7.5.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 139/5

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation — Francie) — řízení zahájená Josep Penarroja Fa

(Spojené věci C-372/09 a C-373/09) (1)

(Článek 43 ES - Svoboda usazování - Článek 49 ES - Volný pohyb služeb - Omezení - Soudní znalci v oboru překladatelství - Výkon veřejné moci - Vnitrostátní právní úprava vyhrazující postavení soudního znalce osobám zapsaným na seznamech vedených vnitrostátními soudními orgány - Odůvodnění - Proporcionalita - Směrnice 2005/36/ES - Pojem „regulované povolání“)

2011/C 139/07

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Josep Penarroja Fa

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Cour de cassation (Francie) — Výklad článků 43 ES, 45 ES, 49 ES s 50 ES — Vnitrostátní právní úprava vyhrazující postavení soudního znalce osobám zapsaným na seznamech vedených vnitrostátními soudními orgány a podmiňující tento zápis splnění požadavků na věk, kvalifikaci, bezúhonnost a nezávislost, ale nestanovující zohlednění přiznání postavení znalce soudními orgány jiného členského státu, ani zavedení jiných způsobů přezkumu výše uvedených podmínek — Slučitelnost této právní úpravy s ustanoveními primárního práva týkajícími se svobody usazování a volného pohybu služeb

Výrok

1)

Úkoly svěřené odborníkovi v postavení soudního znalce — překladatele, a to soudem případ od případu v rámci sporu, který projednává, představují poskytování služeb ve smyslu článku 50 ES, který odpovídá nynějšímu článku 57 SFEU.

2)

Takové činnosti soudních znalců v oblasti překladatelství, jako jsou činnosti, které jsou předmětem původního řízení, nejsou činnostmi spojenými s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 45 prvního pododstavce ES, který odpovídá nynějšímu čl. 51 prvnímu pododstavci SFEU.

3)

Článek 49 ES, odpovídající nynějšímu článku 56 SFEU, brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava, která je dána v původním řízení, podle které zápis do seznamu soudních znalců — překladatelů podléhá splnění podmínek kvalifikace, aniž se jednotlivci musí dozvědět důvody přijatého rozhodnutí, které se jich týká, a aniž může být předmětem účinného opravného prostředku podaného k soudu umožňujícího ověřit jeho legalitu, zejména pak pokud jde o požadavek vyplývající z práva Unie, aby jejich kvalifikace získaná a uznaná v jiných členských státech byla řádně zohledněna.

4)

Článek 49 ES, kterému odpovídá nynější článek 56 SFEU, brání takovému požadavku, jako je požadavek, který je stanoven v článku 2 zákona č. 71-498, ze kterého vyplývá, že zápis určité osoby jakožto překladatele do celostátního seznamu soudních znalců nelze provést, pokud znalec nedoloží svůj zápis na seznam soudních znalců sestavovaný cour d’appel po tři po sobě následující roky, jestliže je patrné, že takový požadavek zamezuje v rámci posuzování žádosti osoby usazené v jiném členském státě, která takový zápis nedoloží, tomu, aby kvalifikace získaná touto osobou a uznaná v jiném členském státě byla náležitě zohledněna za účelem zjištění toho, zda a v jaké míře mohou odpovídat dovednostem obvykle očekávaným od osoby zapsané po tři po sobě následující roky na seznam vedený cour d’appel.

5)

Úkoly soudních znalců — překladatelů poskytované znalci zapsanými na takový seznam, jako je celostátní seznam soudních znalců vedený Cour de cassation, nespadají pod pojem „regulované povolání“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací.

(1)  Úř. věst. C 282, 21.11.2009.