ostatními plavidly

F –   Sedmá, osmá a devátá otázka

1.     Je nařízení č. 530/2008 v rozporu se zásadami účinné soudní ochrany a kontradiktornosti?

a)     Údajné porušení zásady účinné soudní ochrany

b)     Údajné porušení zásady kontradiktornosti

i)     Dodržování zásady kontradiktornosti vůči členským státům

ii)   Dodržování zásady kontradiktornosti vůči jiným dotčeným stranám

2.     Je článek 7 nařízení č. 2371/2002 v rozporu se zásadami účinné soudní ochrany a kontradiktornosti?

a)     Údajné porušení zásady účinné soudní ochrany

b)     Údajné porušení zásady kontradiktornosti

G –   Desátá otázka

VII – Závěry

I –    Úvod

1.        Projednávaná věc spadá do oblasti společné rybářské politiky, které se v Evropské unii přikládá velký význam a názory na ni se velmi liší. V této věci, která představuje první žádost o rozhodnutí o předběžné otázce pocházející z Malty, vyvstává několik otázek platnosti a výkladu nařízení Komise (ES) č. 530/2008 ze dne 12. června 2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři(2) (dále jen „nařízení č. 530/2008“ nebo „napadené nařízení“). Tímto nařízením Komise zakázala rybolov tuňáka obecného (Thunnus thynnus, thon rouge, bluefin tuna, Rote Thun, nazývaný též tuňák modroploutvý) plavidly lovícími košelkovými nevody, která plují pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru, Malty a Španělska, a zároveň zakázala i vykládku, umísťování do klecí za účelem výkrmu a chovu, jakož i překládku tuňáka obecného. Maltská společnost AJD Tuna, jež je činná v odvětví chovu a výkrmu tuňáka obecného, zahájila u maltských soudů z důvodu zákazu výkonu své činnosti řízení, v jehož rámci byly Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES(3) položeny předběžné otázky týkající se platnosti a výkladu nařízení č. 530/2008.

2.        Společnost AJD Tuna napadla nařízení č. 530/2008 rovněž u Tribunálu (dříve Soud prvního stupně, dále též jen „Soud“)(4), avšak toto řízení je nyní přerušeno na základě čl. 54 třetího pododstavce statutu Soudního dvora, dokud Soudní dvůr v dotčené věci nevynese rozsudek. Stejně tak je přerušeno řízení před Tribunálem v podobné věci, v níž je totéž nařízení napadeno Itálií(5). Nařízení č. 530/2008 bylo napadeno u Tribunálu rovněž 17 italskými společnostmi, avšak jejich žaloba byla odmítnuta jako nepřípustná(6).

II – Právní rámec

A –    Ustanovení Unie v oblasti společné rybářské politiky

1.      Nařízení č. 2847/93 a nařízení č. 2371/2002

3.        Pro účely dotčené věci jsou relevantní především dva právní předpisy Evropské unie v oblasti společné rybářské politiky, a sice nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku(7) (dále jen „nařízení č. 2847/93“) a nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(8) (dále jen „nařízení č. 2371/2002“).

4.        Ve dvacátém třetím bodě odůvodnění nařízení č. 2847/93 je uvedeno, že pokud dojde k vyčerpání kvóty některého členského státu nebo k vyčerpání samotného TAC, musí být rybolov z rozhodnutí Komise zastaven. Podle dvacátého čtvrtého bodu odůvodnění je třeba nahradit újmu způsobenou členskému státu tím, že ačkoli nevyčerpal svou kvótu, příděl nebo část populace nebo skupiny populací, byl rybolov z důvodu vyčerpání TAC zastaven, a stanovit k tomuto účelu systém náhrad.

5.        Článek 21 odst. 2 a 3 nařízení č. 2847/93 stanoví:

„2. Každý členský stát určí datum, ke kterému úlovky z populace nebo skupiny populací, na které se vztahuje kvóta, odlovené rybářskými plavidly Společenství plujícími pod jeho vlajkou nebo v něm zapsané, pravděpodobně dosáhnou úrovně vyčerpání kvóty, která byla na tuto populaci nebo skupinu populací stanovena. Počínaje tímto datem dočasně zakáže výše uvedeným plavidlům lovit tuto populaci nebo skupinu populací a skladovat na plavidle, překládat a vykládat ryby ulovené po tomto datu a stanoví datum, do kterého je povoleno provádět překládku, vykládku a předkládat konečná prohlášení o úlovku. Toto opatření musí být neprodleně oznámeno Komisi, která o něm informuje ostatní členské státy.

3. Poté, co je učiněno oznámení podle odstavce 2 nebo z podnětu Komise, stanoví Komise na základě dostupných údajů datum, ke kterému, pro populace nebo skupiny populací, úlovky podléhající TAC, kvótě nebo jiným množstevním omezením, odlovené rybářskými plavidly plujícími pod vlajkou některého členského státu nebo v něm zapsané, pravděpodobně vyčerpaly kvótu, příděl nebo podíl, s nimiž může tento členský stát nebo případně Společenství nakládat.

Po vyhodnocení situace uvedené v prvním pododstavci oznámí Komise dotčeným členským státům, do jaké míry připadá v úvahu zastavení rybolovu z důvodu vyčerpání TAC.

Členský stát vlajky zakáže od data uvedeného v pododstavci 1 dočasně lov této rybí populace nebo skupiny populací rybářskými plavidly plujícími pod jeho vlajkou, jakož i zakáže jejich uchovávání na plavidle, jejich překládku a vykládku po tomto datu a stanoví datum, do kterého je možné provádět překládku a vykládku a předložit konečná prohlášení o úlovcích. Toto opatření je neprodleně oznámeno Komisi, která o něm informuje ostatní členské státy.“

6.        Podle článku 2 (Cíle) nařízení č. 2371/2002:

„1. Společná rybářská politika zajistí takové využívání živých vodních zdrojů, které umožní udržitelné hospodářské, environmentální a sociální podmínky. Za tímto účelem uplatní Společenství preventivní přístup a přijme opatření určená k ochraně a zachování živých vodních zdrojů, aby tak zajistilo jejich udržitelné využívání a v co možná nejvyšší míře snížil dopad rybolovných činností na mořské ekosystémy. Společenství se zaměří na postupné zavádění přístupu k řízení rybolovu založeného na ekosystémech. Snaží se přispět k účinnosti rybolovných činností v rámci hospodářsky životaschopného a konkurenceschopného odvětví rybolovu a akvakultury, spolu se zajištěním přiměřené životní úrovně osob závislých na rybolovných činnostech a s ohledem na zájmy spotřebitelů.

2. Společná rybářská politika se řídí těmito zásadami řádné správy věcí veřejných:

a) jasné vymezení odpovědností na úrovni Společenství a na národní a místní úrovni;

b) rozhodovací proces založený na spolehlivých vědeckých stanoviscích, který přináší včasné výsledky;

c) široké zapojení zúčastněných osob na všech stupních politiky, od jejího vzniku až po její provedení;

d) shoda s ostatními politikami Společenství, zejména s politikou životního prostředí, sociální politikou, regionální politikou, politikou rozvoje, zdravotní politikou a politikou ochrany spotřebitele.“

7.        Článek 5 (Plány obnovy) nařízení č. 2371/2002 stanoví:

„1. Rada přednostně přijme plány obnovy pro loviště využívající populace, jejichž stav je mimo rámec bezpečných biologických limitů.

2. Cílem plánů obnovy je zajistit obnovu populací tak, aby opět spadaly do rámce bezpečných biologických limitů.

[…]“

8.        Podle článku 7 (Nouzová opatření Komise) nařízení č. 2371/2002:

„1. Pokud existují důkazy o vážném ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo mořského ekosystému v důsledku rybolovných činností, které vyžaduje okamžitý zásah, může Komise na opodstatněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu rozhodnout o nouzových opatřeních, která nesmějí trvat déle než šest měsíců. Komise může přijmout nové rozhodnutí prodlužující nouzová opatření nejvýše na dalších šest měsíců.

2. Členský stát sdělí žádost současně Komisi, ostatním členským státům a dotyčným regionálním poradním sborům. Ty mohou podat písemné námitky Komisi do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti.

Komise rozhodne do patnácti pracovních dnů od obdržení žádosti uvedené v odstavci 1.

[…]“

9.        Článek 20 (Přidělování rybolovných práv) nařízení č. 2371/2002 stanoví:

„1. Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou rozhodne o omezeních odlovu a/nebo intenzity rybolovu a o rozdělení rybolovných práv mezi členské státy, jakož i o podmínkách souvisejících s těmito omezeními. Rybolovná práva se mezi členské státy rozdělí způsobem, který každému členskému státu zajistí relativní stabilitu rybolovných činností pro každou populaci nebo loviště.

2. Stanoví-li Společenství nová rybolovná práva, Rada rozhodne o jejich přidělení s ohledem na zájmy všech členských států.

3. Každý členský stát rozhodne v případě plavidel plujících pod jeho vlajkou o způsobu přidělení rybolovných práv, která mu byla v souladu s právními předpisy Společenství přiznána. O způsobu přidělování uvědomí Komisi.

4. Rada stanoví rybolovná práva dostupná pro třetí země ve vodách Společenství a přidělí tato práva každé třetí zemi.

5. Členské státy poté, co o tom uvědomí Komisi, mohou provést výměnu celku nebo části rybolovných práv, která jim byla přidělena.“

10.      Podle článku 26 (Povinnosti Společenství [Komise]) nařízení č. 2371/2002:

„1. Aniž jsou dotčeny povinnosti Komise podle Smlouvy, Komise hodnotí a kontroluje provádění pravidel společné rybářské politiky členskými státy a napomáhá koordinaci a spolupráci mezi nimi.

2. Existují-li důkazy o tom, že nejsou dodržována pravidla pro zachování, kontrolu, inspekci a vynucování opatření v rámci společné rybářské politiky a že by tato skutečnost mohla vést k vážnému ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo účinného fungování kontrolního a vynucovacího systému Společenství, což vyžaduje bezodkladný zákrok, Komise o svých zjištěních písemně uvědomí dotyčný členský stát a stanoví lhůtu v délce nejméně 15 pracovních dnů, ve které tento členský stát prokáže dodržení pravidel a předloží své připomínky. Komise vezme v úvahu připomínky členských států v rámci každého opatření, které může přijmout podle odstavce 3.

3. Existuje-li důkaz o riziku, že rybolovné činnosti prováděné v dané zeměpisné oblasti by mohly vést k vážnému ohrožení zachování živých vodních zdrojů, může Komise přijmout preventivní opatření.

Tato opatření musejí být přiměřená riziku závažného ohrožení zachování živých vodních zdrojů.

Tato opatření nesmějí trvat déle než tři týdny. Pokud je to pro zachování živých vodních zdrojů nezbytné, mohou být prodloužena rozhodnutím přijatým postupem podle čl. 30 odst. 2, nejdéle na šest měsíců.

Jakmile Komise zjistí, že riziko již pominulo, neprodleně opatření zruší.

4. V případě, že je kvóta, přidělení nebo dostupný podíl členského státu považován za vyčerpaný, Komise může na základě údajů, které má k dispozici, okamžitě zastavit rybolovné činnosti.

[...]“

B –    Mezinárodní opatření na ochranu tuňáka obecného

11.      Za účelem ochrany tuňáků v Atlantiku byla dne 14. května 1966 podepsána Mezinárodní úmluva na ochranu tuňáků v Atlantiku, která vstoupila v platnost dne 21. března 1969 (dále jen „Mezinárodní úmluva na ochranu tuňáků“)(9). Základním cílem této úmluvy je spolupráce na ochraně populací těchto ryb na úrovních, které dovolí maximální udržitelný odlov pro potravinářské a jiné účely. Za účelem provedení této úmluvy zřídily smluvní strany Mezinárodní komisi pro ochranu tuňáků v Atlantiku (International Commission for the Conservation of Atlantic Tunas, dále jen „ICCAT“)(10), která může na základě vědeckých důkazů předkládat doporučení navržená na ochranu populací tuňáků a příbuzných druhů ryb, které lze lovit v oblasti úmluvy na úrovních dovolujících maximální udržitelný odlov(11).

12.      Společenství přistoupilo k této úmluvě rozhodnutím Rady 86/238/EHS ze dne 9. června 1986 o přistoupení Společenství k Mezinárodní úmluvě na ochranu tuňáků v Atlantiku, ve znění protokolu připojeného k závěrečnému aktu konference zplnomocněných zástupců smluvních států úmluvy, podepsaného v Paříži dne 10. července 1984(12).

C –    Právní předpisy Unie v oblasti rybolovu tuňáka obecného

1.      Nařízení č. 1559/2007

13.      Za účelem ochrany tuňáků přijala Unie nařízení Rady (ES) č. 1559/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se stanoví víceletý plán obnovy populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři a kterým se mění nařízení (ES) č. 520/2007(13) (dále jen „nařízení č. 1559/2007“).

14.      Článek 3 nařízení č. 1559/2007 stanoví:

„Celkové přípustné odlovy [TAC], které ICCAT stanoví pro smluvní strany pro tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři, jsou tyto:

–       v roce 2008: 28 500 tun,

–       v roce 2009: 27 500 tun,

–       v roce 2010: 25 500 tun.

[…]“

15.      Článek 4 nařízení č. 1559/2007 stanoví:

„1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že intenzita rybolovu jeho plavidel a pastí odpovídá rybolovným právům na tuňáka obecného, která má daný členský stát ve východním Atlantiku a Středozemním moři.

2. Každý členský stát sestaví roční plán rybolovu pro plavidla a pasti lovící tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři. Členské státy, jejichž kvóta pro lov tuňáka obecného je nižší než 5 % kvóty Společenství, mohou přijmout v rámci svých plánů rybolovu konkrétní metody pro řízení své kvóty, přičemž v tomto případě se nepoužije odstavec 3.

[…]“

16.      Podle čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1559/2007:

„Zakazuje se rybolov tuňáka obecného košelkovými nevody ve východním Atlantiku a ve Středozemním moři od 1. července do 31. prosince.“

2.      Nařízení č. 40/2008

17.      Nařízení Rady (ES) č. 40/2008 ze dne 16. ledna 2008, kterým se na rok 2008 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů(14) (dále jen „nařízení č. 40/2008“), stanovilo celkové přípustné odlovy pro některé druhy ryb, rozdělené mezi členské státy. Podle přílohy ID tohoto nařízení byla kvóta pro odlov tuňáka obecného stanovena pro Unii pro rok 2008 na 16 210,75 tun a rozdělena mezi jednotlivé členské státy následovně:

–        Kypr: 149,44 tun,

–        Řecko: 277,46 tun,

–        Španělsko: 5378,76 tun,

–        Francie: 5306,73 tun,

–        Itálie: 4188,77 tun,

–        Malta: 343,54 tun,

–        Portugalsko: 506,06 tun,

–        jiné členské státy: 60 tun.

18.      Celkové přípustné odlovy (Total Allowable Catch, TAC) pro rybolovnou oblast Atlantského oceánu východně od 45° západní délky a Středozemního moře byly pro rok 2008 stanoveny na 28 500 tun.

3.      Nařízení č. 446/2008

19.      Kvóty pro rok 2008 stanovené nařízením č. 40/2008 byly později změněny nařízením Komise (ES) č. 446/2008 ze dne 22. května 2008, kterým se upravují některé kvóty pro lov tuňáka obecného v roce 2008 podle čl. 21 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku(15) (dále jen „nařízení č. 446/2008“). Toto nařízení bylo přijato, neboť Francie a Itálie v roce 2007 překročily kvóty pro rybolov tuňáka obecného. Kvóty pro tyto státy byly sníženy pro rok 2008 a odečtená množství byla přidělena Řecku, Španělsku, Kypru, Maltě a Portugalsku.

20.      Upravené kvóty pro jednotlivé členské státy byly pro rok 2008 stanoveny takto:

–        Kypr: 303,54 tun,

–        Řecko: 477,46 tun,

–        Španělsko: 5428,46 tun,

–        Francie: 4894,19 tun,

–        Itálie: 4162,71 tun,

–        Malta: 365,44 tun,

–        Portugalsko: 518,96 tun,

–        jiné členské státy: 60 tun.

4.      Nařízení č. 530/2008

21.      Nařízení č. 530/2008 bylo přijato na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002.

22.      V šestém, sedmém a osmém bodě odůvodnění nařízení č. 530/2008 se uvádí:

„(6) Údaje, které má Komise k dispozici, jakož i informace získané inspektory Komise při misích v dotyčných členských státech ukazují, že rybolovná práva pro tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři, přidělená plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícím pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty nebo zaregistrovaným v těchto zemích, se považují za vyčerpaná dnem 16. června 2008 a že rybolovná práva pro stejnou populaci přidělená plavidlům lovícím košelkovými nevody plujícím pod vlajkou Španělska nebo zaregistrovaným v této zemi, se považují za vyčerpaná dnem 23. června 2008.

(7) Nadměrná kapacita loďstev byla vědeckým výborem Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) vyhodnocena jako hlavní faktor, který by mohl vést ke zhroucení populace východoatlantického a středomořského tuňáka obecného. Nadměrná kapacita loďstev přináší vysoké riziko odlovu překračujícího přípustnou hladinu. Kromě toho je denní rybolovná kapacita každého plavidla lovícího košelkovými nevody tak vysoká, že přípustná rybolovná hladina může být dosažena nebo překročena velice rychle. Za těchto okolností by jakýkoli nadměrný odlov tímto loďstvem znamenal vážné ohrožení zachování populace tuňáka obecného.

(8) Komise pečlivě sledovala soulad s všemi požadavky dotyčných pravidel Společenství ze strany členských států během rybolovné sezóny tuňáka obecného v roce 2008. Údaje, které má Komise k dispozici, jakož i informace získané inspektory Komise ukazují, že dotyčné členské státy nezajistily plný soulad s požadavky uvedenými v nařízení (ES) č. 1559/2007.“

23.      Články 1, 2 a 3 nařízení č. 530/2008 stanoví:

„Článek 1

Odlov tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty nebo zaregistrovanými v těchto zemích se zakazuje ode dne 16. června 2008.

Rovněž nesmí uvedená rybářská plavidla od uvedeného data přechovávat na palubě, umísťovat do klece pro účely výkrmu nebo chovu, překládat, přemísťovat nebo vykládat tuňáky obecné.

Článek 2

Odlov tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45 ° západní délky a ve Středozemním moři plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska nebo zaregistrovanými v této zemi se zakazuje ode dne 23. června 2008.

Rovněž nesmí uvedená rybářská plavidla od uvedeného data přechovávat na palubě, umísťovat do klece pro účely výkrmu nebo chovu, překládat, přemísťovat nebo vykládat tuňáky obecné.

Článek 3

1. Hospodářské subjekty Společenství, jež jsou předmětem odstavce 2, nebudou ode dne 16. června 2008 akceptovat vykládku, umísťování do klece pro účely výkrmu nebo chovu a překládku tuňáka obecného odloveného plavidly lovícími košelkovými nevody v Atlantském oceánu východně od 45 ° západní délky a ve Středozemním moři.

2. Vykládka, umísťování do klece pro účely výkrmu nebo chovu a překládka tuňáka obecného ve vodách nebo v přístavech Společenství odloveného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři se povoluje pro plavidla lovící košelkovými nevody plující pod vlajkou Španělska nebo zaregistrovaná v této zemi do dne 23. června 2008.“

24.      Nařízení č. 530/2008 vstoupilo v platnost dne 13. června 2008.

III – Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky

25.      Žalobkyně, společnost AJD Tuna Ltd se sídlem na Maltě, působí v odvětví chovu a výkrmu tuňáka obecného. Je vlastníkem dvou chovných zařízení, jež jsou určena k chovu a výkrmu tuňáka obecného. Jedno chovné zařízení má kapacitu 2500 tun, druhé 800 tun. Hlavní činností žalobkyně je nákup tuňáka obecného, který byl uloven živý ve Středozemním moři, jeho chov, výkrm a prodej podnikům ve Společenství nebo mimo ně. Činnosti chovu a výkrmu vykonávané žalobkyní byly schváleny ICCAT, která ji oprávnila k nákupu roční kvóty 3200 tun tuňáka obecného pro účely jejích činností chovu a výkrmu.

26.      Během rybolovné sezóny v roce 2008 přijala Komise nařízení č. 530/2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři. Toto nařízení zakázalo rybolov tuňáka obecného plavidly lovícími košelkovými nevody, která plují pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty, od 16. června 2008, a plavidly, která plují pod vlajkou Španělska, od 23. června 2008. Ředitel pro zemědělství a rybolov na ministerstvu zemědělství (dále jen „ředitel pro zemědělství a rybolov“) na Maltě tak žalobkyni zakázal nákup a dovoz tuňáka obecného pro účely jejích činností chovu a výkrmu. Zákaz, který jí ředitel pro zemědělství a rybolov uložil, se týkal nejen tuňáka uloveného ve vodách Společenství, ale i tuňáka obecného uloveného mimo vody Společenství plavidly lovícími košelkovými nevody, která plují pod vlajkou třetích zemí.

27.      Do 16. června 2008 žalobkyně nakoupila 465 500 kilogramů tuňáka obecného a mohla ještě nakoupit dalších 1 369 829 kilogramů, aby dosáhla kvóty, která jí byla přidělena. V důsledku zákazu podle článku 3 nařízení č. 530/2008 nemohla nakoupit zbytek přidělené kvóty tuňáka obecného, a to ani obchodováním s rybáři lovícími tuňáka obecného mimo Společenství. V důsledku toho žalobkyně podala u předkládajícího soudu žalobu na náhradu škody proti řediteli pro zemědělství a rybolov.

28.      Za těchto okolností předkládající soud usnesením ze dne 4. června 2009 přerušil řízení a na základě článku 234 ES předložil žádost o rozhodnutí o následujících předběžných otázkách:

„1)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že je v rozporu s článkem 253 ES v tom, že neobsahuje dostatečné odůvodnění pro přijetí nouzových opatření stanovených v článcích 1, 2 a 3 uvedeného nařízení a neobjasňuje dostatečně důvody, které vedly k přijetí těchto opatření?

2)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že je v rozporu s čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 2371/2002, jelikož v jeho bodech odůvodnění není dostatečně prokázána i) existence závažného ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo mořského ekosystému v důsledku rybolovných činností a ii) nutnost okamžitého zásahu?

3)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že přijatá opatření porušují legitimní očekávání takových hospodářských subjektů Společenství, jako je žalobkyně, jež je založeno na článku 1 nařízení Komise (ES) č. 446/2008 ze dne 22. května 2008 a na článku 2 nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002?

4)      Je článek 3 nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatný z důvodu, že je v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož předpokládá, že i) žádný hospodářský subjekt Společenství nemůže vykonávat činnost spočívající ve vykládce a umísťování tuňáků do klece pro účely výkrmu nebo chovu, a to i když byl tuňák odloven dříve a zcela v souladu s tímtéž nařízením Komise č. 530/2008, a ii) žádný hospodářský subjekt Společenství nemůže provádět tuto činnost ve vztahu k tuňákům odloveným rybáři, jejichž plavidla neplují pod vlajkou jednoho z členských států uvedených v článku 1 nařízení Komise č. 530/2008, i když takoví tuňáci byli odloveni v souladu s kvótami stanovenými Mezinárodní úmluvou na ochranu tuňáků v Atlantiku?

5)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že je v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož Komise neprokázala, že opatření, jež měla v úmyslu přijmout, přispěje k obnově populace tuňáka?

6)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že přijatá opatření jsou nepřiměřená a diskriminační na základě státní příslušnosti ve smyslu článku 12 ES, jelikož uvedené nařízení rozlišuje mezi plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska a takovými plavidly plujícími pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty a jelikož rozlišuje mezi těmito šesti členskými státy a ostatními členskými státy?

7)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že nebyly dodrženy zásady spravedlnosti chráněné článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož dotčeným osobám a členským státům nebyla dána příležitost podat písemné námitky před přijetím rozhodnutí?

8)      Je nařízení Komise (ES) č. 530/2008 neplatné z důvodu, že nebyla dodržena zásada kontradiktornosti (audi alteram partem) jako obecná zásada práva Společenství, jelikož dotčeným osobám a členským státům nebyla dána příležitost podat písemné námitky před přijetím rozhodnutí?

9)      Je čl. 7 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 neplatný z důvodu, že nebyly dodrženy zásada kontradiktornosti (audi alteram partem) jako obecná zásada práva Společenství nebo zásady spravedlnosti chráněné článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, a je tedy neplatné nařízení Komise (ES) č. 530/2008 z důvodu, že bylo přijato na základě nařízení Rady (ES) č. 2371/2002?

10)      V případě, že Soudní dvůr rozhodne, že je nařízení Komise č. 530/2008 platné, je třeba toto nařízení vykládat tak, že opatření přijatá v jeho článku 3 rovněž brání hospodářským subjektům Společenství v akceptování vykládky, umísťování do klece pro účely výkrmu nebo chovu a překládky tuňáka obecného ve vodách a přístavech Společenství odloveného plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou třetí země v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři?“

IV – Řízení před Soudním dvorem

29.      Předkládací usnesení došlo Soudnímu dvoru dne 17. června 2009. V písemné části řízení předložily svá vyjádření společnost AJD Tuna, maltská, řecká a italská vláda, Rada a Komise. Zástupci společnosti AJD Tuna, řecké a italské vlády, Rady a Komise přednesli ústní vyjádření a odpověděli na otázky Soudního dvora na jednání konaném dne 20. května 2010.

V –    Argumenty zúčastněných

A –    První a druhá otázka

30.      První a druhá předběžná otázka se týkají toho, zda je nařízení č. 530/2008 dostatečně odůvodněno.

31.      Společnost AJD Tuna a maltská, řecká a italská vláda se domnívají, že nařízení č. 530/2008 není dostatečně odůvodněno. Body odůvodnění tohoto nařízení uvádějí informace, které měla Komise k dispozici, jež nejsou přesně uvedeny nebo specifikovány. Z důvodu nepřesných informací neměly dotčené strany možnost pochopit faktické důvody, na jejichž základě bylo nařízení přijato. Povinnost uvést odůvodnění byla o to důležitější, že nařízení č. 530/2008 obsahuje nouzová opatření, která mohou být přijata pouze za výjimečných okolností. Komise musí přesně prokázat existenci vážného ohrožení zachování tuňáka obecného a nutnost okamžitých opatření. Pouhý odkaz na vyčerpání kvót podle těchto zúčastněných neodůvodňuje nouzová opatření.

32.      Komise se domnívá, že nařízení č. 530/2008 je dostatečně odůvodněno ve smyslu ustálené judikatury Soudního dvora(16). Podle Komise body odůvodnění nařízení nepochybně obsahují jasné důvody, na jejichž základě předčasně pozastavila rybolov tuňáka obecného pomocí košelkových nevodů. Body odůvodnění nařízení totiž uvádějí právní základ, riziko překročení rybolovných kvót a nesplnění povinností členských států vyplývajících z nařízení č. 1559/2007. Povinnost uvést odůvodnění neznamená, že musejí být uvedeny podrobnosti o všech technických a vědeckých údajích, které Komise vzala v úvahu. Tato povinnost uvést odůvodnění nemůže mimoto ohrozit smysl postupu podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002.

33.      Komise zdůrazňuje, že zákaz vykládky tuňáka obecného podle článku 3 nařízení č. 530/2008 byl nutný pro posílení zákazu rybolovu pomocí košelkových nevodů. Nicméně uznává, že mohla přijmout opatření, kterým se zakazuje rybolov, jak na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002, tak na základě článku 26 tohoto nařízení. Uvádí, že nejprve zahájila řízení pro přijetí dotčených opatření na základě čl. 26 odst. 2 nařízení č. 2371/2002, avšak poté se rozhodla přijmout nouzová opatření na základě čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení.

34.      Co se týče prokázání vážného ohrožení, Komise uvádí, že musí v této věci jednat v souladu se zásadou obezřetnosti uvedenou v článku 2 nařízení č. 2371/2002, a tedy v závislosti na existenci hrozby nebo rizika, a nikoliv jistoty.

B –    Třetí otázka

35.      Svou třetí otázkou se předkládající soud táže, zda napadené nařízení porušuje legitimní očekávání hospodářských subjektů, kterým byly přiděleny kvóty pro rok 2008.

36.      Společnost AJD Tuna zdůrazňuje, že základem pro uzavření smluv s rybáři byly kvóty přidělené členským státům. Komise podle jejího názoru – nenadálým pozastavením rybolovu tuňáka obecného, přestože kvóty nebyly ještě dosaženy – porušila její legitimní očekávání. Kromě toho se domnívá, že Komise nemá pravomoc zakázat činnosti podniků, jejichž činnost se vztahuje k období následujícímu po odlovu ryb.

37.      Italská vláda se domnívá, že kdyby byly splněny podmínky pro použití čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002, nemohlo by legitimní očekávání bránit platnosti napadeného nařízení.

38.      Komise zdůrazňuje, že společnost AJD Tuna nikdy neměla jistotu, že rybáři, se kterými uzavřela smlouvy, nutně uloví množství tuňáka, které jí bylo přiděleno. Mimoto je vždy možné pozastavit rybolov tuňáka obecného v případě vyčerpání kvót nebo v případě vážného ohrožení zachování vodních zdrojů. Komise uvádí řadu předpisů obsahujících taková opatření.

C –    Čtvrtá otázka

39.      Svou čtvrtou otázkou se předkládající soud táže, zda je napadené nařízení v rozporu se zásadou proporcionality, neboť jednak zakazuje činnost vykládky nebo umísťování do klece tuňáků pro účely výkrmu nebo chovu, a to i když byl tuňák odloven před 16. červnem 2008, a jednak zakazuje tuto činnost rovněž ve vztahu k plavidlům neuvedeným v článku 1 nařízení č. 530/2008, a to i když tito tuňáci byli odloveni v souladu s kvótami stanovenými Mezinárodní úmluvou na ochranu tuňáků.

40.      Společnost AJD Tuna se domnívá, že napadené nařízení není v souladu se zásadou proporcionality, neboť požadavek ochrany životního prostředí a požadavek nadměrně nezasahovat do zájmů hospodářských subjektů nejsou v rovnováze. Napadeným rozhodnutím Komise sledovala pouze zájem ochrany životního prostředí, aniž vzala v úvahu zájmy hospodářských subjektů.

41.      Řecká a italská vláda se domnívají, že opatření zákazu je nepřiměřené s ohledem na cíl zachování populace tuňáka obecného. Toto opatření je nepřiměřené rovněž z důvodu, že španělští rybáři mohli lovit ještě dalších sedm dnů.

42.      Komise zdůrazňuje, že znění článku 3 nařízení č. 530/2008 není zcela přesné a že se toto nařízení týká tuňáků ulovených po 16. červnu 2008 nebo 23. červnu 2008. Takový výklad je odůvodněný s ohledem na obsah ostatních ustanovení nařízení. Komise dále uvádí, že se zákaz podle článku 3 nařízení č. 530/2008 týká rovněž plavidel, která plují pod vlajkou jiných států než států uvedených v článcích 1 a 2 nařízení. Zákaz není podle jejího názoru nepřiměřený, neboť měla k dispozici informace, že rovněž plavidla třetích států vyčerpala své kvóty a že ani tato plavidla nedodržela doporučení ICCAT.

D –    Pátá otázka

43.      Svou pátou otázkou se předkládající soud táže, zda je nařízení č. 530/2008 v rozporu se zásadou proporcionality, neboť Komise neprokázala, že opatření, jež měla v úmyslu přijmout, přispěje k obnově populace tuňáka.

44.      Společnost AJD Tuna se domnívá, že zákaz vykládky a umísťování do klece tuňáků obecných, kteří již byli uloveni nebo kteří byli uloveni plavidly plujícími pod vlajkou jiných států než států uvedených v článku 1 napadeného nařízení, nemá vliv na ochranu populace tuňáka obecného. Komise neprokázala, že by bez zákazu obsaženého v napadeném nařízení došlo k vážnému ohrožení populace tuňáka obecného.

45.      Maltská vláda zdůrazňuje, že zákaz neměl žádný vliv na zachování populace tuňáka obecného, neboť neměl žádný vliv na činnost rybářů mimo Společenství.

46.      Komise upozorňuje na skutečnost, že obnovení populace tuňáka obecného je zaručeno v důsledku systému TAC a kvót stanovených ICCAT. Zajištěním, že kvóty nebudou v roce 2008 překročeny, přijala opatření, jehož účinkem je zachování populace.

E –    Šestá otázka

47.      Podstatou šesté otázky předkládajícího soudu je, zda je napadené nařízení v rozporu se zásadou zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, neboť toto nařízení stanoví různá data vstupu zákazu v platnost pro španělská plavidla a plavidla jiných členských států.

48.      Společnost AJD Tuna a řecká vláda se domnívají, že rozlišování mezi španělskými plavidly a plavidly jiných členských států není odůvodněné. Toto rozlišení je ještě méně odůvodněné s ohledem na naléhavost opatření Komise. Pokud by toto opatření bylo naléhavé a nezbytné k ochraně populace tuňáka obecného, bylo by neodůvodněné umožnit španělským plavidlům, aby mohla pokračovat v rybolovu a vykládce tuňáka obecného ještě další týden.

49.      Komise zdůrazňuje, že se situace španělských plavidel lišila od situace jiných plavidel s ohledem na počet plavidel ve vztahu ke kvótě, která byla přidělena Španělsku. U těchto plavidel neexistovalo žádné riziko, že bude kvóta překročena před 23. červnem 2008.

F –    Sedmá a osmá otázka

50.      Svou sedmou a osmou otázkou se předkládající soud táže, zda byly porušeny článek 47 Listiny základních práv Evropské unie a zásada kontradiktornosti, neboť dotčeným osobám a členským státům nebyla dána příležitost podat písemné námitky před přijetím rozhodnutí.

51.      Společnost AJD Tuna se domnívá, že měla být před přijetím napadeného nařízení vyslechnuta; Komise tak porušila zásadu kontradiktornosti a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie.

52.      Italská vláda se domnívá, že Komise měla přijmout opatření na základě článku 26 nařízení č. 2371/2002, který obsahuje systém pro informování členských států. Komise tím, že uplatnila postup podle čl. 7 odst. 1 nařízení, porušila článek 47 Listiny a zásadu kontradiktornosti.

53.      Komise a Rada zdůrazňují, že čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 nestanoví, že dotčené strany mají být konzultovány. Uvádějí, že článek 47 Listiny upravuje právo na nestrannost soudu, které nelze použít v tomto případě. Článek 41 Listiny upravuje naopak výlučně individuální situace.

G –    Devátá otázka

54.      Touto otázkou se předkládající soud táže, zda není článek 7 nařízení Rady č. 2371/2002 neplatný, neboť je možné přijmout nouzová opatření, aniž je dotčeným osobám a členským státům dána příležitost podat písemné námitky před přijetím rozhodnutí, což je v rozporu se zásadou kontradiktornosti a základními právy vyplývajícími z Listiny.

55.      Společnost AJD Tuna se domnívá, že měla být před přijetím nařízení č. 530/2008 vyslechnuta a že článek 7 nařízení č. 2371/2002 je v rozporu se zásadou kontradiktornosti a články 41 a 47 Listiny.

56.      Komise zastává ohledně této otázky stejný postoj jako v rámci sedmé a osmé otázky.

57.      Rada tvrdí, že je čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2371/2002 neplatný. Domnívá se, že i když zásada kontradiktornosti nepochybně představuje základní zásadu práva Společenství, která se použije ve všech správních řízeních, nemůže být požadavek dodržování této zásady přenesen rovněž do rámce legislativního procesu, v němž jsou přijímány akty s obecnou působností.

H –    Desátá otázka

58.      Desátou otázkou se předkládající soud táže, zda je třeba článek 3 nařízení č. 530/2008 vykládat tak, že zakazuje hospodářským subjektům Společenství vykládku a umísťování do klece pro účely výkrmu a chovu tuňáka obecného odloveného plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou třetí země.

59.      Společnost AJD Tuna a Komise se domnívají, že nařízení č. 530/2008 je třeba vykládat tak, že rovněž zakazuje vykládku tuňáka obecného odloveného plavidly plujícími pod vlajkou třetí země.

60.      Italská vláda se naopak domnívá, že se zákaz podle nařízení č. 530/2008 vztahuje pouze na rybolov plavidly členských států, na které odkazuje samotné nařízení.

VI – Posouzení generální advokátky

A –    Úvod

61.      Projednávaná věc může být zasazena do kontextu boje za zachování tuňáka obecného, který je stále ohroženějším živočišným druhem(17). V tabulce ohrožených druhů se tuňák obecný nachází v kategorii vážně ohrožených živočišných druhů(18) a populace tohoto živočišného druhu se do dnešního dne snížily přibližně o 85 %(19). Na mezinárodní úrovni se proto vynakládá značné úsilí na zachování tohoto živočišného druhu, zejména v rámci ICCAT. K zajištění obnovy populace tuňáka obecného stanovila ICCAT postupné snížení úrovně celkových přípustných odlovů (Total Allowable Catch nebo TAC), omezení rybolovu v některých oblastech a obdobích, novou minimální velikost tuňáka obecného, opatření týkající se sportovního a rekreačního rybolovu i kontrolní opatření a provádění programu mezinárodní inspekce ICCAT, aby se zajistila účinnost plánu obnovy populace tuňáka obecného(20). V rámci Organizace spojených národů bylo rovněž v březnu tohoto roku navrženo uložení úplného zákazu mezinárodního obchodu s tuňákem obecným, avšak tento návrh nebyl přijat.

62.      S ohledem na vysoký stupeň ohrožení tuňáka obecného i Evropská unie vyvinula úsilí k jeho zachování, když prostřednictvím nařízení č. 1559/2007 přijala víceletý plán na obnovu populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a ve Středozemním moři. Toto nařízení stanoví postupné roční snižování celkových přípustných odlovů(21) a povoluje rybolov tuňáka obecného jen od 1. ledna do 30. června(22), obsahuje například rovněž ustanovení o minimální hmotnosti a velikosti tuňáka obecného, který může být loven(23), a stanoví kontrolní opatření, včetně povinných zpráv o úlovcích(24). Kvóty pro rybolov tuňáka obecného v jednotlivých členských státech jsou v Unii stanoveny nařízením č. 40/2008 a upraveny nařízením č. 446/2008.

63.      V projednávaném případě vyvstává řada právních otázek týkajících se platnosti nařízení č. 530/2008 a jeho výkladu, avšak rovněž otázka týkající se platnosti článku 7 nařízení č. 2371/2002. Komise totiž tímto nařízením zakázala rybolov tuňáka obecného plavidly lovícími košelkovými nevody z Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty od 16. června 2008 a ze Španělska od 23. června 2008. Zakázala rovněž vykládku, umísťování do klece pro účely chovu a výkrmu, jakož i překládku tuňáka obecného, který byl uloven jak těmito plavidly, tak plavidly třetích zemí.

B –    První a druhá otázka

64.      První a druhá otázka předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně s ohledem na jejich obsahovou souvislost, se týkají dvou právních otázek: zaprvé zda je čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 náležitým právním základem pro přijetí nařízení č. 530/2008 a zadruhé zda je nařízení č. 530/2008 dostatečně odůvodněno(25).

65.      Nejprve je tedy třeba posoudit, zda je čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 náležitým právním základem pro přijetí nařízení č. 530/2008, a poté zda je toto nařízení správně odůvodněno. Jinými slovy: je třeba nejprve objasnit, zda Komise měla skutečně důkaz o vážném ohrožení zachování populace tuňáka obecného, tedy důvod, proč bylo třeba zakázat rybolov tohoto druhu ryb na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002. Dále je třeba – pokud toto ohrožení skutečně existovalo a pokud byl uvedený článek náležitým právním základem – zjistit, zda Komise napadené nařízení správně odůvodnila(26).

1.      Článek 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 jako náležitý právní základ napadeného aktu

66.      Podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 může Komise na opodstatněnou žádost členského státu nebo z vlastního podnětu rozhodnout o nouzových opatřeních, jsou-li splněny dvě podmínky: zaprvé existují důkazy o vážném ohrožení zachování živých vodních zdrojů nebo mořského ekosystému v důsledku rybolovných činností a zadruhé toto ohrožení vyžaduje okamžitý zásah. Jak správně zdůrazňuje maltská vláda, druhá podmínka pro použití tohoto článku závisí na první: požadavek okamžitého zásahu je důsledkem vážného ohrožení zachování živých vodních zdrojů, a naopak pokud takové vážné ohrožení neexistuje, není okamžitý zásah nutný.

67.      Uvedené podmínky pro použití čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 znamenají, že opatření přijatá na základě tohoto článku jsou výjimečná a naléhavá a že jsou zpravidla přijímána v situacích, které vyžadují úplné zastavení rybolovných činností, tedy v situacích, kdy mohou mít tyto činnosti za následek nenapravitelné následky pro vodní zdroje a mořský ekosystém. Na výjimečnou a naléhavou povahu těchto opatření poukazují rovněž nařízení, která Komise dosud přijala na základě tohoto článku. Komise přijala například v roce 2003 nařízení (ES) č. 677/2003 ze dne 14. dubna 2003, kterým se stanoví nouzová opatření pro obnovu populace tresky obecné v Baltském moři(27) (neoficiální překlad), kterým zcela zakázala po určité období lov tohoto druhu ryb, neboť její populace byla ohrožena z důvodu nadměrného lovení pod minimální povolenou velikost. Komise podobně přijala v roce 2005 nouzové opatření na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002, kterým zcela zakázala rybolov sardinek po určité období, neboť vědecké údaje ukázaly, že byla nezbytná výjimečná opatření pro ochranu a obnovu populace sardinek během tohoto období(28).

68.      V rámci přezkumu, zda čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 představuje náležitý právní základ nařízení č. 530/2008, je třeba nejprve zjistit, zda Komise měla na základě obecných poznatků a statistických údajů skutečně k dispozici důkaz o vážném ohrožení zachování populace tuňáka obecného, který vyžadoval přijetí nouzových opatření. V rámci tohoto posouzení je třeba konstatovat, že provádění společné zemědělské politiky (včetně rybářské politiky) Komisí zahrnuje posouzení komplexní ekonomické a sociální situace. V důsledku toho se posuzovací pravomoc, kterou Komise v projednávané věci disponuje, netýká pouze povahy a rozsahu opatření, která mají být přijata, nýbrž do určité míry i zjištění faktických údajů; v tomto rámci se Komise může v případě potřeby opřít o obecné poznatky a statistické údaje(29).

69.      Co se týče rozsahu posuzovací pravomoci v projednávané věci, je třeba rovněž zdůraznit, že se podle ustálené judikatury Soudního dvora musí přezkum soudu, pokud má zákonodárce Společenství širokou posuzovací pravomoc – jak je tomu v oblasti zemědělství, včetně rybolovu – omezit na ověření, zda dotčené opatření není postiženo zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci, nebo zda dotčený orgán zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci(30). I když má takovou pravomoc, je zákonodárce Společenství povinen založit svoji volbu na objektivních a vhodných kritériích ve vztahu k cíli sledovanému dotčeným aktem se zohledněním veškerých skutkových okolností a technických a vědeckých údajů, které jsou dostupné v okamžiku přijetí dotčeného aktu(31). Při provádění své posuzovací pravomoci musí zákonodárce Společenství plně zohlednit dotčené zájmy a v rámci posouzení omezení spojených s jednotlivými opatřeními, jež připadají v úvahu, přezkoumat, zda cíle sledované zvoleným opatřením mohou odůvodnit i značné negativní hospodářské důsledky pro určité hospodářské subjekty(32).

70.      Podle veřejně dostupných údajů, které společnost AJD Tuna předložila Soudnímu dvoru(33), vyčerpala rybářská plavidla Společenství v roce 2008 pouze 63,23 % kvóty přidělené Společenství. Podle těchto údajů žádný stát z oblasti Středozemního moře, který není členským státem EU, nepřekročil svou kvótu(34) nebo ji překročil jen o malé procento(35).

71.      Je nicméně třeba vzít v úvahu – jak správně zdůraznila Komise na jednání – že tyto údaje jsou pouze předběžné. Komise na jednání uvedla, že podle konečných údajů Společenství v roce 2008 vyčerpalo 92,3 % své kvóty. Ze zprávy ICCAT(36) mimoto vyplývá, že většina úlovků byla odhadnuta na základě úlovků, o kterých byla podána zpráva orgánům ICCAT. Ve zprávě ICCAT se tak uvádí, že celkové přípustné odlovy (TAC) tuňáka obecného pro rok 2008 ve východním Atlantiku a ve Středozemním moři činily 28 500 tun(37). Ohlášené úlovky (reported catch) za rok 2008 činily 23 868 tun, odhadované úlovky (best catch estimate) 25 760 tun(38). Ohlášené a odhadované úlovky tak byly nižší než TAC, avšak tyto údaje nezahrnují úlovky nelegální, neohlášené a právně neupravené; mimoto potenciální úlovky (potential catch) v roce 2008 výrazně převyšovaly TAC (34 120 tun)(39).

72.      Podle mého názoru Komise mohla s ohledem na uvedené údaje přijmout nařízení č. 530/2008 na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002, i když případně v době přijetí nařízení č. 530/2008 nedisponovala zcela spolehlivými vědeckými údaji. Článek 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 je náležitým právním základem ze dvou důvodů: zaprvé má Komise určitou posuzovací pravomoc i ve vztahu ke zjišťování údajů(40), a zadruhé při přijetí tohoto nouzového opatření uplatnila preventivní přístup. Je třeba totiž vzít v úvahu, že Společenství musí při přijímání opatření určených k ochraně a zachování živých vodních zdrojů uplatnit preventivní přístup, aby zajistilo jejich udržitelné využívání a snížilo dopad rybolovných činností na mořské ekosystémy(41). Preventivním přístupem v oblasti řízení rybolovu se rozumí skutečnost, že nedostatek příslušných vědeckých údajů nemůže být důvodem k odložení nebo nepřijetí řídících opatření pro zachování cílových druhů, přidružených nebo závislých druhů a necílových druhů a jejich životního prostředí(42).

73.      V důsledku toho se domnívám, že čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 je náležitým právním základem nařízení č. 530/2008.

2.      Dostatečné odůvodnění napadeného nařízení

74.      Dále budu analyzovat, zda nařízení č. 530/2008 obsahuje dostatečné odůvodnění a zda je nařízení neplatné, neobsahuje-li dostatečné odůvodnění. V tomto ohledu je třeba nejprve objasnit, jakou povinnost má Komise ohledně odůvodnění nařízení, kterým přijímá nouzové opatření na zachování živých vodních zdrojů.

75.      Podle ustálené judikatury týkající se článku 253 ES(43) musí být odůvodnění přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a Soudní dvůr mohl vykonávat svůj přezkum(44). Povinnost uvést odůvodnění musí být posuzována v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení(45). Není v tomto ohledu požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast(46).

76.      Z ustálené judikatury také vyplývá, že dosah povinnosti uvést odůvodnění závisí na povaze dotčeného aktu, a že pokud se jedná o akty s obecnou působností, může se odůvodnění omezit na uvedení celé situace, která vedla k přijetí aktu, i obecných cílů, které sleduje. V této souvislosti Soudní dvůr zejména upřesnil, že je nepřiměřené vyžadovat zvláštní odůvodnění pro různou volbu použitých technik, pokud z napadeného aktu vyplývá základní cíl, který orgán sledoval(47).

77.      Z judikatury tedy vyplývá, že Komise nebyla povinna uvést v odůvodnění napadeného nařízení konkrétní údaje o vyčerpání populace tuňáka obecného.

78.      Tento přístup je rovněž potvrzen jinými nařízeními, která Komise přijala na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002, jako je například nařízení (ES) č. 677/2003, kterým se stanoví nouzová opatření pro obnovu populace tresky obecné v Baltském moři(48), nařízení Komise (ES) č. 1037/2005 ze dne 1. července 2005, kterým se stanoví mimořádná opatření pro ochranu a obnovu populace sardele v podoblasti ICES VIII(49), nařízení Komise (ES) č. 1539/2005 ze dne 22. září 2005, kterým se stanoví mimořádná opatření pro ochranu a obnovu populace sardele v podoblasti ICES VIII(50), nebo nařízení Komise (ES) č. 1475/12003 ze dne 20. srpna 2003 o ochraně hlubinných korálových útesů před účinky vlečení sítí v oblasti severozápadně od Skotska(51).

79.      V žádném z těchto nařízení Komise neuvedla konkrétní údaje o vážném ohrožení zachování živých vodních zdrojů, ačkoliv ze všech těchto nařízení vyplývá, že se o tyto údaje opřela. V důsledku toho nelze být zajedno se žalobkyní v původním řízení, že Komise měla v napadeném nařízení uvést konkrétní údaje o vážném ohrožení zachování populace tuňáka.

80.      Mimoto – jak jsem již uvedla v bodě 72 tohoto stanoviska – i kdyby Komise v době přijetí nařízení č. 530/2008 nedisponovala údaji prokazujícími vážné ohrožení vyčerpání populace v případě nepřijetí nouzových opatření, mohla v každém případě přijmout toto nařízení na základě preventivního přístupu.

81.      V důsledku toho se domnívám, že Komise dostatečně odůvodnila nařízení č. 530/2008.

C –    Třetí otázka

82.      Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda je nařízení č. 530/2008 neplatné z důvodu, že porušuje legitimní očekávání hospodářských subjektů, jako je žalobkyně.

83.      Podle ustálené judikatury se možnost domáhat se ochrany legitimního očekávání vztahuje na každý hospodářský subjekt, u něhož orgán vyvolal podloženou naději(52). Ujištění, která mohou vyvolat takovou naději, jsou tvořena, bez ohledu na formu, ve které jsou sdělena, přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů(53). V důsledku toho se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění, která by mu správa poskytla(54). Pokud je opatrný a obezřetný hospodářský subjekt s to předvídat přijetí opatření Společenství, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se dovolávat takovéto zásady, pokud je toto opatření přijato(55).

84.      Jak Komise správně zdůrazňuje, tento orgán neposkytl společnosti AJD Tuna žádné ujištění, že by byl rybolov tuňáka obecného košelkovými nevody povolen do 30. června 2008. Kdyby bylo společnosti AJD Tuna dovoleno dovolávat se v tomto ohledu – bez jasných ujištění Komise – legitimního očekávání, bylo by ve skutečnosti nemožné, aby Komise přijala jakékoliv opatření s cílem dočasně rybolov pozastavit. Vedle nouzových opatření založených na článku 7 nařízení č. 2371/2002 a opatření založených na článku 26 nařízení č. 2371/2002 by mohlo být Komisi rovněž zabráněno přijímat opatření směřující k právní úpravě a dočasnému pozastavení rybolovných činností na základě článku 21 nařízení č. 2847/93.

85.      Podle mého názoru je v důsledku toho třeba na třetí otázku odpovědět tak, že nařízení č. 530/2008 neporušuje legitimní očekávání takových hospodářských subjektů, jako je žalobkyně.

D –    Čtvrtá a pátá otázka

86.      Podstatou čtvrté a páté otázky předkládajícího soudu je, zda je nařízení č. 530/2008 v souladu se zásadou proporcionality, a to ze dvou důvodů:

–        zaprvé žádný hospodářský subjekt Společenství není oprávněn vykonávat činnost spočívající ve vykládce nebo umísťování tuňáků do klece pro účely výkrmu a chovu, včetně tuňáků, kteří byli odloveni před datem, kdy byl rybolov pozastaven nařízením č. 530/2008, a

–        zadruhé žádný hospodářský subjekt Společenství není oprávněn vykonávat tyto činnosti ve vztahu k tuňákům odloveným rybáři, jejichž plavidla neplují pod vlajkou jednoho z členských států uvedených v článku 1 nařízení č. 530/2008.

87.      Oběma otázkami se budu dále zabývat z hlediska porušení zásady proporcionality.

1.      Přiměřenost zákazu vykládky tuňáků odlovených před zavedením zákazu rybolovu

88.      Nejprve je třeba ověřit, zda opatření, na jehož základě není žádný hospodářský subjekt Společenství oprávněn vykonávat činnost spočívající ve vykládce nebo umísťování tuňáků do klece pro účely výkrmu a chovu, a to včetně tuňáků, kteří byli odloveni před datem, kdy byl rybolov pozastaven nařízením č. 530/2008 pro plavidla lovící košelkovými nevody, která plují pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty, a tudíž před 16. červnem 2008, není nepřiměřené.

89.      V souvislosti s tímto opatřením je třeba zdůraznit, že nařízení č. 530/2008 v článku 3 jasně stanoví, že ode dne 16. června 2008 a ode dne 23. června 2008 (pro tuňáky odlovené španělskými plavidly lovícími košelkovými nevody) nebudou hospodářské subjekty Společenství akceptovat vykládku, umísťování do klece pro účely výkrmu nebo chovu a překládku tuňáka obecného ve vodách nebo v přístavech Společenství odloveného plavidly lovícími košelkovými nevody v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři. Doslovný výklad tohoto článku umožňuje učinit závěr, že se tento zákaz týká rovněž tuňáků odlovených před 16. nebo 23. červnem 2008.

90.      Komise nicméně ve svém písemném vyjádření již uvedla, že je třeba na základě teleologického výkladu tohoto článku učinit závěr, že hospodářské subjekty Společenství nebudou akceptovat vykládku, umísťování do klece pro účely výkrmu nebo chovu tuňáka obecného odloveného po 16. nebo 23. červnu 2008. Článek 3 nařízení č. 530/2008 je třeba vykládat ve spojení s články 1 a 2 nařízení, které zakazují rybolov tuňáka obecného od 16. a 23. června 2008.

91.      Vzhledem k tomu, že jsem zajedno s teleologickým výkladem článku 3 nařízení č. 530/2008, jehož se dovolává Komise, domnívám se, že v případě zákazu vykládky tuňáků odlovených před 16. nebo 23. červnem 2008 nevyvstává otázka, zda je tento článek v souladu se zásadou proporcionality.

2.      Přiměřenost zákazu vykládky tuňáků odlovených plavidly plujícími pod vlajkou třetích zemí

92.      Důležitější je však ověřit, zda je opatření přijaté na základě čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 nepřiměřené z důvodu, že žádný hospodářský subjekt Společenství není oprávněn vykonávat vykládku a umísťování tuňáků do klece pro účely výkrmu a chovu (dále jen „opatření zakazující vykládku tuňáků“) ve vztahu k tuňákům odloveným rybáři, jejichž plavidla neplují pod vlajkou jednoho z členských států uvedených v článku 1 nařízení č. 530/2008.

a)      Kritéria posouzení

93.      Je třeba zdůraznit, že zásada proporcionality, jež je jednou ze základních zásad práva Společenství, vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a absolutně nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům(56).

94.      V rámci přezkumu přiměřenosti je tudíž třeba vycházet z třístupňového přezkumu, kde je třeba ověřit zaprvé vhodnost, zadruhé potřebnost a zatřetí přiměřenost opatření(57).

95.      Soudní dvůr nicméně rozhodl, že pokud má zákonodárce Společenství širokou posuzovací pravomoc – jak je tomu v oblasti zemědělství, včetně rybolovu – musí se soudní přezkum omezit na prověření, zda dotčené opatření není stiženo zjevně nesprávným posouzením nebo zneužitím pravomoci a zda dotčený orgán zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci(58). Jelikož má zákonodárce Společenství v oblasti společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, může být podle Soudního dvora legalita takového opatření dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který hodlá příslušný orgán sledovat(59).

96.      Jak jsem již zdůraznila ve svém stanovisku ve věcech Azienda Agricola(60) a Agrana Zucker(61) a jak uvedla generální advokátka Sharpston ve věci Zuckerfabrik Jülich(62), takové omezení přezkumu přiměřenosti na pouhý přezkum vhodnosti opatření není přesvědčivé(63).

97.      Podmínky vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti totiž nejsou výrazem odstupňování téže myšlenky; právě pouze přezkumem potřebnosti a přiměřenosti jsou cíl sledovaný zákonodárcem Společenství a práva jednotlivců, do kterých je zasahováno, „poměřovány“(64). Pokud se soud omezí pouze na přezkum vhodnosti opatření, pak se nejedná o přezkum proporcionality, nýbrž pouze o objektivní kontrolu posuzovací pravomoci zákonodárce Společenství(65).

98.      Podle mého názoru je tudíž třeba v oblasti společné zemědělské politiky, včetně rybolovu, rovněž vycházet z přezkumu proporcionality ve třech fázích, avšak s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má zákonodárce Společenství, se tento přezkum musí omezit na prověření, zda je opatření zjevně nevhodné, zjevně nepotřebné nebo zjevně nepřiměřené(66). Tím je zajištěno, že je volné uvážení zákonodárce Společenství ve vztahu ke komplexním politickým, ekonomickým a sociálním rozhodnutím respektováno a že Soudní dvůr nenahradí tato rozhodnutí svým vlastním posouzením.

b)      Posouzení porušení zásady proporcionality

99.      Nejprve je třeba vymezit cíl sporného opatření spočívajícího v zákazu vykládky tuňáků. Jak vyplývá z desátého bodu odůvodnění nařízení č. 530/2008, cílem tohoto opatření je posílit účinnost preventivních opatření majících za cíl předejít vážnému ohrožení zachování populace tuňáka obecného.

100. Dále je třeba ověřit, zda je toto opatření zjevně nevhodné, zjevně nepotřebné nebo zjevně nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům.

i)      Přezkum zjevné nevhodnosti opatření

101. Podle ustálené judikatury je opatření vhodné k dosažení daného cíle pouze tehdy, pokud opravdu zajišťuje, že tohoto cíle bude dosaženo soudržným a systematickým způsobem(67). Opatření je tedy zjevně nevhodné, pokud již prima facie nezajišťuje, že daného cíle bude dosaženo nebo pokud již prima facie nezajišťuje dosažení cíle soudržným a systematickým způsobem.

102. Mám za to, že opatření zakazující vykládku tuňáků obsažené v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 není samo o sobě zjevně nevhodné k dosažení cíle posílení účinnosti opatření, jejichž cílem je předejít vážnému ohrožení zachování populace tuňáka obecného.

103. Toto opatření Společenství by bylo samo o sobě zjevně nevhodné, kdyby bylo zcela vyloučeno, že může ovlivnit rybolov plavidly třetích zemí. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že zákonodárce Společenství má v oblasti zemědělství, včetně rybolovu, širokou posuzovací pravomoc; to odpovídá politické odpovědnosti zákonodárce v souvislosti s vypracováváním společné zemědělské politiky(68). Komise měla v rámci své posuzovací pravomoci zjevně za to, že opatření zakazující vykládku tuňáků bude mít (nebo může mít) rovněž vliv na rybolov plavidel třetích zemí, neboť je možné, že – v případě neexistence opatření zakazujícího vykládku – by plavidla lovící košelkovými nevody ze zemí, které nejsou uvedeny v nařízení č. 530/2008, začala lovit vyšší množství tuňáků s úmyslem prodat je hospodářským subjektům Společenství. Toto opatření není tedy podle mého názoru samo o sobě zjevně nevhodné k dosažení cíle zachování populace tuňáka obecného.

104. Zdá se mi nicméně problematická soudržnost opatření zakazujícího vykládku tuňáků podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 s opatřením zakazujícím vykládku podle odstavce 2 téhož článku. Je třeba připomenout, že nařízení č. 530/2008 vedle zákazu vykládky tuňáků podle čl. 3 odst. 1 obsahuje rovněž v odstavci 2 obdobný zákaz vykládky tuňáků, kteří byli odloveni plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska. Vzhledem k tomu, že španělská plavidla mohla lovit tuňáka o týden déle, také zákaz vykládky tuňáků začal o týden později. V důsledku toho není podle mého názoru absolutně konzistentní a systematické, že chovatelé ryb ve Společenství nemohli nakoupit tuňáka od rybářů lovících košelkovými nevody ze třetích zemí v období od 16. června do 23. června 2008, ale mohli ho nakoupit bez omezení od španělských rybářů lovících košelkovými nevody. Je totiž možné, že jelikož španělská plavidla byla k rybolovu oprávněna, obava uvedená v předchozím bodě tohoto stanoviska se mohla stát skutečností, neboť španělská plavidla měla možnost lovit větší množství tuňáka a prodat je chovatelům ryb v jiných členských státech. Z důvodu této nesoudržnosti se opatření zakazující vykládku, které se týká plavidel ze třetích zemí, stává ve skutečnosti bezpředmětné, a tak zjevně nevhodné k dosažení cíle.

105. Podle mého názoru je tedy opatření zakazující vykládku tuňáků podle článku 3 nařízení č. 530/2008 zjevně nevhodné k dosažení cíle posílit opatření, jejichž cílem je předejít vážnému ohrožení zachování populace tuňáka obecného.

ii)    Přezkum, zda je opatření zjevně potřebné

106. Podpůrně, pokud by Soudní dvůr rozhodl, že opatření zakazující vykládku tuňáků není zjevně nevhodné k dosažení cíle posílit účinnost opatření k předejití vážnému ohrožení zachování populace tuňáka obecného, je třeba prověřit, zda opatření zakazující vykládku nebylo zjevně nepotřebné. V oblastech, ve kterých má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc, se totiž přezkum potřebnosti musí omezit na ověření, zda mezi vícero opatřeními přiměřenými k dosažení cíle zjevně existuje jiné opatření, které je méně omezující pro dotčené zájmy nebo právo chráněné podle zákona.

107. Podle mého názoru neexistuje důkaz, který by dovoloval učinit závěr, že zjevně existuje jiné opatření, které by bylo méně omezující pro dotčené zájmy nebo právo chráněné podle zákona. Lze zajisté tvrdit, že opatření zakazující vykládku tuňáků, kteří byli odloveni plavidly lovícími košelkovými nevody ze třetích zemí, nebylo zjevně potřebné k dosažení cíle, neboť by již pro tento účel stačilo, aby zákaz vykládky tuňáků pro plavidla ze třetích zemí vstoupil v platnost, jako pro španělská plavidla, až 23. června 2008. Tím by však bylo znovu zavedeno opatření, jež by bylo nesoudržné se zákazem vykládky tuňáků.

108. V důsledku toho se domnívám, že nelze prokázat, že opatření zakazující vykládku tuňáků podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 není zjevně potřebné k dosažení cíle zachování populace tuňáka obecného.

iii) Přezkum zjevné nepřiměřenosti opatření

109. Podpůrně, pokud by měl Soudní dvůr za to, že opatření zakazující vykládku tuňáků není ani zjevně nevhodné, ani zjevně nepotřebné, je třeba ještě přezkoumat přiměřenost, a sice vyváženost dotčených zájmů hospodářských subjektů a zájem na ochraně tuňáka obecného. Podle mého názoru neexistuje žádný důkaz, který by mohl vyvolat nejmenší pochybnost ohledně nepřiměřenosti takového opatření. I když hospodářským subjektům vykonávajícím tuto činnost vzniknou ekonomické ztráty v důsledku opatření zakazujícího vykládku tuňáků, priority týkající se ochrany tuňáka obecného mají nepochybně přednost. Pokud by měl tudíž Soudní dvůr za to, že opatření zakazující vykládku tuňáků není ani zjevně nevhodné, ani zjevně nepotřebné, toto opatření není podle mého názoru zjevně nepřiměřené.

iv)    Závěr

110. Je tedy třeba konstatovat, že článek 3 nařízení č. 530/2008 nestanoví, že hospodářské subjekty Společenství nemohou vykonávat činnost spočívající ve vykládce, umísťování do klece pro účely výkrmu a chovu, jakož i překládce tuňáků obecných, kteří byli odloveni před datem, kdy byl rybolov pozastaven nařízením č. 530/2008, což je důvod, proč otázka proporcionality ve vztahu k tomuto opatření nevyvstává. Nicméně opatření podle článku 3 tohoto nařízení, podle kterého hospodářské subjekty Společenství nemohou vykonávat činnost spočívající ve vykládce, umísťování do klece pro účely výkrmu a chovu, jakož i překládce tuňáků obecných, kteří byli odloveni plavidly lovícími košelkovými nevody, která neplují pod vlajkou jednoho z členských států uvedených v nařízení č. 530/2008, není v souladu se zásadou proporcionality.

c)      Důsledky porušení zásady proporcionality

111. Je třeba konečně prověřit důsledky porušení zásady proporcionality pro platnost nařízení č. 530/2008. Především je třeba ověřit, zda je z důvodu porušení zásady proporcionality neplatné celé nařízení, nebo pouze jeho článek 3.

112. Podle ustálené judikatury je částečné zrušení aktu Společenství možné pouze tehdy, pokud jsou části, jejichž zrušení je navrhováno, oddělitelné od zbývající části aktu(69). Tento požadavek oddělitelnosti není splněn, pokud byla důsledkem částečného zrušení aktu změna jeho podstaty(70).

113. V projednávané věci je třeba poukázat na to, že článek 3 nařízení č. 530/2008 je pojat tak, že může být jednoduše oddělen od ostatních článků nařízení. I kdyby byl tento článek, který obsahuje opatření zakazující vykládku tuňáků, zrušen, zákaz rybolovu podle článků 1 a 2 nařízení zůstane nadále v platnosti beze změny.

114. Článek 3 nařízení č. 530/2008 je tudíž podle mého názoru neplatný z důvodu porušení zásady proporcionality.

E –    Šestá otázka

115. Podstatou šesté otázky předkládajícího soudu je, zda je nařízení č. 530/2008 neplatné z důvodu, že je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti ve smyslu článku 12 ES, jelikož nařízení rozlišuje nejen mezi plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska a takovými plavidly plujícími pod vlajkou Řecka, Itálie, Francie, Kypru a Malty, nýbrž rovněž mezi plavidly těchto šesti členských států a plavidly ostatních členských států(71).

1.      Rozlišení mezi španělskými plavidly a plavidly plujícími pod vlajkou Řecka, Itálie, Francie, Kypru a Malty

a)      Otázka opodstatněnosti rozlišování mezi španělskými a ostatními plavidly

116. Nejprve je třeba se zabývat otázkou opodstatněnosti rozlišování mezi španělskými plavidly lovícími košelkovými nevody a plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Řecka, Itálie, Francie, Kypru a Malty.

117. Jak vyplývá z ustálené judikatury, zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné(72).

118. Komise na svou obhajobu ve svém písemném vyjádření k této otázce především poznamenává, že pokud jde o plavidla plující pod vlajkou Španělska, k diskriminaci nedošlo, neboť podle hodnocení skutečného odlovu neexistovalo nebezpečí, že by španělská plavidla překročila kvótu, která byla Španělsku přidělena. Komise mimoto tvrdí, že objektivní situace španělských plavidel (počet plavidel v porovnání s kvótou přidělenou Španělsku) se lišila od situace ostatních plavidel. Komise konečně na jednání uvedla, že se objektivní situace španělských plavidel lišila, neboť rybolovná sezóna ve Španělsku začala o týden později. Většina španělských plavidel lovících košelkovými nevody totiž loví tuňáka obecného v oblasti Baleárských ostrovů, kde moře dosahuje správné teploty pro rybolov tuňáka obecného o týden později než jinde(73).

119. V souvislosti s rozlišováním mezi španělskými plavidly lovícími košelkovými nevody a ostatními plavidly lovícími košelkovými nevody, na která se použije nařízení č. 530/2008, tedy Komise uplatňuje tři argumenty: zaprvé neexistenci konkrétního nebezpečí vyčerpání kvóty španělskými plavidly lovícími košelkovými nevody, zadruhé objektivně odlišnou situaci španělských plavidel lovících košelkovými nevody, v důsledku které nebylo v žádném případě možné, aby tato plavidla vyčerpala svou kvótu, a zatřetí objektivně odlišnou situaci španělských plavidel lovících košelkovými nevody, která loví ve vodách, které dosahují správné teploty pro rybolov tuňáka o týden později.

120. Podle mého názoru argumenty, které uplatňuje Komise, neodůvodňují v projednávaném případě rozdílné zacházení mezi španělskými plavidly a ostatními plavidly.

121. Zaprvé Komise ve svém písemném vyjádření a na jednání neuvedla žádný údaj, který by jasně ukazoval, že kvóta španělských plavidel smí být vyčerpána až 23. června 2008, a nikoliv 16. června 2008. Komise nepředložila žádný údaj, který by prokazoval, že během období, v němž bylo napadené nařízení přijato, byl předchozí objem úlovků španělskými plavidly nižší než objem úlovků plavidly ostatních členských států. Naopak ve svém písemném vyjádření Komise dokonce uvedla, že během období od 27. května 2008 do 23. června 2008 byly úlovky španělských plavidel lovících košelkovými nevody vyšší než úlovky francouzských plavidel lovících košelkovými nevody(74). V tomto ohledu je sice uváděno, že údaje o úlovcích francouzských plavidel nemusely být správné, neboť systémy satelitního sledování nebyly po určitou dobu v provozu. I přes tyto možné nesrovnalosti však nebylo uvedeno skutečné vyhodnocení množství úlovků francouzskými plavidly v porovnání s množstvím úlovků plavidly španělskými.

122. Co se mimoto týče skutečných úlovků španělských plavidel v roce 2008 (pro všechny typy rybolovu), ze zprávy ICCAT vyplývá, že odhadované úlovky tuňáka obecného španělskými plavidly činily 2938 tun ve východním Atlantiku a 2465 tun ve Středozemním moři, což činí celkem 5403 tun(75). To představuje 99,3 % kvóty přidělené Španělsku pro rok 2008, která činila 5428,46 tun. Podle údajů z téhož zdroje se tedy odhadované úlovky Španělska mnohem více blíží ke své kvótě než Francie a Itálie(76).

123. Při neexistenci konkrétních údajů, které by prokazovaly, že neexistovalo žádné nebezpečí, že by španělská plavidla lovící košelkovými nevody dosáhla nebo překročila kvótu přidělenou Španělsku, se domnívám, že rozdílné zacházení mezi plavidly lovícími košelkovými nevody, která plují pod vlajkou Španělska, a plavidly plujícími pod vlajkou Řecka, Itálie, Franci, Kypru a Malty není objektivně odůvodněno.

124. Zadruhé je třeba ověřit, zda lze tvrdit, že nebylo teoreticky možné, aby španělská plavidla lovící košelkovými nevody dosáhla nebo překročila do 23. června 2008 kvótu přidělenou Španělsku. Domnívám se, že ani tento argument nemůže obstát.

125. Z písemného vyjádření Komise na jedné straně vyplývá, že je kvóta každého členského státu rozdělována v závislosti na počtu plavidel, která má tento stát k dispozici. Komise ve svém písemném vyjádření uvádí, že ve Společenství v roce 2008 existovalo celkem 131 rybářských plavidel lovících košelkovými nevody, rozdělených takto: 1 kyperské, 4 maltská, 6 španělských, 16 řeckých, 36 francouzských a 68 italských(77). Komise v tomto ohledu uvádí, že například pro 32 francouzských plavidel delších než 24 metrů byla v roce 2008 stanovena individuální kvóta od 110 do 120 tun na plavidlo. Individuální kvóta pro každé ze 68 italských plavidel byla stanovena na 52 tun. Individuální kvóta pro každé ze 6 španělských plavidel byla stanovena mezi 251 a 352 tunami. Z těchto údajů vyplývá, že vztah mezi počtem plavidel a kvótou přidělenou Španělsku nemůže odůvodnit rozdílné zacházení mezi španělskými plavidly a plavidly ostatních členských států, neboť existující kvóta je poměrně rozdělena v závislosti na počtu plavidel, která vlastní dotčený členský stát. Krom toho sama Komise v sedmém bodu odůvodnění nařízení č. 530/2008 stanovila, že „je denní rybolovná kapacita každého plavidla lovícího košelkovými nevody tak vysoká, že přípustná rybolovná hladina může být dosažena nebo překročena velice rychle“(78). Jestliže tedy kvóta může být dosažena úlovky jediného plavidla lovícího košelkovými nevody, nelze podle mého názoru přijmout argument, že španělská plavidla lovící košelkovými nevody nemohou v žádném případě dosáhnout přidělené kvóty.

126. Na druhé straně z písemného vyjádření Komise vyplývá, že španělská plavidla odlovila během období od 27. května 2008 do 23. června 2008 (tedy během 4 týdnů) 1404,427 tun tuňáka obecného(79). To znamená, že jejich průměrný odlov činil více než 351 tun tuňáka obecného týdně. Kvóta pro rybolov tuňáka obecného byla v roce 2008 stanovena pro Španělsko na 5428,46 tun(80). Podle údajů Komise se přibližně 70 % všech odlovů tuňáka obecného provádí košelkovými nevody(81); to znamená, že se předpokládalo, že španělská plavidla lovící košelkovými nevody odloví v roce 2008 přibližně 3800 tun tuňáka obecného (to znamená 70 % celkové španělské kvóty). Kdyby španělská plavidla každý týden odlovila stejnou kapacitu jako během období od 27. května 2008 do 23. června 2008, odloveného množství 3800 tun by bylo dosaženo za 10 nebo 11 týdnů. S ohledem na skutečnost, že rybolovná sezóna trvala ve Španělsku 25 týdnů(82), nelze podle mého názoru tvrdit, že nebylo teoreticky možné, aby španělská plavidla lovící košelkovými nevody dosáhla kvóty pro rok 2008.

127. Zatřetí Komise na jednání uvedla, že se objektivní situace španělských plavidel lovících košelkovými nevody liší, neboť vody, ve kterých tato plavidla loví tuňáka obecného, dosahují správné teploty pro rybolov až o týden později. Domnívám se, že tento argument nemůže obstát. Kdyby toto tvrzení Komise bylo opodstatněné, rybolovná sezóna pro rybolov tuňáka obecného, jak je stanovena nařízením č. 1559/2007, by musela ve Španělsku trvat o týden déle než v ostatních členských státech(83). Kdyby byl tento faktor pro rybolov skutečně důležitý, jak tvrdí Komise, bylo by již v nařízení č. 1559/2007 stanoveno, že Španělsko může lovit tuňáka obecného o týden déle než všechny ostatní členské státy.

128. Konečně je třeba zdůraznit, že je nekonzistentní tvrdit, že existuje vážné ohrožení zachování populace tuňáka obecného, avšak zároveň povolit Španělsku lovit ještě další týden právě na vrcholu rybolovné sezóny. Komise v rámci své posuzovací pravomoci rozhodla, že skutečně existuje vážné ohrožení zachování populace tuňáka obecného. V důsledku toho měla Komise zacházet se všemi členskými státy, kterých se týká nařízení č. 530/2008, stejným způsobem. Je-li totiž populace určitého druhu ryb ohrožena, je tomu tak v celé rybolovné oblasti, nehledě na to, že některé členské státy nemohly ještě vyčerpat svou kvótu(84).

129. V důsledku toho se domnívám, že nařízení č. 530/2008 z důvodu rozdílného zacházení mezi plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Španělska a plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou Řecka, Itálie, Francie, Kypru a Malty je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.

b)      Důsledky porušení zásady zákazu diskriminace

130. Je třeba ještě ověřit důsledky zjištění, že nařízení č. 530/2008 je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, pro platnost tohoto nařízení. Konkrétně je třeba ověřit, zda porušení této zásady způsobuje úplnou neplatnost nařízení, nebo pouze některých jeho článků.

131. Podle ustálené judikatury je částečné zrušení aktu Společenství možné pouze tehdy, pokud jsou části, jejichž zrušení je navrhováno, oddělitelné od zbývající části aktu(85). Tento požadavek oddělitelnosti není splněn, pokud byla důsledkem částečného zrušení aktu změna jeho podstaty(86). Podle judikatury Soudního dvora tedy musejí být pro částečné zrušení splněny dvě podmínky: možnost oddělit části, které mají být zrušeny, a zachování podstaty právního aktu.

132. Domnívám se, že porušení zásady zákazu diskriminace v projednávaném případě vede především k neplatnosti článků 1 a 2 nařízení č. 530/2008, jejichž účinkem je, že se španělskými plavidly lovícími košelkovými nevody je zacházeno příznivěji než s ostatními plavidly, jichž se týká toto nařízení. Články 1 a 2 nařízení jsou společně v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, a musejí být tudíž zrušeny.

133. Pokud by Soudní dvůr v rámci svého posouzení slučitelnosti se zásadou proporcionality (čtvrtá a pátá předběžná otázka) rozhodl, že nezruší článek 3, pak je podle mého názoru třeba tento článek zrušit jako důsledek neplatnosti článků 1 a 2 nařízení č. 530/2008. Opatření zakazující vykládku tuňáků totiž nemá smysl, neexistuje-li právní základ pro zákaz samotného rybolovu tuňáka. Jelikož mám však za to, že článek 3 nařízení č. 530/2008 je neplatný již z důvodu porušení zásady proporcionality(87), je třeba zde zrušit pouze články 1 a 2 nařízení.

134. V důsledku toho se domnívám, že články 1 a 2 nařízení č. 530/2008 jsou neplatné z důvodu porušení zásady zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti ve smyslu článku 12 ES.

2.      Rozlišení mezi plavidly, na něž se vztahuje nařízení č. 530/2008, a ostatními plavidly

135. Je rovněž třeba přezkoumat otázku opodstatněnosti rozlišování mezi plavidly lovícími košelkovými nevody, na něž se vztahuje nařízení č. 530/2008 (a sice plavidla plující pod vlajkou Řecka, Itálie, Francie, Kypru a Malty), a všemi ostatními plavidly lovícími košelkovými nevody(88).

136. Komise na jednání uvedla, že Portugalsko a jiné členské státy neloví tuňáka obecného plavidly lovícími košelkovými nevody, nýbrž jinými způsoby, a tvrdila, že na všechny členské státy, které loví tuňáka obecného plavidly lovícími košelkovými nevody, se vztahuje nařízení č. 530/2008.

137. Je tedy třeba konstatovat, že se členské státy, na něž se nevztahuje nařízení č. 530/2008, nacházely v objektivně odlišné situaci od ostatních členských států, na které se toto nařízení vztahuje. Z tohoto hlediska tedy nařízení č. 530/2008 není v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.

F –    Sedmá, osmá a devátá otázka

138. Podstatou sedmé, osmé a deváté předběžné otázky předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně s ohledem na jejich podobnost, je:

–        zaprvé, zda je nařízení č. 530/2008 neplatné z důvodu, že při jeho přijetí nebyly dodrženy zásada účinné soudní ochrany chráněná článkem 47 Listiny základních práv Unie ani zásada kontradiktornosti jako obecná zásada práva Společenství, jelikož dotčeným osobám a členským státům nebyla dána příležitost podat písemné námitky před přijetím napadeného rozhodnutí;

–        zadruhé, zda je nařízení č. 530/2008 neplatné z důvodu, že bylo přijato na základě článku 7 nařízení č. 2371/2002, který je v rozporu se zásadou účinné soudní ochrany chráněnou na základě článku 47 Listiny základních práv Unie a zásadu kontradiktornosti jako obecnou zásadu práva Společenství.

139. Ráda bych zdůraznila, zejména v souvislosti s devátou předběžnou otázkou, že se tato otázka – jak zdůraznila Rada na jednání – netýká pouze čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2371/2002, jenž je v projednávané věci irelevantní. Otázka předkládajícího soudu musí být nicméně chápána tak, že se jí uvedený soud táže, zda je článek 7 nařízení č. 2371/2002 v rozporu se zásadou účinné soudní ochrany a zásadou kontradiktornosti z důvodu, že svěřuje ostatním členským státům právo vyjádřit se pouze tehdy, pokud je řízení zahájeno na základě opodstatněné žádosti členského státu, avšak nikoliv je‑li řízení zahájeno z podnětu Komise.

140. Nejprve je tudíž třeba ověřit, zda jsou tyto zásady porušeny nařízením č. 530/2008, a poté zda jsou porušeny článkem 7 nařízení č. 2371/2002 – v obou případech za podmínky, že čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 je náležitým právním základem pro přijetí nařízení č. 530/2008.

1.      Je nařízení č. 530/2008 v rozporu se zásadami účinné soudní ochrany a kontradiktornosti?

a)      Údajné porušení zásady účinné soudní ochrany

141. Úvodem je třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury zásada účinné soudní ochrany představuje obecnou zásadu práva Společenství, která vyplývá z ústavních tradic společných členským státům, která byla zakotvena v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod(89), jakož i v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyhlášené dne 7. prosince 2000 v Nice(90). Článek 47 odst. 1 Listiny tak stanoví, že každý, jehož práva a svobody přiznané právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinný prostředek nápravy před soudem.

142. Není mi jasné, jak by skutečnost, že dotčené strany a členské státy neměly příležitost podat písemné námitky před přijetím napadeného nařízení, mohla odporovat zásadě účinné soudní ochrany. Tato zásada se totiž týká prostředků nápravy před soudem poté, co byl již akt přijat. Tato soudní ochrana je zaručena jak členským státům, tak ostatním dotčeným stranám (fyzickým a právnickým osobám), neboť při dodržení podmínek čl. 230 druhého a čtvrtého pododstavce ES(91) mohou proti takovému aktu podat žalobu na neplatnost. Stejně tak může vnitrostátní soud v rámci řízení probíhajícího před ním položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se platnosti aktu Společenství. V důsledku toho se domnívám, že zásada účinné soudní ochrany nebyla nedostatkem příležitosti podat námitky v rámci řízení o přijetí nařízení č. 530/2008 porušena.

b)      Údajné porušení zásady kontradiktornosti

143. V rámci přezkumu údajného porušení zásady kontradiktornosti je třeba prověřit, zda je nařízení č. 530/2008 v rozporu s touto zásadou jednak vůči členským státům, a jednak vůči dotčeným stranám uvedeným v článku 3 nařízení.

i)      Dodržování zásady kontradiktornosti vůči členským státům

144. Co se týče dodržování zásady kontradiktornosti vůči členským státům, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že se tato zásada uplatní nejen ohledně státních příslušníků, ale i ohledně členských států; pokud jde o posledně uvedené, byla tato zásada uznána v rámci řízení zahájených orgány Společenství proti členskému státu(92). Zásada kontradiktornosti se tedy uplatní pouze tehdy, pokud orgány Společenství zahájí řízení proti členským státům, jako například řízení podle článku 228 ES(93) nebo řízení související se státními podporami(94). Nařízení Komise je však v zásadě právním aktem s obecnou působností a v řízení o jeho přijetí nemá Komise, která akt přijímá, obecnou povinnost umožnit dotčeným stranám nebo členským státům vyjádřit se k tomuto nařízení. Nařízení je totiž podle čl. 249 druhého pododstavce ES(95) aktem s obecnou působností, který je závazný v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech.

145. Mimoto je třeba mít na zřeteli, že právní základ, na němž bylo nařízení č. 530/2008 přijato – čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 – předvídá přijetí nouzových opatření z podnětu Komise(96). Vzhledem k tomu, že se jedná o nouzové opatření, možnost, aby členské státy podaly námitky, by neúměrně prodloužila proces přijetí nouzových opatření a tato opatření by ztratila veškerý svůj smysl. Smyslem těchto opatření je právě skutečnost, že jsou přijata rychle a bez zbytečného odkladu, čímž je zaručena jejich účinnost(97).

146. V důsledku toho se domnívám, že nařízení č. 530/2008 není v rozporu se zásadou kontradiktornosti vůči členským státům.

ii)    Dodržování zásady kontradiktornosti vůči jiným dotčeným stranám

147. Co se týče dodržování zásady kontradiktornosti vůči jiným dotčeným stranám, na které se vztahuje článek 3 nařízení č. 530/2008, je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se zásada kontradiktornosti uplatní na jakékoli řízení, jež může vést k vydání rozhodnutí orgánu Společenství, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy(98). Stejně tak jako v bodě 144 tohoto stanoviska je třeba v tomto ohledu znovu zdůraznit, že nařízení Komise je v zásadě právním aktem s obecnou působností. V závislosti na jeho obsahu může být tento akt rovněž individuálním právním aktem, je-li prokázáno, že se ve skutečnosti jedná o rozhodnutí nebo o řadu rozhodnutí, která se dotýkají osob bezprostředně a osobně(99). Podle mého názoru není v projednávané věci kritérium osobního dotčení splněno, neboť článek 3 nařízení č. 530/2008 je určen obecně všem hospodářským subjektům Společenství, které by mohly provádět vykládku, umísťování do klece pro účely chovu a výkrmu a překládku tuňáka obecného(100). Nařízení č. 530/2008 nemůže být v důsledku toho považováno za rozhodnutí, nýbrž naopak za právní akt s obecnou působností, v jehož rámci není Komise povinna zaručit dotčeným stranám uvedeným v článku 3 nařízení právo podat námitky.

148. Je nicméně třeba dodat, že z judikatury vyplývá, že i kdyby se nařízení dotýkalo bezprostředně a osobně dotčených stran, které mohou napadnout akt na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES(101), tento článek sám o sobě automaticky nepřiznává jednotlivcům právo podat námitky před přijetím tohoto aktu(102).

149. Krom toho je třeba rovněž zdůraznit – jako v bodě 145 tohoto stanoviska – že možnost každé dotčené osoby podat námitky by neúměrně prodloužila proces přijetí nouzových opatření na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002, která musejí být přijata rychle a bez zbytečného odkladu, aby byla zaručena jejich účinnost.

150. V důsledku toho se domnívám, že nařízení č. 530/2008 není v rozporu se zásadou kontradiktornosti vůči jiným dotčeným stranám, na něž se vztahuje článek 3 nařízení č. 530/2008.

2.      Je článek 7 nařízení č. 2371/2002 v rozporu se zásadami účinné soudní ochrany a kontradiktornosti?

151. Podle mého názoru není ani článek 7 nařízení č. 2371/2002 v rozporu se zásadami účinné soudní ochrany a kontradiktornosti.

a)      Údajné porušení zásady účinné soudní ochrany

152. Co se týče otázky porušení zásady účinné soudní ochrany, odkázala bych na argumentaci uvedenou v bodech 141 a 142 tohoto stanoviska. Z důvodů uvedených v těchto bodech není článek 7 nařízení č. 2371/2002 podle mého názoru v rozporu se zásadou účinné soudní ochrany.

b)      Údajné porušení zásady kontradiktornosti

153. Stejně tak se domnívám, že článek 7 nařízení č. 2371/2002 není v rozporu se zásadou kontradiktornosti nebo právem dotčených stran a členských států podat námitky.

154. Co se týče práva jiných dotčených stran (fyzických a právnických osob) podat námitky, odkázala bych na body 145 a 149 tohoto stanoviska. Kdyby všechny jiné dotčené strany (fyzické a právnické osoby) měly v rámci řízení o přijetí nouzových opatření právo podat námitky, neúměrně by to prodloužilo proces přijetí nouzových opatření na ochranu živých vodních zdrojů a citelně by to snížilo jejich účinnost.

155. Na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 může Komise přijmout nouzová opatření na ochranu živých vodních zdrojů buď na opodstatněnou žádost členského státu, nebo z vlastního podnětu. Na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2371/2002 členský stát sdělí žádost současně Komisi, ostatním členským státům a dotyčným regionálním poradním sborům. Ty mohou podat písemné námitky Komisi do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti.

156. Pokud je tedy žádost o přijetí nouzových opatření podána jedním z členských států, ostatní členské státy mohou na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2371/2002 podat písemné námitky. Pokud však Komise přijme nouzová opatření z vlastního podnětu, členské státy takové námitky podat nemohou. Taková právní úprava se může zajisté prima facie zdát nekonzistentní, avšak skutečnost, že členské státy nemohou podat námitky, když Komise přijímá nouzová opatření z vlastního podnětu, neodporuje podle mého názoru jejich právu vyjádřit se.

157. Je totiž třeba vzít v úvahu skutečnost, že pokud členský stát navrhuje přijetí nouzových opatření, Komise zjevně nezaznamenala, že přijetí takových opatření je potřebné, a tudíž názory jiných členských států jí mohou napomoci vytvořit si objektivní názor a zároveň zabránit tomu, aby jeden z členských států zneužil možnosti navrhnout přijetí nouzových opatření. Je tomu nicméně jinak, pokud jsou nouzová opatření přijata z podnětu Komise. V tomto případě je potřeba přijmout opatření natolik zřejmá, že o ní již věděla Komise, která může přijmout nouzová opatření na základě údajů, které má k dispozici.

158. V důsledku toho se domnívám, že článek 7 nařízení č. 2371/2002 nikterak neodporuje zásadě kontradiktornosti.

G –    Desátá otázka

159. Desátá předběžná otázka je položena jen podpůrně, a Soudní dvůr tudíž není povinen na ni odpovídat, jestliže zruší nařízení č. 530/2008; níže nicméně na tuto otázku odpovím pro případ, kdyby Soudní dvůr nařízení nezrušil.

160. Svou desátou otázkou se předkládající soud táže, zda je v případě, že Soudní dvůr rozhodne, že je nařízení č. 530/2008 platné, třeba jeho čl. 3 odst. 1 vykládat tak, že zakazuje hospodářským subjektům Společenství akceptovat vykládku, umísťování do klece pro účely výkrmu nebo chovu a překládku tuňáka obecného ve vodách a přístavech Společenství odloveného plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou třetí země v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři.

161. Podle mého názoru je na tuto otázku třeba odpovědět kladně.

162. Tento výklad je potvrzen zněním čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008, který obecně odkazuje na „plavidla lovící košelkovými nevody“, avšak nikoliv výslovně na taková plavidla plující pod vlajkou Řecka, Francie, Itálie, Kypru a Malty. Tento článek byl tak vědomě formulován jinak než čl. 1 odst. 1 nařízení, v němž jsou členské státy, na které se nařízení vztahuje, uvedeny výslovně. Článek 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 tak jasně dokazuje, že se vztahuje na všechna plavidla, a nikoliv jen na plavidla citovaných členských států.

163. Kromě toho lze k takovému výsledku dospět i systematickým výkladem tohoto článku. Na rozdíl od čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008, který je formulován obecně, se odstavec 2 vztahuje výslovně na jediný členský stát, a sice Španělsko. Na základě systematického výkladu nařízení tak lze učinit závěr, že Komise – kdyby chtěla, aby se čl. 3 odst. 1 týkal pouze některých členských států – by to ve znění uvedeného nařízení výslovně uvedla.

164. Komise krom toho rovněž potvrdila, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že se týká zákazu vykládky tuňáků odlovených plavidly lovícími košelkovými nevody z jakéhokoliv státu, s výjimkou Španělska.

165. Podle mého názoru je tudíž třeba na desátou předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 530/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že zakazuje hospodářským subjektům Společenství akceptovat vykládku, umísťování do klece pro účely výkrmu a chovu, jakož i překládku tuňáka obecného ve vodách nebo přístavech Společenství odloveného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři, i když byl odloven plavidly lovícími košelkovými nevody plujícími pod vlajkou třetí země.

VII – Závěry

166. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky, které mu předložil Prim’Awla tal-Qorti Civili (Republika Malta), takto:

„1)      Přezkum náležitosti právního základu a dostatečnosti odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 530/2008 ze dne 12. června 2008 o zavedení nouzových opatření pro plavidla lovící košelkovými nevody tuňáka obecného v Atlantském oceánu východně od 45° západní délky a ve Středozemním moři neodhalil žádnou skutečnost, jíž by mohla být dotčena platnost tohoto nařízení.

2)      Nařízení č. 530/2008 neporušuje legitimní očekávání takových hospodářských subjektů, jako je žalobkyně v původním řízení.

3)      Článek 3 nařízení č. 530/2008 je neplatný z důvodu porušení zásady proporcionality.

4)      Články 1 a 2 nařízení č. 530/2008 jsou neplatné z důvodu porušení zásady zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti ve smyslu článku 12 ES.

5)      Nařízení č. 530/2008 a článek 7 nařízení č. 2371/2002 nejsou v rozporu se zásadami účinné soudní ochrany a kontradiktornosti.“

1 – Původní jazyk: slovinština.

2 – Úř. věst. L 155, s. 9.

3 – Od vstupu v platnost Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (Úř. věst C 306, 17.12.2007, s. 1), je řízení o předběžné otázce upraveno článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

4 – Žaloba ve věci AJD Tuna v. Komise (T‑329/08), podaná dne 12. srpna 2008.

5 – Žaloba ve věci Itálie v. Komise (T‑305/08), podaná dne 11. srpna 2008.

6 – Viz usnesení Soudu ze dne 30. listopadu 2009, Veromar di Tudisco Alfio & Salvatore a další v. Komise (T‑313/08 až T‑318/08 a T‑320/08 až T‑328/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí).

7 – Úř. věst. L 261, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70.

8 – Úř. věst. L 358, s. 59; Zvl. vyd. 04/05, s. 460.

9 – Text této úmluvy je zveřejněn v Úředním věstníku L 162, 18.6.1986, s. 34.

10 – Článek III odst. 1 mezinárodní úmluvy na ochranu tuňáků.

11 – Článek VIII odst. 1 písm. a) mezinárodní úmluvy na ochranu tuňáků.

12 – Úř. věst. L 162, 18.6.1986, s. 33; Zvl. vyd. 04/01, s. 205.

13 – Úř. věst. L 340, 22.12.2007, s. 8.

14 – Úř. věst. L 19, 23.1.2008, s. 1.

15 – Úř. věst. L 134, 23.5.2008, s. 11.

16 – Komise se v tomto ohledu dovolává rozsudku ze dne 25. října 2001, Itálie v. Rada (C‑120/99, Recueil, s. I‑7997, body 28 a 29).

17 – K ohroženosti tuňáka obecného viz například publikaci Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství vydanou již v roce 1995 „Examen de la situation mondiale des espèces de grands migrateurs et des stocks chevauchants“, FAO document technique sur les pêches 337, 1995, s. 36.

18 – Viz například publikace Biodiversity: My Hotel in Action: A Guide to Sustainable Use of Biological Resources, International Union for Conservation of Nature, Gland, 2008, s. 64; Deere, C., Net Gains: Linking Fisheries Management, International Trade and Sustainable Development, IUCN, Washington, 2000, s. 37. Viz rovněž Barnosky, A. D., Heatstroke: Nature in an Age of Global Warming, Island Press, Washington, 2009, s. 50; Lévêque, C., La biodiversité au quotidien: Le développement durable à l'épreuve des faits, Éditions Quae, Versailles, 2008, s. 173.

19 – Dodávám, že v právní nauce se zdůrazňuje, že je tuňák obecný zjevně nadměrně loven a že je třeba dosáhnout snížení úmrtnosti tohoto druhu ryb alespoň o 25 %. Viz Markus, T., European fisheries law: from promotion to management, Europa Law Publishing, Groningen, 2009, s. 13.

20 – Viz třetí bod odůvodnění nařízení č. 1559/2007.

21 – Viz článek 3 nařízení č. 1559/2007.

22 – Článek 5 odst. 1 a 2 nařízení č. 1559/2007 zakazuje rybolov tuňáka obecného velkými plavidly pro pelagický rybolov lovícími na dlouhou lovnou šňůru delší než 24 metrů a košelkovými nevody ve východním Atlantiku a ve Středozemním moři od 1. července do 31. prosince.

23 – Viz článek 7 nařízení č. 1559/2007.

24 – Viz článek 17 nařízení č. 1559/2007.

25 – Dodávám, že se druhá otázka týká v podstatě toho, zda bylo nařízení č. 530/2008 dostatečně odůvodněno s ohledem na svůj právní základ (čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002). Před posouzením, zda je odůvodnění nařízení dostatečné, je však třeba zkoumat, zda je čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 náležitým právním základem pro přijetí nařízení č. 530/2008.

26 – V tomto ohledu dodávám, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že je třeba rozlišovat povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 253 ES a věcnou správnost tohoto odůvodnění, která se vztahuje k legalitě základu napadeného aktu. Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 19. září 2002, Španělsko v. Komise (C‑113/00, Recueil, s. I‑7601, bod 47), a ze dne 5. března 2009, Francie v. Rada (C‑479/07, Sb. rozh. s. I‑24, bod 50).

27 – Úř. věst. L 97, 15. 4. 2003, s. 31; Zvl. vyd. 04/05, s. 460.

28 – Nařízení Komise (ES) č. 1037/2005 ze dne 1. července 2005, kterým se stanoví mimořádná opatření pro ochranu a obnovu populace sardele v podoblasti ICES VIII (Úř. věst. L 171, 2.7.2005, s. 24). Dodávám, že dosud Komise na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 2371/2002 přijala nejen opatření zákazu rybolovu některých druhů ryb, nýbrž rovněž opatření na zachování mořských ekosystémů, například korálových útesů. V tomto ohledu viz například nařízení Komise (ES) č. 1475/2003 ze dne 20. srpna 2003 o ochraně hlubinných korálových útesů před účinky vlečení sítí v oblasti severozápadně od Skotska (Úř. věst. L 211, 21.8.2003, s. 14) a nařízení Komise (ES) č. 263/2004 ze dne 16. února 2004, kterým se o šest měsíců prodlužuje použitelnost nařízení (ES) č. 1475/2003 o ochraně hlubinných korálových útesů před účinky vlečení sítí v oblasti severozápadně od Skotska (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 11).

29 – Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada (C‑122/94, Recueil, s. I‑881, bod 18); ze dne 19. února 1998, NIFPO a Northern Ireland Fishermen’s Federation (C‑4/96, Recueil, s. I‑681, body 41 a 42); ze dne 5. října 1999, Španělsko v. Rada (C‑179/95, Recueil, s. I‑6475, bod 29); ze dne 25. října 2001, Itálie v. Rada (C‑120/99, Recueil, s. I‑7997, bod 44), a ze dne 2. července 2009, Bavaria a Bavaria Italia (C‑343/07, Sb. rozh. s. I‑5491, bod 84). Viz rovněž moje stanovisko přednesené dne 3. března 2009 ve věci Azienda Agricola Disarò Antonio a další (C‑34/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 47).

30 – Viz například rozsudky ze dne 12. července 2001, Jippes a další (C‑189/01, Recueil, s. I‑5689, bod 80); ze dne 9. září 2004, Španělsko v. Komise (C‑304/01, Sb. rozh. s. I‑7655, bod 23), a ze dne 23. března 2006, Unitymark a North Sea Fishermen's Organisation (C‑535/03, Sb. rozh. s. I‑2689, bod 55).

31 – Viz například rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další (C‑127/07, Sb. rozh. s. I‑9895, bod 58 a citovaná judikatura).

32 – Viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 8. června 2010, Vodafone a další (C‑58/08, Sb. rozh. s. I‑4999, bod 53), a rozsudek Arcelor Atlantique et Lorraine a další, citovaný v poznámce pod čarou 31.

33 – Příloha 5 k písemnému vyjádření společnosti AJD Tuna: oběžník ICCAT 1995/08.

34 – Chorvatsko tak podle úlovků, o kterých byla podána zpráva ICCAT, dosáhlo 98,91 % své kvóty a Maroko 87,32 %. Viz přílohu 5 k písemnému vyjádření společnosti AJD Tuna: oběžník ICCAT 1995/08.

35 – Tunisko provedlo odlov tuňáka obecného ve výši 107,20 % své kvóty a Libye 105,58 %.

36 – Viz Report for biennal period, 2008-09, Part II (2009) – Vol. 2, dostupnou na internetové adrese www.iccat.int/Documents/BienRep/REP_EN_08-09_II_2.pdf.

37 – Tamtéž, s. 119.

38 – Tamtéž, s. 120.

39 – Tamtéž, s. 119. Dodávám, že potenciální úlovky jsou určovány na základě kapacity rybářských plavidel; v právní nauce se zdůrazňuje, že z důvodu nadměrné kapacity rybářských plavidel (ve vztahu k přiděleným kvótám) jsou nadměrné úlovky nejvážnějším problémem společné rybářské politiky. Viz v tomto smyslu Berg, A., Implementing and Enforcing European Fisheries Law: The Implementation and the Enforcement of the Common Fisheries Policy in the Netherlands and in the United Kingdom, Kluwer, Haag, 1999, s. 38; Markus, T., op. cit. (poznámka pod čarou 19), s. 13. Viz rovněž zelenou knihu „Reforma společné rybářské politiky“ (KOM(2009)163 v konečném znění), s. 5, kde se zdůrazňuje, že evropské populace ryb trpí po desetiletí nadměrným odlovem a rybářská loďstva jsou stále příliš velká v poměru k dostupným zdrojům ryb.

40 – Viz bod 68 tohoto stanoviska.

41 – Viz článek 2 nařízení č. 2371/2002.

42 – Viz čl. 3 písm. i) nařízení č. 2371/2002.

43 – Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost čl. 296 odst. 2 SFEU.

44 – Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 5. října 2000, Německo v. Komise (C‑288/96, Recueil, s. I‑8237, bod 82), a ze dne 19. října 2000, Itálie a Sardegna Lines v. Komise (C‑15/98 a C‑105/99, Recueil, s. I‑8855, bod 65). Viz v právní nauce například Schwarze, J. (ed.), EU-Kommentar, 2. vydání, Nomos, Baden-Baden, 2009, s. 1919, bod 5 a násl.

45 – Viz například rozsudek ze dne 25. října 2001, Itálie v. Rada (C‑120/99, Recueil, s. I‑7997, bod 29).

46 – Viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 29. února 1996, Belgie v. Komise (C‑56/93, Recueil, s. I‑723, bod 86); ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France (C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63); ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise (C‑310/99, Recueil, s. I‑2289, bod 48); ze dne 12. prosince 2002, Belgie v. Komise (C‑5/01, Recueil, s. I‑11991, bod 68), a Francie v. Rada, citovaný v poznámce pod čarou 26 (bod 49).

47 – Viz například rozsudky ze dne 7. listopadu 2000, Lucembursko v. Parlament a Rada (C‑168/98, Recueil, s. I‑9131, bod 62); ze dne 9. září 2003, Kik v. OHIM (C‑361/01 P, Recueil, s. I‑8283, bod 102), jakož i rozsudek Španělsko v. Komise, citovaný v poznámce pod čarou 30 (bod 51).

48 – Citované v poznámce pod čarou 27.

49 – Úř. věst. L 171, 2.7.2005, s. 24.

50 – Úř. věst. L 247, 23.9.2005 s. 9.

51 – Úř. věst. L 211, 21.8.2003, s. 14; Zvl. vyd. 04/06, s. 42.

52 – Viz v tomto smyslu například rozsudky ze dne 11. března 1987, Van den Bergh en Jurgens v. Komise (265/85, Recueil, s. 1155, bod 44); ze dne 15. července 2004, Di Lenardo a Dilexport (C‑37/02 a C‑38/02, Sb. rozh. s. I‑6911, bod 70); ze dne 10. března 2005, Španělsko v. Rada (C‑342/03, Sb. rozh. s. I‑1975, bod 47), a ze dne 25. října 2007, Komninou a další v. Komise (C‑167/06 P, Sb. rozh. s. I‑141, bod 63).

53 – Viz v tomto smyslu například rozsudek Komninou a další, citovaný v poznámce pod čarou 52 (bod 63).

54 – Viz v tomto smyslu například rozsudky ze dne 24. listopadu 2005, Německo v. Komise (C‑506/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58), a ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise (C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 147), jakož i rozsudek Komninou a další, citovaný v poznámce pod čarou 52 (bod 63).

55 – Viz v tomto smyslu například rozsudek Van den Bergh en Jurgens v. Komise, citovaný v poznámce pod čarou 52 (bod 44), rozsudek ze dne 15. dubna 1997, Irish Farmers Association a další v. Minister for Agriculture, Food and Forestry, Irsko a Attorney General (C‑22/94, Recueil, s. I‑1809, bod 25), jakož i rozsudek Belgie a Forum 187 v. Komise, citovaný v poznámce pod čarou 54 (bod 147).

56 – Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 11. června 2009, Agrana Zucker (C‑33/08, Sb. rozh. s. I‑5035, bod 31), a ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada (C‑310/04, Sb. rozh. s. I‑7285, bod 97); rozsudek Jippes a další citovaný v poznámce pod čarou 30 (bod 81), jakož i rozsudky ze dne 5. října 1994 Crispoltoni a další (C‑133/93, C‑300/93 a C‑362/93, Recueil, s. I‑4863, bod 41), a ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další (C‑331/88, Recueil, s. I‑4023, bod 13).

57 – Viz například v souvislosti s tímto třístupňovým kritériem posouzení zásady proporcionality moje stanovisko přednesené dne 21. ledna 2010 ve věci Agrana Zucker (C‑365/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 60). Co se týče třístupňové struktury zásady proporcionality, viz v právní nauce například Simon, D., Le contrôle de proportionnalité exercé par la Cour de Justice des Communautés Européennes, Petites affiches, č. 46/2009, s. 17, bod 20 a násl.; de Búrca, G., The Principle of Proportionality and its Application in EC Law, Yearbook of European Law, Vol. 13 (1993), s. 113; Van Gerven, W., „The Effect of Proportionality on the Actions of Member States of the European Community: National Viewpoints from Continental Europe“, v Ellis, E., The Principle of Proportionality in the Laws of Europe, Oxford a Portland, 1999, s. 37.

58 – Viz například rozsudky citované v poznámce pod čarou 30 Jippes a další (bod 80), Španělsko v. Komise (bod 23) a Unitymark a North Sea Fishermen’s Organisation (bod 55).

59 – Viz například rozsudky citované v poznámce pod čarou 56 Fedesa a další (bod 14) a Crispoltoni a další (bod 42), rozsudek citovaný v poznámce pod čarou 30 Jippes a další (bod 82), jakož i rozsudek ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA (C‑344/04, Sb. rozh. I‑403, bod 80).

60 – Viz moje stanovisko ve věci Azienda Agricola Disarò Antonio a další (citované v poznámce pod čarou 29, bod 61).

61 – Viz moje stanovisko ve věci Agrana Zucker (citované v poznámce pod čarou 57, bod 64).

62 – Stanovisko generální advokátky E. Sharpston, přednesené dne 14. června 2007 ve spojených věcech Zuckerfabrik Jülich (C‑5/06 a C‑23/06 až C‑36/06, Sb. rozh. s. I‑3231, bod 65).

63 – Dodávám, že v rozsudku Vodafone a další (citovaném v poznámce pod čarou 32, body 51 až 71) Soudní dvůr při přezkumu legality nařízení Společenství a přes širokou posuzovací pravomoc zákonodárce Společenství provedl třístupňový přezkum přiměřenosti, jelikož přezkoumal vhodnost opatření (body 55 až 60), potřebnost opatření (body 61 až 68) a přiměřenost (bod 69).

64 – Viz moje stanovisko ve věcech Azienda Agricola Disarò Antonio a další (citované v poznámce pod čarou 29, bod 63) a Agrana Zucker (citované v poznámce pod čarou 57, bod 66).

65 – Viz moje stanovisko ve věcech Azienda Agricola Disarò Antonio a další (citované v poznámce pod čarou 29, bod 63) a Agrana Zucker (citované v poznámce pod čarou 57, bod 66).

66 – Viz moje stanovisko ve věcech Azienda Agricola Disarò Antonio a další (citované v poznámce pod čarou 29, bod 64) a Agrana Zucker (citované v poznámce pod čarou 57, bod 70).

67 – Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 6. března 2007, Placanica a další (C‑338/04, C‑359/04 a C‑360/04, Sb. rozh. s. I‑1891, body 53 a 58), ze dne 17. července 2008, Corporación Dermoestética (C‑500/06, Sb. rozh. s. I‑5785, body 39 a 40), a ze dne 10. března 2009, Hartlauer (C‑169/07, Sb. rozh. s. I‑1721, bod 55), které se sice týkají posouzení proporcionality vnitrostátních právních předpisů, nicméně mohou být rovněž obdobně použity na posouzení proporcionality opatření Společenství. Viz rovněž například stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 6. května 2010 ve věci Andersen (C‑499/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 57 a citovaná judikatura).

68 – Viz moje stanovisko ve věci Azienda Agricola Disarò Antonio a další (citované v poznámce pod čarou 29, bod 37).

69 – I když se jedná o ustálenou judikaturu týkající se žaloby na neplatnost, může se obdobně použít v rámci posouzení předběžné otázky týkající se platnosti aktu Společenství; viz například rozsudky ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Rada (C‑29/99, Recueil, s. I‑11221, body 45 a 46); ze dne 21. ledna 2003, Komise v. Parlament a Rada (C‑378/00, Recueil, s. I‑937, bod 30), a ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise (C‑239/01, Recueil, s. I‑10333, bod 33).

70 – Viz například rozsudek ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise (C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, bod 257), jakož i rozsudky citované v poznámce pod čarou 69, Komise v. Rada (bod 46) a Německo v. Komise (bod 34).

71 – „Ostatními“ členskými státy se rozumí především Portugalsko, kterému byla na základě přílohy nařízení č. 446/2008 přidělena kvóta 518,96 tun; zbývajícím členským státům, které nejsou v nařízení č. 530/2008 uvedeny, byla přidělena celková kvóta 60 tun.

72 – Viz například rozsudky ze dne 17. října 1995, Fishermen’s Organisations a další (C‑44/94, Recueil, s. I‑3115, bod 46); ze dne 30. března 2006, Španělsko v. Rada (C‑87/03 a C‑100/03, Sb. rozh. s. I‑2915, bod 48); ze dne 19. dubna 2007, Španělsko v. Rada (C‑134/04, Sb. rozh. s. I‑54, bod 28), a ze dne 8. listopadu 2007, Španělsko v. Rada (C‑141/05, Sb. rozh. s. I‑9485, bod 40).

73 – Komise na jednání uvedla, že moře musí dosáhnout určité teploty – mezi 17 a 24 ºC – aby se tam tuňák obecný vyskytoval.

74 – Viz bod 35 a přílohu 6 písemného vyjádření Komise.

75 – Viz Report for biennal period, 2008-09, Part II (2009) – Vol. 2, dostupná na internetové stránce www.iccat.int/Documents/BienRep/REP_EN_08-09_II_2.pdf, s. 125 a 126 (BFT‑Table 1. Estimated catches (t) of northern bluefin tuna (Thunnus thynnus) by major area, gear and flag).

76 – Odhadované úlovky Francie činily v roce 2008 v oblasti východního Atlantiku 253 tun a ve Středozemním moři 2670 tun, tedy celkem 2923 tun, což se rovná 59,72 % kvóty pro Francii, která v roce 2008 činila na základě přílohy k nařízení č. 446/2008 4894,19 tun. Odhadované úlovky Itálie činily (ve Středozemním moři) 2234 tun (srov. tamtéž), což představuje 53,67 % kvóty pro Itálii, která v roce 2008 činila na základě přílohy nařízení č. 446/2008 4162,71 tun.

77 – Viz bod 32 písemného vyjádření Komise.

78 – Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.

79 – Viz příloha 6 písemného vyjádření Komise.

80 – Viz příloha k nařízení č. 446/2008.

81 – Viz bod 31 písemného vyjádření Komise.

82 – Jak vyplývá z přílohy 6 k písemnému vyjádření Komise.

83 – Článek 5 odst. 1 a 2 nařízení č. 1559/2007 zakazuje rybolov tuňáka obecného v období od 1. června do 31. prosince ve východním Atlantiku a Středozemním moři velkými plavidly pro pelagický rybolov lovícími na dlouhou lovnou šňůru delší než 24 metrů a plavidly lovícími košelkovými nevody.

84 – To dokazují současná opatření přijatá na základě čl. 7 odst. 1 nařízení č. 3271/2002. Viz opatření citovaná v bodě 67 tohoto stanoviska.

85 – I když se jedná o ustálenou judikaturu týkající se žaloby na neplatnost, může se obdobně použít v rámci posouzení předběžné otázky týkající se platnosti aktu Společenství; viz například rozsudky citované v poznámce pod čarou 69: Komise v. Rada (body 45 a 46), Komise v. Parlament a Rada (bod 30) a Německo v. Komise (bod 33).

86 – Viz například rozsudek Francie a další v. Komise uvedený v poznámce pod čarou 70 (bod 257), a rozsudky Komise v. Rada (bod 46) a Německo v. Komise (bod 34) citované v poznámce pod čarou 69.

87 – Viz body od 111 až 114 tohoto stanoviska.

88 – Z přílohy k nařízení č. 446/2008 vyplývá, že Portugalsku byla přidělena kvóta 518,96 tun a všem zbývajícím členským státům (vyjma států, na něž se vztahuje nařízení č. 530/2008) byla přidělena celková kvóta 60 tun.

89 – Rozsudky ze dne 15. května 1986, Johnston (222/84, Recueil, s. 1651, body 18 a 19); ze dne 15. října 1987, Heylens a další (222/86, Recueil, s. 4097, bod 14); ze dne 27. listopadu 2001, Komise v. Rakousko (C‑424/99, Recueil, s. I‑9285, bod 45); ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 39); ze dne 19. června 2003, Eribrand (C‑467/01, Recueil, s. I‑6471, bod 61); ze dne 13. března 2007, Unibet (C‑432/05, Sb. rozh. s. I‑2271, bod 37), a ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351, bod 335).

90 – Úř. věst. C 83, 30.3.2010, s. 389.

91 – Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se jedná o čl. 263 odst. 2 a 4 SFEU.

92 – Viz například rozsudky ze dne 20. března 2003, Dánsko v. Komise (C‑3/00, Recueil, s. I‑2643, bod 46), a ze dne 13. září 2007, Land Oberösterreich a Rakousko v. Komise (C‑439/05 P a C‑454/05 P, Sb. rozh. I‑7141, bod 36).

93 – Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost článek 258 SFEU.

94 – Generální advokátka Sharpston tvrdí například ve svém stanovisku předneseném dne 15. května 2007 ve spojených věcech Land Oberösterreich a Rakousko v. Komise (citované výše v poznámce pod čarou 92, bod 79), že se zásada kontradiktornosti uplatní i „mimo jiné v případech, kdy mohou být práva nebo zájmy určité osoby dotčeny postupem, který proti ní zahájí některý orgán a v němž jí musí být umožněno vyjádřit se k aspektům, na něž chce vzít daný orgán zřetel“ a že „[k] takovýmto případům patří trestní řízení založené na zásadě inkviziční a řada správních řízení v kontextu Společenství, například šetření Komise v oblasti dumpingu nebo řízení o nesplnění povinnosti členským státem podle článku 226 ES“.

95 – Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost čl. 288 druhý pododstavec SFEU.

96 – Postup je jiný, pokud bylo opatření přijato na základě žádosti členského státu. V tomto případě musí členský stát na základě čl. 7 odst. 2 nařízení č. 2371/2002 sdělit svou žádost současně Komisi, ostatním členským státům a dotyčným regionálním poradním sborům, které mohou podat písemné námitky Komisi do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti.

97 – Co se týče otázky, zda je článek 7 nařízení č. 2371/2002 v rozporu se zásadou kontradiktornosti, viz body 153 a násl. tohoto stanoviska.

98 – Viz například rozsudky ze dne 10. července 2001, Ismeri Europa v. Účetní dvůr (C‑315/99 P, Recueil, s. I‑5281, bod 28); ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další (C‑89/08 P, Sb. rozh. s. I‑11245, bod 50), a ze dne 17. prosince 2009, M v. EMEA (C‑197/09 RX-II, Sb. rozh. s. I‑12033, bod 41).

99 – Viz rozsudek ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, Recueil, s. 213), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že „[j]iné osoby, než kterým je rozhodnutí určeno, mohou tvrdit, že se jich osobně dotýká, pouze tehdy, pokud jsou dotyčným rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí“.

100 – Soud prvního stupně (nyní Tribunál) to potvrdil v souvislosti s majiteli italských plavidel lovících košelkovými nevody ve svém usnesení ze dne 30. listopadu 2009 ve spojených věcech Veromar di Tudisco Alfio & Salvatore a další v. Komise (T‑313/08 až T‑318/08 a T‑320/08 až T‑328/08, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), kterým odmítl jako nepřípustné žaloby těchto majitelů plavidel na neplatnost nařízení č. 530/2008, neboť se jich toto nařízení nedotýkalo osobně. Soud prvního stupně ve své argumentaci (bod 45) zdůraznil, že nařízení č. 530/2008 je aktem s obecnou působností.

101 – Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU. Dodávám, že podmínky aktivní legitimace byly v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU částečně změněny a že fyzické a právnické osoby mohou vedle aktů, které jim jsou určeny, nebo aktů, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají, napadnout ustanovení, která se jich bezprostředně dotýkají, avšak která nevyžadují prováděcí opatření. Co se týče otázek týkajících se aktivní legitimace jednotlivců v rámci společné rybářské politiky (před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost) viz například Markus, T., op. cit. (poznámka pod čarou 19), s. 251 a násl.

102 – Viz například rozsudek ze dne 14. října 1999, Atlanta (C‑104/97 P, Recueil, s. I‑6983, bod 35).